Indie, oficiálním názvem Indická republika, je sedmá největší a s více než miliardou obyvatel druhá nejlidnatější země na světě, rozkládající se na Indickém subkontinentu v jižní Asii. Z politického hlediska jde o svazový stát (federaci) s demokratickým, parlamentním zřízením (někdy je označována jako „největší demokracie světa“). Je členem Commonwealthu, má jaderné zbraně a disponuje vlastním kosmickým programem; její ekonomika vykazuje po Číně největší růst na světě. Je považována za regionální mocnost.
Indie
Rychlá navigace:
Geografické údaje
Měna, kurzy
Klimatické podmínky
Ceny
Clo, dovoz, vývoz
Časový posun
Elektřina (proud, používaní redukcí)
Fotografování a filmování
Internet
Jazyky, dohovoření
Kriminalita
Kuchyně - jídlo a nápoje
Místní doprava a taxi
Nákupy a suvenýry
Oblečení, zavazadla
Opalování
Pláže a koupání
Pošta
Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy
Restaurace, ceny, doporučení
Různé
Spropitné
Svátky
Telefonování + roaming
Tísňová volání
Víza, vstupní formality
Zajímavá místa
Zábava, kultura, sport
Zastupitelské úřady
Zdravotní péče, očkování, hygiena
Zvyklosti a obyčeje
Geografické údaje
Poloha: jižní Asie
Hlavní město:Nové Dillí - 301 297
Jazyky:hindština (30%), angličtina, bengálština, 14 místních úředních jazyků, na 850 jazyků a dialektů
Náboženství:hinudisté (80%), sunnitský islám (8%), ší´itský islám (3%), křesťané (2%)
Měna, kurzy
Místní měnou je indická rupie (INR, Rs), 1 rupie = 100 paisů. Bankovky mají hodnoty 10, 20, 50, 100, 500 a 1000 rupií, mince jsou v hodnotě 5, 10, 20, 25 a 50 paisů a 1, 2 a 5 rupií; v praxi je nejmenší používanou mincí 50 paisů. Vzhled mincí i bankovek se liší podle edice; na bankovkách je jejich hodnota napsána v několika jazycích.
Povinná výměna valut neexistuje. Bezproblémová je výměna amerických dolarů a euro; další světové měny je možné měnit jen na letišti nebo ve velkých městech, přičemž vždy uplatníte jen nové bankovky s ochranným proužkem. Některé služby (letenky, jízdenky na vlak apod.) mohou cizinci platit pouze v USD. Doporučuje se směňovat peníze postupně dle potřeby, protože zbývající rupie je těžké udat i na letišti. Zpětná směna rupií na cizí měnu je možná jen v některých bankách (např. na hraničních přechodech) a je třeba předložit potvrzení o prvotní směně (někdy je požadováno i při platbě rupiemi), proto je uschovejte po celou dobu pobytu. Měnit hotovost mimo banky nebo registrované směnárny je protizákonné a zejména při zpětné směně rupií na USD můžete dostat padělané dolary. Výměna cestovních šeků na hotovost je nevýhodná.
Směnárny na mezinárodních letištích mívají nepřetržitou pracovní dobu.
Ve městech a mezinárodních hotelích lze platit i běžnými kreditními kartami (Visa, Master Card, Eurocard, American Express), v menších místech však budete potřebovat hotovost. Banky bývají otevřeny od pondělí do pátku 10.00 – 14.00, v sobotu 10.00 – 12.00. Bankomaty jsou pouze ve velkých městech a turistických střediscích a často nefungují. Na výběr z nich se proto nespoléhejte a vybavte se hotovostí: zásobte se drobnými dolary i rupiemi.
Klimatické podmínky
Klima v Indii závisí na vzdálenosti od rovníku a konkrétních geomorfologických podmínkách. Na severu v Himalájích je vysokohorské (nepříliš teplá léta a dlouhé chladné zimy), na většině území tropické monzunové (velmi horká léta a mírné zimy) a na západě pouštní (horko bez srážek po celý rok). Obvykle se rozlišují tři roční období: „léto“ od března do června, „období dešťů“ (jihozápadní monzun) od června do konce září a „zima“ (severovýchodní monzun) od září do března. Léto je horké a suché, s denními teplotami až 40 – 50 °C ve stínu, v noci okolo 30 °C. Během monzunu bývá ve dne 25 – 28 °C, až 100% vlhkost vzduchu a několikrát denně se opakují vydatné srážky, přičemž nejvíce prší na jihu. V zimě jsou průměrné teploty v Dillí ve dne 20 °C, v noci 10 °C; v Himalájích klesají pod nulu a sněží. Teplota vody v Indickém oceánu je celoročně okolo 28 – 29 °C.
Aktuální teploty - Bombay 21 °C, Delhi 8 °C
Teplota vody - Mumbai 26 °C, Madras 27 °C
Ceny
Ceny základních potravin jsou o něco nižší než v Česku. Balené potraviny mají státem stanovené maximální ceny („Maximum Retail Price“) uvedené na obalech; v jednotlivých svazových státech se mohou lišit. Supermarkety najdeme jen v největších městech. Dovážené zboží je drahé.
Uvedené ceny jsou pouze orientační a mohou se lišit místně, sezónně i v konkrétních podnicích. Je třeba též počítat s inflací, která je pro potraviny vyšší než její celková průměrná hodnota.
V obchodě:
voda balená / minerální 1,5 l = od INR 7/ 12
Cola, fanta 2 l = od INR 55
ovocný džus 1 l = INR 150
místní pivo 0,33 l / lahvové 0,5 l = od INR 30 / 50
místní rum 0,2 l = INR 60
mléko 1 l = INR 30
bochník chleba = INR 20
jogurt= INR 10
kukuřičné lupínky 475 g = INR 125
čokoláda 35 g = INR 10
sušenky 100 g = od INR 8
med 0,5 kg = INR 500
čaj Lipton Darjeeling 250 g = INR 100
ovoce, zelenina 1 kg = INR 20 – 30
rajčata 1 kg = INR 25
banán 1 ks = INR 2
jablka 1 kg = INR 150
pomeranče 1 kg = INR 90
papírové kapesníčky = INR 5 – 10
toaletní papír = INR 10 – 20
Clo, dovoz, vývoz
Návštěvník může bezcelně dovézt věci osobní potřeby, mj. osobní šperky, fotoaparát a 20 filmů, videokameru s prázdnými kazetami, notebook, dvoje brýle, hudební nástroj nebo walkman, dalekohled, rádio nebo magnetofon; tyto předměty musí být opět vyvezeny. U dražších osobních věcí se doporučuje vyplnit formulář TBRE („Tourist Baggage Re-Export Form“) a nechat si jej potvrdit celníky: ti dovoz obvykle zaznamenají i do cestovního pasu. Jako dárky nebo pro vlastní potřebu se smí dovézt maximálně 200 cigaret nebo 50 doutníků nebo 250 g tabáku, 2 litry vína a 1 litr tvrdého alkoholu, dále 0,25 l toaletní vody, 30 ml parfému a potraviny do hodnoty 8000 INR. Všechny ostatní věci podléhají clu.
