Marek Hilšer: Probíhá privatizace politické moci, chci podpořit občanské podhoubí

Prezident nemá politikařit, ale hájit sebevědomou občanskou společnost. V Interview ČT24 to prohlásil prezidentský kandidát Marek Hilšer. Hlava státu podle něj musí nést přehlížená sociální témata, například podporu lidí ohrožených chudobou. V rozhovoru dále prozradil, že do Poslanecké sněmovny volil jednu ze stran sdružených do Demokratického bloku, naopak nikdy by nevolil komunisty ani SPD.

Video Interview ČT24
video

Marek Hilšer v Interview ČT24

Zdroj: ČT24

Česká televize vysílá rozhovory s prezidentskými kandidáty v abecedním pořadí v rámci skupin dle nominace, jak je stvrdilo ministerstvo vnitra. První skupinu tvoří kandidáti navržení senátory, druhou ti s podporou poslanců a ve třetí skupině jsou kandidáti s podpisy od občanů.

Co vás vedlo k tomu kandidovat zrovna na prezidenta České republiky?

Byl to takový akutní nápad. Vycházel jsem z toho, že jsem měl tak trochu obavy, kam se bude ubírat tato země v budoucnosti. A šlo mi o to, abychom měli mezi kandidáty také někoho, kdo bude hledět do budoucnosti, někdo, kdo bude nezávislý na tom, co se tady odehrávalo posledních dvacet, pětadvacet let, a někdo, kdo dá lidem naději, že lze překonat nekalou minulost, která se tady odehrávala v devadesátých letech. A myslím si, že takového kandidáta opravdu tato země potřebuje, protože může být nadějí v to, že překonáme nějaké nešvary, které tady byly v minulosti.

Vy se angažujete v některých třeba i politických protestech. Na druhou stranu myslíte si, že má skutečně nějakou reálnou šanci občanský kandidát, který nemá zkušenosti z nejvyšší politiky?

Když se podíváte na všechny ostatní kandidáty, tak ona většina, snad kromě pana Topolánka, zkušenosti z reálné politiky nemá. Naopak já si myslím, že prezident by měl být někdo, kdo je vzdálen tomu politikaření, kdo je vzdálen tomu, co se odehrává v parlamentě. Měl by být jakýmsi svědomím politiky. A pokud není do těchto věcí ponořen, tak je mnohem svobodnější v tom, aby navozoval mnohá témata, která třeba politici nejsou schopni navozovat. Takže myslím si, že to je naopak dobře pro prezidentskou funkci, protože ta je odlišná od premiérské funkce.

Vy také říkáte, že chcete reprezentovat občanský princip, stát za veřejností. Co pro vás tenhle termín znamená, protože tím se ohání řada občanských aktivistů, ale co znamená konkrétně?

Můžu vám říct takový příklad. Já jsem se ještě společně s dalšími studenty v roce 2008 postavil proti Topolánkově vládě. Bylo nás šest študáků, kteří nesouhlasili s tím, a bylo jim podivné, jak tato vláda chce takovým skrytým způsobem zprivatizovat fakultní nemocnice. Bylo to něco, s čím jsme prostě nesouhlasili. A my jsme si řekli jako občané, že se nám to nelíbí, a řekli jsme si, že s tím musíme něco udělat. Zorganizovali jsme demonstraci, seznámili jsme s tím problémem veřejnost a nakonec ta vláda od toho musela ustoupit. A to je jedna z forem projevu občanské společnosti. Pokud s něčím nesouhlasíte, pokud se někde něco děje nebo naopak chcete něco podpořit, tak se musíte projevit.

Tomu rozumím, ale jak byste to chtěl hájit jako prezident a proti jakému principu?

To je jednoduché. Já jsem na úvod také mohl říci to, že jsem měl obavy z určité tendence, která se v této společnosti nyní sleduje, a to je privatizace politické moci, kdy se úzká skupina lidí snaží uchopit moc. A proti tomu lze postavit demokratický občanský princip, kdy určitým způsobem podpoříte to občanské podhoubí. To můžou být například neziskové organizace. A to je to, co je důležité v této společnosti.

