Jonathan Pershing je jedním z nejvýznamnějších světových expertů na řešení změn klimatu. Zásadně se například podílel na vytvoření Pařížské dohody o klimatu z roku 2015 a následně byl jako hlavní mezinárodní poradce Bílého domu a ministra zahraničí pro klima pověřen dohledem nad jejím brzkým prováděním. Česká televize se ho ptala na souvislost zemědělství a klimatických změn.
Protesty zemědělců přímo souvisí se změnami klimatu, říká architekt Pařížské dohody
Ve velké části světa vidíme v současné době intenzivní protesty. Souvisí nějak se změnami klimatu?
Pokud jde o zemědělskou komunitu, vidím to jako součást mnohem většího hnutí. Vidíme to v USA, ve Francii, vidíme to v mnoha ohledech v celé Evropě. A stejnou dynamiku vidíme vlastně i v Indii či v Brazílii. Podle mého názoru je to tedy otázka, kterou musí politická komunita vzít v úvahu.
Čeho se bojíme a jak tyto obavy řešíme? Nejde o to, že by protesty byly nelegitimní, ale o to, že musíme přijít na to, jak je v tomto přechodném období zvládnout. Můžeme obavy zemědělců rozdělit na několik částí.
Za prvé, je to část týkající se nákladů na energie, která se zvyšuje všude, zemědělci mají často omezené příjmy – a tyto důsledky jsou reálné. Za druhé, oni skutečně čelí hrozbě změny klimatu. Počasí se mění. Více prší v nevhodnou dobu. A v létě, kdy potřebují trochu deště, aby maximalizovali úrodu, mají sucho. To je skutečná obava. A za třetí, po celém světě je stále menší podíl obyvatelstva, které se podílí na zemědělství.
Lidé se stěhují do měst a venkovská komunita se cítí vládami přehlížená. To všechno jsou legitimní, reálné otázky, které musí svět zvládnout. Zároveň ale platí, že pokud nezvládneme klimatický přechod, budou na tom zemědělci ještě hůř. A to je to napětí, které v současné době pozorujeme. Protesty nejsou nelegitimní, ale nenaslouchá se jim.
A problém pro nás jako pro společenství, národy na celém světě, je, jak se zorganizovat tak, abychom řešili skutečné obavy. Ale také abychom řešili i věci, které nejsou z pohledu zemědělců prioritou, tedy průmyslové hospodářství, otázky kolem klimatu, kolem zastoupení na národní úrovni.
Co byste jako profesionální diplomat a vyjednavač poradil politikům v Evropské unii – jak mají řešit tuto situaci?
Z pohledu USA je velmi těžké mluvit o tom, co by Evropa měla dělat individuálně i kolektivně. Ale myslím si, že to, co slaví úspěch po celém světě, jsou snahy skutečně řešit některé základní otázky, a to jak v blízkém, tak v dlouhodobém horizontu.
Jak řídit ceny energií? Jednou z věcí, které děláte, je zvyšování efektivity, další je zajištění přístupu, poskytování obnovitelných zdrojů, abyste mohli pokračovat v provozu. Z dlouhodobého hlediska je třeba se zamyslet nad tím, co znamená být zemědělskou komunitou ve venkovské části země, která má jiný hlas a jiné zastoupení.
A současně musíte řešit, jak zajistit, aby bylo tento hlas slyšet, a jak zároveň přenesete informace z centra do komunity, aby si i tato komunita byla přechodu vědoma. Lidé až příliš často vidí jen svůj dílčí problém a nepřemýšlejí o souvislostech, ale když jsou o nich informováni, jsou mnohem přístupnější ke změnám.
Zemědělství v Evropské unii je zodpovědné za jedenáct procent celkových emisí. Green deal to plánuje snížit. Kolik procent byste považoval za úspěch?
Emise ze zemědělství mají několik zdrojů. Pocházejí ze spotřeby energie. Pokud bychom tedy mohli nahradit benzin nebo naftu něčím obnovitelným, snížili bychom je.
Pocházejí z metanu, hlavně z kombinace pěstování rýže a chování zvířat. Existují už nové nápady týkající se jejich pěstování i krmení dobytka. Pocházejí ale také z hnojiv, kterých je stále více. Nepotřebujeme jich ale tolik, kolik jich produkujeme. Často stékají z půdy do našich řek a do oceánu a poškozují naše jezera a ekosystémy. Nepotřebujeme tolik, ale můžeme také nahradit některá z hnojiv dusíkem, jinými hnojivy, která jsou přírodní.
Takže na této cestě k dosažení nulových emisí existuje řada možností. Bude to však nějakou dobu trvat. Myslím si, že se zemědělským sektorem je to obtížnější než s jinými odvětvími. A tak předpokládám, že bude jedním z posledních, které se k nule dostanou. Ale chceme, aby nakonec bylo i zemědělství na čisté emisní nule.
Načítání...
Evropské volby se blíží. Jak mohou jejich výsledky podle vás ovlivnit opatření v oblasti klimatu?
Myslím, že Evropa je ústředním hráčem ve všech globálních diskusích. A evropské volby se samozřejmě týkají především toho, co se děje doma. Evropa je uprostřed dialogu o obraně a bezpečnosti. Je uprostřed rozhovorů kolem cen energií a inflace. Je uprostřed diskuse, která se vede kolem toho, jak bude vypadat budoucnost evropské ekonomiky.
To bude ústředním bodem voleb. Všechno to má důsledky pro klima a každá z těchto oblastí by mohla mít prospěch z opatření v oblasti klimatu. Vezměme si například otázku energetiky: Evropa je historicky velmi závislá na ruském plynu. Náhradou za ruský plyn by mohl být nákup plynu z Blízkého východu nebo ze Spojených států, nebo by to mohla být domácí energie z obnovitelných zdrojů.
Domácí výroba energie z obnovitelných zdrojů zase znamená, že neposíláte peníze z daní do zahraničí nebo z investic na Blízký východ, ale budujete věci doma. To znamená pracovní místa. To znamená místní model hospodářského růstu. To znamená potenciál pro nové exportní trhy, které můžete vybudovat, protože je vyvíjíte zde.
Takže podle mě volby nejsou ani tak o tom, jestli existuje možnost pro klima, nebo bez něj. Vše hraje pro klima. Ale existuje možnost, že pokud je klima součástí priority, máte zelenou a produktivní cestu. A poslední věc: myslím, že rozhodnutí, která EU přijme na mezinárodní úrovni, budou rozhodující.
Když se na to podívám, tak jakou roli chce vlastně Evropa hrát v celosvětovém měřítku? Je to hlavní vývozní trh. Je ale také významným dovozním trhem. Kde budete nakupovat věci, jako jsou kritické minerály? Kam budete vyvážet auta, která se zde vyrábějí? A co ocel a další chemikálie, které se vyrábějí uvnitř Evropy?
To jsou otázky, které staví Evropu do centra globální diskuse, a proto budou volby a jejich pozornost těmto otázkám ústřední.