Ministerstvo zdravotnictví chystá změny ve službách první pomoci. Namísto běžné pohotovosti by ji mohl zajišťovat praktický lékař na urgentním příjmu v nemocnici. Změnu chce Sdružení praktických lékařů s argumentem, že doktoři na pohotovostech stejně nemají potřebné vybavení. Na venkově ale panují obavy o to, aby se nezhoršila dostupnost urgentní péče.
Ordinace na poliklinice ve Spálené ulici v centru Prahy v sedm večer přechází do pohotovostního režimu. Slouží v ní jedna lékařka a jedna sestra. „Řada pacientů je tady mimopražských, nemá tady obvodního lékaře, takže se tady supluje i tato péče,“ říká praktická lékařka Marie Benýšková.
Nejčastěji se na pohotovostech, kterých je v Česku 122, řeší bolesti v krku, teploty, nebo bolesti zad. „Když pacient potřebuje nějaké větší ošetření, odešleme ho na urgentní příjem do nejbližší nemocnice,“ popisuje ředitel Městské polikliniky Praha David Doležil.
Právě urgentní příjmy by v budoucnu mohly zajistit všechnu pohotovostní péči. Ministerstvo zdravotnictví o tom jedná s praktiky. „Vznikl by model, který by kombinoval urgentní příjmy v nemocnicích se záchrannou službou,“ vysvětluje náměstek ministra zdravotnictví pro zdravotní péči Roman Prymula.
Na urgentních příjmech v nemocnicích by přibyli praktičtí lékaři. Podle jejich sdružení to může přilákat víc doktorů do služby. „Lékař se dostane do nemocničního provozu, což bude dávat smysl. Jedním z důvodů, proč lékaři nechtějí na pohotovosti sloužit, je ten, že sedí někde, kam přijdou jeden nebo dva pacienti za večer,“ říká předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.
Venkov se bojí snížení dostupnosti urgentní péče
Zatímco ve velkých městech jsou nemocnice víceméně stejně daleko jako současné pohotovosti, na venkově je to leckde znatelný rozdíl. Kdyby třeba přišli o pohotovost ve Valašských Kloboukách, měli by to do nejbližší nemocnice ve Vsetíně dvacet kilometrů a do nemocnice ve Zlíně ještě dvakrát dál.
„Když máte nějaké bolesti, tak první se letí na pohotovost do Klobouk,“ říká pacient z regionu a dodává: „Momentálně mě trápí koleno. Je to běžná nemoc, ale je bolestivá. Je to obrovsky výhodné, mám to sem kilometr.“
Náměstek Prymula tuto výhradu vnímá: „Pokud by to mělo plošně fungovat, tak by v každém okrese měl být minimálně jeden urgentní příjem. My si představujeme, že to takto bude stačit.“ Jenže řada nemocnic by musela urgentní příjmy teprve dobudovat.
Odmítání péče kvůli bydlišti
Doktoři na pohotovosti ošetří každého pacienta bez ohledu na to, kde má trvalé bydliště, nebo kde ordinuje jeho praktický lékař. Stejné pravidlo by mělo platit i přes den, protože tzv. spádovost pacientů už neexistuje. Zákon garantuje svobodný výběr zdravotnického zařízení. Část pacientů přesto v ordinacích naráží na odmítání.
Třeba invalidní důchodce Petr Fojtík popisuje svou zkušenost, když se s problémy dostane do nemocnice: „Nikdo se mě neptal, co mi je. Nikdo nechtěl kartičku zdravotní pojišťovny, ale jen občanský průkaz. A tam to celé začalo. Pak už jsem jenom slyšel, že sem nepatřím.“
Fojtík bydlí kousek od Brna a dřív v rámci systému spádovosti patřil do nemocnice v Ivančicích. Jezdí ale do Brna. Naposledy naléhal tak dlouho, až ho tam přijali. „Následně jsem si stěžoval u ředitele. Zjistili, že nikdo nepochybil,“ říká.
Pacient si může vyžádat písemný důvod odmítnutí a s ním se pak obrátit na kraj nebo ministerstvo zdravotnictví. Pokud důvodem není plná vytíženost pracoviště, hrozí nemocnici pokuta ve výši do 300 tisíc korun.
Podle ministerstva se ale zákon dodržuje. „Když všichni dnes v tuto hodinu půjdeme do Motola, tak se tam asi nevejdeme, takže nějaké racio tam musí být. Ale svobodný přístup k lékaři nepochybně bude zachován,“ říká Prymula.