Dovážet se nesmí narkotika a zbraně, dále je zakázán vývoz či dovoz divoce žijících živočichů, některých mušlí, hovězího masa, loje a tuku živočišného původu. Dále je zakázán vývoz a dovoz obscénních a pornografických materiálů, map a literatury s nesprávně zanesenými indickými hranicemi, narkotika a psychotropní látky, zboží získané nelegálně a chemické látky zakázané konvencí OSN z roku 1993.
Cestující je povinen oznámit dovoz peněz nad 5.000 USD v hotovosti nebo 10.000 USD v cestovních šecích (včetně cenností hodnotou přesahujících 5.000 USD). Konkrétní částky se vypisují do formuláře CDF („Currency Declaration Form“), který obdržíte u celní kontroly; potvrzený formulář je podmínkou pro zpětný vývoz měny, maximálně v hodnotě, jež byla dovezena.
Bez vývozního cla lze z Indie vyvézt všechny věci, jež byly do Indie cestujícím dovezeny jako věci osobní potřeby a suvenýry. Nelegální je vývoz zvířecích kůží, slonoviny, loveckých trofejí, zlatých mincí a zlata a drahých kovů v jiné formě než klenoty. Vyvážet se nesmí nezpracované santalové dřevo, předměty umění a řemesel starší 100 let, rukopisy a dokumenty starší 75 let a předměty umělecké nebo estetické hodnoty. Dovoz i vývoz indických rupií je nelegální. Šperky ze zlata – s výjimkou dovezených se souhlasem celníků – mohou být vyvezeny v hodnotě do Rs 2000, jiné šperky v hodnotě do Rs 10.000.
Nesmějí se vyvážet divoká indická zvířata ani výrobky z nich, s výjimkou výrobků z parohů a pavího peří. Obecně platí omezení daná dohodou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy (CITES).
Časový posun
Časový posun vůči České republice je na celém území Indie +4,5 hod v době středoevropského (zimního) času a +3,5 hod v době letního času.
Elektřina (proud, používaní redukcí)
Elektrické napětí je 230 V, 50 Hz, výjimečně i jiná soustava. Zásuvky jsou několikerého typu – nejčastější podle staré britské normy, na 3 kulaté kolíky, které jsou však o něco silnější než evropské, takže české zástrčky mohou být v zásuvce „volné“ a kontakt nedokonalý. Dalšími typy jsou zásuvky shodné s českými a zásuvky podle nové britské normy se třemi hranatými kolíky. Doporučuje se přibalit adaptér. Síť je přetížená a Indie nemá dostatek elektřiny, takže výpadky proudu jsou běžné; je dobré se vybavit baterkou.
Fotografování a filmování
Fotografovat státní hranice, mosty, letiště, vojenské objekty, vojáky a příslušníky policie je zakázáno; zákazy – většinou doprovázené srozumitelným piktogramem – zásadně respektujte. Fotografovat se nesmí v interiéru mauzolea Tádž Mahál, a to ani bez blesku; v mnoha interiérech je však povoleno za poplatek, obvykle 25 INR za fotoaparát a 50 INR za videokameru. Zvláštní omezení platí také na archeologických lokalitách, kde je zpravidla zakázáno fotografování s bleskem nebo se stativem.
Pokud chcete snímky místních obyvatel, vždy se předem zeptejte a odmítnutí respektujte (často však, zejména děti, za malý dárek rády zapózují). Striktně se nedoporučuje fotografování místních žen bez jejich předchozího svolení a samozřejmě spalování mrtvých.
Nezapomeňte dostatek filmů, případně nabíječku do videokamery či digitálního fotoaparátu, náhradní baterie a přiměřenou paměťovou kapacitu karet.
Internet
Internetové kavárny se nacházejí v turistických oblastech a větších městech; ceny začínají na 10 INR za hodinu, běžná cena je 20 – 30 INR/hod, záleží i na lokalitě. Někdy jsou pro cizince ceny vyšší než pro místní.
Připojit notebook je možné v hotelech vyšší kategorie buď modemem, nebo přes místní síť. Pro připojení k internetu lze zakoupit předplacenou kartu.
Jazyky, dohovoření
Protože se v Indii hovoří několika sty jazyky či jejich dialekty, „národním“ jazykem byla zvolena hindština, kterou ovládá nejvíce obyvatel. Jednotlivé státy mohou stanovit své úřední jazyky. Všeobecně používaným dorozumívacím jazykem je angličtina, případně „hinglish“, směsice hindštiny a angličtiny; „čistá“ angličtina je jazykem práva a vzdělanců. Spolu s hindštinou (asi třetina obyvatel Indie, třetí nejužívanější jazyk světa) jsou úředními jazyky také asámština (1 %), bengálština (8 %), gudžarátština (5 %), kannadština (4 %), kašmírština, mahátština (7 %), malajálamština (3 %), urijština (3 %), paňdžábština (3 %), sindhština, tamilština (6 %), telugština (7 %), urdština (5 %) a sanskrt, v němž byly napsány védy. Další běžné jazyky jsou balúčtina, bhútánština, kónkanština, maráthština, nepálština, pašto a sinhalština. Zákony jsou vy dávány v angličtině s překladem do hindštiny, závazné je anglické znění. Komunikace mezi úřady je hindská nebo anglická, s povinností pořídit překlad, pokud je o něj požádáno. Občané mohou podávat stížnosti a petice v kterémkoli užívaném jazyce.
Naučte se alespoň několik slov hindsky, místní určitě překvapíte: dobrý den, ahoj, nashledanou = namasté; ano/ ne = haan/ nahin; děkuji = šukríja, prosím = meharbani seh, kripaja; OK = ača; já/ ty = main/ tú; velký/ malý = bherra/ čhota; dnes = aaj; voda = paani; čaj/káva = aj/kaafi; cukr/mléko = chini/dudh; pivo = bír; policie = pulis; 1 = ék, 2 = dó, 3 = tín, 4 = čár, 5 = pánč, 6 = čhah, 7 = sát, 8 = áth, 9 = nau a 10 = das. Nerozumím = meri samaih men nahin aaya; kde je hotel = hotal kahan hai; kolik = kitneh paiseh; Toalety jsou „salabh šančálaj“.
