Podle režiséra a scenáristy filmového Zátopka Davida Ondříčka je připravovaný snímek spojený s obdobím léta a olympijskými hrami. I proto celý rok hotový film „ležel v trezoru“. „Je to film natočený pro kina a nechceme ho dávat jen on-line, a proto čekáme,“ řekl Ondříček. Zároveň dodává, že by nikomu něco podobného nepřál. To, že jeho dokončený snímek nešel hned do distribuce, zažívá poprvé.
Rok 2020 zasáhl samozřejmě také kulturu. Ta přišla o svůj hlavní smysl - vystupování před publikem. Hudební kapely se v koncertních sálech objevovaly bez fanoušků, kterým se z prázdných prostorů snažily zprostředkovat svoji tvorbu alespoň přes internetový stream.
Zatímco hudební interpreti a divadelní soubory se po koronavirové krizi vrátí do režimu představení s diváky, filmové snímky dost možná zůstanou pouze na streamovacích službách. Jedno z největších studií Warner Brothers se například i pro následující rok rozhodlo všechny své velké hity publikovat právě na on-line kanálech.
Na české scéně se ročního odkladu dočkal film Davida Ondříčka Zátopek. Životopisné dílo slavného československého běžce mělo vyjít v létě u příležitosti letních olympijských her v Tokiu. Ty se ale odložily o rok - stejně jako film.
„Žádný filmař není rád, když jeho film není uvedený do kin hned, jak jej dokončí. Otázkou je, zda se nezmění celý filmový průmysl po covidu,“ říká režisér slavné černé komedie Samotáři nebo oceňovaného snímku s Ivanem Trojanem Ve stínu, který získal devět Českých lvů. V rozhovoru pro web ČT24 hovořil Ondříček nejen o dopadech pandemie na český film.
Premiéra Zátopka se kvůli pandemii odložila o rok, tak jako olympiáda v Tokiu. Jak těžké bylo rozhodování o tom odkladu?
Bylo to hrozně těžké mentálně, ale fakticky nebyla jiná možnost. My jsme chtěli být za prvé spojení s tou olympiádou a za druhé já měl takový sen, že to bude v letním období, kdy se lidé na ten film podívají a můžou si jít rovnou zaběhat. To rozhodnutí ale bylo spojené i s různými sponzory a partnery filmu, kteří toto období vyžadovali.
Zmínil jste, že by film mohl publikum aktivizovat k běhu nebo zdravému životnímu stylu. Vidíte v tom ten přesah?
To by bylo skvělé. Dokonce mám i zkušenost, že lidé, kteří ten film viděli, tak je to opravdu nějak aktivovalo. Šli někam běhat, šli do přírody. Po takové věci, která potkala celou planetu, by bylo úžasné, kdyby lidé našli nějaký takový stimul. Vidím to i na svém synovi, kterému je šestnáct let a který film viděl. Od té doby běhá a věnuje se tomu opravdu velice intenzivně a mě to nesmírně těší.
Je rozdíl točit film pro kina a točit film na stream?
Ano, je to tak, i když se ty rozdíly stírají. Je to technikou snímání, než o technice, kterou to točíte. Dnes třeba i mobilní telefony mají vysokou kvalitu obrazu a dá se s nimi natočit film. A také vidím spoustu filmů, které jsou natočené televizně a producenti s distributory se je pokouší uvést v kině.
Pro televizi jsem dělal jedinou větší věc, a to dvoudílnou sérii Dukla 61, a musím říct, že v tomto případě jsem k tomu přistupoval stejně jako když točím celovečerní film. I to záběrování jsem v podstatě dělal jako do kina. Osobně ten rozdíl neumím udělat. Možná poprvé v životě jsem použil to, že jsem celý film dělal na ruční kameru, což se mi ale určitým způsobem zalíbilo - i Zátopek je z velké části dělaný z ruky. Není to ale úplně poznat, je to spíš kvůli určité autenticitě těch jednotlivých scén.
Pandemie mění filmový průmysl. Velké zámořské distribuční společnosti a studia avizovaly, že i příští rok se budou zaměřovat na streamy. Jak to podle vašeho názoru bude vypadat na české scéně?
