Pavel Fischer: Chci oslovit voliče, kteří mají pocit, že jejich hlas je slabý

Pavel Fischer v Interview ČT24 (zdroj: ČT24)

Pavlu Fischerovi chybělo mezi kandidáty na prezidenta České republiky jasné angažmá ve prospěch parlamentní demokracie, proto se rozhodl kandidovat. Prohlásil to v pořadu Interview ČT24. Nejdůležitějším úkolem hlavy státu je podle něj respektovat ústavu a pracovat na tom, aby se lidé navzájem setkávali a naslouchali si. Fischer v předvolebním rozhovoru také uvedl, že jednou z jeho priorit je zřízení občanské dílny na Hradě.

Česká televize vysílá rozhovory s prezidentskými kandidáty v abecedním pořadí v rámci skupin dle nominace, jak je stvrdilo ministerstvo vnitra. První skupinu tvoří kandidáti navržení senátory, druhou ti s podporou poslanců a ve třetí skupině jsou kandidáti s podpisy od občanů.

Jak moc vážně chcete být prezidentem České republiky?

To je vážná věc, to není legrace, když se ucházíte o hlasy voličů. A když dostanete podporu senátorů, 17 senátorů zprava doleva, tak to už není jenom osobní záležitost. Z toho se stává skutečné angažmá.

Není to handicap, že máte podporu senátorů? Někteří kandidáti sbírali podpisy občanů, už mají rozjetou kampaň několik měsíců.

Každý máme nějaký vnitřní handicap. Já ty svoje znám. V tomto případě to ale zákon umožňuje, ústava s tím počítá. Myslím si, že ve výsledku se bude skutečně jednat o to, kdo je nejlepší a kdo získá největší důvěru od voličů.

V rozhovoru pro Echo 24 jste řekl, že jste se do boje o Hrad rozhodl vstoupit proto, že už jste se na to nemohl dívat. Na co přesně?

Mně v těch debatách o tom, jak má vypadat prezident České republiky v budoucnu, najednou začalo něco velmi chybět. Celá problematika bezpečnosti a obrany, kterou jsem rozpracovával pro ministerstvo zahraničí jako politický ředitel, celá problematika Evropské unie, která se propojuje s tím, co prožíváme u nás doma v mnoha oblastech, celá řada věcí.

Najednou jsem si říkal, že tady něco chybí, tady chybí jasné angažmá ve prospěch parlamentní demokracie, zastupitelské demokracie, spolupráce s vládou. A to jsou všechno oblasti, se kterými já umím pracovat. Já jsem s institucemi pracoval a Kancelář prezidenta republiky znám docela dobře zevnitř.

A jsou to témata, která má řešit prezident? Prezident přece zastupuje stát navenek, zahraniční politiku tvoří vláda. Jsou to opravdu témata, která je schopen prezident nějakým způsobem ovlivnit, když nemá ani zákonodárnou, ani výkonnou pravomoc?

K čemu máme prezidenta? Vrchní velitel ozbrojených sil, zastupuje stát navenek, jak jste řekla, ale má být také svorníkem institucí a dávat pozor na to, aby se ty instituce navzájem vyvažovaly a hlídaly a aby zasazoval politický proces do ústavního rámce. A v tomto smyslu myslím, že mám ledasco nabídnout. Zkrátka vím, jak na to.