Kriminalita
Kriminalita v Indii je srovnatelná s obdobně chudými zeměmi. Doporučuje se dodržovat základní bezpečnostní pravidla: osobní věci či zavazadla nespouštějte z dohledu, neukazujte obsah peněženky, buďte obezřetní při vybírání peněz z bankomatu, nenoste nápadnou bižuterii ani šperky. Buďte ostražití zejména na místech s větší koncentrací lidí, k okradení turistů dochází zejména v levných hotelích, ve vlacích, v tlačenici na tržištích a při pouliční směně valut. Ženy by neměly provokovat oblečením. Nenechávejte bez dozoru své věci na pláži a na pokojích volně ležet peníze. Pas, letenky, platební karty a hotovost patří do hotelového sejfu (pokud hotel sejf nemá, jedna z možností je nosit ho ukrytý pod oblečením na těle). Platební kartu nedávejte nikdy z ruky. V noci se nepohybujte nikde sami, zejména na neosvětlených místech. Neberte si jídlo ani pití od neznámých lidí. Pokud si berete taxi, dejte přednost státnímu systému „pre-paid taxi“. Nedoporučuje se kupovat jakékoli jízdenky od soukromých osob.
Pokud dojde ke ztrátě, odcizení nebo znehodnocení pasu, je nutné získat náhradní cestovní doklad na zastupitelském úřadu. Pro tento případ se doporučuje mít s sebou kvalitní fotokopii cestovního pasu (stránky, kde je fotografie a osobní údaje) pro urychlení vydání náhradních dokladů. Tuto kopii ukládejte odděleně od originálu. Pořiďte si rovněž kopie dokladů o pojištění, kopie či aspoň čísla kreditních karet a telefonní číslo banky pro jejich případné zablokování; to vše vám může pomoci, kdybyste o pas či karty přišli. Pro případ ztráty mobilního telefonu si poznamenejte důležitá osobní telefonní čísla. Případnou krádež zejména peněz nahlaste policii, o odcizení dokladů je třeba sepsat protokol.
Problémem poslední doby jsou teroristické útoky, většinou formou bombového atentátu. Po těchto útocích následují zvýšená bezpečnostní opatření a kontroly zejména ve větších indických městech. Ministerstvo zahraničních věcí proto doporučuje občanům ČR, aby se na místech s větší koncentrací osob pohybovali jen po dobu nezbytně nutnou. Někdy jsou vydána varování před cestou do konkrétní oblasti (např. do Kašmírského údolí na indo-pákistánské hranici, kde dochází i k únosům).
Kuchyně - jídlo a nápoje
Indická kuchyně je nezaměnitelná a v každém svazovém státě odlišná. Sjednocuje ji koření a bohatá nabídka vegetariánských a veganských jídel (například dýně nebo lotosový kořen). U moře převládají ryby a mořské plody smažené výhradně na rostlinném oleji, v severních horách kuře, jehněčí a husté omáčky (cibulová, česneková, zázvorová, rajská a další). Vepřové a hovězí se nabízí jen ve státě Goa. Základním jídlem i přílohou je čočka všech barev a desítky druhů rýže. Z levných druhů se vyrábějí vločky (poha, pawa) a rýžový pudr, naopak nejdražší je dlouhozrnná „basmáti“ z Himalájí. Žlutá rýže byla obarvena šafránem nebo kurkumou. Běžné jsou placky čapátí, pšeničné nekvašené placky rótí (se sladkou či slanou náplní) nebo kukuřičné makkí rótí. Oblíbený je domácí sýr panír a jogurty „dahin“ nebo „raita“ (kořeněný jogurt míchaný s okurkou, rajčaty či jinou zeleninou). Čatní je nakládaná zelenina. Do mnoha jídel se přidávají kešu oříšky a rozinky, do jiných kokos či kokosové mléko.
Proslulá indická koření zahrnují především kardamon (přidávaný i do čaje) a „karí“, což bývá obecný název pro směs indického koření. Místní originální kombinace karí může obsahovat i hořčičné semínko, hřebíček, chilli všech barev a stupně pálivosti, kmín, koriandr, kurkumu, muškátový oříšek, pepř, skořici, šafrán či zázvor. Některé ingredience se používají i v lidovém léčitelství: hřebíček a kardamon jako antiseptika, zázvor podporuje trávení, koriandr snižuje teplotu, kurkuma hojí popáleniny, česnek zabíjí bakterie. Oblíbené jsou i mák a bobkový list. „Masala“ je směs různých koření; pálivá „gran masala“ obsahuje hřebíček, kmín, pepř, skořici, kardamon a koriandr.
Přeslazené moučníky jsou například gajar ka halva (z mrkve, skořice a mléka), pistáciová hmota kulfi (obdoba zmrzliny) nebo žluté kuličky iadu z cizrny; vynikající je ovoce, zejména ananasy, banány, jablka, jahody, melouny, mandarinky, mango, meruňky, liči, papája, guava, třešně, hroznové víno a další.
Indové pijí silně slazený čaj s mlékem („čajmásala“), kořeněný v létě zázvorem a v zimě kardamonem, slaný nebo sladký jogurtový nápoj lassi a džus z cukrové třtiny. Balená „Masala soda“ se ve sklenici dochucuje limetkou, kořením, solí a cukrem. Z alkoholických nápojů vede světlé pivo (cca 5 %) z pivovaru v Goa: oblíbené značky jsou Kingsfisher, Dabsberg, Royal Challenge, Golden Eagle a Sandpiper. Feni je místní alkoholický nápoj z kokosu nebo oříšků kešu, čang je rýžové nebo prosné pivo, nímbú pání citrónová šťáva. Po jídle se žvýká „pán“, betelový list s hřebíčkem či kardamonem.
