Dudek se v dubnu obrátil na Obvodní soud pro Prahu 1 s návrhem na zrušení nevykonaného zbytku trestu. Obvodní soud mu formou sdělení odpověděl, že i v novém zákonu je Dudkovo jednání trestné, a to jako zneužití pravomoci úřední osoby. Soudci zdůraznili, že se dva odpůrci režimu stali terčem útoku StB kvůli svému politickému přesvědčení.
Poté Dudek rovnou podal ústavní stížnost, v níž poukazoval na to, že se obvodní soud s jeho návrhem řádným způsobem nevypořádal. Vydal totiž jen sdělení, a nikoliv plnohodnotné rozhodnutí, proti kterému lze podat opravný prostředek. Podle ústavních soudců je však stížnost předčasná, Dudek měl nejprve vyčerpat další možnosti obrany, například návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. „Stěžovatel se po sdělení odpovědi obecného soudu přímo obrátil na Ústavní soud. Je tedy zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal všechny dostupné prostředky k ochraně svých práv,“ uvedl v usnesení soudce zpravodaj Jiří Mucha.
Akci Asanace vymyslela StB na přelomu 70. a 80. let. Jejím cílem bylo fyzickým a psychickým nátlakem donutit lidi, kteří nebyli pro režim pohodlní, k trvalému opuštění země. Oba napadení se v obavě o svůj život skutečně odstěhovali do Rakouska, respektive do Velké Británie. Mezi dalšími disidenty, které nějakým způsobem postihla akce Asanace, byli například hudebníci Jaroslav Hutka a Vlastimil Třešňák, duchovní a písničkář Svatopluk Karásek a herec Pavel Landovský.
Dudek byl souzen spolu se svým někdejším kolegou Jiřím Šimákem. Ve vleklé kauze padlo několik různých rozsudků. V letech 2004 a 2007 Nejvyšší soud Dudkův případ vrátil k novému projednání a verdikt potvrdil teprve napotřetí.
Oba příslušníci StB podle obžaloby nejprve v červnu 1981 týrali v pražské služebně StB v Bartolomějské ulici disidenta, bili ho pěstí do břicha a lili mu na hlavu vodu. O několik měsíců později podle spisu napadli další disidentku, které tloukli hlavou o zeď, kopali ji a vyhrožovali, to vše v jejím vlastním bytě. Dudek celou dobu tvrdil, že trestní stíhání je nepřípustné a nezákonné.