Fischer: Jsem na vrcholu sil a přitom už mám dost zkušeností

  • Narodil se 26. srpna 1965 v Praze. Absolvoval obor čeština-francouzština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studoval také sociální učení církve v Ženevě a prestižní školu pro úředníky E.N.A. v Paříži. Je ženatý, má tři děti.
  • Kariéru začínal jako dělník geofyzikálního průzkumu, posléze jako učitel francouzštiny. V letech 1991 až 1993 byl osobním sekretářem biskupa Františka Lobkowicze, poté zástupce ředitele pražského Institutu komunikace. Mezi roky 1995 až 2003 působil v Kanceláři prezidenta republiky jako poradce Václava Havla a také ředitel Politického odboru. V letech 2003 až 2010 byl velvyslancem ve Francii a Monaku. Po návratu do Prahy pracoval jako vrchní ředitel bezpečnostně-multilaterální sekce na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Poslední dva roky byl ředitelem organizace STEM, která se zabývá výzkumy veřejného mínění.
  • Pavel Fischer nebyl členem žádné politické strany. Kandidaturu na prezidenta oznámil začátkem října 2017 a u ministerstva vnitra ji zaregistroval s podporou 17 senátorů.
  • V prvním kole prezidentské volby skončil třetí, když získal 10,23 % hlasů. Kompletní výsledky ZDE.

Co máte navíc oproti ostatním kandidátům? Proč byste měl být tím prezidentem právě vy?

Je mi padesát. Já myslím, že mám dost sil, jsem na vrcholu a přitom už mám dost zkušeností. Na Hradě jsem pracoval 8 let, studoval jsem v zahraničí, jsem z generace, která poznala, jaké to je studovat ve svobodě v zahraničí, a zároveň zažila dost dobře na vlastní kůži, co to byl komunismus.

A zároveň velmi dobře vím, že celá řada témat, která dnes řešíme, se nevyřeší v Praze nebo na nějakém ministerstvu, ale že to jsou témata jednak celospolečenská a jednak ta, která je potřeba předjednávat v Evropě. Proto jsem tady.

Vy jste kandidaturu na prezidenta republiky oznámil až v říjnu. Proč tak pozdě, když někteří vaši podporovatelé vás k tomu vyzývali už před rokem?

Někteří podporovatelé mě k tomu vyzývali dokonce ještě mnohem dřív, to znamená – u našeho rodinného stolu se o prezidentování mluvilo už dávno. Já jsem spíš hledal vhodnou příležitost, vhodnou motivaci.

Ve chvíli, kdy jsem viděl, že nějaký hlas nebo někdo v tom chybí, tak jsem si řekl: Tak pojďme do toho. Je otevřená společnost, já jako občan se přece můžu představit a říct, že nabízím svoje schopnosti a svoje zkušenosti, jsem tady.

Četla jsem, že chcete objet celou republiku. Dá se to stihnout v tak krátké době a tím tempem, které jste zvolil?

Stíhám, co se dá. Třeba minulý týden jsem objel několik krajů. Snažím se, co mohu. Mám spoustu dobrovolníků, kteří mě vtahují do dění u nich, a uvědomuji si, že vlastně pro určitý typ kontaktní kampaně už dneska není tolik prostoru, jako bylo třeba během léta. Na druhou stranu lidé dnes chtějí slyšet politické řešení toho, co je na stole. A k tomu si myslím, že mám co říct.

Jaký máte ze setkání s lidmi pocit? Znají vás?

Mám pro vás dvě dobré zprávy. Byl jsem v Brně, jdu po ulici, které se říká Čára, tuším, v místním slangu, a potkala mě tam maminka od dětí a říkala: „Vy jste Pavel Fischer, můžu se s vámi vyfotit?“

A to byla jedna jediná nebo vás takhle poznává víc lidí?

Ne, takových setkání tam bylo mnohem víc. Pak jsem jel do sklípku hrát někam na Znojemsko, a protože jsem houslista, tak jsem požádal, jestli bych si mohl zahrát s místní cimbálovkou. A primáš té kapely říká tomu, kdo to připravoval: „Dělal jsem si teďka test, koho bych volil jako za prezidenta, a vyšel mi pan Fischer, tak ať si s námi přijde zahrát.“

Musím říct, že okolo toho koštování vína se vytvořila u těch lidovek taková atmosféra, že hlásím, že jsem tam určitě na ty harmonie ulovil několik zajímavých voličů a mnoho přátelství se tam podařilo navázat.

Ve Fischerově týmu jsou diplomaté i odborníci na ústavní právo

Vy sám říkáte, že vám chyběla nějaká témata, proto jsem se rozhodl kandidovat, a také jste si tak trošku postěžoval na to, že vás nikdo z kandidátů neoslovil. Vy jste čekal, že vás někdo osloví? Nejste nějakým způsobem ublížený tím, že vás nikdo neoslovil?