To, že občané volí své zástupce v rámci zastupitelské demokracie, vám připadá dostatečně funkční? Když mluvíte o tom zneužívání, máte na mysli spíše politiky nebo obchodní korporace nebo koho?

Jsou zde politici, kteří ovládli ekonomický prostor, pak ovládli mediální prostor a nyní se snaží ovládnout i ten politický prostor. A zde se ukazuje, že dochází opravdu k obrovské koncentraci moci ve všech těchto oblastech. A když jsem jezdil s těmi svými stánky, tak lidé mi vyjadřovali opravdu pocit beznaděje z toho, že když nemáte za sebou nějaké miliardy, nějaké miliony, tak vlastně nemáte ani možnost se podílet na správě této země. A já bych chtěl reprezentovat opačný princip, ten masarykovský princip občanského sebevědomí, které říká: Ano, my všichni se můžeme do správy této země zapojit, když budeme aktivní, když se budeme starat o to, co se děje v našem okolí, co se děje v našem městě, a budeme vytvářet reflexi politikům.

I proto za sebou nemáte žádného velkého a silného finančního mecenáše ve své kampani?

Ano, to je ten důvod.

A jak tedy sbíráte finance? Vložil jste do toho třeba vlastní prostředky?

Já jsem do toho vložil jenom malou částku, ale chci se opravdu spolehnout na ten občanský princip, chci se spolehnout na občanské financování politiky, takže mně přispívají pouze drobní přispěvatelé. A to je z toho důvodu, že pokud chcete dělat politiku nezávisle, pokud chcete dělat opravdu politiku pro lidi, tak nesmíte být navázán na žádné ty skupiny, musíte mít nezávislost, a to je možné pouze, pokud vám přispějí občané. V ten moment přestáváte být loutkou jakýchsi zákulisních hráčů, jak jsme tomu byli a možná i jsme svědky v současnosti.

Prezident má přinášet důležitá sociální témata a vize, míní Hilšer

Myslíte si, že třeba i tito lidé, o kterých hovoříte jako o těch, jejichž loutkou byste nechtěl být, mohou, nebo nemohou právem vydělané peníze použít ke smysluplným účelům? Jde mi o to, jestli si myslíte, že obecně je potřeba předpokládat, že bohatí jsou rovnou lidé, kteří nemají dobré úmysly.

To tak není. Já jsem mluvil spíše o tom vyvážení těch principů. Samozřejmě v každé demokracii jsou nějaké skupiny, nějaké elity, které mají peníze, jsou schopny ovlivňovat média, ale na druhé straně by měl stát ten občanský princip. A oni si mohou vydělat poctivě, nicméně tady je třeba problém s tím, že opravdu často se ukazuje, a dneska lidé ztrácejí víru ve spravedlnost, ukazuje se, že někteří lidé mohou politiku a svých peněz využívat a zneužívat k tomu, aby se třeba vyhýbali spravedlnosti.

Vy také říkáte, že potřebujeme prezidenta, který bude stát za slabými. Kdo je v téhle společnosti podle vás slabý a kdo je silný?

Ti slabí, to je spíše taková nadsázka, ale je tady samozřejmě celá řada lidí potřebných, kteří trpí chudobou. Nedávno probíhal den podpory a ukázalo se, že v České republice je skoro milion lidí, kteří jsou na pokraji chudoby. A já si myslím, že je opravdu důležité, aby tady byl prezident, který je schopen tuto problematiku vnímat a který bude do společnosti vnášet důležitá sociální témata.

Dobře, ale jak konkrétně by jim podle vás mohl pomoci, když vidíte, že politiku utváří poslanci, senátoři, vláda?

