Běženci se při cestě na Západ Česku častokrát vyhýbají, aby se nestřetli se zdejší cizineckou policií, a aby jejich cestu nepřerušil několikatýdenní pobyt v azylových centrech a následné vykázání do vlasti. Fotoreportér ČT24 strávil den s migranty, kteří Česko jako tranzitní zemi nakonec přece jen zvolili, a také s dobrovolníky, kteří utečencům nabízejí pomoc.
Do Londýna! Příběhy těch, pro něž je Česko jen přestupní stanice
Skupina migrantů propuštěných z Vyšních Lhot, v letním oděvu a téměř bez peněz, se vyčerpaně potuluje v noci po pražském hlavním nádraží. Chtějí přespat v přilehlém parku, než vymyslí, jak pokračovat dál za svým snem.
Před půlnocí je osloví hlídka – nikoliv policistů, ale dobrovolníků, kteří monitorují vlaky a nádražní prostory s cílem pomoci uprchlíkům, kteří to potřebují. Sedmi běžencům, kteří do Prahy přicestovali za poslední peníze po tom, co je po dvou měsících propustila Správa uprchlických zařízení, trvá asi půl hodiny, než začnou důvěřovat několika mladým lidem s arabským nápisem „charita“ na ceduli kolem krku.
Hlídka jim nabízí pomoc: Nocleh, jídlo, teplé oblečení a možná i příslib peněz na další cestu. Více prozradí následující galerie.