V první řadě budu opravdu šťastný, když se otevřou zase kina. Kdy lidé nebudou muset mít roušky, nebudou mezery mezi nimi. Jestli tam bude méně nebo více filmů, na tohle téma jsem nepřemýšlel, ale ani přemýšlet nebudu. Málokdo si uvědomuje, že teď to není o tom, jaká bude konkurence, jaký film uspěje. Bude to ale o tom, aby se to vůbec nahodilo zpátky, protože zahraniční kinodistribuce krachují a bude boj o diváka, aby se vrátil znovu do kina - aby nezůstal doma u obrazovky.
Jak vnímáte covidový rok z pohledu svých kolegů? Máte nějaký příběh z prostředí filmařů, který ve vás více rezonuje?
Dívám se okolo a musím říct, že nejvíce soucítím s kolegy, kteří měli filmy roztočené a kvůli covidu je museli stopnout. Točili filmy a onemocněla jim půlka štábu, to se samozřejmě děje dnes a denně. Na druhou stranu filmaři jsou dost houževnatí a nemůžu říct, že by to filmový průmysl nějak zastavilo, co se týče natáčení.
Jak by podle vás reagoval Zátopek, v nejlepších letech, na dnešní koronavirové události?
Asi by byl nešťastný. On žil sportem a asi by si šel zaběhat. Co by mohl dělat.
Příští rok by měl být i díky vakcínám na covid k filmařům vlídnější. Co vás všechno čeká?
Mě čekají dvě, respektive tři věci. Jedna z nich je, že stále pracuji ve své společnosti Lucky Films. Dělám věci komerční i nekomerční. Čeká mě propagace filmu Zátopek a vše, co bude spojené s jeho uvedením do kin. A čeká mě práce na nějakém novém filmu, který si teď vybírám.
V letošním roce vyšly výpravné filmy jako snímek Havel nebo Šarlatán. Jaká je vaše reflexe české produkce?
Mám velkou radost, že ty filmy jsou kvalitní. Šarlatán měl veliký divácký úspěch i v takhle těžké době. I Havel nebyl úplně neúspěšný. Doufám, že je to určité světlo, které vidíme na konci tunelu.
Díky covidu máme možnost se zamyslet nad životními prioritami
Před dvaceti lety jste natočil kultovní film Samotáři. Myslíte si, že v dnešní době je vytvořené podhoubí pro to, že kvůli karanténám vznikají noví samotáři v mikropříbězích českých bytů?
Dlouhodobě na to mají vliv sociální média, která by měla lidi sbližovat, ale naopak se děje to, že se z nich stávají samotáři. S tím souvisí velké množství psychických problémů a pocitů osamění, které cítím u mladé generace. Slyšel jsem dokonce, že se jim už říká i ztracená generace. Ta generace má ale teď díky covidu možnost se zamyslet nad tím, co děláme. Já doufám, že až ten covid přejde, lidé vstanou od počítačů a půjdou se projít ven nebo zaběhat si.
Co dalšího pozitivního může pandemie do našich životů vnést?
Covid je samozřejmě dramatická a pro spoustu lidí velice smutná věc. Ale přineslo nám to možnost se zamyslet nad určitými životními prioritami. Doufám, že se zastavíme, že se nebudeme tolik hnát a nebudeme se pracovně přetěžovat. Možná jsem naivní, ale já doufám, že si začneme i více vzájemně pomáhat a že lidé se začnou více vnímat.
David Ondříček (1969, Praha), syn věhlasného kameramana Miroslava Ondříčka, někdejší dětský herec a jeden z nejvýraznějších porevolučních českých režisérů. Ač na FAMU studoval dokument, debutoval hraným filmem Šeptej (1996), který se i díky výrazné hudební složce stal generačním dílem. Podobný osud potkal i snímek Samotáři (2000), který už natočil v produkci vlastní společnosti Lucky Man Films. Po komedii Jedna ruka netleská (2003) natočil esteticky vytříbený snímek Grandhotel (2006), který měl premiéru na Berlinale. Dlouho připravovaný snímek Ve stínu ovládl ve všech hlavních kategoriích Ceny české filmové kritiky i výroční ceny Český lev. V roce 2013 obdržel David Ondříček cenu časopisu Variety – Ten Directors To Watch, která upozorňuje na nejzajímavější režiséry uplynulého roku.
Zdroj: MFF Karlovy Vary