Vybrané speciality
alu dum: kořeněné bramborové kari
aalu chhole: směs na kostky nakrájených brambor a kořeněné cizrny
apam: v páře vařená rýžová palačinka
baigan bharta: nadívaný lilek
biryani: šafránová rýže s kuřecím masem, zeleninou, oříšky, skořicí a kardamonem
čát: pikantní směs zeleniny a naklíčené čočky, kořeněná pepřem, zázvorem a tamarindem
dhal / mung bean (moong dal): čočkové resp. fazolové pyré
dósá: křupavé palačinky
fish curry: rybičky v pálivé omáčce ochucené kokosem
gushtaba: kmínem a hřebíčkem kořeněné kuličky z mletého jehněčího, ochuceného skořicí a bobkovým listem; často v jogurtové omáčce
idlí: v páře vařené rýžové knedlíčky
khičrí: směs rýže a pěti druhů čočky
korma (khurma, kurma) / navratan korma: zelenina s masem / oříšky; další ingredience bývají jogurt a kokosové mléko; běžná je i vegetariánská verze
kulfí: pistáciová zmrzlina se šafránem
kóto rótí: placky z mouky z kotvice plovoucí (Trapa natans)
malai kofta: kulaté knedlíčky z směsi brambor, zeleniny a strouhaného sýra v krémové omáčce; ve směsi bývají i kešu oříšky, rozinky, koriandr a kardamon
malpúa: palačinky se sirupem
masála dósa (dhosai): velké křehké rýžové palačinky plněné zeleninou a bramborami
mattar panner masala: hrášek s kostičkami měkkého sýra, kořeněný hřebíčkem, zázvorem, česnekem a chilli
momo: knedlíčky plněné masem, zeleninou nebo sýrem
murgh tikka: rožněné kuře
paráthy/ bharva paráthy: placky plněné zeleninou nebo mletým masem
rogan josh: jehněčí na kari, v němž nesmí chybět paprika, anýz, hřebíček, kmín, skořice, někde i zázvor a rajčata, případně jogurt
rištu: masové kuličky v jogurtové omáčce
saag gosht: jehněčí ve špenátové omáčce
sambhar sambar: dušená zelenina s čočkou; často ochucená tamarindem
samósy: pirohy plněné bramborem
tanduri (tandoori): ryba, kuře nebo zelenina marinované v jogurtu a koření (česnek, chilli, masala a zázvor) a poté pečené v hliněné peci
thálí: rýže a zelenina podávané na banánovém listu
vangi bhát: rýže s lilkem a koriandrem
vindaloo: kari směs v pálivé marinádě, ve státě Goa vepřový guláš na česneku a chilli
Místní doprava a taxi
Letecká
V Indii je asi 350 letišť, z toho 20 s přistávací dráhou delší než 3047 m. Čtyři hlavní mezinárodní letiště slouží pro Dillí, Mumbaí, Kalkatu a Madrás. Státní letecké společnosti jsou Air India a Indian Airlines; z desítek soukromých má největší renomé Jet Airways. Ceny letenek jsou regulovány státem, přičemž cizinci platí vyšší ceny než Indové. Pro turisty je výhodná okružní letenka „Discover India“ od Indian Airlines, platná po 21 dnů, vhodná pro trasu naplánovanou předem. Letenky je nutné před odletem rekonfirmovat. Ověřte si rovněž, zda odletová taxa (Foreigner Departure Tax, cca 700 INR) při odletu z Indie je zahrnuta v ceně letenky. Zpoždění letu jsou běžná.
Železniční
Většina ze 63 tisíc km tratí je širokorozchodná. Doprava je rychlá, ale nehodovost vysoká. V sezóně se doporučuje kupovat jízdenky a zejména místenky na hlavních tazích s několikatýdenním předstihem; pro cizince bývá zvláštní přepážka. Výhodný je „Indrail Pass“, až 90 dní platná jízdenka na neomezený počet cest ve třech třídách, kterou lze zakoupit na letištích, hlavních nádražích a velkých cestovních kancelářích. První třída má klimatizovaná lůžková kupé, druhá třída je lůžková anebo bez místenek. Je třeba rezervovat lůžko i lůžkoviny; občerstvení je v ceně. Rozdíl v cenách vlakových tříd je až třicetinásobný (na 100 km od 20 Rs v osobním vlaku po cca 600 Rs v 1. třídě expresu s klimatizací). Jízdní řády lze nalézt na internetu nebo je koupit na novinových stáncích. Luxusní vlaky mají jídelní vozy, v dalších nabízí občerstvení průvodčí, v místních spojích chodí prodavači až do vlaku. V aglomeracích jezdí příměstské vlaky.
Turistům se doporučuje cestovat expresními vlaky, protože osobní jsou pomalé a přeplněné. Prestižní jsou Rajdhani Express (dálkový rychlík z Dillí do hlavních měst) a super rychlý Shatabdi Express (na kratších trasách).
Zvláštní turistické vlaky
„The Palace On Wheels“ projede během týdne z Dillí přes Jaipur do Agry. Soupravu tvoří imitace luxusních vozů maharádžů a cestující obsluhuje livrejovaný personál. Vlak má 14 vagónů, každý s obývacím salonkem a čtyřmi dvoulůžkovými kupé s vlastním sociálním zařízením. Dva jídelní vozy nabízejí menu a výběr nápojů. Součástí cesty jsou prohlídky měst a památek (Dillí, Jaipur, Chittaurgarh s tygří rezervací, Udaipur s prohlídkou jezerních paláců, Jaisalmer uprostřed pouště Thar s prohlídkou pevnosti a projížďkou na velbloudu v dunách, Jodhpur, Bharatpur s ornitologickou rezervací v národním parku Keoladeo Ghana, Agra s prohlídkou Tádž Mahalu a Červené pevnosti ve Fatehpur Sikri).
Turistický „Miniatur Train“ jezdí od roku 1907 po 20 km dlouhé úzkokolejné ozubnicové trati Neral – Matheran (110 km od Bombaje, 800 m n.m., s úvratěmi) ve státě Maharáštra. Historický parní vláček „Nilgiri Toy Train“ jezdí po úzkokolejné trati Mettupalayam – Ooty (2600 m n.m.) ve státě Tamil Nadu od roku 1908; 46 km trvá 5 hod, na trati je 16 tunelů a 250 viaduktů. Tzv. „Toy Trains“ jsou dvě úzkokolejky ve státě Himačálpradéš; na trasách Pathankot – Jogindernagar (1929, 163 km) a Kalka – Shimla (1906, 96 km), zapsané v Guinessově knize rekordů: jsou na ní 103 tunely a 969 viaduktů, 916 zatáček, pětiúrovňové křížení a 20 stanic. Jezdí po ní i luxusní Shivalik Express a Himalayan Queen. V Západním Bengálsku je populární úzkokolejka Darjeeling Himalayan Railway (UNESCO 1999) mezi Siliguri - Darjeeling, s parními vláčky Joy Ride (Darjeelig – Ghum a zpět, 2 h), Sukna Special (Siliguri – Sukna a zpět, 2 h) a Jungle Safari (Siliguri – Tindharia a zpět, 5,5 h).
Lodní
Splavných toků včetně umělých kanálů je celkem 14,5 tisíc km; kromě trajektů a místních přívozů však není osobní lodní přeprava běžná. Výjimkou jsou vyhlídkové plavby čluny, bambusovými hausbóty či dřevěnými kánoemi v deltách řek („backwaters“) v Kerale v jižní Indii a námořní přeprava mezi Mumbaí a Goa. Lodí lze také plout z Kalkaty nebo Madrásu na Andamanské ostrovy. Námořní přístavy jsou Chennai, Haldia, Jawaharal Nehru, Kandla, Kolkata (Calcutta), Mormugao, Mumbaí (Bombaj), New Mangalore a Vishakhapatnam.
Autobusová
Síť autobusů je hustá a autobusy levné, ale vzhledem ke stavu silnic je cestování nepohodlné. Autobusy často nejsou označeny cílem jízdy (je nutné se ptát), bývají přeplněné a zavazadla mohou být ušpiněna, poškozena nebo ukradena, neboť se obvykle přepravují na střeše. Zpoždění jsou běžná zejména pro špatný technický stav vozů. Turistům se doporučuje využívat výhradně expresní linky a třídy semi-luxe a deluxe. Alternativou jsou bílé „turistické“ džípy pro menší počet pasažérů.
