Berlín – Země, které se během její existence snížil počet obyvatel o 15 procent, a přesto představovala po čtyři desetiletí ožehavé téma evropské i světové politiky, by dnes slavila narozeniny. Německá demokratická republika (NDR) totiž vznikla právě před 65 lety – 7. října 1949, krátce po vzniku svého protějšku Spolkové republiky Německo. Kdyby NDR stále existovala, vstupovala by do „důchodového“ věku, toho se však nedožila, „zemřela“ už ve čtyřiceti. Východní Němci se podle historika Oldřicha Tůmy k ní ale už dnes nehlásí jako k živé ideji, jako tomu je občas v případě předlistopadového Československa.
NDR vznikla z vůle Stalina, „důchodu“ se nedožila
Historik Tůma: Stalin NDR založil, Gorbačov ji zrušil (zdroj: ČT24)
Na podzim roku 1949 mělo za sebou území, které si po porážce nacistického Německa rozdělili vítězové druhé světové války, již mnoho zvratů – měnové reformy, blokádu Západního Berlína a především vytvoření Spolkové republiky Německo z americké, britské a francouzské okupační zóny. Území pěti německých zemí a části Berlína však stále zůstávalo okupováno. „Sovětský svaz si asi představoval, že se mu buď podaří ovládnout celé Německo, nebo alespoň způsobit to, aby se západní část Německa neintegrovala do západních struktur,“ nastínil v rozhovoru pro ČT ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Oldřich Tůma. Vše se změnilo 7. října, kdy vznikla Německá demokratická republika.
Formálně se tak stala věc, která byla na spadnutí takřka od skončení druhé světové války, ale přesto byla jen těžko představitelná – místo jednoho Německa, které trůnilo uprostřed Evropy od roku 1871, byla náhle dvě. Zprvu mezi oběma německými státy panovaly velmi vypjaté vztahy. „V ústavách obou států stálo, že i západní i východní Německo reprezentují celé Německo a to bude připojením druhé části sjednoceno,“ poukázal Oldřich Tůma.
Berlínská zeď
Ústava (skoro) jako v západním Německu
Jak upozornila britská historička Mary Fullbrooksová v Dějinách moderního Německa, samotná východoněmecká ústava měla zprvu pozoruhodně demokratický charakter. Vycházela ze západoněmecké ústavy, a tak obsahovala dvoukomorový parlament či funkci prezidenta. Protože však současně zaručovala vedoucí roli Sjednocené socialistické strany Německa (SED), všechny demokratické principy končily u formálních voleb s jednotnou kandidátkou a stanoveným poměrem zástupců jednotlivých partají.
Postupně se navíc ústava měnila, aby odpovídala politické skutečnosti NDR. Již v 50. letech tak například zaniklo zemské uspořádání, po smrti Wilhelma Piecka také zanikla prezidentská funkce. Walter Ulbricht a Erich Honecker již východnímu Německu vládli z funkce generálních tajemníků SED.
Wilhelm Pieck (vlevo) po zvolení prezidentem NDR 11. října 1949. Po jeho boku je předseda Sněmovny lidu (Volkskammer) Johannes Dieckmann
Čtyřicet let existence…
NDR existovala 40 let. Zanikla tři dny před 41. výročím vzniku. Ačkoli se vládnoucí režim o rok dříve již těžce otřásal a před očima mu utíkaly tisíce lidí přes Maďarsko a Prahu na Západ, výročí si samozřejmě naposled připomněl. Spolu s NDR slavilo i Československo. V dopise Miloše Jakeše, Gustáva Husáka a Ladislava Adamce představitelům NDR stálo: „Vážíme si velkých úspěchů, kterých Německá demokratická republika dosáhla ve výstavbě socialistické společnosti. Stala se vyspělým státem, vyznačujícím se vysokou úrovní hospodářského, kulturního a sociálního rozvoje, vysokou životní úrovní lidu.“ Kulaté výročí připomnělo také Rudé právo, avšak jeho vydání ze 7. října 1989 vstoupilo do historie něčím docela jiným – narozeninovým přáním Václavu Havlovi v sobotní příloze (čtěte zde).
Přestože desetiletí společné existence poněkud obrousila hrany a západoněmeckou Hallsteinovu doktrínu z 50. let, jež se vymezovala proti NDR i zemím, které s ním navázaly diplomatické styky, vystřídala Brandtova Ostpolitik, rozdíly byly nepřehlédnutelné. Zatímco se západní Německo rychle emancipovalo, zažilo prudký rozmach a brzy se stalo hospodářským hegemonem Evropy, východní Německo zůstávalo po celou dobu spíše sovětskou okupační zónou. Bez sovětského souhlasu a Stalinových pokynů by nevzniklo a rovněž jeho zánik přišel s Gorbačovovým souhlasem. „Jeho spojení s Moskvou bylo ještě těsnější, než tomu bylo v případě Československa nebo Polska,“ poukázal historik.
Brežněvův polibek na Berlínské zdi
… a jen málo z toho
Německá demokratická republika slaví letos hned dvě „pětková“ výročí. Uplynulo 65 let od jejího vzniku, ale také čtvrt století od pádu komunistického režimu, po kterém následovalo velmi rychlé sjednocení Německa pod hlavičkou SRN. Východní Německo sice přežívá v učebnicích dějepisu, snad i v nostalgických vzpomínkách na mládí, Oldřich Tůma je však přesvědčen, že by se k němu sotva někdo hlásil jako k živé ideji – jako se dodnes lidé občas hlásí k Československu. „Dnes by nikdo neříkal, že je východní Němec. Má indentitu saskou nebo meklenburskou, ale rozhodně ne východoněmeckou,“ uzavřel šéf Ústavu pro soudobé dějiny.
Dodnes používané rychlíkové vagony jsou jedním z přežívajících odkazů NDR. Tehdejší ČSD nakupovaly od 60. do 80. let rychlíkové vozy v Budyšíně (Bautzen) a Zhořelci (Görlitz), v Československu se vyráběly pouze vagony pro regionální dopravu.