Zpěvák Dan Bárta letos vydal s kapelou Illustratosphere nové album Kráska a zvířený prach, stejně jako ostatní si však musel dát dlouhou pauzou od vystupování. Jak muzika a kultura jako taková letos utrpěla, rozebíral v Interview ČT24.
Hlasivky podle Bárty mohou zlenivět, když jim chybí každodenní praxe. „Pro každého muzikanta v Čechách je už dost dlouho podzim takový vrchol sezóny, kdy se hraje v podstatě ob den. Zpívat dvě hodiny na pódiu je vlastně aerobní výkon, cvičení. Toho všeho ubývá. U každého řemesla méně praxe znamená víceméně lenivění zúčastněných skupin svalů. A hlasivky jsou také sval,“ vysvětluje muzikant.
To, že nemožnost koncertovat přináší například inspiraci či čas na jiné projekty, si Bárta nemyslí. V době uzavření škol je podle něj třeba zreorganizovat domácnost, pak přichází často paralýza. „Ten nejoptimističtější člověk to může vzít jako výzvu. Ale myslím, že ta běžná denní rutina se fakt změnila, takže spíš bylo třeba se naučit, jak vyřešit školu a home office ve dvou místnostech. A trošku přeházet priority, co je teda důležitější a jestli se má člověk hroutit, když má za týden doma trochu nepořádek,“ říká Bárta.
Covidová doba může být inspirativní podle něj pro angažované umělce nebo lidi, kteří se živí satirou. „Ale vlastně musím říct, že ta první vlna, to znamená jaro a začátek léta, byly spíš až paralýza, protože člověk najednou ztratil smysl i důvod. Ty otázky, které si našinec pokládal, byly skoro existenciální,“ míní s tím, že teď už se stav podle něj zlepšil a vrátil se ke skládání.
Kapelu introvertů bylo třeba srovnat „do latě“
Na předpověď dalšího vývoje kultury, která se ve většině odvětví zastavila, si netroufá. „Když si vezmete zábavu, tak pandemická doba moc zábavná není. Pokud je třešinkou na dortu, tak se tam teď ta třešinka prostě nedá. V téhle chvíli je to pro lidi, kteří fungují v zábavním průmyslu, trošku smůla a musíme to zatím akceptovat. I když na té osobní rovině je to fakt nepříjemné, protože jde prostě výpadek 90 procent příjmů a to neudělá dobře vůbec nikomu,“ říká zpěvák. Podle něj ale mají stejnou smůlu jako OSVČ v kultuře všichni drobní podnikatelé.
Jemu teď více než konzumování kultury chybí cestování, které má jako relax po práci. Na albu Kráska a zvířený prach prý nejvíce piloval komunikaci uvnitř kapely, kde jsou, jak říká, všichni svým způsobem introverti. Každý chce prý odevzdat to nejlepší, proces je ale třeba udržet „v lati“.
„To vyžaduje velké úsilí, ale myslím, že každý hráč se tam dostal do takové trošku uvolněné pozice, což je pro nahrávání jakékoliv desky strašně důležitá věc,“ dodává. Na pátém studiovém albu se vyrovnává i s macho kulturou a hierarchickým světem s „jedním velkým chlapákem na konci“, který je podle něj anachronický a pomalu odchází.
„Je to vlastně jenom dojem, který jsem měl po debatě s nějakým chlápkem, který byl mimořádně egocentrický a vyzařoval takovou sebejistotu a sebedůvěru, takže bylo zvláštní ho pozorovat. Když se to ke mně po pár dnech vrátilo, tak to ve mně vygenerovalo takový zvláštní vztek, že jsem si až trošku jako připadal, že najednou chápu zrození mladého levicového anarchisty,“ usmívá se Bárta.
„Vážky měří za nás“
Zpěvák, který za svoji kariéru zpíval i v muzikálech nebo ve skupinách J.A.R. či Monkey Business, studoval na katedře biologie a ekologie Ostravské univerzity. S biologem Alešem Dolným vydal také ojedinělou monografii Vážky České republiky. Vážky jsou podle něj určitým bioindikátorem prostředí.
„To znamená, že když někde vidíte určitý druh vážky, tak vám to napoví něco o celém stavu prostředí. O něm mi to řekne spoustu informací, aniž bych ty informace musel sám těžit. To znamená, že vážka je náš předsunutý měřák. Ona už svojí přítomností, tím, že tam je, změřila údaje za nás,“ dodává.
