Ve středu začíná astronomické jaro. Souběžně s tím dojde v noci na čtvrtek k zatmění Měsíce, kterému média přezdívají červí rovnodenní Měsíc. Bude to poslední „superúplněk“ letošního roku.
Na obloze vysvitne „super-červí“ Měsíc. Souběh úplňku s rovnodenností nastává jen jednou za dvě dekády
Zhruba hodinu před půlnocí stane střed slunečního kotouče přesně nad zemským rovníkem a nastane jarní rovnodennost. Noc a den budou tedy přibližně stejně dlouhé. Od tohoto okamžiku se den bude prodlužovat až do letního slunovratu, který připadá na 21. června.
Úplněk nastane nad územím Česka ve 2:42 hodin v noci. Superúplněk je výraz, který se často objevuje v médiích, ale nejde o vědecké pojmenování – Mezinárodní astronomická unie tento výraz vůbec nezná a neuznává. Podle České astronomické společnosti je navíc tento jev poměrně častý.
„Takzvaný superúplněk, nebo superměsíc (anglicky Supermoon), je astronomický jev daný tím, že Měsíc neobíhá kolem Země po kružnici, nýbrž po elipse a díky tomu je od nás při úplňku pokaždé jinak daleko. Pokud se zároveň sejde okamžik, kdy je Zemi nejblíže, s okamžikem, kdy nastává úplněk, potom hovoříme o velkém úplňku (superúplňku). Taková situace nastává přibližně jednou za 14 měsíců, ale ne každý superúplněk je stejně velký,“ uvádí Astronomický ústav Akademie věd.
Měsíc v přízemí a odzemí
Termín superúplněk většina astronomů nemá moc ráda i proto, že ho zpopularizoval astrolog Richard Nolle na konci sedmdesátých let. Spojoval ho s řadou psychologických jevů, jež by v té době měly působit na člověka, aniž by se takový vliv podařilo prokázat.
Stejně podivné jsou i specifické názvy pro nejrůznější zatmění: to letošní je přezdívané jako „červí“, vloni se psalo o „vlčím“ nebo „sněžném“ zatmění. Pojmenování mají údajně vycházet ze starých označení amerických Indiánů podle toho, v jakém měsíci k úplňku dochází. Jde ale spíše o dílo kolektivní lidové tvořivosti, antropologové totiž o ničem takovém neví.
Pokud by měla „indiánská tradice“ vydržet, budou příští rok média psát o „super bobřím“ a „super růžovém zatmění“.
Není jaro jako jaro
Reálně výjimečné nicméně je, aby se rovnodennost kryla s úplňkem; podle webu Forbes se to děje jen jedenkrát za devatenáct let.
Astronomové považují za počátek jara okamžik, kdy střed slunečního kotouče překročí nebeský rovník. Datum jarní rovnodennosti nejčastěji vychází na 20. března. Dříve to bylo často 21. března, ale v 21. století se tak stalo naposledy v roce 2011 a znovu bude tento den uveden jako začátek jara až v roce 2102.
Vzácně může astronomické jaro začít už 19. března – naposledy se to stalo v roce 1796, znovu to nastane v roce 2048. Ke konci století se budou 19. a 20. březen jako první jarní dny vyskytovat stejně často. Střídání je způsobeno přestupnými roky.
Na rozdíl od astronomického jara má takzvané meteorologické jaro pevně stanovený začátek i konec. Každoročně začíná 1. března a končí posledním květnovým dnem. Vědci rozlišují také vegetační jaro, které připadá na dobu, kdy průměrné denní teploty vystoupí nad pět stupňů, a končí s nástupem průměrných denních teplot nad 15 stupňů Celsia.