Jirka Mára byl jediným cestovatelem, který na invalidním vozíčku projel všechny světadíly. Před časem se však jeho stav prudce zhoršil, musel být neustále napojen na dýchací přístroj. Navzdory tomu se rozhodl, že se cestování nevzdá. Se svou rodinou vyrazil do Rakouska i Francie a Objektiv jejich cestu zmapoval. Byla to Jirkova poslední expedice.
Rakouské Alpy, čokoláda, francouzská sopka i jízda lodí. Márovi splnili Jiřímu sen
Objektiv: Márovi procestovali Rakousko a Francii (zdroj: Objektiv)
Tuhle cestu už Márovi vlastně ani neplánovali, na konci roku 2013 neměli na něco podobného ani pomyšlení. Nemoc, která vzala Jirkovi schopnost chodit a pohybovat rukama, najednou zasáhla plíce. Brzy se ukázalo, že už bude dýchat jen s pomocí přístroje. Díky lidem kolem sebe dostal v krátké době přístroj přenosný, postupně si na nový handicap zvykal a po čase věděl, že nebude sedět doma.
Do Rakouska po stopách Doktora z hor
„Když jsem byl v nemocnici, díval jsem se na seriál Doktor z hor a líbila se mi tam rakouská příroda, Alpy,“ vysvětlil Jirka, proč vedla první cesta jeho rodiny do Rakouska. Ovšem dříve než zajímavá místa si tentokrát do plánu Márovi poznačili adresy nemocnic. Vybavili se náhradními díly, pomůckami i baterkami a mohli vyrazit.
Na cestě po romantických Alpách viděli Krimmelské vodopády, které se svými 380 metry patří k největším na světě. Navštívili národní park Vysoké Taury s nejvyšší rakouskou horou Grossglockner, obdivovali rozmanitou floru a faunu na třpytivých alpských ledovcích. Především dámy byly oslněny také blyštivými křišťály v továrně a muzeu ve Wattens, kterým vévodí největší broušený křišťál na světě – má 300 tisíc karátů a váží 62 kilogramů.
Rodina nemohla opomenout ani městečko Ellmau v Tyrolsku, v jehož kulisách se odvíjel příběh seriálového lékaře. Po menším bloudění se ocitli u populárního domu, kde se jeho televizní osudy natáčely. Ačkoli jsou jeho obyvatelé na podobné návštěvy už alergičtí, Márovi se s nimi dokázali domluvit. Mohli si pořídit fotografie i záběry a vychutnat si atmosféru místa.
Těšili se i na virtuální prohlídku světa, kterou turistům nabízí areál Minimundus v Korutanech – miniaturní svět nejpopulárnějších staveb světa v měřítku 1 : 25. Při prohlídce více než 170 modelů různých památek a zajímavostí se však cestovatelé nemohli ubránit vzpomínkám na předchozí expedice, kdy bylo cestování pro Jirku snadnější a kdy spoustu unikátů viděli na vlastní oči.
Návštěvu Rakouska nemohli zakončit jinak než sladkou tečkou – čokoládovnou nedaleko Gratzu. Vidět, jak se praží čokoládové boby, jak se stáčí a míchá čokoláda nejrůznějších barev, a především ji moci ochutnat ještě teplou, bylo pro cestovatele zážitkem.
Vlakem na sopku i kapitánem lodi ve Francii
Po první úspěšné cestě neváhali s přípravou další výpravy. Volba padla na zemi, která sice taky není světa kraj, ale k vidění je v ní toho tolik, že by tam mohli strávit roky, na Francii. Nejprve se vydali do města Lyon bohatého na kulturní i historické památky. Říká se o něm, že zůstává zbytečně ve stínu Paříže, Márovi se přiklánějí minimálně k remíze.
Mezi pozoruhodnými staletými památkami neodolali cestovatelé ani poněkud současnější specialitě. Pověstné francouzské palačinky vznikají přímo před očima zákazníků a plní se ještě teplé nejrůznějšími náplněmi. Především čokoládou a zmrzlinou, ale také sýrem, šunkou, rybami nebo zeleninou.
Jelikož v té době Jirka neměl žádné potíže s dýcháním, mohla rodina vlakem zamířit na sopku široko daleko největší, i když věkem téměř nejmladší. Vrchol Puy de Dome se čtrnácti sty šedesáti čtyřmi metry nebyl nakonec tak vysoký, aby Jirkovi komplikoval už tak komplikované dýchání. Mohl si tedy bez obav užít vyhlídkovou jízdu vlakem a pokochat se pohledem na krajinu protkanou sopečnými kužely.
Márovi se na svých cestách mnohokrát vezli na nějakém plavidle, teď si ale takový způsob cestování chtěli užít naplno. Tedy nejen se plavit, ale také loď řídit a bydlet v ní. Jirka vybral Canal Du Midi s bohatou historií, který byl ve své době považován za jeden z divů světa, a doufal, že cestu zvládne.
Dva členové posádky ještě absolvovali instruktáž v řízení lodi a Márovi mohli vyplout. Nezastavil je ani nejstarší tunel na světě Malpas, před jehož proplutím musí lodě vždy zahoukat, aby se uvnitř nesrazily. Pluje se totiž vždy jen jedním směrem. Zkoušek na ně ale čekalo víc. Jen s pomocí lana a obsluhy se museli protáhnout šesti zdymadly. S každou další komorou však získávali jistotu, brzy jimi dokonce bravurně proplouvali.
„Bylo to strašné, ale teď mám aspoň pěkný výhled na kanál,“ radoval se Jirka, když se s pomocí rodiny přesunul na horní palubu lodi. Museli u toho být všichni čtyři, zčásti rozebrat a znovu složit vozík a být pokud možno rychlí. Díky tomu ale Jirka viděl historické město Béziers nebo hrad Carcassonne.