Česko si připomíná výročí Pražského povstání, kdy se lidé vzbouřili proti nacistické okupaci. Na vzpomínkové akci u budovy Českého rozhlasu na Vinohradské třídě řečníci vyzdvihli hrdinství redaktorů rozhlasu i celkový význam povstání. Jeho zpochybňování rázně odmítli. Předseda Senátu Milan Štěch zdůraznil také současnou roli veřejnoprávních médií.
„Někdy se objevují názory, že celé květnové povstání bylo zbytečné. Že válka už byla v podstatě vyhraná a stačilo by jen počkat na příchod Rudé armády. Příliš ukvapeným povstáním prý došlo ke zbytečným ztrátám na životech a majetku,“ řekl předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD).
Podle něj ale povstání pomohlo uchránit Prahu a její památky před většími škodami. „Zapomíná se na záměry německé armády, která počítala s nejméně dvoutýdenní obranou, přičemž by celá historická část na levém břehu Vltavy byla zničena – Pražský hrad, Malá Strana, Karlův most. Právě Pražské povstání přispělo k tomu, že historicky významná část města zůstala stát,“ připomněl Štěch.
Symbolem povstání je právě rozhlas a jeho budova na Vinohradské třídě. „Vysílání rozhlasu bylo signálem k zahájení povstání a jeho redaktoři po celou dobu bojů povzbuzovali a informovali povstalce a Pražanům dodávali sílu a odvahu. Naplnili tak zcela své poslání veřejného média. Nejen kvůli tomuto odkazu je naší povinností veřejnoprávní média chránit a zachovat,“ zdůraznil šéf Senátu.
Roli pracovníků rozhlasu ocenil také slovenský velvyslanec v Praze Peter Weiss. „Slováci a Češi tak nebyli pasivními objekty osvobozování spojeneckými armádami, ale sami a s nejvyššími oběťmi bojovali o vlastní svobodu. A to není málo. Je to základní zdroj našeho národního sebevědomí a národní sebeúcty,“ uvedl.
Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička připomněl, že jen v budově rozhlasu padlo 89 lidí. „Nejen jeho pracovníků, ale i českých policistů a dalších povstalců. Díky jejich hrdinství se Praha za druhé světové války stala jediným osvobozeným městem, jehož svobodný rozhlas nepřestal vysílat ani v nejprudších bojích. Musíme smeknout před takovou odvahou, podepřenou velkou láskou k naší vlasti a touhou po její svobodě,“ prohlásil.
„Role Pražského povstání byla zásadní už jen proto, že ukázalo, jak velký existuje v českém národě počet lidí, kteří jsou schopni a ochotni ve jménu svobody obětovat a povstat proti nepříteli,“ podotkl ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.
Pražská primátorka Adriana Krnáčová (ANO) zdůraznila význam povstání pro posílení respektu Čechů v Evropě i ve světě. „Osvobození Prahy se stalo nejen nadějí pro lepší zítřky, ale hlavně ukázalo sílu našeho národa ve chvíli, kdy bojujeme za osud nejen celé republiky, ale i naši podstatu. Během prvních květnových dní jsme ukázali světu, že pro svou svobodu uděláme vše, co bude nutné. Dokázali jsme si vydobýt nejen svobodu, ale také hrdost a respekt ostatních národů a celého světa.“
„S Rudou armádou vstupuje do vlasti politika sovětského impéria“
Už během dopoledního setkání u Staroměstské radnice se někteří řečníci věnovali roli Rudé armády v květnových událostech. Na jejím významu se ale neshodli.
Například senátorka Renata Chmelová (za KDU-ČSL) zdůraznila, že povstání bylo akcí českého odboje, které se podle tehdejšího předsedy České národní rady zúčastnily všechny vrstvy obyvatel bez rozdílu. Připomněla, že v květnu zemřely v pražských ulicích téměř tři tisíce Čechoslováků, jejichž role v osvobození Prahy byla později zpochybňovaná.
„Předáci České národní rady byli téměř ihned odstrčeni, málem skončili ve vězení,“ uvedla. Na oběti z řad rudoarmějců se podle ní sice nesmí zapomínat, máme být přitom ale obezřetní. „Nezapomínejme, že s Rudou armádou vstupuje do naší vlasti politika sovětského impéria, která v roce 1968 přeroste v otevřenou okupaci,“ řekla.
Na její slova reagoval předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička, který zdůraznil, že v Praze a okolí padlo 690 sovětských vojáků. Naopak zpochybnil roli takzvaných vlasovců, příslušníků Ruské osvobozenecké armády, která za druhé světové války bojovala po boku Němců proti sovětským vojákům, ale na konci války pomohla zachránit Prahu.
Podle Vodičky je chyba také to, že se zapomíná na další oběti povstání z řad Poláků nebo Bulharů. Mladá generace podle něj o tuto část dějin nemá zájem.
Další vzpomínková akce se konala například u hromadného hrobu vlasovců na Olšanském hřbitově nebo u mostu Barikádníků. V neděli v 16 hodin uctí svaz oběti heydrichiády na střelnici v Kobylisích. Na úterý 8. května na 15 hodin plánují pietní vzpomínku věnovanou obětem odboje na Klárově.
Bývalí členové svazu chystají akce v regionech
Z Českého svazu bojovníků za svobodu, který sobotní akce k výročí povstání spolupořádal, předloni odešla část členů. Nesouhlasili s údajně nedemokratickými způsoby přijímání a vylučování lidí ze svazu. Založili proto Spolek pro zachování odkazu českého odboje.
Podle jeho místopředsedy Petra Hroníka plánuje spolek na začátek května spíše regionální akce, jako kladení věnců v Kladně a okolí a také v Jičíně, kde fungují základní organizace spolku. Má 280 členů, dalších 350 lidí se k němu hlásí v těch místech Česka, kde nemá zřízené pobočky.
Při povstání zemřely asi tři tisíce lidí
Během Pražského povstání proti nacistům padlo podle údajů Vojenského historického ústavu z roku 2015 téměř 3000 lidí. Podle historiků ale seznam není úplný, protože řadu obětí, především mimopražských bojovníků, se nepodařilo identifikovat. Smrt obránců Prahy připomínají v hlavním městě desítky pomníků a pamětních desek.
„Pátého května v šest hodin ráno začal rozhlas vysílat směsí češtiny a němčiny, a zařazoval do vysílání písně, které se nemohly hrát, třeba sokolské pochody. V 9 hodin se na náměstí Republiky začne vytvářet první manifestace, objeví se tam i důstojník v československé uniformě a prapory. Vznikne průvod, půjde k Václavskému náměstí, kde už budou čekat německé policejní jednotky, ale z toho ještě žádný střet nebude. Až potom při obsazování rozhlasu se začne střílet,“ popisuje historik Stanislav Kokoška z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd a Ústavu pro studium totalitních režimů.
„Když vypukly boje odpoledne 5. května, tak se věřilo, že budou trvat pouze pár hodin. Že se opakuje situace z roku 1918, že Američané postupují na Prahu a že Německo skutečně kapitulovalo. Teprve v noci z 5. na 6. května vedení povstání pochopí, že naopak Němci stahují posily na Prahu a druhý den začne útok. Tehdy vzniká výzva ke stavbě barikád a odhodlání, že se budeme bránit,“ dodává historik.
