V Los Angeles zemřela bývalá první dáma Spojených států Nancy Reaganová. Vdově po republikánském prezidentovi, který v osmdesátých letech uzbrojil Sovětský svaz, selhalo po delších zdravotních problémech v neděli ráno srdce. Bylo jí čtyřiadevadesát let.
Nancy Reaganová se narodila se jako Anne Francis Robbinsová 6. června 1921 v New Yorku, její rodiče se však brzy rozešli a matka se vdala za Loyala Davise, který ji adoptoval – když později vystupovala před kamerou, bylo to už pod uměleckým jménem Nancy Davisová.
Její dvaapadesátileté manželství s republikánským prezidentem Ronaldem Reaganem bývá označováno za největší romanci v historii amerického prezidentství a sama Reaganová ve svých pamětech na sklonku osmdesátých let uvedla, že se dobrovolně vzdala vlastní hollywoodské kariéry, aby mohla pracovat na té manželově: „Byl vším, co jsem od muže kdy chtěla.“
Společně se setkali právě v továrně na sny, počátkem padesátých let, kdy Reagan zastával funkci prezidenta hereckých odborů, a vzali se v březnu 1952 v malém kostele v Los Angeles. Kvůli politickým aktivitám svého muže se nakonec Nancy, jež přitom už od studií divadla na Smith College v Massachusetts toužila po herecké kariéře, stáhla do soukromí a za sebou nechala i svých jedenáct hraných filmů – včetně válečného dramatu Hellcats of the Navy, kde si zahrála po boku svého chotě.
První dáma s vlivem
V následujících dekádách se stala ochránkyní Reaganovy image na jeho cestě od hollywoodského herectví přes křeslo kalifornského guvernéra až ke slavnostní lednové přísaze před Kapitolem; vedle emocí a citu totiž vládlo mezi Reaganovými i silné ratio, a Nancy Reaganová tak bývá označována za jednu z nejvlivnějších prvních dam Ameriky – spolu s manželkami Franklina Roosevelta, Woodrowa Wilsona a Billa Clintona.
„Bez Nancy by nebyl guvernér Reagan ani prezident Reagan,“ prohlásil rodinný přítel a prezidentův dlouholetý poradce Michael K. Deaver. The New York Times dodávají, že první dáma pomáhala přijímat i propouštět prezidentovy politické poradce a stála i za Reaganovou veřejnou televizní omluvou poté, co vypluly na povrch okolnosti aféry Íran-Contra, při které představitelé prezidentské administrativy za zády Kongresu vyzbrojovali nikaragujské povstalce.
Ve vlastních úsudcích se přitom nechala ovlivňovat nestandardními technikami; podle knihy své astroložky Joan Quigleyové nechala hvězdy rozhodovat například o přesných termínech startů prezidentského speciálu či o okamžicích podpisů odzbrojovacích smluv se Sovětským svazem. Její důvěra v astrologii se ještě zvýšila po pokusu o atentát na jejího muže.
Miluji tě, Ronnie
Když Reaganová v roce 1981 poprvé vstoupila do Bílého domu, sklidila kritiku za nákladnou renovaci prezidentské rezidence. Později se ale stala velice populární postavou amerického veřejného života; angažovala se především v sociálních otázkách a ve své kampani nazvané „Just Say No“ se věnovala drogové a alkoholové závislosti teenagerů. Téma neopustila ani poté, co její muž skončil v úřadu.
V posledních letech patřila mezi hlasité zastánce výzkumu kmenových buněk, které umožňují léčbu řady nemocí, včetně Alzheimerovy choroby, na kterou před dvanácti lety zemřel její manžel.
Podle expertů na neverbální komunikaci se ve společnosti vyznačovala rezervovanějším chováním a vyzařovalo z ní přísné „dívej se, ale nedotýkej se“. Jako někdejší hollywoodská herečka a žena politicky činného muže ovšem byla na pozornost zvyklá, a doteky proto národu zprostředkovala alespoň přes papír. V roce 2000 – v době, kdy byl exprezident již těžce nemocný – se tak na knižních pultech objevila kompilace dopisů manželů Reaganových s názvem, jenž ve čtyřech slovech vystihl její život: I Love You, Ronnie.
