Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) byl donedávna nenápadnou organizací, která sdružovala válečné veterány a oběti koncentračních táborů. V poslední době upoutaly pozornost působení Jany Bobošíkové v lidické buňce organizace i projev předsedy svazu Jaroslava Vodičky na Terezínské tryzně. Reportéři ČT zjistili, že bojovníci za svobodu navíc přichází o majetek. Podezřele levným prodejem lukrativního domu v centru Prahy se zabývala Jana Neumannová.
Bojovníci za svobodu prodali část svého sídla v Praze za třetinovou cenu
Český svaz bojovníků za svobodu čítá asi pět tisíc členů. Nejčastěji se jedná o lidi, kteří přežili koncentrační tábory, a válečné veterány. Přímých účastníků války ubývá a do svazu vstupují noví členové. „Úkolem je vysvětlovat lidem tu část naší historie, na kterou můžeme být právem pyšní,“ soudí člen organizace Jaroslav Selner.
Ve svazu však nyní panuje zostřená atmosféra. Už zhruba rok se uvnitř organizace bojuje o její ideologické směřování i personálie. Politizace Českého svazu bojovníků za svobodu nastala v minulém roce s příchodem Jany Bobošíkové do lidické buňky. Na protest odešly poslední tři pamětnice lidického masakru. „Na sklonku svých životů si nepřejeme, aby lidický odkaz byl předmětem její politické kariéry,“ vzkázaly Bobošíkové.
Další mediální ránu zasadil svazu jeho předseda Jaroslav Vodička na Terezínské tryzně, kdy se vyjádřil k migraci. „Mladí zdraví muži s novými mobily v rukou, v kožených bundách za tisíce, se srdceryvnými fotkami topících se bárek na moři,“ popsal Vodička, jak si představuje typického uprchlíka. Migraci označil za invazi.
obrázek
Na Národním hřbitově před Malou pevností v Terezíně mu byl odpovědí vlažný potlesk. „Židé mají poněkud jiné zkušenosti, protože za války sami zažili problém se státy, které jim neumožnily emigraci,“ oponoval mu vrchní zemský rabín Karol Sidon.
Kromě toho vyšlo najevo Vodičkovo utajované členství v komunistické straně. Sám se chlubil, že byl po roce 1968 ze strany a poté i z armády vyloučen. Podle evidenčního lístku však o vstup znovu požádal a v březnu roku 1985 byl přijat.
Nejlepší kauf v centru Prahy
Nyní se objevila další kauza, která se týká hospodaření organizace. Jaroslav Vodička jako předseda svazu prodal dům v Legerově ulici v Praze 2. Jak se zdá, nevýhodně. „Je to velmi dobré místo z hlediska dopravní dostupnosti, v blízkosti Václavského náměstí,“ popsal nemovitost realitní odborník David Pátek.
Zatím prodal předseda Vodička dvě patra celkem za sedm milionů dvě stě tisíc korun. Postupně by měl být za stejných podmínek prodán celý dům, celkem tedy za zhruba osmnáct milionů korun. „Celý činžovní dům by se mohl pohybovat řádově mezi 45 a 60 miliony korun,“ odhaduje realitní odborník Otakar Schuma.
„Když jsme se dozvěděli, že ta dvě patra jsou prodaná, ještě za částku velmi nízkou, okamžitě se zvedla vlna nevole,“ líčí členka svazu Gabriela Havlůjová. „Myslím, že je to jedna z nejvýhodnějších nabídek, co jsem v poslední době slyšel. Za tyhle peníze bych si to velmi rád koupil také,“ komentuje částku Pátek.
Dům i se sousední nemovitostí koupila v roce 1930 Československá obec legionářská. V roce 1939 oba domy z nařízení říšského protektora zabavil stát. O necelou dekádu později se legionářům vrátily zpět.
První z domů prodala bývalá předsedkyně svazu Anděla Dvořáková v roce 2003. Také tento obchod kritizovali členové organizace kvůli nevýhodné ceně. Svaz za nemovitost inkasoval 11 milionů. „Přišlo se na to až po úmrtí Anděly Dvořákové. Tenkrát mi bylo doporučeno panem předsedou Vodičkou, ať neházím špínu na mrtvou, ať to dál neřeším,“ vzpomíná Havlůjová.
