Praha - V souvislosti se jmenováním Rusnokovy vlády navrhuje TOP 09 změnu ústavy, která by prezidentovi sebrala druhý pokus při jmenování premiéra. Zatímco zástupci stran zastoupených ve sněmovně jsou připraveni o návrhu jednat, tak někteří ústavní právníci před podobnými dílčími změnami varují. Nebyla by to ovšem první změna ústavy schválená současnou sněmovnou, ostatně i prezident Zeman byl zvolen v přímé volbě díky ústavní novele. Další změna zase připravila zákonodárce o dožitovní imunitu. Jiné změny pak byly spíš kosmetické, třeba když se Vysočina přejmenovala na Kraj Vysočina.
Zřejmě nejzásadnější změnu ústavy schválili zákonodárci v souvislosti s přímou volbou prezidenta. Hlavu státu až do roku 2008 volil Parlament, Nečasova vláda však pro mnohé překvapivě prosadila změnu a nástupce Václava Klause už vybírali voliči. Překvapivě proto, že se politici v minulosti sedmkrát na pravidlech přímé volby neshodli – poprvé navrhovala přímou volbu hlavy státu čtyřkoalice už v roce 2001. A ani osmý pokus se nerodil lehce, koalice se totiž na změně ústavy musela dohodnout také s ČSSD.
Sociální demokraté nakonec do koaličního návrhu prosadili dva své požadavky: omezila se pravomoc prezidenta rozhodnout o přerušení trestního stíhání a omezila se i imunita hlavy státu. Třetí požadavek – návrh na změnu způsobu jmenování členů bankovní rady ČNB – sice neprošel, ústavní novela jako celek však ano. Ruku pro nakonec zvedli poslanci všech stran kromě komunistů, kteří se zdrželi.
Senátoři pak sice ještě navrhovali některé změny, nakonec ale zákon v únoru schválili v poslanecké verzi, zejména z časových důvodů. U ústavních zákonů totiž nemůže horní komora dávat pozměňovací návrhy – Senát i sněmovna musí předlohu schválit ve stejném znění – a panovaly obavy, že by slaďování textu trvalo příliš dlouho. Zákon přitom musel vstoupit v platnost k 1. říjnu, aby se stihly další termíny pro prezidentskou volbu v roce 2013.
Omezení imunity: Vyšel až 20. pokus
Ještě komplikovanější cestu měla v Parlamentu další ústavní změna: omezení doživotní imunity zákonodárců. Tento politický evergreen se ve sněmovně nebo Senátu objevoval pravidelně od roku 1998, nakonec prošel až napodvacáté v letošním roce. Nově tak trvá imunita poslanců nebo senátorů jen po dobu trvání jejich mandátu. Pokud tedy např. sněmovna nevydá k trestnímu stíhání některého poslance, tak ho může policie začít stíhat po skončení mandátu.
To je teď aktuální v případě expremiéra Petra Nečase, o jehož vydání žádá policie v souvislosti s údajnou korupcí tří bývalých poslanců ODS. Ze strany občanských demokratů už zaznělo, že pro vydání zřejmě hlasovat nebudou – pokud by se tak rozhodla většina poslanců, tak může policie Nečase začít stíhat po volbách (bývalý premiér prohlásil, že už kandidovat nebude). Před změnou ústavy by takové stíhání bylo vyloučeno: dříve totiž platilo, že pokud sněmovna poslance nevydá, tak je trestní stíhání navždy ukončeno.
Specifika ústavního zákona:
Zatímco pro schválení běžného zákona stačí nadpoloviční většina přítomných poslanců či senátorů, tak u ústavního zákona je zapotřebí tří pětin všech poslanců (nejméně 120) a tří pětin přítomných senátorů. V případě ústavního zákona také nemůže sněmovna přehlasovat senát – obě komory se musí shodnout na stejném znění. A ještě jeden rozdíl - prezident nemůže ústavní zákony vetovat.