Já myslím, že ublíženost by vypadala jinak. Žijeme ve velmi vážné době. Svět se skutečně chvěje z hlediska bezpečnosti, z hlediska ekonomické stability a my se nemůžeme tvářit, že u nás je prosperita napořád.

A tím, že já jsem pracoval v těch světových zahraničních tématech, tak dobře vím, že je to potřeba odpracovat. A zdá se mi, že česká politická debata i to prezidentování jako kdyby se míjela tady těmi věcmi.

A vy jste čekal, že vás osloví někdo konkrétní?

Nečekal, ale jsem zvyklý pracovat v týmech. Proto kdyby mě býval někdo oslovil, možná na to kývnu. Na druhou stranu abych pro někoho pracoval, tak potřebuju mít pocit, že jsem motivován. A mně ta motivace, s prominutím, chyběla, abych se někam hlásil sám.

Proč jste vy nikoho neoslovil sám? Nemáte mezi kandidáty někoho, pro koho byste rád pracoval?

V době, kdy jsem se hlásil, tak jsem nikoho takového neviděl, tak zní odpověď.

Kdo vám teď radí, kdo jsou vaši nejbližší spolupracovníci?

Mám tým asi 17 lidí okolo sebe, z nich je většina dobrovolníků. Radím se s diplomaty, kteří už dnes neslouží v diplomacii, radím se s odborníky na ústavní právo.

Můžete nám říct konkrétní jména?

Například diplomat Petr Kolář nebo Luboš Dobrovský, bývalý velvyslanec v Moskvě. O ústavním právu se například radím s panem doktorem Jiřím Matolínem a dalšími. Víte, já jsem pracoval na Hradě dost dlouho na to, abych měl ve svém adresáři desítky lidí, se kterými se setkávám a se kterými jsem zůstal v kontaktu.

A to vás neodradilo, když jste pracoval na Hradě tak dlouho?

Já si neumím představit, že bychom nechali tu kancelář ve stavu, v jakém je dnes. Podívejte se na to, ten tým musí být profesionální.

A máte představu o tom, jak by vypadal váš tým?

Když pracujete na Hradě, tak víte, že je velmi důležité tam mít velmi dobrý tým na ústavní právo, musíte tam mít velmi dobrý tým vůbec na správu majetku, který tam je. Tam je Správa Pražského hradu, tam je Lesní správa Lány, to jsou oblasti, ve kterých je potřeba jednak generovat zisk a ten reinvestovat do vlastních činností okolo hlavy státu a Kanceláře prezidenta republiky.

Už máte konkrétní jména vybraná?

Samozřejmě.

A řekněte nám některá?

Neřeknu, protože jsem s těmi lidmi zatím na bázi důvěrné.

Jako jednu z priorit jste označil zřízení občanské dílny na Hradě. To je opravdu to, co vás trápí nejvíc?

Mě trápí určitý pocit, který cítím ve vzduchu, že lidé mají dojem, že se ty věci tak jako dějí, že nemusí přiložit ruku k dílu. Je tady určitá ospalost mezi občany. A já mám pocit, že je potřeba se probudit.

To znamená říci si: Pozor, to, jak bude vypadat naše země do budoucna z hlediska ústavního, politického a dalšího, to záleží na každém z nás. Nejenom v okamžiku voleb, ale i mezi volbami. Je potřeba si skutečně položit otázku, jak vzdělávat občany u nás. A protože je potřeba někde začít, já bych začal na Pražském hradě.

Když pojedete do Vídně a podíváte se do parlamentu, tak tam zjistíte, že mají takové centrum pro školáky, gymnazisty, které je na celý rok vyprodané. Mají tam mediální výchovu, ale mají tam také ústavní právo a další věci.