Městská autobusová doprava
Funguje pouze ve velkých městech, ale např. v Dillí zajišťuje dopravu 60 % všech cestujících; také pro Mumbaí a Kalkatu je klíčová. Minibusy jsou o něco dražší než autobusy. Problémem jsou neoznačené zastávky a pouze místním jazykem napsaná cílová stanice busu na předním skle. Místa vpředu bývají vyhrazena ženám a dětem. Jízdné vybírá průvodčí nebo řidič.
Tramvaje
Jezdí pouze v Kalkatě (asi 28 linek); jsou pomalé a uvažuje se o jejich zrušení. Jízdenky prodává průvodčí.
Metro
Bylo vybudováno v Kalkatě (jedna linka, 17 stanic) a v Dillí (tři linky, 59 stanic; na rok 2010 se plánuje prodloužení). V Dillí spojuje metro mj. staré a nové vlakové nádraží.
Taxi
Přestože jsou ceny taxi fixní, stanovené vyhláškou, požadují taxikáři zejména po turistech přemrštěné ceny. Velmi se doporučuje využívat státní systém „Prepaid Taxi“, kdy za cestu předem zaplatíte u speciální přepážky a taxi je vám určeno, což funguje na mezinárodních letištích a větších vlakových stanicích. Jinak vždy sjednejte cenu předem a smlouvejte. Ani taxametr nemusí být dobře nastavený a trasu taxíku se doporučuje během jízdy pokud možno kontrolovat. Cenu se doporučuje předem konzultovat třeba s hotelovou recepcí.
Rikša, cyklorikšaTříkolové vozítko tažené lidskou silou, kdy obsluha běží nebo šlape na kole. Variantou je autorikša, totéž v motorizované podobě, pro tři až čtyři osoby. Cenu je nutné vyjednat předem, obvykle činí 0,25 eura za kilometr. Tonga je dvoukolová kára tažená koněm, ponym nebo oslem.
Nákupy a suvenýry
K typickým indickým suvenýrům patří kašmírové šály a šátky, mušelín a hedvábí, vyšívané a batikované látky, barevná sárí, stříbrné šperky, ručně tkané koberce, sklo, kožené zboží (bundy, kabelky, peněženky, pásky), dřevořezby, obrázky s indickou tématikou, sošky hinduistických bohů a bohyň z velbloudí kosti (dřeva, hlíny, kovu i mramoru), výrobky z bambusu a rákosu, předměty z mosazi a sandály z velbloudí nebo buvolí kůže; dále čaje a koření, likér „feni“ z oříšků kešu, vonné tyčinky, mýdla, koupelové soli a tradiční parfém attar. Originální šperky se vozí z Jaipuru, který je centrem brusičství drahých kamenů a používají se tu tradiční techniky mínákárí (emailové umění) a kundankárí (vykládání drahými kameny). Nekupujte větší množství předmětů ze stříbra, slonoviny ani pavího peří.
Evropské supermarkety nehledejte, nakupuje se většinou na tržištích, kde se smlouvá. V klasických a hotelových obchodech jsou ceny fixní. Většina obchodů je otevřena od 9.00 – 10.00, často do 20.00. Zavírací den závisí na tom, jakého je majitel náboženství. Alkohol lze koupit jen v obchodech s licencí na jeho prodej.
Oblečení, zavazadla
Cestujte nalehko, budete svobodnější! Jedete si užívat, nestěhujete se. Pevný středně velký uzamykatelný kufr opatřete visačkou se svým jménem. Lístek se jménem, adresou a telefonním číslem vložte také dovnitř. Do odbavovaného zavazadla uložte všechny ostré předměty jako kapesní nůž, nůžtičky, pilníček na nehty apod., které nesmíte vzít s sebou do kabiny letadla. Jako příruční se nejlépe osvědčil pevný turistický batůžek na věci, které chcete či potřebujete mít stále u sebe (například léky, které užíváte pravidelně). Neberte si tašky do ruky nebo dokonce kabelky, překážejí a snadno je někde zapomenete.
Oblečení by mělo být příjemné a praktické, nejlépe lehké bavlněné nebo směsové. Přibalte i lehké dlouhé kalhoty a košili s dlouhým rukávem, dámy delší letní šaty nebo pohodlnou sukni. Vezměte dvoje sandály, sportovní na vycházky a elegantnější do hotelu. Pro případnou návštěvu mešity nebo jiných církevních staveb je pro dámy ideální sarong, obdélníkový kus látky, do kterého lze zahalit ramena i kolena. Zejména ženám se nedoporučuje vyzývavé oblečení (průsvitné šaty, odhalené břicho a hluboké výstřihy). Do mnoha chrámů je nutno se zout (doporučujeme ponožky), ale do džinistických můžete jen bosi. Nevhodná je kožená obuv, která uráží náboženské city hinduistů i džinistů.
Nezapomeňte vzít opalovací krém s vysokým faktorem, pokrývku hlavy, plavky a náhradní dioptrické brýle, pokud je nosíte. Určitě využijete láhev na pití, repelent a deštník, který můžete využít i jako slunečník.
Opalování
Sluníčko nepodceňujte a při vycházkách zejména u moře a ve vyšších nadmořských výškách používejte opalovací krémy s vysokým ochranným faktorem, dle typu vaší pokožky. Nezbytné jsou kvalitní sluneční brýle s UV filtrem, pokrývka hlavy a dostatek tekutin.
Pláže a koupání
Nejoblíbenější pláže se nacházejí ve svazovém státě Goa; podle polohy vůči hlavnímu městu Panaji (Panadží) se rozlišují na severní a jižní. K severním patří Anjuna (písčitá, různé atrakce, úplňková párty), Bága (s hotely a nejlepší infrastrukturou), Calangute (7 km dlouhá, hotely a resorty, kostel sv. Alexe), Candolim (rybářská vesnice, restaurace) a Vagator (písečná s kokosovými palmami). Jižní pláže jsou Benaulim (klidnější, romantické západy slunce), Canasulim (rušnější, hodně navštěvovaná), Colva (dlouhá písčitá pláž s restauracemi), Majorda (s hotely a rybími restauracemi; spodní mořské proudy), Mobor (hotelová ale veřejně přístupná pláž s lehátky a slunečníky). Další jižní pláže jsou Agonda (3 km dlouhá, písčitá, tichá) s nedalekou pevností Cabo de Rama a Palolem („Rajská pláž“, 2 km mezi útesy; restaurace, západy slunce a pozorování delfínů). Siridao u Paňdžimu je posetá mušlemi, Bogmalo je ideální pro rodiny s dětmi.
Pošta
Poštovní služby fungují, poštovní schránky pro zahraničí jsou červené. Známky lze koupit na poště nebo hotelové recepci, která zajistí i spolehlivé odeslání pohledů. Známka na pohled do celého světa stojí 6 rupií. Otevírací doba pošt je obvykle ve všední dny 10.00 – 17.00, v sobotu 10.00 – 12.00; velké pošty i do 20.00.
Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy
Pronájem auta nabízejí mezinárodní půjčovny Hertz, Budget a další; zprostředkuje je i hotelová recepce. Vzhledem k hektičnosti dopravy a stavu silnic se doporučuje pronájem vozu s řidičem. Rozlišuje se pronájem na „one-way trip“ (z místa A do místa B) nebo „running trip“ (s návratem do místa výpůjčky). V horách je pronájem dražší. V případě více osob se vyplatí tarif „long-distance trip“ (paušál); ptejte se. Půjčit si motorku nebo skútr je riskantní (přestože na nich místní přepravují celé rodiny či nadrozměrné náklady).
K zapůjčení vozu je třeba pas, mezinárodní řidičský průkaz a obvykle složení zálohy. Platí se kreditní kartou nebo v hotovosti. Samozřejmostí je pečlivě zkontrolovat stav auta, podmínky smlouvy a rozsah pojištění proti nehodě a krádeži.
Indie má přes 3 milióny km silnic, z toho jen několik set km dálnic. Hlavní trasy jsou mimo velká města přeplněné a špatně udržované. Jezdí se vlevo, dopravní předpisy se nedodržují. Místní jezdí bezohledně a agresivně, běžné je nesprávné předjíždění, národním zvykem je troubení. Velmi nebezpečná je jízda v noci, kdy auta buď nesvítí, nebo vás naopak oslní. Většina silnic je v dezolátním stavu, často mají pouze jeden asfaltový pruh, lemovaný štěrkem či pískem. I po dálnicích se pohybují chodci a zvířata. Nebezpečné jsou neoznačené zpomalovací pásy. Dopravních značek je minimum a ukazatele směru chybí; na cestu je třeba se ptát. Používání bezpečnostních pásů není povinné. Počítejte s průměrnou cestovní rychlostí 40 km/hod.
Restaurace, ceny, doporučení
Hygienické podmínky v místních restauracích a zejména na stáncích se podstatně liší od evropského standardu; exotický zážitek za případné zdravotní potíže nestojí. Doporučuje se stravovat raději v hotelových restauracích. Kvalitní jídla nabízejí obvykle i restaurace čínské, mexické, thajské či italské, běžné jsou řetězce Pizza Hut a McDonald´s. Také nákupní centra mívají bistra s rychlým občerstvením. Podnik vybírejte podle počtu hostů a čistoty prostředí. Klimatizaci mají pouze restaurace vyšších cenových kategorií.
Jídla se většinou podávají na kulatém podnosu a turisté dostanou příbor; místní jedí obvykle rukama z banánového listu, který se poté zahodí. Po jídle žvýkají „pan“, betelový list stočený do ruličky, naplněný troškou vápna, hřebíčkem, anýzem, kardamonem nebo kokosovou dření.
V restauraci:
jídlo v místní / klasické restauraci = INR od 45 / 200
čepované pivo v restauraci (dle značky)= od 100 – 250
cola, fanta 0,2 l = od INR 7
čaj = od INR 10
polévka = INR 25
pizza v restauraci = INR 45
pizza, burger v McDonald´s = INR 30
McChicken Burger 180 g = INR 50
Chicken Maharaja Mac 250 g = INR 60
menu v McDonald´s (burger, hranolky, nápoj) = INR 80 – 100
Různé
Demografie
Indie je druhá nejlidnatější země světa: žije zde 1,2 miliardy lidí (2009), z nichž třetina je mladší 14 let. Průměrný věk je 26 let, průměrný počet dětí v rodině jsou tři. Pouze 5 % populace se dožívá více než 65 let. Asi třetina obyvatel žije ve městech. Pouze 61 % obyvatel je gramotných (muži 73 %, ženy 48 %).
Indie je mnohonárodnostní stát. Z etnik převládá indoárijská skupina (72 %), kam patří mj. Hindustánci, Bengálci, Gudžaráthové, Paňdžábci, Uríjci a Maráthové. Početní jsou i Drávidové (25 %), tj. Tamilové, Telugové, Kannadové a Malajámci; dále zde žijí Mundové a v Himaláji tzv. horské kmeny. Adivásiové jsou původní obyvatelé Indie, kteří zde žili ještě před příchodem Árjů a Drávidů; je jich asi 55 milionů, rozdělených do 62 kmenů. Dnes jsou považováni za „divoké“, žijí většinou v horách a většina jich je negramotná. Kmeny v Gudžarátu (v oblasti Kaččhu, slaných bažin na hranici Indie a Pákistánu) jsou např. Džátové, Míghválové, Ahírové, Rabaré a další.
Čaj
Indie je největším světovým producentem čaje; průměrná roční sklizeň činí 850 milionů kg. Nejznámější pěstitelské oblasti jsou Ássám, severní Bengálsko a Dardjeeling, kde se keříky čajovníku (Camellia chinensis) pěstují ve výšce 1800 m n.m. Jedna z nejdražších je značka Golden Flowery Orange Pekoe, další známé čaje jsou Assám z údolí Brahmaputry a Nilgiri z oblasti Modrých hor.
Guruové
Guru (výraz ze sanskrtu) je duchovní učitel, většinou meditace a jógy. Jsou tak rovněž označováni hlavní představitelé některých nových náboženských hnutí. Světoznámými „guru“ byli například védský filosof Mahariši Maheš Jógi (1918 Indie – 2008 Nizozemsko), který založil 1200 středisek „transcendentální“ meditace ve 108 zemích světa a dvě university (ve Švýcarsku a USA); Svámí Muktánanda (1908 – 1982), propagátor „kundalinní“ jógy, který po světě zanechal rovněž řadu škol; či Saí Bába („Božský rodič“, 1927 – dosud), který hlásá, že je převtělením „Absolutna“ a má asi 50 milionů příznivců v 64 zemích světa.
Haré Kršna (Haré Krišna)
Celým názvem Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny je hinduistické hnutí, které v roce 1966 založil v USA guru A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda (1896 – 1977). Veřejnosti je známo díky průvodům v ulicích měst se zpěvem mahámantry „Haré Krišna Haré Krišna, Krišna Krišna Haré Haré, Haré Ráma Haré Ráma, Ráma Ráma Haré Haré“; jejímž nasloucháním a zpěvem se živé bytosti očišťují a přibližují k Bohu. První stoupenci hnutí byli hippies, ale brzy se hnutí rozšířilo po Spojených státech, Evropě i dalších světadílech. Všude pořádá nejen zmíněné průvody doprovázené tancem, ale i přednášky o védské spiritualitě, provozuje restaurace, farmy, školy, charity a jiné aktivity. Každý nový stoupenec si může vybrat kteréhokoliv gurua z celého světa. Hlavním pramenem studia je Bhagavadgíta v překladu Prabhupády, s jeho komentářem. Členové hnutí se musí vzdát masa, ryb, vajec, čaje, kávy, tabáku, alkoholu, ostatních drog a hazardu. Sex je povolen pouze manželům za účelem plození dětí. Muži si holí hlavu s výjimkou cůpku vzadu a nosí tradiční oděv dhótí. Členkami mohou být i ženy.
