Praha - Akci za důstojné pohřbení kněze Toufara u kostela v Číhošti, který se mu stal osudným, rozhýbal spisovatel Miloš Doležal. Ten už dvacet let prohledává archivní dokumenty, v nichž nalézá důkazy o krutém mučení kněze vyšetřovateli, ale také o tom, že se policistům a později ani filmařům pohyb kříže tak, jak ho měl způsobit farář Toufar, nikdy nepodařilo napodobit. Po stopách takzvaného číhošťského zázraku se vydal reportér David Macháček.
StB Toufara neusvědčila, ve spisech jsou ale důkazy o krutém mučení
O třetí adventní neděli se v roce 1949 na oltáři kostela v Číhošti pohnul dřevěný kříž. Neobvyklý a dosud nevysvětlený úkaz tehdy vidělo 19 svědků, z nichž dnes žije necelá polovina. A žádný z nich své svědectví nikdy neodvolal. „Když jsem se podívala na ten oltář, tak se tam pohnul křížek, tak jsem říkala kamarádce: Dívej se, dívej se, hýbá se křížek, ale ona už neviděla nic, já už pak taky nic,“ vypráví Božena Kotrbová.
Pro věřící z celé republiky se číhošťský kostel stal poutním místem. A pro komunistický režim pohyb křížku záminkou, jak začít likvidovat katolickou církev. „My jsme tehdy měli zájem na tom, aby Toufarův případ byl projednán veřejně a aby na tom bylo ukázáno občanstvu, jakých podvodů je církev schopna,“ řekl v roce 1949 ministr spravedlnosti a předseda Státního úřadu pro věci církevní Alexej Čepička.
V případě faráře Toufara v podstatě nešlo ani tak o zatčení jako spíš o únos bez zatykače. „Páter Toufar byl estébáky podvodně vylákán před faru, tam ho čapli a hodili do auta,“ popsal Miloš Doležal. „Je pravda, posuzováno dnešníma očima, že zatčení Toufara bylo protizákonné. Nebyly žádné důkazy v době zatčení o jeho trestné činnosti, s prokurátorem rovněž o této věci nikdo nejednal, ale tak se to běžně dělalo,“ připustil dokonce i zástupce náčelníka politického zpravodajství StB Josef Čech.
Následoval měsíc brutálních výslechů, kdy se příslušníci Státní bezpečnosti snažili z Josefa Toufara vymlátit přiznání, že ve skutečnosti hýbal křížkem on sám pomocí systému lanek a pružin. „Oni počítali s tím, že faráře Josefa Toufara postaví před soud a že se stane, že s ním budou organizovat nějaký monster proces, kde se přizná, že to zinscenoval a že to bylo na popud Vatikánu a že to bylo proto, aby jaksi podryl důvěru v nastupující socialistickou společnost, komunistickou stranu a tak dále a tak dále,“ vysvětlil historik a novinář Petr Zídek.
Hlavní Toufarův vyšetřovatel Ladislav Mácha
- „Myslím, že v úterý jsme si vzali spolu s Němcem a Řezníčkem Toufara na výslechovou místnost. Byl břichem dolů, my tři jsme jej střídavě mlátili.“
- „Přikročil jsem k ostřejší formě výslechu, kde Toufar dostal napřed pár pohlavků a potom gumovým obuškem přes zadek a na šlapky.“
Historici se ale shodují na tom, že se v žádném případě nejednalo o předem připravenou provokaci Státní bezpečnosti pomocí skrytého mechanismu. Vyšetřovatelům se totiž ani při snaze dodatečně vyrobit důkaz proti páteru Toufarovi nepodařilo křížek na oltáři rozkývat. To, co se objevilo v propagandistickém dokumentu, sestrojila StB speciálně pro natáčení až později v Praze na vyrobené maketě. „Když přijdete do toho kostelíku, vidíte, že je to vlastně intimní sakrální prostor, velmi skromný. Zde je z každého místa všechno vidět. Takže lidé by viděli z lavic, co dělá páter Toufar, co je na zdech a tak dále,“ upozornil Doležal.
Když StB vezla Josefa Toufara do číhošťského kostela ke zmanipulovanému pokusu o rekonstrukci zázraku, byl farář už téměř ubitý k smrti. Druhý den byl umírající Josef Toufar převezen k operaci do Státního sanatoria v Praze. 25. února 1950 Josef Toufar umírá a jeho tělo je uloženo do hromadného hrobu v pražských Ďáblicích.
Až po téměř půl století se pracovníkovi Úřadu dokumentace vyšetřování zločinů komunismu Aloisi Rázkovi podaří dostat před soud tehdejšího nejbrutálnějšího vyšetřovatele Máchu, který byl odsouzen k pěti letům vězení. „Rozhodně dlužíme pravdivé pojmenování událostí, ke kterým docházelo. Rozhodně dlužíme plnou pravdu, protože všechny zprávy v celku klouzají jenom po povrchu. Zabývají se vnějšími okolnostmi a nezabývají se hloubkou zločinnosti toho komunistického systému,“ řekl tehdy Rázek.
Josef Toufar se narodil 14. července 1902 v Arnolci na Jihlavsku. Původním povoláním byl truhlář, na kněze byl vysvěcen až ve věku 38 let. Jako farář působil v letech 1940-1948 v dnes již neexistující obci - Zahrádce v Posázaví (kde byl velmi populární), pak nastoupil do Číhošti. Osud pátera Toufara a dalších kněží stíhaných komunistickým režimem připomíná v Číhošti od roku 1990 památník u tamního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Literárně případ zpracoval mimo jiné spisovatel Josef Škvorecký ve svém románu Mirákl z roku 1972.