A když se podíváte na Německo, bývalou východní část a západní část, tak ty dvě části se chovají odlišně. Je to právě proto, že v té západní se hodně investovalo do občanské výchovy dospělých občanů a v té východní méně. Tady je potřeba, abychom i u nás začali do toho investovat.

Rozhodně bych v druhém kole nepodpořil Zemana, říká Fischer

Koho byste podpořil ve druhém kole, kdybyste se do něj sám nedostal?

Kdybych se sám nedostal do druhého kola, tak bych podpořil toho, kdo mi je programově nejblíže.

A to je?

Já nevím, kdo bude ve druhém kole. Já dokonce ani nevím, kdo to první kolo vyhraje.

Dobře, ale když byste si měl vybrat z těch kandidátů, kteří jsou známí, tak někdo vám je programově nejblíže. Mě zajímá jeden člověk, kterého byste podpořil.

Jednoho člověka neřeknu. Já nevím, kdo tam bude.

Tak koho byste nepodpořil v žádném případě?

Miloše Zemana bych určitě nepodpořil.

Byl byste schopen odstoupit už v prvním kole, kdybyste viděl, že tím jen tříštíte síly pro věc, kvůli které vy sám kandidujete?

Kvůli které věci já sám kandiduju?

To nám řekněte.

No to vám řeknu. Tříštíme všichni. Každý z těch 9 kandidátů vlastně drobí hlasy. Na druhou stranu, když si to vezmeme z hlediska politického programu, tak pokud se mi nelíbí nějaký politický styl, tak je ho potřeba politicky pojmenovat a politicky challengovat, vyzvat k otevřené debatě a říct, že tento směr není dobrý.

Takže já to nevnímám jako osoby a obsazení, já to vnímám skutečně jako obsahovou věc, kterou je potřeba politicky pojmenovat, proto jsem do toho vstoupil.

Jaké voliče chcete oslovit a čím konkrétně?

Chci oslovit voliče přemýšlivé, voliče, kterým není jedno, co se u nás děje, voliče, kteří mají pocit, že jejich hlas je slabý a vlastně si ani nedokážou zavolat často o pomoc. V rodině mám zkušenost i s tím, jaké to je žít na sociálních dávkách, když máte doma postižené dítě, takže dobře cítím, jak vlastně třeba i malé administrativní rozhodnutí může změnit životní podmínky celé řadě spoluobčanů.

A zároveň vím, že tady mohu mluvit i za občany, kteří mají zkušenost se zahraničím, buď tam pracovali, nebo studovali a nelíbí se jim, jakým směrem se vyvíjí Česká republika.

U hlavy státu je podle Fischera prostor ke zlepšení

Co je podle vás nejdůležitější úkol hlavy státu?

Nejdůležitější úkol hlavy státu je respektovat ústavu a pracovat na tom, aby se lidé navzájem setkávali, naslouchali si a aby se navzájem nevyškrtávali do nějakých táborů, které na sebe potom budou nesmiřitelně pálit.

A jak se tohle dělá?

To se dělá tak, že člověk nehází na ostatní špínu nebo neuráží. Nemluví možná ani vulgárně. Já vím, že to jsou banality, ale když se podíváte na výkony současné hlavy státu, tak máme tady, abych to řekl diplomaticky, prostor ke zlepšení.

Pravomoci prezidenta byste neměnil, protože by to předpokládalo změnu ústavy a podle vás je na změnu ústavy doba příliš zjitřená. Co přesně tím myslíte?

Máme někdy dojem, že když je problém, tak budeme měnit pravidla. Ale ten problém je možná potřeba řešit v rámci těch stávajících pravidel. To znamená – máme ústavu, která počítá s přímou volbou prezidenta, máme nějaké pravomoci.

Já bych na to nesahal právě proto, že například dneska v parlamentu probíhá velmi náročné vyjednávání, jak má vypadat vůbec vládní sestava, jak má vypadat, kdo bude v opozici, kdo bude ve vládní koalici, a do toho vstupovat s nápady na změny ústavy mně přijde velmi neopatrné, dokonce škodlivé. Vždyť jsme si na tu stávající ještě ani pořádně nezvykli.

