Horolezkyně Klára Kolouchová se při letošním pokusu nedostala na vrchol druhé nejvyšší hory světa K2. Skončila tak její již druhá expedice, tentokrát ale přišlo rozhodnutí vrátit se za podstatně méně dramatických podmínek. Zatímco minule to bylo kvůli lavině, tentokrát byla příčinou viróza, řekla Klára Kolouchová v rozhovoru pro Události, komentáře.
Česká horolezkyně se musela z K2 vrátit i podruhé. Minule ji zastavila lavina, tentokrát nemoc
Klára Kolouchová v Událostech, komentářích: „Když člověk někoho pozná na jednom laně, tak je to vlastně spojení na život a na smrt.“ (zdroj: ČT24)
V roce 2007 se stala Klára Kolouchová druhou Češkou (a první ženou narozenou v českých zemích), která stanula na vrcholu Mount Everestu. V posledních letech se již dvakrát pokusila dostat se na druhou nejvyšší horu světa K2, která je sice oproti Everestu o 237 metrů nižší, ale zato se těší (spolu s Annapurnou) pověsti jedné z nejnebezpečnějších hor světa.
Dvakrát se již Klára Kolouchová vrátila, aniž by horu K2 pokořila, ale sen o jejím dobytí trvá. Před dvěma lety musela její výprava předčasně skončit, když třetí výškový tábor vzala lavina a připravila horolezce o vybavení i zásoby. Letos pak české horolezkyni nedovolilo pokračovat na vrchol zdraví.
„Všechno vypadalo fantasticky, přípravy, aklimatizace, přípravné výstupy, cítila jsem se skvěle. Ale ve finální fázi mi druhý den bylo neskutečně zle,“ popsala Klára Kolouchová (na Everestu před jedenácti lety ještě jako Poláčková). „Začala jsem cítit, že zpomaluju, začínaly se objevovat křeče v břiše, bolest hlavy,“ upřesnila.
Viróza, která zapříčinila tento stav, se projevila na cestě do druhého výškového tábora pod sedmi tisíci metry. Že to dále nepůjde, bylo Kláře Kolouchové jasné záhy – když nezabral ani prášek.
„Symptomy neodezněly a naopak nabraly na intenzitě. To jsou varovné vlaječky, kdy si člověk uvědomuje, tady nemám co dělat s takovými potížemi. Neohrožuju jenom sama sebe, ale začínám být i rizikem pro zbytek týmu. Tohle už je výška a prostředí, kdy se netoleruje jakákoliv nemohoucnost. Pokud ještě člověk má zdravý rozum, tak ví, že je potřeba, aby se postaral sám o sebe, nazatěžoval ostatní a je čas to otočit,“ shrnula.
Rozhodnutí vrátit se pochopitelně nikdy není snadné a při již druhé výpravě na nejvyšší horu Karákoram obzvláště ne. „To není, že odepíšete jeden krátký výlet. Je to roční příprava a sen, který máte a najednou zase utíká mezi prsty. A přitom jste tak blízko,“ přiznala horolezkyně. Nakonec ale i sestup ze sedmi tisíc metrů byl pro ni velmi obtížný – nejen kvůli nemoci, ale také emočně. K2 poskytla zbytku výpravy neobvykle příznivé podmínky. Jak přiznala Klára Kolouchová, tak krásně je tam jednou za několik let.
I když v budoucí přízeň K2 může jen doufat, má za sebou česká horolezkyně již několik jiných úspěchů. Po boku Everestu stojí ještě jeden osmitisícový vrchol, na který mohla vystoupat, a to Čo Oju. Navíc má nakročeno ke Koruně světa, z nejvyšších hor sedmi kontinentů byla již na čtyřech – evropském Elbrusu, severoamerickém Denali, jihoamerické Aconcague a asijském Everestu.
Na výpravu na nejvyšší horu vzpomíná v dobrém, byť neskrývá skepsi ze současných podmínek na jejích svazích. „Klidně bych si to dala znovu, nějakou variantu přechodu. Ale ten kopec je dnes extrémně komercionalizovaný. Lidí, kteří se pokouší o vrchol, je strašně moc. Nechtěla bych zažít ten nátřesk a mraky lidí,“ podotkla.
Naopak na K2 se chce vydat i potřetí. „V roce 2016 jsem si říkala 'už se sem asi nikdy nevrátím'. A tentokrát už v základním táboře to byl vnitřní boj s tím, že to bylo tak strašně blízko – mohlo to být a nebylo. Asi to nejde jinak, odpověď je jasná: jdeme do toho znova,“ ujistila Klára Kolouchová.
Pokud ji příště již K2 na svůj vrchol pustí, bude první Češkou a bez ohledu na pohlaví teprve šestým člověkem z Česka, který se do 8611 metrů dostane (pokud tam dříve nevyleze někdo další). Zatím byli na vrcholu K2 Josef Rakoncaj, Libor Uher, Pavel Bém, Radek Jaroš a Jan Trávníček.