Díky tomu unikl trestnímu stíhání za šíření poplašné zprávy republikánský poslanec Jan Vik, který měl nechat vytisknout provokační letáky, podle nichž se česká vláda tajně domluvila s německým spolkovým kancléřem Helmutem Kohlem na nové sudetoněmecké kolonizaci českého pohraničí. Sněmovna ho sice v roce 1995 vydala k trestnímu stíhání, než se ale případ stihl dořešit, tak Vik získal ve volbách znovu poslanecký mandát. Napodruhé už ho sněmovna nevydala, a celá kauza se tak definitivně uzavřela.
Předčasné volby: Jednou zákon prošel, podruhé ho zrušil ÚS
K další změně ústavy došlo v souvislosti s předčasnými volbami. První případ nastal po pádu Klausovy vlády v roce 1997 – tehdy Parlament přijal jednorázový ústavní zákon, kterým Poslanecká sněmovna omezila své funkční období do 30. června 1998. Stejnou cestu zvolil Parlament po pádu Topolánkovy vlády v roce 2009 – i tehdy měl předčasné volby přinést ústavní zákon o zkrácení volebního období sněmovny. Jenomže napodruhé už to neprošlo, zákon zrušil Ústavní soud a Fischerova vláda nakonec úřadovala až do řádného termínu voleb.
Ústavní soud tehdy na podnět nezařazeného poslance Miloše Melčáka vůbec poprvé zrušil ústavní zákon. Soudci totiž rozhodli, že zákon nebyl obecný, ale měl jednorázový účinek. Navíc působil zpětně (retroaktivně), což je nepřípustné.
V reakci na rozhodnutí ÚS pak politici „oprášili“ starší senátní návrh a shodli se na podmínkách samorozpuštění sněmovny. Do ústavy tak přibyla další možnost, jak vyvolat předčasné volby: „Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.“
Další změny ústavy:
2000: Prvního ledna nabyla účinnosti změna, která zaváděla nové dělení republiky na 14 krajů. Ústavní zákon pak byl dvakrát novelizován v souvislosti se změnou názvů krajů.
2000: V souvislosti se vstupem ČR do Severoatlantické aliance byl přijat ústavní zákon, který upravoval otázky související s vysíláním ozbrojených sil do zahraničí, pobytem zahraničních vojáků v Česku a také účasti ČR na obranných systémech mezinárodních organizací.
2001: Vyloženě kosmetickou změnu ústavy si vyžádala Evropská unie, v pasáži o České národní bance se formulace „péče o stabilitu měny“ změnila na „péče o cenovou stabilitu“.
2002: V červnu nabyla účinnosti tzv. euronovela ústavy, která upravovala vztah mezi mezinárodním, evropských a českým právem. Mimo jiné vymezovala okruh mezinárodních smluv, které budou mít přednost před zákonem, a rovněž stanovila povinnost soudcům dát takovým mezinárodním smlouvám přednost, jestliže zjistí, že jsou v rozporu s českým právem.
2003: V souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie vstoupila 1. března v platnost novela ústavy, která stanovila pravidla referenda o přistoupení k EU. Voliči tehdy vůbec poprvé rozhodovali o osudu země na úkor Parlamentu.
Měnila se také Listina základních práv a svobod
V roce 1998 se vůbec poprvé a také naposledy od sametové revoluce měnila Listina základních práv a svobod. Formou ústavního zákona totiž politici prodloužili lhůtu, po kterou lze zadržovat podezřelého: z 24 na 48 hodin. Šlo o reakci na verdikt Ústavního soudu, který zrušil část zákona o policii – soud uznával, že je 24hodinová lhůta absolutně nedostatečná pro dokumentaci trestní věci, jenže byla součástí Listiny, proto se musela měnit přímo v ústavním pořádku. Soudci pak nově měli dvojnásobek času, aby mohli rozhodnout o případné vazbě.