Prezident má velkou sílu slova. A prezident může být katalyzátorem řešení řady společenských témat. Může být katalyzátorem nastavování důležitých vizí. Já se třeba pohybuji ve zdravotnictví a vidím, že za posledních dvacet let byla velice zanedbána personální situace ve zdravotnictví, která dnes už ohrožuje kvalitní péči o občany. A to je jeden z těch sociálních problémů. To jsou věci, které je třeba jasně pojmenovávat a potom řešit. V momentě, kdy nějaký problém schováte pod koberec, kdy je nepohodlný, tak ho prostě nemůžete vyřešit. A prezident by měl toto dělat.

Jak se v téhle společnosti projevuje, že silnější to mají snazší? To jste totiž také řekl. Vycházíte třeba právě z příkladu zdravotnictví?

Ano, slyšeli jsme příběhy „kulichů“, kdy bývalý ministr nebo vlastně ještě současný ministr zdravotnictví, to je takové známé video… Řada z nás mohla pozorovat v minulosti nejrůznější kmotrovské hrátky, a to jsou věci, které podle mne do politiky nepatří. A mám zato, že budoucí prezident by měl pracovat na tom, aby zlepšoval politickou kulturu u nás, aby nastoloval témata otevřené politiky, kontroly politiků. A to je velice důležité.

Domníváte se, že i kvůli sociálnímu aspektu je česká společnost rozdělena?

Určitě tady je nějaké pnutí, které vychází z nespokojenosti, která zde byla. Paradoxně zde dochází k tomu, že hráči, kteří se podíleli na tom společenském napětí, na té určité, řekl bych, aroganci a odlidštění politiky, tak toho v současnosti využívají a společnost se ještě snaží rozdělit. To je problém a budoucí prezident bude stát před těžkým úkolem toto nějakým způsobem vyřešit.

Myslíte, že politici záměrně využívají strachu lidí?

Může to takto být, ano, jsou lídři, kteří se snaží z lidí vytáhnout to dobré. A pak jsou lídři, kteří se snaží podpořit to špatné. Protože to může nějakým způsobem rezonovat. Ale já si myslím, že je opravdu důležité, abychom se oprostili od politikaření, abychom se soustředili na důležité problémy a ty problémy řešili věcně. A prezident by měl do toho vnášet věcnost.

Právě tohle téma se často spojuje i s mezinárodními otázkami. Například při problému migrace často někteří politici zmiňovali, že to může být téma, které je zneužíváno. Je ale čemu se divit? Třeba právě v této otázce, když lidé vnímají mediální svět a vnímají evidentně bouřlivější svět, než který třeba doposud znali?

Tak to je přirozené. Ono pokud vidíte, že se za rok v Evropě odehrají tři, čtyři atentáty, lidé samozřejmě mají obavy z toho, jaká bude budoucnost. Mají samozřejmě obavy, když v roce 2015 viděli, že se po evropské pevnině ubíralo půl milionu nebo milion uprchlíků. Takže to je pochopitelné. Ale myslím, že k těm věcem je potřeba opravdu, jak jsem říkal, přistupovat věcně. Vlastně i s takovým vědeckým přístupem. A ty věci a rizika pojmenovávat. My je nemůžeme nějakým způsobem zlehčovat, ale nesmíme je nafukovat a využívat. Politici je nesmí využívat ke svému vlastnímu prospěchu.

Hilšer: Není v zájmu Ruska, aby Evropa držela pohromadě

Vy jste se také angažoval v protestu proti ruské politice na Ukrajině. I tohle téma rozděluje českou společnost. Je vám jasné, že kvůli tomuto postoji můžete nabírat minusy u části společnosti?

Já si myslím, že to téma nerozděluje českou společnost. Když se podíváme na rok 1968, tak většina společnosti vnímá to, že jsme zde prostě přišli o nějakou svobodu.

Dobře, promiňte, ale vy jste si třeba nevšiml toho, že řešíme třeba problém dezinformačních webů? Které šíří tuto propagandu, která směřuje k tomu, na co se ptám. Tady se může ukázat, že právě v této otázce se česká společnost neshoduje na tom, jestli se Rusko skutečně chová agresivně, či nikoli.

