Praha – Když se řekne první světová válka, většina lidí si vybaví postavu vojáka Švejka a jeho památnou větu: „Tak nám zabili Ferdinanda“. Asi právě proto se nám pod pojmem 1. světové války a českých vojáků vybaví ona kniha Jaroslava Haška nebo Československé legie. Většina lidí si myslí, že každý Čech v uniformě spadal buď do první, nebo do druhé kategorie – Švejka, nebo legionáře. Rakušané nám dodnes nemohou odpustit, že jsme podle nich zapříčinili konec monarchie. Jeden rakouský historik ale zjistil, že mnoho Čechů v první světové válce dobře bojovalo za císaře pána.
Historik vídeňské univerzity Richard Lein ve své nové knize tvrdí, že Češi v rakouské uniformě byli přinejmenším stejně dobří vojáci jako jejich německy mluvící spolubojovníci. „To, co se neustále objevuje v rakouské i v české historiografii, totiž ta všeobecná nespolehlivost, to, že čeští vojáci stáli zarytě proti Rakousku-Uhersku, špatně bojovali a masově přebíhali k Rusům, Italům, Srbům a podobně, jednoznačně není pravda,“ vyjádřil se Richard Lein.
Autor vyvrací mýty o 28. pěším pluku
Lein analyzuje dva legendární momenty válečné vřavy. První z nich je příběh 28. pěšího pluku složeného hlavně z pražských Čechů. Česká vojenská mytologie praví, že 3. dubna 1915 přešel na území dnešního východního Slovenska jako jeden muž k nepřátelským Rusům. Jenomže historické zkoumání podle Richarda Leina doložilo, že pluk, kvůli chybě nadřízených velitelů zanechaný na pospas v těžko dostupné kotlině, neměl šanci a padl po boji do ruského zajetí. To prý nakonec přiznali i sami Rakušané.
Vídeň dokonce pluk, který byl kvůli údajné velezradě zrušený, zase obnovila. Na české straně ale mýtus žije dál. Druhý rozbor historik věnuje bitvě u Zborova, tedy události, jejíž zvěčnění v podobě názvu ulice asi nechybí v žádném větším českém městě. Autor to ale označuje za oprávněné. Československá legionářská brigáda v červenci 1917 po boku Rusů opravdu prokázala hrdinství. Legenda, která tvrdí, že se Češi bojující na druhé straně, v rakouských uniformách, dobrovolně vzdávali svým krajanům – legionářům, ale podle něj neplatí.
„Po bitvě vypověděli mnozí vojáci, že o žádné československé brigádě neměli ani tušení, protože všichni útočníci mluvili rusky. To byl rozkaz, který platil i pro československé legionáře, aby se předešlo nedorozuměním a střelbě do vlastních řad. Takže nějaký vědomý kontakt mezi Čechy na obou stranách před bitvou nebo během ní v žádném případě nebyl,“ podotkl historik. Jak konec 28. pluku, tak i rakouský debakl u Zborova přitom v monarchii, a později v okleštěném Rakousku, vedly k protičeským emocím.
