Sarajevo - Občanská válka v Bosně a Hercegovině, která si během téměř čtyř let vyžádala skoro 100 tisíc životů, napsala tak nejkrvavější kapitolu rozpadu Jugoslávie. Drobné šarvátky, jež vypukly začátkem března 1992, postupně přerostly v regulérní válku. O tom, kdy přesně začaly první boje a kdo byl první obětí války, se dodnes vedou spory. První mrtvé měly na svědomí už v roce 1991 boje o chorvatský Dubrovník, Srbové nicméně uvádějí vraždu na pravoslavné svatbě v centru Sarajeva, jež se stala 1. března 1992 a spáchal ji muslimský kriminálník. Jiné zdroje ale považují za počátek konfliktu stavění barikád a následné potyčky, které vypukly v řadě měst včetně Bosenského Brodu po vyhlášení výsledků referenda o nezávislosti 3. března 1992.
Ještě téměř celý měsíc se ale mohli obyvatelé Bosny utěšovat nadějí, že se podaří najít klidné řešení. Až na začátku dubna se v Sarajevu začaly bouřit desetitisíce lidí a právě mezi nimi si 6. dubna 1992 vybrala válka své první veřejně známé oběti. Srbští ozbrojenci totiž spustili palbu mezi demonstranty a zabili pět lidí a desítky dalších zranili. Pandořina skříňka tak byla definitivně otevřena a kolotoč násilí se roztočil.
Za delší konec provazu dlouho tahali Srbové, jimž pomáhaly jednotky Jugoslávské lidové armády (JNA), stažené ze Slovinska a Chorvatska. Pomoc ale neskončila ani tehdy, když federální vojsko v květnu 1992 odešlo do zbytkové Jugoslávie a bosenským Srbům zanechalo na místě výzbroj. Síly Republiky srbské, která byla vyhlášena už v lednu 1992, tak měly dlouho převahu nad muslimskými a chorvatskými jednotkami a Srbové postupně ovládli dvě třetiny země.
Konflikt zkomplikovaly i boje mezi dosavadními spojenci, tedy Bosenci a Chorvaty, které ukončila až dohoda podepsaná v březnu 1994. Situace na bojišti se začala výrazně měnit až v druhé půli roku 1995, kdy chorvatské a muslimské síly dosáhly velkých územních zisků v Bosně a v Srby ovládaných částech Chorvatska.
Tragickým vrcholem války byl srebrenický masakr
Vznik separatistických republik (jaro a léto 1992)
Obléhání Sarajeva (duben 1992-únor 1996) - Sarajevo bylo pod palbou zejména od září 1992 do srpna 1994, vůbec nejkrvavější útok se stal 5. února 1994, kdy minometný granát zabil 68 lidí na tržnici v Markale. Obléhání Sarajeva bylo ukončeno po 1 429 dnech, 29. února 1996. Odhaduje se, že během blokády zahynulo přes 10 000 obyvatel.
Zničení Starého mostu v Mostaru (listopad 1993) - Za oběť bojům padl mimo jiné proslulý Starý most ze 16. století, který počátkem listopadu 1993 zničila střelba chorvatského dělostřelectva. Stržení mostu přes řeku Neretvu nemělo větší strategický význam, stalo se nicméně jedním ze symbolů války v Bosně.
Masakr ve Srebrenici (červenec 1995) - V polovině dubna 1993 vyhlásila Rada bezpečnosti OSN v Bosně šest takzvaných bezpečných zón. Jednou z nich byla Srebrenica. Srbské raketomety začaly Srebrenicu ostřelovat 6. července 1995 a o pět dní později ji obsadily srbské jednotky pod velením generála Ratka Mladiče. Ženy, děti a starce dopravili Srbové na muslimská území, ale muže popravili. Počet obětí srebrenického masakru se odhaduje na 7 000 až 8 000.
Daytonská smlouva (listopad 1995) - Finální Daytonskou dohodu podepsali představitelé Srbů (Slobodan Milošević), Bosňáků (Alija Izetbegović) a Chorvatů (Franjo Tudjman) 21. listopadu 1995. Na základě mírové smlouvy byla Bosna a Hercegovina rozdělena na dvě entity: Republiku srbskou a muslimsko-chorvatskou Federaci Bosny a Hercegoviny. Konfederativní uspořádání země s vysokou mírou autonomie obou jejích částí a slabou ústřední vládou je dodnes zdrojem politické nestability.
K ukončení bojů přispěla pak změna politiky mezinárodního společenství, které po několika masakrech civilistů nasadilo proti srbským cílům letectvo. Válčení, jež vyhnalo z domovů přes dva miliony lidí, ukončila až v listopadu 1995 dohoda, uzavřená v americkém Daytonu. Napětí mezi národy nicméně nezmizelo a v poslední době se ozývají zejména ze srbské strany hlasy, jež považují Bosnu a Hercegovinu za mrtvý stát.
