Londýn/Paříž - Druhá světová válka přinesla Francouzům nejtěžší chvíle v červnu 1940. Po kapitulaci premiéra Philippa Pétaina republika padla do rukou fašistů. Generál Charles de Gaulle, tehdejší státní podtajemník ministerstva obrany, však v té době pronesl z Londýna plamenný projev, ve kterém vyzval Francouze k pokračování v boji proti nacistům a vyhlásil založení hnutí Svobodné Francie. Stalo se tak 18. června 1940 a jeho řeč vešla do dějin jako jeden z nejdůležitějších projevů v historii země. Maršál Pétain, hrdina první světové války, podepsal s hitlerovským Německem příměří a stanul v čele kolaborantské vlády ve Vichy, zatímco Němci okupovali severní část země. De Gaulle byl proti příměří, a proto poté, co vyšlo najevo, že Pétain usiluje o dohodu s nacisty, uprchl 15. června do Londýna. Tam se stal vůdcem svobodných francouzských sil.
O tři dny později získal zvláštní povolení od Winstona Churchilla k vysílání řeči na vlnách BBC navzdory námitce britské vlády, že takový projev by mohl vyvolat snahy Pétainovy vlády o bližší spojenectví s Německem. Ve své řeči de Gaulle připomněl Francouzům, že nejsou sami a že v jejich úsilí o vymanění se z područí nacistů je budou Británie a USA podporovat vojensky i ekonomicky.
„Věřte mi, který k vám mluví se znalostí věci a říká, že nic není pro Francii ztraceno. Tytéž prostředky, které nás porážely, nám mohou přinést den vítězství.“ De Gaulle chápal porážku Francie za dočasný stav, že Francie prohrála bitvu, ale se základnou ve své koloniální říši a s pomocí Velké Británie a USA válku vyhraje: „Francie není sama. Ona není sama! Ona není sama! Má za sebou rozsáhlou říši. Může vytvořit blok s britskou říší, která ovládá moře a zůstává ve válce. Může jako Anglie využít neomezené zdroje USA. Tato válka není omezena bitvou Francie. Je to světová válka. Plamen odporu nesmí zhasnout a nezhasne!“
Své geopolitické chápání konfliktu podpíral de Gaulle argumentací o síle západních velmocí: Británie a hlavně Spojených států s jejich obrovským lidským a materiálním potenciálem. A ve svém projevu vyzval ty, kdo chtěli bojovat proti Němcům, aby se k němu připojili - tak vzniklo hnutí Svobodná Francie (později Francouzský výbor národního osvobození).
Za to byl vládou ve Vichy degradován, později v nepřítomnosti odsouzen k smrti. Nicméně Francouzi rebelovi uvěřili. Churchill jej 28. června uznal za vůdce „svobodných Francouzů“. Otevřela se tak cesta k tomu, aby se poražená Francie mohla stát vítěznou mocností.
De Gaulle vybudoval armádu a přispěl k osvobození od německé okupace. V srpnu 1944 se vrátil do osvobozené Paříže a triumfálně pochodoval po Champs-Élysées jako spasitel národa. Navzdory slávě projevu z 18. června historikové upozorňují, že tuto výzvu slyšelo jen málo Francouzů. A že mnohem více lidí vyslechlo až další projev de Gaulla z 22. června 1940.