Tak to je možné, samozřejmě, protože ta propaganda je tady silná. Ono není v zájmu Ruska, aby jednak Evropa držela pohromadě, a není v jeho zájmu, aby bývalé východoevropské země, do kterých samozřejmě my patříme, tak aby byly nějakým způsobem napojeny na západní Evropu. A snaží se svou propagandou zpochybňovat naše instituce a média. To se tady samozřejmě odehrává.

A pokud bych se měl vrátit k té Ukrajině, tak tam prostě bylo jednoznačné, že po Ukrajině jezdily ruské tanky. V momentě, kdy se ta společnost nadechla, kdy se chtěla vyjádřit proti těm oligarchistickým tendencím, které tam byly, kdy se chtěla připojit k západní Evropě, tak najednou přijely ruské tanky. A to v mnohém připomíná rok 1968. A když si toto uvědomíme, tak myslím, že mnoho Čechů, mnoho vlastenců pochopí, o co tady běželo.

Jak tedy s Ruskem podle vás vycházet? Vidíme, že jsou tady protiruské sankce, na druhou stranu ale v mnohých oblastech funguje byznys mezi Ruskem a západními zeměmi. Jak najít balanc?

Myslím, že s Ruskem se určitě musíme bavit, že musíme nebo měli bychom s Ruskem obchodovat, ale také bychom neměli ohýbat páteř a měli bychom jasně říci, co nám vadí a že nám vadí, když je narušována integrita cizí země. A v tomto vzájemném dialogu hledat to, aby se tyto problémy překonávaly.

Vy protiruské sankce podporujete?

Rusko by mělo splnit Minské dohody a v ten moment by se mohly protiruské sankce zrušit. Dokud Rusko bude toto ignorovat, tak my nemůžeme mhouřit oči nad tím, co se na východní Ukrajině děje.

Vy také říkáte, že jste jasně proevropský, ale že by současná Evropa měla najít nové lídry. Ti stávající vedou Evropu špatným směrem?

Je vidět, že s Evropskou unií, a to souvisí samozřejmě i s ekonomickou krizí, která proběhla, jsme se dostali do určitého mrtvého bodu ve vývoji EU. A teď je třeba hledat nové cesty. A rozhodně, když se podíváme na geopolitickou mapu světa, nám z toho musí vycházet to, že Evropa by měla zůstat pohromadě.

Na jedné straně vidíte Čínu, vidíte velké Rusko, na druhé straně vidíte trumpovskou Ameriku, a žádná z těch velmocí netouží po tom, aby Evropa byla jednotná, protože pokud bude Evropa jednotná, tak bude zároveň silným partnerem těmto mocnostem. Takže my potřebujeme, a vždycky bychom měli mít vykřičník, že Evropa by měla zůstat jednotná. Ale uvnitř Evropy samozřejmě musíme řešit problémy, které nastávají a které vidíme.

„Oceňuji prezidenta Zemana za to, že vyvěsil vlajku Evropské unie“

Čím dál hlasitěji je také v Česku slyšet volání po referendu o vystoupení z Evropské unie. Podpořil byste takovéto referendum? Je tady argument, že o vstoupení se také hlasovalo v referendu.

Víte, tak já si myslím, že ta otázka zatím není taková, že bychom měli vystupovat z Evropské unie, ani nevidím důvod, proč bychom měli vystupovat z Evropské unie.

Takže byste ani nepodpořil, aby takové referendum vůbec bylo vyhlášeno.

Podívejte se, můžeme se bavit o tom, a to si myslím, že je důležité, jestli bychom měli míti v našem právním a ústavním pořádku referendum jako takové. A to je důležitá otázka, o tom se bavme.

A k čemu by mělo být využito, nebo nemělo, to mě zajímá.