Koho jste volil?

Tak to vám neřeknu, protože to je tak intimní věc, jako že byste se mě ptala, co jsem si říkal s manželkou u snídaně.

Jmenoval byste premiérem trestně stíhaného člověka?

Nejmenoval, zkusil bych vlastně tohle téma, které přece jenom radikalizuje politickou debatu u nás, vytknout před závorku. Vítězné hnutí ANO má právo pojmenovat a pracovat na tom, aby tady byla vládní většina, ale možná, že ta druhá podmínka, kterou bych dal před závorku, je otázka, kdo by měl dělat ministra vnitra, a ta třetí otázka je, kdo by měl dělat ministra spravedlnosti. Ty bych dal před závorku a zkusil bych v rámci tohoto odblokovat jednání, protože si myslím, že tam prostor k jednání existuje.

Proč právě tato dvě ministerstva? Myslíte si, že tady nejsou schopny tyto úřady fungovat nezávisle na tom, kdo je premiér?

Samozřejmě, že jsou schopny, ale proč je dostávat do dalšího politického tlaku? Tady bych byl velmi obezřetný, abychom oddělili jednotlivé politické síly, které mohou mít možná i partikulární zájem, aby se některé věci třeba vyšetřovaly pomaleji. Samotný stín tohohle podezření je potřeba odstranit od začátku.

Český občan je nespokojený s tím, jak u nás funguje justice a že se nemůže často dovolat ani spravedlnosti. V rámci větší důvěry občanů ve spravedlnost bych řekl: Dejme to před závorku.

To znamená, že kdyby byl trestně stíhaný premiér, tak byste ho jmenoval, pokud by stejná strana neměla ministerstvo vnitra a ministerstvo spravedlnosti, chápu to správně?

Ne. Ty tři věci bych dal před závorku a řekl bych: Hledejme takovou figuru, která by byla přijatelná jako premiér pro hnutí ANO jako vítěze voleb a pro ostatní případně koaliční vlády. Tři věci bych dal na stranu.

Fischer: Nejmenoval bych premiéra z KSČM, o vládě, která by se o komunisty opírala, bych přemýšlel

Pokud by ten první pokus o sestavení vlády nevyšel, jak byste postupoval dál?

Rozhodně bych neříkal dopředu, co budu dělat, takže to je odpověď na vaši otázku. Ale protože nejsem prezidentem, tak bych vyhodnotil situaci a zvážil, zda nenavrhnout nějaké jiné řešení, nějakého jiného premiéra.

Vy jste pro Info.cz řekl, že byste spolupracoval se všemi demokratickými uskupeními. Je teď ve sněmovně nějaké uskupení, které považujete za nedemokratické?

S velkou ostražitostí bych se blížil ke Komunistické straně Čech a Moravy. Tam totiž mám pocit, že existuje silná kontinuita s tím, co se u nás dělo v minulých letech, a nesrovnal bych si asi se svědomím, kdybych s nimi nějakým způsobem otevíral jednání například o účasti ve vládě.

Takže byste nejmenoval vládu, která by byla podpořená hlasy KSČM?

Nejmenoval bych rozhodně premiéra z této strany a potom u těch ostatních míst, tam člověk ve funkci prezidenta už nemá tak silnou pravomoc, aby mohl říkat ano, nebo ne. Ale rozhodně bych dbal na to, abych nerozvíjel dialog s touto politickou stranou, která celou řadu věcí, počínaje ústavním pořádkem, dodržováním některých zákonů nebo polistopadovým vývojem zásadním způsobem zpochybňuje.

Například bych ji nezval na jednání, nezval bych je ani na balkon v Lánech, to udělal jeden z prezidentů, a to bych rozhodně já nedělal.

Takže vládu, která by se pouze opírala o hlasy komunistů, byste jmenoval.

Hodně bych o tom přemýšlel.

Prověřoval byste si nějakým způsobem kandidáty na ministry?

