Události: Mír a bezpečí, hodnotí veteráni členství v NATO
Před deseti lety velel Roman Kopřiva 2. kontingentu 601. skupiny speciálních sil v Afghánistánu. „Vnímám Alianci jako stabilizující prvek. Alianční státy NATO pro mě znamenají záruku bezpečí,“ říká dnes Kopřiva.
O tom, že na misích jsou čeští vojáci proto, aby pomáhali, ale museli místní obyvatele přesvědčovat. V bojích proti Talibanu zažili i těžké chvíle: „Když po vás střílí, když tam padají bomby a vy musíte zúročit, co jste se naučili a na co jste se připravovali.“
Životní úroveň obyvatel Afghánistánu Kopřivu tehdy překvapila. „Poznal jsem tam, co to je středověk – do slova a do písmene. Říkal jsem si, že to snad ani není možný, že tam ti lidé mohou žít v takových podmínkách,“ vzpomíná.
Veterán RAF Boček: Věci, které NATO dělá, jsou dobré
Pozitivně hodnotí české členství v NATO i nejstarší žijící pilot československých perutí britského letectva RAF Emil Boček. „Myslím, že musíme dodržovat svoje spojenecké závazky. Věci, které NATO dělá, jsou dobré,“ hodnotí generálmajor Boček z 310. československé stíhací perutě RAF.
Misi v Afghánistánu ale hodnotí kriticky. „To jsou vyloženě peníze vyhozené oknem. Protože jak skončí mise, tak to tam bude jako předtím,“ myslí si Boček.
Emil Boček
Emil Boček se narodil 25. února 1923 v Brně-Tuřanech. Protektorát tajně opustil na konci roku 1939, když jako šestnáctiletý odešel přes Balkán a Bejrút na Západ. Zúčastnil se bojů o Francii, a když země před Hitlerem kapitulovala, vstoupil do britského královského letectva. Zde působil jako mechanik, později v Kanadě prošel leteckým výcvikem. Od října 1944 sloužil jako stíhací pilot u 310. československé stíhací perutě. Absolvoval 26 operačních letů v délce přes 73 hodin.
Od letectva odešel až po válce, v roce 1946. Otevřel si dílnu na opravu motocyklů, o dva roky později byl donucen odejít do podniku Mototechna, pětadvacet let pracoval jako soustružník ve Výzkumném ústavu AV. V roce 2010 získal z rukou prezidenta Václava Klause Řád bílého lva za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a bojovou činnost. V roce 2012 o jeho životě vznikl dokument Nezlomný.
Zraněný veterán z Afghánistánu Hirka: Moje děti budou žít v míru
Kritický vůči spojenecké misi v Afgánistánu naopak není válečný veterán Lukáš Hirka, kterého na misi v září 2012 zasáhl raketový útok. „Zabezpečovali jsme tam dohled nad našimi českými inženýry a experty, kteří zase zabezpečovali výstavbu místní infrastruktury. Mě to nesmírně naplňovalo, bavilo,“ vzpomíná praporčík a průzkumník 72. mechanizovaného praporu Přáslavice Hirka.
Jemu samotnému dala armáda podle jeho slov hlavně disciplínu, díky které se teď znovu dokáže postavit na nohy. A to přestože strávil dva měsíce v kómatu a rok a půl po zranění komunikoval jen mrkáním očí. „Trápím se s tím a bojuju s tím dodnes. A dá se říct, že budu bojovat celý život,“ hodnotí Hirka.
Smysl vidí i v členství v NATO. „Pevně věřím, že pokud – dá-li Pán Bůh – budu mít děti, tak budou žít v míru a poklidu,“ dodává veterán.