Ústavní soud (ÚS) z procesních důvodů odmítl návrh senátorů na zrušení únorového vládního usnesení o nouzovém stravu. Zároveň naznačil, že pokud sněmovna nesouhlasí s prodloužením nouzového stavu, nelze ji obcházet a znovu vyhlásit stav nouze na žádost hejtmanů. Právě taková situace v únoru nastala.
Menšinový kabinet ANO a ČSSD v únoru nezískal souhlas sněmovny k prodloužení nouzového stavu kvůli pandemii koronaviru. Původní nouzový stav tak skončil, bezprostředně však na něj navázal nový, který vláda vyhlásila na žádost hejtmanů, a to původně na 14 dní. Premiér Andrej Babiš (ANO) i vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) považovali postup vlády za souladný s ústavou, podle hejtmanů by konec nouzového stavu zkomplikoval či znemožnil boj s pandemií.
Za protiústavní označili postup vlády mnozí ústavní právníci. Argumentovali tím, že bezprostředním vyhlášením dalšího nouzového stavu vláda obešla vůli sněmovny. Na ÚS se obrátilo 35 senátorů. Soud ale s odkazem na svá starší rozhodnutí uvedl, že samotné vyhlášení nouzového stavu je primárně „aktem vládnutí“ politické povahy a podléhá kontrole sněmovny, nikoliv justice. Proto senátorský podnět odmítl.
Součástí usnesení je však takzvané obiter dictum, tedy vyjádření nad rámec základního odůvodnění. Soud konstatoval, že podle ústavního zákona o bezpečnosti České republiky může vláda vyhlásit nouzový stav nejdéle na 30 dnů a lze jej prodloužit jen po předchozím souhlasu sněmovny. Jiný postup při prodloužení nouzového stavu není možný.
„Nezmění-li se skutečnosti, na základě kterých byl vyhlášen nouzový stav, nelze ,nově' vyhlásit nouzový stav vládou od okamžiku, kdy ,povolený' nouzový stav skončil a Poslanecká sněmovna s jeho prodloužením nesouhlasila,“ stojí v usnesení ÚS.
Krizový zákon dává hejtmanům možnost požádat vládu o vyhlášení nouzového stavu, pokud nelze vzniklé ohrožení odvrátit v rámci stavu nebezpečí. Podle ÚS to však není výjimka ve vztahu k prodlužování nouzového stavu sněmovnou. Žádosti hejtmanů musí nutně předcházet vyhlášení stavu nebezpečí, teprve pak, na základě vyhodnocení situace, by se mohli obracet na vládu. Navíc jde podle ÚS o „pouhou žádost“, kterou není vláda vázaná.
Nouzový stav z poloviny února, vyhlašovaný z podnětu hejtmanů, nakonec trval necelých 14 dní. Od 27. února dosud platí nový, který vláda vyhlásila znovu na pobídku sněmovny.
Názory soudců na usnesení se neshodují
Soudce zpravodaj Vladimír Sládeček k obiter dictum uvedl, že je to obecný výklad, není pro vládu závazný, nicméně by mohl být doporučením, jak by měla vláda postupovat. „Ústavní soud říká, že není možné prodlužovat nouzový stav, když sněmovna nedá souhlas s prodloužením, a už vůbec ne na základě hejtmanů. Od nich je to žádost, vláda tím není vázaná a není to jejich povinnost, navíc žádosti hejtmanů by měla předcházet vyhlášení jiných opatření, než se obrátí na vládu,“ řekl Sládeček.
Čtvrteční publikované rozhodnutí patnáctičlenného pléna ÚS nebylo jednotné. Společné odlišné stanovisko měli Jaroslav Fenyk, Josef Fiala a Radovan Suchánek, kritizovali obiter dictum. „ÚS jím, bohužel, znovu vykročil na pole nezdrženlivého arbitra právně politických sporů, který si nemůže odpustit dát své mínění alespoň ex post veřejně najevo, ačkoli pro to nemá žádný procesní prostor,“ stojí v usnesení.
Podobně argumentoval Jan Filip, podle kterého je výrok usnesení v rozporu se „vzkazem“ obiter dictum. Milada Tomková pak nesouhlasila s předpokladem, že ÚS nemá pravomoc přezkoumat vyhlášení nouzového stavu – měla opačný názor.
