Když německá armáda použila 22. dubna 1915 na západní frontě u Ypres v Belgii proti svým protivníkům chlórový plyn, podařil se jí jen krátkodobý průlom fronty. Zahájila tím však éru používání chemických zbraní, jejichž hrozba trvá dodnes.
Mezi světovými válkami velmoci vyhodnocovaly zkušenosti z dosavadního použití bojových chemických látek a současně se urychleně hledaly nové a účinnější látky. Nejlépe se to podařilo německému koncernu I. G. Farben.
Jeho chemik Gerhard Schrader popsal v roce 1935 při výzkumu nových insekticidů silné toxické účinky látky jménem N, N-dimethylamido-fosforylfluorid. Tím byla zahájena cesta k vývoji řady toxických sloučenin, jako byly tabun, sarin, soman a později látka VX.
- Sarin byl objeven vroku 1939 Německu. Byl pojmenován na počest svých objevitelů Schrader, Ambros, Ritter a Van der LINde.
Sarin patří mezi nervově paralytické látky, do těla proniká dýcháním. Tyto látky mají společný způsob, jak zabíjejí: Ovlivňují přenos nervového vzruchu mezi neurony. Neurotransmiter acetylcholin je látka, která zajišťuje, aby se vzruchy v těle správně přenášely – informace díky ní může putovat po organismu. Jenže nervově paralytické látky, jako je právě sarin, umí tento proces zablokovat.
Acetylcholin se jejich vlivem nerozkládá, takže se hromadí a orgány v těle dostávají zmatečné příkazy, co dělat. V důsledku toho pak nefungují správně, svaly dostávají křeče.
Acetylcholin, který se nahromadí v dýchacích cestách, vyvolá stahy svalových buněk. Dochází tak k sekreci hlenu, který může způsobit udušení. U osoby neléčené podáním protijedu nastává smrt následkem obrny dýchacích svalů a zástavy činnosti srdce.
Po zásahu sarinem trvá několik týdnů, než se obnoví původní stav organismu – mezitím však ochrnuté svaly nemohou normálně fungovat. Smrt tedy nastane dřív, než se tělu podaří syntézu acetylcholinesterázy opravit.
Sarin zabíjí rychle, ale přepravuje se bezpečně
Sarin je látka s velmi prudkým nástupem – stačí, aby mu byl člověk vystaven jen několik sekund. Prvními projevy po zasažení jsou zúžení zorniček, křeče, záškuby. Poté se začne kůže a sliznice zbarvovat do modra až fialova a zasažený člověk rychle upadá do bezvědomí. Sarin přitom vydrží v terénu bez ztráty toxicity 12–24 hodin.
V současné době se sarin nejčastěji používá jako tzv. binární munice. Je to vlastně chemická zbraň obsahující dvě oddělné relativně netoxické chemické látky. Teprve po smísení (například nárazem nebo odpálením malé rozbušky) se vytvoří výsledná bojová chemická látka (sarin nebo látka VX). Právě tento mechanismus udělal ze sarinu a podobných látek tak oblíbenou zbraň – pro armády jsou velmi bezpečné při skladování, přepravě na místo použití i v bojové akci.
Jak se bránit proti sarinu
Kvůli rychlému nástupu účinku není snadné se proti sarinu bránit. Základem je opustit co nejrychleji zamořený prostor, zabezpečit u zasaženého primární životní funkce (například umělým dýcháním nebo masáží srdce) a poté podat co nejrychleji látky, které potlačují účinky sarinu.
- Zatím neexistují důkazy, že při explozi v syrském městě Chán Šajchún v provincii Idlib byl použit sarin. Řada příznaků tomu sice odpovídá, ale protože nebyly odebrány vzorky látky, nepodařila se tato teorie potvrdit ani vyvrátit.
Kombinují se dvě látky – anticholinergikum (nejčastěji atropin), které zničí nahromaděný acetylcholin, a látka, která opět nastartuje normální přenos nervových vzruchů (např. obidoxim).
Například česká armáda je pro případ zasažení nervově paralytickými látkami vybavená autoinjektory, které mohou antidota do těla dostat co nejrychleji i v nesterilních podmínkách.
Existují také látky, které se dají užít preventivně ještě před předpokládaným vystavením nervově paralytickým látkám. Nástup účinku se pohybuje kolem půl hodiny, účinek trvá až 8 hodin. Česká armáda pro tyto účely využívá prostředek jménem panpal.
Sarin v rukou teroristů
Sarin je jednou z mála chemických bojových látek, k nimž se podařilo dostat i teroristům. Za předěl se považuje červen roku 1994, kdy sekta Óm Šinrikjó použila sarin v japonském městě Macumoto. Šlo o vůbec první použití chemických látek na civilní obyvatelstvo.
Mezi roky 1990 a 1995 sekta provedla 17 chemických a biologických útoků, z čehož 10 bylo provedeno otravnými látkami (4 sarinem, 4 látkou VX, 1 fosgenem a 1 kyanovodíkem) a 7 útoků bylo provedeno biologickými látkami.
Sekta se sarinem experimentovala od roku 1993, vývoj tedy trval dva roky. Její členové k vývoji použili speciální laboratoř se zařízením v hodnotě kolem 30 milionů dolarů. I tak se jim povedlo vyrobit jen sarin s malou koncentrací – bylo v něm vysoké procento nečistot. Celkem této látky vytvořili asi 30 litrů. Pro nejznámější útok v tokijském metru ho nalili do 11 připravených igelitových sáčků.
Pět sektářů pak na předem určených místech sáčky propíchlo (naostřenými hroty upravených deštníků), všichni pak urychleně prostor evakuovali. Poté, co sarin ze sáčků vytekl, začal se odpařovat – právě v této podobě je jedovatý.
Chemický útok způsobil smrtelné otravy 12 lidí a zranil jich více než tisíc. Celkový počet obětí byl však podle policejní zprávy 4460 osob, které byly dopraveny k nemocničnímu ošetření. Relativně nízký počet mrtvých byl způsoben především nízkou koncentrací látky (asi 30 procent) a také vynikajícím odvětráváním metra.