Platí u nás zákony. V rámci zákonů bych skutečně pracoval na tom, aby každý dodal platné lustrační osvědčení, vysokoškolské diplomy a všechny náležitosti. Ještě bych možná u těch ministrů dal pozor, aby nebyli v konfliktu zájmů.

Uděloval byste milosti jako prezident republiky?

Milosti samozřejmě, milost patří k výbavě prezidentské funkce a každý člověk, i když byl třeba pravomocně odsouzen a spravedlivě odsouzen, má právo na naději. Pro mě je milost mimořádný opravný prostředek, kterým nelze plýtvat, ale rozhodně bych si ho nenechal vzít.

Četla jsem, že jako prezident byste podrobil zkoumání amnestii, kterou vyhlásil Václav Klaus. Není to čisté populistické gesto? Co by bylo cílem toho vašeho prověřování?

Já bych nerad vypadal jako populista, to jste mě zaskočila, to mně ještě nikdo neřekl. Tak to si chvilku užiju, to tak přece není. Prezident má ve výbavě, v tom svém kufříku, říkejme tomu vercajk, řadu pravomocí, vyhlašovat amnestii rovněž.

Tak proč byste ji zkoumal, když je to pravomoc prezidenta, který byl před vámi?

Dřív, než bych ji vyhlásil a zvážil vyhlásit vůbec, bych se ale velmi pečlivě podíval na to, jak se připravovaly ty amnestie v minulosti a téhle bych věnoval zvláštní pozornost.

Proč?

Ne abych ji vracel, ale protože tam došlo k odpuštění a vymazání vin, které zásadním způsobem podlamovaly důvěru českých občanů ve spravedlnost a v demokracii v naší zemi.

A cílem toho by bylo?

Poučit se.

Vy byste sám amnestii vyhlásil?

To je správná otázka. Já bych to zvažoval, ale to není exkluzivní výjimečná pravomoc prezidenta. Tady je potřeba, aby pracoval s vládou. Čili ano, pracoval bych s vládou nad tím, abychom se zamysleli, v jaké míře, kdy, pro koho, třeba jenom bagatelní trestné činy, v jaké míře, pokud vůbec. V tom případě, který jste zmiňovala, ty bagatelní nebyly, tam byla celá řada i závažných činů.

Protiruské sankce musí zůstat, dokud se Rusko nestáhne do svých hranic, míní Fischer

Máte představu, komu byste uděloval státní vyznamenání?

Samozřejmě. Mně tam chybí například maminky od rodiny, které mají často za sebou mimořádně statečné výkony při výchově dětí, na které, pokud vím, se doposud nikdy nepamatovalo. Hledal bych potom hrdiny v dnešní době, to není úplně jednoduché, těch hrdinů nemáme tolik.

A pak bych hleděl na to, abychom nezapomněli na nikoho z těch žijících legend, které tady pracovaly na tom a obětovaly se, aby tady byla svoboda.

Prezident bude také muset obměnit postupně všechny členy České národní banky, už jste o tom uvažoval?

Samozřejmě. Já už jsem na tom pracoval, mohu teď uvést konkrétní příklady, protože jak víte, tak Václav Havel v tom procesu jmenování vlastně vždycky hleděl na to, aby tam byl někdo mladý, aby tam byla žena, aby tam byli lidé s různou názorovou nebo i vzdělanostní kapacitou, a tady si myslím, že někteří prezidenti v minulosti na tohle trošku nedbali.

Dbal bych na to, aby Česká národní banka byla složena z figur a osobností a autorit, kteří budou pluralitní, kteří nebudou mít všichni stejný názor. A tady k tomu bych využil určitého předkroku veřejného slyšení, že bych kandidáty prověřoval na trhu, mezi experty, v parlamentu, abychom věděli, že jsme skutečně nezapomněli na někoho kvalitního, respektive že jsme vzali do úvahy všechny parametry. Tak se to ostatně dělo i v minulosti za Václava Havla.

Jaký je váš názor na protiruské sankce?

