Petrohrad si vojenskou přehlídkou připomněl 75. výročí konce blokády města za druhé světové války. Slavnostních aktů se účastnil i prezident Vladimir Putin, nebyl ovšem přítomen vojenské přehlídce, která vzbudila u mnoha obyvatel Petrohradu pobouření. Demonstrace vojenské síly totiž podle nich zneuctila památku stovek tisíc obětí blokády tehdejšího Leningradu.
Petrohrad si připomněl konec blokády. Pro vojenskou parádu ale místní pochopení neměli
Vojenská přehlídka začala minutou ticha na památku těch, kteří zemřeli během blokády. Na Palácovém náměstí padal sníh a teplota se pohybovala kolem 18 stupňů pod nulou.
Průvodu se zúčastnilo zhruba dva a půl tisíce vojáků a kadetů z vojenských akademií. Mezi osmdesáti jednotkami s vojenským vybavením figurovaly i tanky T-34, které hrály zásadní roli v porážce nacistického Německa, dále raketové systémy a pěchotní vozidla.
Náměstím projely také raketové systémy Iskander-m, které mohou nést jadernou hlavici a jejichž umístěním do Kaliningradské oblasti Rusko znepokojilo členské státy NATO.
Vladimir Putin na Piskarevském hřbitově
Petrohrad je městem polemik, odbyl protesty Kreml
Před výročím podepsalo na pět tisíc lidí petici, v níž zástupce státu žádali, aby se přehlídka nekonala. Kritici, mezi nimiž jsou i někteří pamětníci blokády, to považují za nepatřičnou vojenskou propagandu. „Měli bychom vzpomínat na ty, kteří bohužel zemřeli, kteří bohužel to období prožili v hrozných podmínkách. Nna ty, kteří přežili i nepřežili. To není vojenská oslava,“ tvrdí organizátor petice Grigorij Konnikov.
Putinův mluvčí Dmitrij Peskov reagoval pouze tím, že Petrohrad je známý svou „bohatou tradicí polemik“.
Petrohradský rodák Putin položil květiny u pomníku v oblasti takzvaného Něvského pětníku, což je úzký pás země na levém břehu Něvy, z něhož se v letech 1941 až 1943 Rudá armáda opakovaně snažila prorazit nacistickou blokádu tehdejšího Leningradu. Věnce přinesl ruský prezident i na Piskarevský hřbitov k soše symbolizující Matku Vlast.
Sám Vladimir Putin se narodil až v roce 1952, během blokády ale zemřel jeho tehdy roční bratr.
GALERIE
Leningrad
Před zásobováním obyvatel dostal přednost zbrojní průmysl
„To, co se v Leningradu tehdy dělo, je z dnešního pohledu téměř nepředstavitelné. Nejtvrdší zkouškou byla první zima, na kterou nebylo město připraveno. Od listopadu 1941 se snížily příděly potravin na 125 gramů chleba špatné kvality. Nebyla voda, nebylo čím topit, ve městě se rozmnožily krysy,“ popsal tristní situaci Leningraďanů historik Jiří Plachý.
„Umíraly celé rodiny. U kamarádky naproti v bytě umřela starší dcera a později už nevyšla mladší dcera,“ vzpomíná paamětnice blokády Galina Portugalovová. Zmrzlé mrtvoly lidí, kteří zemřeli hlady pímo na ulici, zůstávaly na místě ležet dlouhé týdny.
Zima se nakonec stala paradoxně zachráncem obyvatel obklíčeného města, které mohlo být aspoň částečně zásobováno po hladině zamrzlého Ladožského jezera. Tato „cesta života“ ale byla primárně určena pro přesun zbrojního materiálu. V Leningradu byl totiž soustředěn zbrojní průmysl a sovětskému režimu se jej nepodařilo před začátkem blokády plně evakuovat.
- Trvala od 8. září 1941 do 27. ledna 1944 (872 dní).
- Leningrad byl jedním z hlavních cílů operace Barbarossa, nacistického plánu pro útok na Sovětský svaz. Blokáda byla následkem neúspěšného pokusu o dobytí města. Bombardováno a ostřelováno bylo město i během blokády.
- Pokud jde o civilní oběti, nejčastěji se uvádí rozmezí od 600 do 800 tisíc mrtvých, někteří historici se ale přiklánějí k tomu, že jich mohl být více než milion. Odhady, které započítávají i mrtvé vojáky, pak uvádějí jeden a půl až dva miliony mrtvých.
- Podle některých údajů žilo před začátkem války v Leningradě přes tři miliony lidí, podle jiných údajů mělo město v okamžiku zahájení blokády dva a půl milionu obyvatel. Jeden až jeden a půl milionu civilistů měl být evakuován, mnozí ale přesun nepřežili. Na konci blokády žilo ve městě asi 600 tisíc lidí. Blokádu tedy nepřežila čtvrtina až třetina obyvatel.
- Téměř nefungující systém zásobování byl částečně kompenzován takzvanou cestou života přes zamrzlé Ladožské jezero. V obléhaném městě panoval hlad, objevovaly se dokonce případy kanibalismu.