Žlutý dům prodal ČSBS za 11 milionů korun
Platili bychom sankce, hají se svaz
Bývalá předsedkyně měla také podepsat smlouvu o smlouvě budoucí na prodej druhé budovy. „Já, když jsem nastoupil po Andělce Dvořákové, která zemřela, tak jsem to převzal. Kostlivec ze skříně na mě vylezl po půl roce,“ vysvětluje současný předseda Vodička. „Někteří členové, nebo některá členka, mi to teď hází na krk, že já jsem to prodal. Já nemůžu prodat nic. Já musím mít všechno odsouhlasené ústředním výborem,“ brání se.
„V březnu 2013 bylo poslední usnesení a tam bylo jasně řečeno, že ústřední výbor ukládá předsedovi bojovníků za svobodu Vodičkovi neprodávat budovu,“ nesouhlasí Havlůjová „Ptala jsem se na schůzi ústředního výboru, jak je možné, že se neustoupilo od prodeje. Bylo mi řečeno, že to bylo konzultováno s právní komisí ústředního výboru a že nebylo výhodné odstoupit z důvodu výše pokuty, kterou bychom museli zaplatit,“ dodává.
Smlouvu Vodička ukázat nechce
Žádosti o ukázání smlouvy a o její bližší specifikaci Vodička nevyhověl. „Smlouvy vidět nemůžete, protože s tím nesouhlasí druhá strana,“ uvedl předseda svazu. „Vy nejste žádný účastník této smlouvy, takže nevidím důvod, proč bych se o tom měl s vámi bavit,“ souhlasí s Vodičkou místopředseda svazu Emil Kulfánek.
„Členové by měli mít právo prakticky na všechny informace, zejména pokud se podílejí na spolku třeba členskými příspěvky. Pakliže zde v tomto případě jde o nějaké smlouvy, tak je to typicky věc, která by se mezi členstvem měla nabídnout k informování,“ myslí si Oldřich Kužílek z organizace Otevřená společnost.
„Neviděla jsem ani jednu smlouvu. I když jsme o ni opakovaně, sedmkrát žádali, nebylo nám vyhověno se slovy, že nesouhlasí druhá strana a že právní komise nedoporučuje nám smlouvu poskytnout,“ konstatuje členka organizace Havlůjová.
Reportéři ČT: Hospodaření Českého svazu bojovníků za svobodu (zdroj: ČT24)
Jak vysoká sankce by za odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí svazu hrozila, lze vhledem k odmítnutí jejího předložení usuzovat pouze z běžné praxe. „Většinou se dává sankce maximálně 5 až 10 procent z prodejní ceny. V tomto případě, i kdyby to byla maximální částka, by to bylo kolem 1,7 milionu,“ přemýšlí Schuma.
Svaz část pětipatrové budovy v Legerově ulici pronajímal. „V roce 2013 byly příjmy z pronájmu zhruba milion sto tisíc, v roce 2014, kdy došlo k prodeji části nemovitosti, měli příjmy zhruba půl milionu a v roce 2015 činily příjmy z pronájmu už jenom nějakých 373 tisíc,“ říká místopředsedkyně Komory certifikovaných účetních Zuzana Pšeničková. „Když nemají co pronajímat, nemůžou mít příjmy z nájmu,“ krčí rameny.
Ilustrační foto
Bojovníci chtějí klid
Prodejem dvou pater budovy přišel svaz o více než 700 tisíc korun ročně. Na případnou pokutu by z nájmů vydělal do dvou a půl let. Peníze z prodeje by podle informací Havlůjové, která je má od ústředního výboru, měly být uloženy a použity na koupi nového sídla.
Podle Vodičky budou finance utržené prodejem použity na činnost svazu. Kolik peněz z prodeje na účtu zůstalo, nechce Vodička prozradit. „To jsou interní věci,“ odmítá uvést částku. „Uplynul rok a dozvěděli jsme se, že z těch sedmi milionů je tam zhruba třetina,“ říká Havlůjová.
Dodává, že mnoho lidí ze svazu je ve velmi pokročilém věku a určitými problémy se nechtějí zabývat. „Toho samozřejmě může někdo využít,“ obává se. „To jsou lidé, kteří do boje s ústředním výborem už určitě nepůjdou,“ souhlasí člen svazu Jaroslav Selner.