Pokud někdo poruší poválečné uspořádání Evropy silou za pomoci armády, překročí mezinárodně uznávané hranice, musí přijít odpověď. Ta buď přijde ozbrojená, budou tam oběti na obou stranách, budou pálit těžké kalibry zbraní, anebo musí být jiná.

Ta odpověď za pomoci hospodářských sankcí je pro mě politickou odpovědí a ta musí zůstat tvrdá, dokud se Rusko nestáhne do svých hranic. To není jenom případ východní Ukrajiny, to je i případ dalších konfliktů, například v Gruzii.

Kolik peněz z vlastní kapsy budete potřebovat nebo vložíte do své prezidentské kampaně?

Já už jsem do toho vložil svoje peníze, respektive abych mohl vůbec existovat jako otec od rodiny, tak jsem vypověděl například životní pojistku a další.

A kolik to je peněz?

Ta životní pojistka byla asi 350 tisíc korun.

A další peníze ještě plánujete, nebo už spoléháte na dárce?

Spoléhám na dárce a spoléhám také na to, že se mi podaří možná i oslovit ještě nějaké další podnikatele nebo občany.

Na váš transparentní účet přicházejí peníze ze zahraničí, tam je trochu problém, že český zákon nepočítá s tím, že by mohl úřad, který kontroluje peníze na transparentních účtech, kontrolovat i ty ze zahraničí. Neobáváte se, že by někdo mohl mít pocit, že přes vás chce někdo ze zahraničí nějakým způsobem prosazovat své zájmy v České republice?

To by mohlo hrozit, kdybych ty donory, ty přispěvatele osobně neznal.

Všechny znáte?

Ano, tam je třeba Tom Stoppard, který napsal z Británie, a to je velmi uznávaný dramatik. Z Francie jsou tam lidé, kteří podporovali disidenty v minulosti a kteří mi napsali.

Ale jednoho dárce ze Švýcarska jste si prověřoval, pokud vím.

Jednoho dárce si prověřuju a pořád čekám na vyrozumění banky, už je to asi 14 dní.

Největší dar máte od firmy Fontis Family, ta vám dala téměř milion a půl. To je německá firma?

To jsou Češi, emigranti, kteří žijí v Praze a kteří řekli, že chtějí, aby Česká republika měla evropsky profilovaného prezidenta a rádi na to přispějí.

Je ta firma dostatečně transparentní?

Ano. Já jsem se s nimi setkal opakovaně, to nejsou neznámí lidé.

Před pár dny vyšly najevo výsledky auditu hospodaření firmy Pražská strojírna, kde se objevilo i vaše jméno. Auditoři mají pochybnosti, jestli vám firma vynaložila peníze účelně. Šlo o něco přes milion korun. Co s tím chcete dělat?

Já jsem ten audit neviděl, takže mluvíme o něčem, co existuje, ale já jsem to nedostal. Pro tu firmu jsem pracoval na francouzských zakázkách, ty byly rozjednány tak daleko, že jsme v podstatě jednali už o cenách, ale to, že k nim nedošlo, respektive nebyly realizovány, to už nebylo moje rozhodnutí.

A tady se musím zastavit, protože mezitím v Pražské strojírně došlo ke změně vedení a já nemůžu mluvit do toho, co se v Pražské strojírně interně dělo. Já jsem svoji práci odvedl v nejvyšší možné kvalitě.

Budete ten audit chtít vidět?

Zatím mi nebyl vůbec zaslán, nebyl jsem s ním seznámen, ale to, že chci najít nějaké korektní řešení, to samozřejmě z mé strany platí.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský avizoval už předem, že své funkční období nedokončí, že možná příští rok skončí. Máte představu, koho byste si na jeho místě uměl představit?

Předseda Ústavního soudu je strašně důležitá autorita. Není dobré tam jmenovat jenom někoho, kdo má nějaký titul. Musí to být figura, která má obrovskou zkušenost a která vnímá hodnoty, na kterých je postavená Ústava České republiky. Takového člověka bych hledal.

A máte představu, kdo by to mohl být?

Mám představu, s kým bych se o tom radil.