Kapské Město – Skoro třetinu svého života strávil Nelson Mandela ve vězení, patří tak dokonce ke smutným rekordmanům mezi politickými vězni. Nejdéle byl přitom vězněn ve velice tvrdých podmínkách na ostrově Robben, kde byl nucen k těžké práci ve vápencovém dole, nebyl navíc téměř v žádném kontaktu s vnějším světem ani se svou rodinou. I tady ale Mandela využil své smířlivé povahy a dokonce se spřátelil s jedním ze svých dozorců, se kterým se stýkal i později jako jihoafrický prezident.
Prvních 18 let byl Mandela vězněn na ostrově Robben, zvaném lachtaní ostrůvek, u Kapského Města, který dříve sloužil k internaci malomocných. Ty později nahradili političtí vězni, kteří přes den pracovali v blízkém vápencovém dole. „Neměli jste nic přes nos na ochranu před prachem. Prostě jste pracovali. Proto mnoho vězňů onemocnělo, jako Mandela,“ popsal bývalý vězeň Itumeleng Makwela.
Dnes je na ostrově Robben muzeum, které denně odhaluje návštěvníkům kapitoly temné historie jižní Afriky. Provázejí tu společně bývalí vězni i dozorci.
Byl zde v malé cele bez postele a jeho druhá žena Winnie, se kterou se oženil v roce 1958 a s níž měl dvě malé dcerky, jej mohla navštěvovat jen jednou za půl roku. Pošta se z vězení pašovala tajně, Mandela kromě své rodiny psal i právníkům, které informoval o hrozných podmínkách ve vězení. Zpočátku nesměl mít hodinky ani kalendář, později se v čase orientoval díky nástěnnému kalendáři, který zároveň sloužil jako místo pro zapisování různých zážitků a pocitů.
Mandela zde byl fyzicky napadán, ve svých pamětech uvedl, že se jej v roce 1969 pokusily jihoafrické tajné služby zabít. Jeho dlouhé věznění vzbudilo protestní akce v celém světě zejména poté, co Oliver Tambo spustil v roce 1980 celosvětovou kampaň Osvoboďte Nelsona Mandelu.
Mandela měl takové kouzlo a schopnost měnit nepřátele ve spojence, že jako černošský politický vězeň navázal trvalé přátelství s bílým afrikánským dozorcem. Mandela a Christo Brand se naposledy viděli asi před dvěma lety, když Brand s manželkou, synem a vnukem navštívili Mandelu v Kapském Městě. Brand začal pracovat na Robben Island u Kapského Města v roce 1978, když mu bylo 18 let a Mandelovi šedesát. Brand se postupně s Mandelou sbližoval a pašoval mu do cely třeba chléb nebo jeho oblíbenou pomádu na vlasy. Dokonce za ním propašoval jeho vnučku, kterou Mandela do té doby neviděl. Mandela zase povzbuzoval Branda, aby se dál vzdělával, a zajímal se o něj i o jeho rodinu.
Po letech si už jako prezident dal záležet na tom, aby se k Brandovi přihlásil. Bylo to v době, kdy se připravovala nová ústava a Brand byl řadovým úředníkem. Mandela přiletěl vrtulníkem a vstoupil do místnosti, kde poslanci mluvili o ústavě, vzpomíná Brand. Mandela obešel místnost, aby potřásl poslancům rukou. Když ale viděl Branda, jak roznáší dokumenty, zvedl ruce a vřele ho uvítal. „Hned každému řekl: 'Víte, kdo to je? Tento člověk byl strážcem v mém vězení, tento člověk byl mým přítelem'.“
Mandela byl uvězněn 5. srpna 1962. Bylo mu tehdy 44 let, za mřížemi strávil celkem 27 let, šest měsíců a šest dní. Po svém propuštění v únoru 1990 přitom nemyslel na pomstu a nabídl usmíření. Poprvé byl zatčen v srpnu 1962 a v říjnu 1962 odsouzen na pět let za podněcování ke stávce a ilegální odchod ze země.
„Být svobodný neznamená odhodit řetězy. Znamená to respektovat a rozšiřovat svobodu druhých,“ napsal Mandela ve svých pamětech.
Z vězení byl poté převezen jako hlavní obžalovaný k novému procesu, tzv. procesu Rivonia (název johannesburského předměstí, kde sídlila farma, odkud ANC řídil bojové akce), který trval od listopadu 1963 do června 1964. Mandela byl 12. června 1964 spolu s dalšími pěti významnými členy vedení ANC odsouzen na doživotí za údajnou velezradu a 193 akcí sabotáže.
