Praha – Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD) v Událostech, komentářích potvrdila, že obsah části spisu případu rodiny Michalákových je v souladu s tím, co dnes řekla norská ambasáda ohledně všech zveřejněných informací. Ministerstvo se tak k věci staví jinak než delegace, která se v Norsku účastnila jednání s Úřadem pro ochranu dětí.
Marksová k Michalákovým: Část spisu dává za pravdu norské straně
17 minut
Marksová k „norským dětem“: Část spisu je v souladu s prohlášením norské ambasády
„Měla jsem možnost seznámit se s částí spisu, která je přeložená, a jsou tam věci, které jsou v souladu s tím, co dnes řekla norská ambasáda. Jsou to ale věci intimního charakteru z té rodiny a myslím, že matka ani kvůli sobě ani kvůli dětem by je zveřejňovat neměla,“ prohlásila ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD).
Ochrana soukromí a právní omezení v tom, co může být zveřejněno, tak může být významnou překážkou v řešení případu. „Úřady mají zákonnou povinnost mlčenlivosti, v různé míře se na ni dbá, jinak v České republice, jinak v Norsku. Úřady mohou poskytnout informace jenom za předpokladu, že jsou mlčenlivosti zproštěny. Ani já ani ministerstvo práce ani žádný jiný státní orgán své zákonné mlčenlivosti zproštěn nebyl,“ doplnil stanovisko ministryně ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán. S ohledem na vyjádření norské ambasády se domnívá, že informace česká strana má. „Ale respektujeme zákonnou povinnost mlčenlivosti,“ řekl.
Garance české strany, zmatky na norské straně
Ministerstvo podle Marksové bez ohledu na tyto záležitosti vynakládá maximum snahy, aby rodině pomohlo. Nicméně jejich možnosti jsou omezené. „Ty děti pořád patří do jurisdikce Norska,“ upozornila Marksová. Za ministerstvo tak platí hlavně garance, které norské straně dali, pakliže dovolí přesun dětí do Česka. „Že tu rodinu, u které budou chlapci, budeme hlídat, nabízíme tam mediaci, nabízíme terapii, nabízíme to, že tam bude sociální pracovnice,“ vyjmenovala ministryně.
Poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09) a právní poradce rodiny Pavel Hasenkopf jsou však po návratu z jednání s norským úřadem značně rozladěni z přístupu norské byrokracie, případně se kriticky vyjadřují i k fungování českého Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Hasenkopf označuje slova norské ambasády o zamlčení podrobností za urážku Evy Michalákové. „Dnes jsem se úředníků, kteří mají na starosti případ paní Michalákové, pětkrát zeptal, co zůstává důvodem, proč děti byly odebrány Evě Michalákové. Třikrát odvedli řeč jinam, zamluvili to, počtvrté mi vyhrožovali, že schůzku předčasně ukončí, pokud si neodpustím tyto nepatřičné otázky, a popáté vedoucí úřadu výslovně přiznala, že na tuto otázku neumí odpovědět,“ zdůvodnil Hasenkopf.
Podle Chalánkové je třeba postupovat podle presumpce neviny, přičemž ona situaci vidí jako jednání dvou nerovných partnerů, jemuž chybí arbitr. „Jestliže má matka k dispozici papír z policie, která dnes zopakovala, že je připravena jít svědčit ve prospěch matky, že veškerá obvinění byla odložena, jsou nepodložená, tak to je základní sdělení, které z této cesty máme,“ zmínila Chalánková. Navíc doplnila, že je třeba dnešní informaci o zkrácení času schůzek matky s dětmi brát s rezervou. „Otázka, jak časté budou schůzky, jak dlouho budou trvat, bude teprve řešena. (…) Na schůzce s Barnevernetem byla spíše diskutována forma schůzek, ale jaká bude frekvence, to se bude ještě řešit. Není to konečná,“ uvedla.
Děti jsou u pěstounů téměř čtyři roky
Úřad pro ochranu dětí odebral Michalákovým syny v květnu 2011 pro podezření z pohlavního zneužívání. Oba rodiče vyšetřovala policie, ale vyšetřování zastavila. Matka však přiznala, že syny výchovně plácla, což je v Norsku zakázáno zákonem. Totéž podle ní dělal její bývalý manžel. „Dělal to samé, co já: když děti zlobily, tak je plácnul přes zadek,“ popsala již dříve Eva Michaláková. Děti se proto rodičům nevrátily, naopak v únoru 2012 zbavily norské úřady Michalákovy práva na péči a každý z bratrů žije v jiné pěstounské rodině. Matka dětí neuspěla se stížnostmi u norských soudů ani Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
