Mír a bezpečí, tak hodnotí čeští veteráni členství v NATO

Za dvacet let českého členství v NATO prošly aliančními misemi stovky zdejších vojáků. Někteří – jako Lukáš Hirka – utrpěli zranění, jiní se z mise vrátili ve zdraví. Členství v NATO podle nich představují záruku míru a bezpečí.

Video Události
video

Události: Mír a bezpečí, hodnotí veteráni členství v NATO

Před deseti lety velel Roman Kopřiva 2. kontingentu 601. skupiny speciálních sil v Afghánistánu. „Vnímám Alianci jako stabilizující prvek. Alianční státy NATO pro mě znamenají záruku bezpečí,“ říká dnes Kopřiva.

O tom, že na misích jsou čeští vojáci proto, aby pomáhali, ale museli místní obyvatele přesvědčovat. V bojích proti Talibanu zažili i těžké chvíle: „Když po vás střílí, když tam padají bomby a vy musíte zúročit, co jste se naučili a na co jste se připravovali.“

Životní úroveň obyvatel Afghánistánu Kopřivu tehdy překvapila. „Poznal jsem tam, co to je středověk – do slova a do písmene. Říkal jsem si, že to snad ani není možný, že tam ti lidé mohou žít v takových podmínkách,“ vzpomíná.

Veterán RAF Boček: Věci, které NATO dělá, jsou dobré

Pozitivně hodnotí české členství v NATO i nejstarší žijící pilot československých perutí britského letectva RAF Emil Boček. „Myslím, že musíme dodržovat svoje spojenecké závazky. Věci, které NATO dělá, jsou dobré,“ hodnotí generálmajor Boček z 310. československé stíhací perutě RAF.

video Nevšední letecký příběh brig. generála Emila Bočka

Misi v Afghánistánu ale hodnotí kriticky. „To jsou vyloženě peníze vyhozené oknem. Protože jak skončí mise, tak to tam bude jako předtím,“ myslí si Boček.

Celkem 26krát se Boček na obloze utkal s německými stíhači
Profil

Emil Boček

Emil Boček se narodil 25. února 1923 v Brně-Tuřanech. Protektorát tajně opustil na konci roku 1939, když jako šestnáctiletý odešel přes Balkán a Bejrút na Západ. Zúčastnil se bojů o Francii, a když země před Hitlerem kapitulovala, vstoupil do britského královského letectva. Zde působil jako mechanik, později v Kanadě prošel leteckým výcvikem. Od října 1944 sloužil jako stíhací pilot u 310. československé stíhací perutě. Absolvoval 26 operačních letů v délce přes 73 hodin.

Od letectva odešel až po válce, v roce 1946. Otevřel si dílnu na opravu motocyklů, o dva roky později byl donucen odejít do podniku Mototechna, pětadvacet let pracoval jako soustružník ve Výzkumném ústavu AV. V roce 2010 získal z rukou prezidenta Václava Klause Řád bílého lva za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a bojovou činnost. V roce 2012 o jeho životě vznikl dokument Nezlomný.

Zraněný veterán z Afghánistánu Hirka: Moje děti budou žít v míru

Kritický vůči spojenecké misi v Afgánistánu naopak není válečný veterán Lukáš Hirka, kterého na misi v září 2012 zasáhl raketový útok. „Zabezpečovali jsme tam dohled nad našimi českými inženýry a experty, kteří zase zabezpečovali výstavbu místní infrastruktury. Mě to nesmírně naplňovalo, bavilo,“ vzpomíná praporčík a průzkumník 72. mechanizovaného praporu Přáslavice Hirka

Jemu samotnému dala armáda podle jeho slov hlavně disciplínu, díky které se teď znovu dokáže postavit na nohy. A to přestože strávil dva měsíce v kómatu a rok a půl po zranění komunikoval jen mrkáním očí. „Trápím se s tím a bojuju s tím dodnes. A dá se říct, že budu bojovat celý život,“ hodnotí Hirka.

Smysl vidí i v členství v NATO. „Pevně věřím, že pokud – dá-li Pán Bůh – budu mít děti, tak budou žít v míru a poklidu,“ dodává veterán.