Náboženství
Buddhismus. Významné monoteistické náboženství, založené na učení přisuzovaném Buddhovi (jméno znamená v sanskrtu „probuzený“). Má dva hlavní směry – starší Theravada („Škola starších“), rozšířená na Srí Lance a v jihovýchodní Asii, a Mahajana („Velký vůz“), který má vyznavače po celé východní Asii a dělí se do dalších větví. Celkově se odhaduje počet buddhistů na celém světě mezi 300 a 500 milióny.
Buddha se narodil 564 př.n.l. v Kapilavastu na hranicích dnešní Indie a Nepálu jako princ Sidhárta Gautama (sidhárta znamená „Ten, jehož záměr byl naplněn“). Ve 29 letech opustil rodinu i královský palác a poprvé se setkal s nemocí, bolestí a smrtí. To ho podnítilo ke hledání smyslu lidského života a poznání, které by zánik a lidské utrpení navždy odstranilo. Odříkáním a meditací dosáhl osvícení a stal se „Probuzeným“ čili Buddhou. Poté kázáními a zázraky předával své poznání dalším, do své smrti roku 543 př.n.l.: tento rok je počátkem buddhistického letopočtu. Buddhovo učení bylo po jeho smrti sepsáno do knihy Tripitaka. Buddhismus vede k přemýšlení, sebepoznání, sebekontrole a sebeovládání. Zakazuje zabíjení, lhaní, krádež a cizoložství; cílem je dosažení „nirvány“ a tím ukončení koloběhu převtělování (reinkarnace). Tři pilíře buddhismu jsou morálka, meditace a snaha o moudrost. Každý nese odpovědnost za svoji karmu (osud). Karma, kolo zákona, je zobrazena na buddhistické vlajce. Buddhistický mnich má oholenou hlavu a nosí oranžové roucho; nesmí mít žádný majetek kromě základních věcí, smí jíst jen dopoledne a pouze to, co dostane, dodržuje celibát, nesmí zahálet, pít alkohol, nosit šperky, tančit, může spát jen na zemi. Z kláštera (společenství) však může kdykoliv odejít. Buddhistické jeptišky mají oholenou hlavu a oblékají se bíle. Zobrazení Buddhy jsou posvátná a poškození soch Buddhy se trestá vězením.
Džinismus. Náboženství a filosofie, které vzniklo v 6. stol. př.n.l. jako reakce na hinduismus a jeho kastovní systém; podobá se buddhismu a v Indii ho vyznávají asi 3 miliony lidí. Založil ho Buddhův současník Vardhamána Mahávíra, přezdívaný „Džina“ (Vítěz; odtud název). Základní myšlenkou džinismu je ahinsá (nenásilí), jehož projevem je respektování veškerého života: lidí, zvířat a rostlin. Džinisté věří, že lidská duše může dosáhnout osvícení pouze docílením naprosté čistoty, a to prostřednictvím askeze, půsty a meditacemi v osamění. Džinisté jsou vegetariáni (nejedí ani vejce a podzemní hlízy) a nesmějí mj. obdělávat půdu. Někteří džinisté chodí dokonce nazí a vodu pijí jen z dlaní.
Hinduismus. Indický filosofický a náboženský směr a životní styl, zahrnující i právní a společenské normy, k němuž se hlásí asi 900 miliónů lidí. Nemá zakladatele a vyvinul se pravděpodobně v 1. tisíciletí př.n.l. z uctívání přírodních sil. Cílem života je artha (povinnost pracovat), káma (milování k udržení života; viz Kámasútra aneb Poučení o rozkoši) a dharma (povinnosti, které je třeba plnit). Osud (karmu) si každý určuje sám svými skutky v konkrétním životě. Jako hinduista se člověk musí narodit, nelze k němu konvertovat. Hinduisté se dělí na čtyři „varny“, nesprávně kasty (kasty, doslova „zrození“, jsou podmnožinami varn a rozdělují obyvatelstvo podle povolání). Do kasty se člověk narodí a svůj osud nemůže změnit. Mimo kasty a tedy nejníže na společenském i sociálním žebříčku stojí tzv. „nedotknutelní“, které Ghándí nazýval „boží lid“. Jednotlivé varny jsou 1) bráhmani, kněží (smějí provádět védské rituály), 2) kšatrijové, válečníci, panovníci, 3) vaišjové, obchodníci, zemědělci a řemeslníci a 4) šúdrové, služebníci ostatních varen. Každá skupina má své povinnosti. Toto rozdělování je dnes nezákonné, přesto stále existuje.
Hinduisté věří v „brahman“ („nepopsatelný základ všeho“), universální podstatu vesmíru, který je opakujícím se koloběhem vzniku a zániku (samsára). Další pilíře jsou víra v reinkarnaci (znovuzrození, kdy kvalita nového života záleží na tom, kolik dobrých činů jsme vykonali a naopak), karmu (člověk si ji svými činy vytváří dobrou nebo špatnou) a dharmu (vesmírné zákony, odvěký řád). Cílem hinduistů je vysvobodit se z koloběhu znovuzrození. Guru je duchovní učitel; jóga cestou k tělesnému a duchovnímu zdokonalování cvičením a meditací. Sanskrt je dnes mrtvý jazyk, kterým byly psány védy (starověké indické texty). Krávy jsou posvátné, protože jsou symbolem plodnosti a obživy; býk je spojován s bohem Šivou. Uctíváni jsou i hadi, zejména kobra. Ze stromů je nedotknutelný banyán (Ficus bengalensis) a stromem „lásky“ mangovník (Mangifera), pod nímž se Šiva oženil s Párvátí.
V hinduistickém pantheonu stovek bohů (dévů) jsou nejdůležitější Brahma (Stvořitel), Višnu (Učitel, Udržovatel) a Šiva (Ničitel). Další bohové jsou Indra (bůh hromu, blesku a války), Varuna (strážce vesmírného řádu), Sarasvatí (Brahmova dcera, bohyně literatury a umění), Lakšmí (Višnuova manželka, bohyně štěstí) a Párvátí (Šivova manželka, často v podobě Kálí; symbol pomíjivosti). Krišna je osmá, nejdůležitější reinkarnace boha Višnu. Bohyně Šakti ztělesňuje síly přírody. Ganga je sestrou bohyně Párvátí, je tedy považována za svatou a její voda smývá hříchy, proto se v ní hinduisté koupou.
