Ústav, který je zřízen státem a jehož radu volí senátoři, by podle Rychetského mohl vést k politizaci vědy. Záměr studovat určité období moderních dějin prý sdílí, ale domnívá se, že k nezávislému vědeckému bádání jsou určeny univerzity a akademie. Do nich by stát na podobný výzkum měl směřovat finance.
Buď chtěli zákonodárci někomu svěřit „privilegovaný monopol na historickou pravdu“, nebo se rozhodli vytvořit pracoviště pro „vyvolené, kteří by ve standardním výběru pro vědecká a akademická pracoviště neobstáli“, odhaduje motivy pro zřízení ústavu Rychetský.
Argumentaci většiny ústavních soudců, že by bývalí komunisté jako členové ústavu mohli být podjatí a obhajovat minulost, považuje Rychetský za komické. „V duchu takto uplatněného principu by mohl být zamezen přístup k vědecké práci historika například z období náboženských válek, inkvizice, reformace a protireformace každému, kdo je praktikujícím příslušníkem nebo věřícím některé z církví či náboženských hnutí, nebo kdo jím dokonce v minulosti pouze na krátko byl,“ domnívá se.