Tam je celá řada věcí a pokud se dohodneme na tom, že by mělo být využito na takové věci, jako je vystoupení z Evropské unie…

Zeptám se znovu na váš názor. Mělo, nebo nemělo?

Nejdříve se pojďme bavit o tom, jestli referendum vůbec jako obecné, v jaké podobě.

Tak mi řekněte, jestli referendum vůbec, nebo ne, prosím.

Ano, já jsem pro to, aby referendum bylo jako nástroj, aby se o tom diskutovalo a aby se přijalo. Ale ne aby se přijímalo jenom pouze na základě toho, že v současnosti bychom měli vystupovat z Evropské unie. Rozumíte? To chce prostě mnohem větší a vážnější diskuzi.

Já tomu rozumím, mě zajímá váš názor, protože názory se různí. Někteří politici jsou schopni říci jednoznačně „ne, nechci, aby bylo vyhlášeno referendum v této otázce“.

Já nechci, aby v této otázce bylo vyhlášeno referendum, protože referendum jako takové je nástroj, který snímá odpovědnost politiků.

Vyvěsil byste na Pražském hradě vlajku Evropské unie, nebo byste ji sundal?

Vlajka Evropské unie visí na Pražském hradě, dokonce pan prezident Miloš Zeman, když nastoupil do svého úřadu, tak tu vlajku Evropské unie tam pověsil. Takže já bych v tom pokračoval a za to pana prezidenta Miloše Zemana oceňuji, že tento krok udělal.

Na které světové regiony byste se jako prezident soustředil?

Rozhodně to musí být Evropa, protože s Evropou jsme spojeni. Myslím tedy západní Evropa. Já bych v rámci Evropy určitým způsobem pracoval se severskými zeměmi, protože si myslím, že jsou to země malé, v něčem podobné, ale v mnohém jsou inspirativní. A bylo by dobré, kdybychom se soustředili nejen na Čínu, ale také na Indii. A také si myslím, že je velký prostor v Latinské Americe.

Jako prezident se můžete stát klíčovou postavou pro vnitropolitické dění. Jmenoval byste premiérem člověka trestně stíhaného nebo takového, kterému trestní stíhání hrozí?

To bych neudělal. Já už jsem to několikrát řekl. V této společnosti, a trochu jsem to i naznačil, je opravdu podlomena důvěra ve spravedlnost jako takovou. A myslím, že prezident nesmí riskovat to, že by se premiérem, prvním člověkem, který zde v této zemi vládne, stal někdo, u koho by byla jakákoli pochybnost o jeho morální a právní bezúhonnosti.

Přestože mu voliči dali důvěru ve volbách?

Víte, to samozřejmě tak je, ale na druhou stranu pak bychom mohli čelit tomu, že by lidé říkali, že tady někdo vyhraje volby, někdo získá politickou moc a pro něj spravedlnost neplatí?

Pakliže bude vydán k trestnímu stíhání, tak by mohl projít soudním procesem a spravedlnost by měla platit.

Přesně tak. Ale v momentě, kdy by k tomu nedošlo, tak tady opravdu zůstane veliká pochybnost. Podívejte se, co udělala s vnímáním spravedlnosti Klausova amnestie. Pro spoustu lidí, skoro bych řekl pro většinu národa, to byla opravdu veliká rána pod pás, protože viděli, že ti, co se tady určitým způsobem podíleli na rozkrádání věcí v devadesátých letech, tak potom byli zbaveni jakékoli odpovědnosti prezidentskou amnestií.

Amnestie ne, milosti ano

Vyplývá z toho, že žádnou takovouto amnestii neplánujete? A jak byste nakládal s udělováním milostí?

Rozhodně ne. Já si myslím, že je dobré a důležité udělovat individuální milosti, protože se může stát, že realita života úplně nekoresponduje s právem, a v tento moment by měla nastupovat lidskost a tolerance k nějakým problémům, takže opravdu jsem pro to, aby milost zůstala, ale jenom v individuálních případech.

