Paříž - Jedinečná ocelová konstrukce věže architekta Gustava Eiffela byla ve své době dílem natolik průlomovým, že mnohé Pařížany pohoršovala. „Ona nebyla tak radikální, ale Paříž byla vnímána spíše jako město kopírující terén,“ vysvětlil odborník na dějiny stavitelství Václav Jandáček. Přes počáteční protesty si na Eiffelovku lidé brzo zvykli, dnes oceňují její „poetiku železných konstrukcí“ a věž se stala jedním z hlavních lákadel Paříže.
Věž, vystavěná na počest 100. výročí Velké francouzské revoluce a Světové výstavy v roce 1889, představovala radikální rozchod s nízkými stavbami z kamene a cihel, do té doby pro Paříž charakteristickými. Paříž sice prodělala výraznou Hausmannovu přestavbu, nicméně do výšky v té době stále ještě vyčnívaly pouze chrámy a tradiční stavby jako Invalidovna.
Věž, která vyrostla na Martových polích na levém břehu řeky Seiny, využívá toho, že Eiffel jakožto stavitel mostů dokázal dosáhnout jisté průhlednosti konstrukce. „Působí lehce proto, že je vystavěna podle zásad mechaniky,“ domnívá se Jandáček. „Tam, kde je inženýrství v souladu s architekturou, tak to je dobře a dobře to taky vypadá,“ dodal.
Pařížané tuto stavbu, pojmenovanou po konstruktérovi Gustavu Eiffelovi nejprve nenáviděli a označovali ji jako trn v oku (spisovatel Guy de Maupassant pravidelně navštěvoval v ní umístěnou restauraci s tím, že je jediným místem v Paříži, odkud se na věž nemusí dívat). Mezi kritiky stavby patřili také Émile Zola nebo Alexander Dumas.
Jako provizorní stavba k výstavě v roce 1889 měla být Eiffelovka zbourána. „Dožila se ale až roku 1900, kdy byly rekonstruovány výtahy a vyšla publikace, která ji zpopularizovala v technických kruzích,“ řekl Jandáček. Na věž si postupně zvykli i obyvatelé Paříže. Nakonec se stala jednou z hlavních os Paříže a lidé ji vzali za svou," uzavřel Jandáček.
V dalších letech sloužila Eiffelovka hlavně jako rozhledna, ze které je vidět celé město, ale využívala se i jinak. „Měla velký význam pro výzkum větru, počasí a posléze i pro výzkum přenosu radiového signálu. Sloužila i jako maják pro letadla,“ upřesnil Jandáček.
V současnosti Eiffelovu věž navštíví ročně kolem sedmi milionů turistů. S vysokou návštěvností se ale stále objevuje otázka, jestli tato stavba, konstruovaná původně na dvacetileté používání, podobnou zátěž vydrží. Podle počítačových modelů by ale věž měla bez problémů přečkat minimálně dvě nebo i tři další staletí.
Nejen Petřínská rozhledna, repliky Eifelovky jsou i v Las Vegas nebo Tokiu
Více či méně zdařilé repliky pařížské Eiffelovy věže se objevují po celém světě, svou variantu má třeba Tokio, Las Vegas, Chang-čou a Tegucigalpa. „Kopie jsou hlavně v turistických centrech,“ uvedl Jandáček. Některé, jako ty v Tokiu či Las Vegas, se těší určité popularitě. Jiné, skromnější nebo kýčovitější, překvapují návštěvníka v nepravděpodobných místech, jakými jsou hlavní město Bolívie, veřejná zahrada na břehu Černého moře či základna modrých přileb OSN v Libanonu.
V roce 1889 se nadchli pohledem na tehdy novou Eiffelovu věž členové Klubu českých turistů, kteří se rozhodli vytvořit podobnou dominantu nad městem v Praze. Založili Družstvo pro výstavbu Petřínské rozhledny, dali do něj první peníze a od magistrátu získali pozemek. Pro pětkrát menší napodobeninu Eiffelovy věže byl vybrán vrch Petřín v nadmořské výšce 318 metrů. Samotná věž je vysoká 63,5 metru. „V roce 1981 to byla doba nadšená modernou, takže Pražané věž vzali za svou jako symbol rozvoje města, jako určitou světovost,“ popsal atmosféru v tehdejší Praze Jandáček. „Jediný, kdo proti Petřínské rozhledně protestoval, byl Adolf Hitler,“ dodal.
Eiffelovka je asi nejznámější pařížskou dominantou. Byla postavena v letech 1887 až 1889 u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a Světové výstavy, která se v roce 1889 v Paříži konala. Do roku 1930, kdy byl dostavěn Chrysler Building, byla s výškou 300,65 metru nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 324 metrů.
Věž byla dostavěna díky úsilí 250 dělníků na vrcholu stavby ve 312 metrech 31. března 1889. Než se to ale stalo, museli dělníci usadit celkem 7 300 tun kovových nosníků, k jejichž spojení použili dva a půl milionu nýtů a dalších 18 038 kovových součástí.
Věž má tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá ve výšce 115 metrů a třetí ve výšce 276 metrů. Třemi nohami věže jezdí lanovky do prvního a druhého patra, ve čtvrté noze jsou schodiště pro pěší. Z druhého patra pak vedou výtahy do třetího patra.
125. narozeniny ovšem zastihly věž během omlazující kúry. První patro Eiffelovky se renovuje a dva ze tří výtahů určených veřejnosti jsou mimo provoz. Ve špičce tak můžou turisté čekat až čtyři hodiny, pokud se jim tedy nechce 1792 schodů vyšlapat. Opravy mají skončit v půlce května - po šesti letech práce.
