Utonulých vodáků v Česku přibývá. Nenosí záchranné vesty a zanedbávají přípravu, tvrdí expert

V Česku přibývá utonulých vodáků. Podle Jana Sedláčka z Vodní záchranné služby Českého červeného kříže lidé zanedbávají přípravu před splouváním řek, nenosí záchranné vesty a neví, jak se chovat na jezech. Jen během minulého víkendu zemřelo na jihu Čech pět lidí, dalšího mrtvého vodáka našli policisté v Soběslavi ve středu. V živém vysílání ČT24Plus se Sedláčka lidé ptali na základní pravidla chování na řekách i na poskytování první pomoci.

Video Q&A s Janem Sedláčekem o pravidlech chování na vodě
video

Q&A s Janem Sedláčkem o pravidlech chování na vodě

Zdroj: ČT24

Velkým rizikem jsou pro vodáky nebezpečné jezy, pod nimiž může člověk uváznout v takzvaném vodním válci, kdy vývarová linie je vzdálená, a proud vody tak tonoucího drží v područí jezu.

„Riziko hrozí také laickým zachráncům, kteří se za tonoucím pokusí vrhnout do vody a nemají patřičné znalosti ani vybavení. V těchto případech je dobré zavolat záchrannou linku 112 nebo hasičský záchranný sbor na čísle 150,“ uvedl Sedláček.

Podle něj je možné poskytnout tonoucímu pomoc i ze břehu, pokud mu hodíme nějakou plovoucí pomůcku, které by se mohl zachytit. „Záchranný kruh, lano nebo nafukovací podkova. Cokoliv, čeho se může chytit. Tato záchrana ale vyžaduje nácvik. Je potřeba si uvědomit, že pro tonoucího v dané chvíli není lehké se pomůcky zachytit,“ popisuje vodácký expert.

Sedláček to uvedl s tím, že je nezbytné mít na sobě po celou dobu plavby záchrannou plovací vestu. Tu by na sobě měli mít jak dospělí, tak děti. „Používání vesty není ostuda, ale preventivní opatření. Pokud jde o zkušenější vodáky, vesta jim pomůže zachraňovat lidi nebo vybavení spadlé do vody. Je to s ní jednodušší a zcela bezpečné,“ tvrdí Sedláček.

Jak postupovat při tonutí?

V případě, kdy člověk spadne do vody a začne se topit, je potřeba vyvinout veškeré úsilí pro jeho záchranu. Aktivnímu tonoucímu je potřeba poskytovat různé nápovědy, jak se zachránit, pokusit se k němu přiblížit a dostat ho do bezpečí.

„Nejlepší je podat mu něco plovoucího, čeho by se mohl zachytit. Pádlo, záchranný pás nebo třeba i dětskou nafukovací hračku,“ jmenuje Sedláček. V aktivním stadiu tonutí zůstává člověk většinou dvě minuty, poté se z něj stává pasivní tonoucí.

Jeho pohyby ustávají a dochází k samotnému tonutí. „V tuto chvíli by se k němu měl přiblížit dobrý plavec s nějakou pomůckou, která mu pomůže tonoucího nadlehčit a dostat ho do bezpečí ke břehu. Tam je potřeba začít s oživovacími úkony,“ vysvětluje expert.

Ze všeho nejdříve je potřeba zjistit, zdali dotyčný dýchá. Pokud ne, je nutné mu poskytnout umělé dýchání. „Je to naprosto stěžejní záležitost. Díky včasnému zahájení můžeme předejít zástavě srdce, protože dodáváme do těla kyslík. Zejména u dětí včasné zahájení vede k návratu vlastního spontánního dýchání. Může pomoci také masáž srdce,“ dodal Sedláček.

Záchranné postupy lze najít na webu Bezpečné dětství – U vody bez nehody.