Když se ještě podíváme na povolební dění, mohlo by se stát, že byste do úřadu nastoupil v situaci, že byste byl tím, kdo dává někomu druhý pokus na sestavení vlády. Máte už promyšleno, komu byste takovýto pokus svěřil?

Je otázka, jak se bude ta situace v parlamentu vyvíjet. Pokud by samozřejmě pan Babiš nesestavil na první pokus vládu, tak ho musí dostat někdo jiný. A je teď velkou otázkou, jak by se ty strany mezi sebou dohodly, ale rozhodně by to už nebyl ten, co sestavoval poprvé z mého pohledu. Čili musel by to být někdo jiný, aby měl šanci, že to sestaví. Dávat někomu druhý pokus, když se mu to nepodařilo napoprvé, nedává přece smysl.

Jmenoval byste vládu, která by se opírala o hlasy komunistů nebo extremistů?

Nejmenoval bych, protože by to mohlo ohrozit demokracii v této zemi. A prezident, který je zvolen, musí dohlížet a musí bránit demokracii a ústavu jako takovou. A v momentě, kdy by cítil ohrožení, tak se musí postavit na stranu demokracie.

A v čem by mohla být podle vás demokracie ohrožena? Ptám se na to i proto, že součástí demokracie jsou svobodné volby. Teď je realita taková, že je evidentní, že jsou tady strany, které mají dostatečný počet hlasů na to, aby mohly sestavit vládu, byť jsou tam třeba členové KSČM nebo SPD. Tady si myslíte, že už patří do pravomocí prezidenta zasáhnout? Co ještě je, nebo není demokratické, ačkoli se snaží respektovat výsledek voleb?

Podívejte se na to, jakým způsobem funguje Miloš Zeman, který zasahuje do věcí poměrně rázným způsobem. Já bych se tímto způsobem samozřejmě nechoval. Pokud jsou v té straně lidé, kteří vyznávají stalinismus, nebo lidé, kteří vyznávají hodnoty, které jdou proti individuální svobodě, které jdou proti právnímu státu, tak je možné předpokládat, že budou vyvíjet úsilí k tomu, aby ten právní stát nebo individuální svobodu potlačili. A na to je třeba si dávat veliký pozor, protože tu zkušenost už z minulosti máme.

Teď jedna osobní otázka. Koho vy jste volil ve volbách do Poslanecké sněmovny?

Nechtěl bych toto zde zmiňovat, protože nechci nikomu ani pomáhat, ani bych mu nechtěl samozřejmě uškodit. Ale volil jsem z těch demokratických stran, které v současnosti uzavřely Demokratický blok.

A koho byste nikdy nevolil?

Nikdy bych nevolil komunisty a nikdy bych nevolil SPD.

Jako prezident byste si vystačil se současnými pravomocemi, anebo si myslíte, že by měl přímo volený prezident mít pravomoc větší?

Nemyslím si, že by prezident měl mít větší pravomoc, protože se nacházíme v parlamentním systému, je to naše tradice. A vytvářet nějaké hybridy, které jsou něco mezi poloprezidentským a parlamentním systémem, tak to myslím nemá cenu. A pokud bychom chtěli něco do budoucna měnit, tak bychom se museli dohodnout na tom, že ten systém úplně změníme. Ale já si myslím, že to není vůbec na pořadu dne. Naše tradice je jiná, takže já bych se opravdu bránil těm hybridům. Já jsem spokojen, myslím si, že ústava je dobře postavena a pravomoc by se neměla rozšiřovat.

Jak byste přistupoval k udělování státních vyznamenání?

Mám na to takový obecný princip, že bych jednak uděloval vyznamenání lidem, kteří jsou morální autoritou ve společnosti, někdo, kdo je hoden následování, kdo může být inspirací pro ostatní lidi. A z praktického hlediska bych konzultoval s odbornou veřejností, konzultoval bych s parlamentem a tímto způsobem bych získával podněty pro to, koho vyznamenat, a koho ne.