Sikhismus. Monoteistický náboženský směr, který vznikl koncem 15. stol. n.l. v Indii v oblasti Paňdžábu, jako pokus sloučit prvky buddhismu (víra v jednoho boha) a hinduismu (víra v reinkarnaci); dnes má asi 20 miliónů vyznavačů. Sikh znamená „žák“. Historickým hlavním městem sikhského státu byl Lahaur (dnes v Pákistánu). Zakladatelem byl Guru Nának (1469 – 1538), jediným spisem je Ádingranth. Cestou k bohu je meditace pod vedením mistra (guru). Nestříhají si vlasy ani vousy, vlasy spínají hřebenem (kanghá), nosí turban a oblékají pouze krátké kalhoty, na pravém zápěstí mají ocelový náramek (kará) a u sebe zahnutou dýku (kirpán). Jsou hrdí a jejich mottem je práce, láska k bližnímu a služba lidstvu; nepijí alkohol, neužívají drogy a nekouří. Hlavní svatyní je Zlatý chrám (Gurudvara) v Amritsaru. Znak „ónkár“, tj. slabika „Óm“, je výhradním označením boha. Sikhové a hinduisté mají dobré vzájemné vztahy, sikhové však odmítají askezi, kastovní systém, neuctívají idoly a zakazují upalování vdov. Sikhové používají jméno Singh (lev). U chrámů vlaje trojúhelníková vlajka se znaky Sikhů. Dva Sikhové roku 1984 zavraždili Indíru Gándhíovou, protože odmítala sikhský separatismus (záměr oddělit Paňdžáb od Indie jako samostatný sikhský stát Chálistán, „Země čistých“).
Tantrismus. „Tantry“ (česky tkanivo, pavučina) jsou posvátné texty, které nejsou součástí véd; vznikaly od 1. tis. n.l. Vyznavači tantrismu uznávají kromě vědomí, podvědomí a nevědomí ještě „nadvědomí“, kterého se nedopracuje každý. Tantrismus je úzce propojen s magií a obřady, zdůrazňuje se úloha ženy (bez níž je muž „mrtvý“) a úloha sexu. Cílem a vysvobozením je dokonalá blaženost. Šakti, personifikace ženské energie, je většinou zpodobována jako obraz nebo socha božstev mužského a ženského pohlaví v sexuálním spojení, nebo jako hinduistického boha Šivy jako napůl muže a napůl ženy. Na Západě propaguje toto hnutí „Šrí Mátají“, vlastním jménem Nirmala Déví (*1923, Indie). Dle ní nastala doba snadného osvícení pro každého prostřednictvím sahaja jógy (sahaja = spontánní, přirozený; jóga = spojení s božstvím).
Zoroastrismus. Náboženský směr původem z Persie (dnes Íránu) založil Zarathustra (7. stol. př.n.l.), jehož život dokládají jen legendy; nicméně za perské dynastie Sasánovců byl po staletí státním náboženstvím. Hlásá víru v jediného ducha, Ahura Mazdu („Pána moudrosti“), který společně s pomocníky Dobrou myslí, Nejlepším řádem, Zbožnou oddaností, Výbornou vládou, Zdravím a Nesmrtelností spravedlivě řídí běh věcí. Posvátné jsou oheň a voda, podstatou bytí je dualismus, mj. existence dobra i zla a stálý boj mezi nimi. Konání dobrých skutků v tomto životě zajistí dobrý život po smrti. Tělo je smrtelné, ale duše nesmrtelná. Detailní informace uvádí např. kniha Friedricha Nietzscheho „Tak pravil Zarathustra“ (1885). Zoroastrismus vyznávají zejména Pársové (asi 100 tisíc osob)., kteří jsou potomky Peršanů, kteří sem uprchli v 7. a 8. stol. před islamizací z Íránu. Žení a vdávají se jen mezi sebou.
Osobnosti
Džaváharlál Néhrú (1889 – 1964) z kasty bráhmánů byl klíčovou postavou indického hnutí za nezávislost a první dlouholetý ministerský předseda nezávislé Indie. Studoval v Anglii a v Cambridge a po návratu do Indie stejně jako Mahátma Gándhí usiloval o samostatnost Indie a její přeměnu v moderní stát. Položil základ indické ústavě, infrastruktuře a parlamentní demokracii. Jeho jediná dcera Indira Gándhíová byla významná politička.
Indira Prijadaršíní Gándhíová (1917 – 1984), dcera Džávaharlála Nehrúa se po studiích v Oxfordu zapojila do politiky. Stala se ministryní informací, poté předsedkyní strany a současně ministerskou předsedkyní, kterou byla zvolena ještě podruhé, po vítězné válce Indie s Pákistánem. Za její vlády se Indie snažila o politickou neangažovanost, ale ve skutečnosti kvůli čínsko-indickým sporům spolupracovala s Moskvou a podílela se i na vývoji atomových zbraní a průzkumu kosmu, zatímco domácí problémy včetně populační exploze a náboženských sporů zůstávaly neřešené. Pokusy Sikhů o získání nezávislosti Paňdžábu byly potlačeny armádou a masakr v Amritsaru roku 1984, kdy byla dobyta sikhská svatyně Zlatý chrám, vedly téhož roku k zavraždění Indíry členem její sikhské osobní ochranky. Tvrdá politika vůči menšinám se obrátila i proti jejímu synovi Rádžívu Gándhímu, zavražděnému roku 1991.
Mahátma Gándhí (1869 – 1948), celým jménem Móhandás Karamčand Gándhí, byl významným politickým a duchovním vůdcem Indie, který stál v čele indického hnutí za nezávislost. Ovlivněn svými zkušenostmi zdravotníka v Búrských válkách (na straně Velké Británie) a poté při potlačení povstání afrických Zuluů proti britské okupaci prosazoval filosofii pasivního odporu (satjágraha; odříkání, utrpení a oběť), založeného na jogínském principu „ahimsá“ (nenásilí). Díky své trpělivosti, důslednosti, obětavosti a osobnímu příkladu (32x držel hladovku a vězněn byl celkem 5 let a 26 dnů) dovedl Indii roku 1947 k vyhlášení nezávislosti. Byl zavražděn hinduistickými radikály, kteří nesouhlasili s rozdělením osvobozené země na hinduistickou Indii a muslimský Pákistán. Pro Indy je „daršan“ (světec), přestože se mu nepodařilo zrušit kastu „nedotknutelných“ (haridžanů), které nazýval „Božími dětmi“ (dality). Bojoval též za zákaz dětských sňatků a snažil se o vymýcení malárie. Největší hříchy proti společnosti jsou dle něj „politika bez principů, bohatství bez práce, obchod bez morálky, vzdělání bez charakteru, rozkoš bez zodpovědnosti, věda bez lidskosti a bohoslužba bez oběti“. Přízvisko „Mahátma“ (Velká duše) mu dal indický básník Rabíndranáth Thákur, později dostal titul „Otec národa“ a v den jeho narozenin, 2. října, se slaví „Gándhí džajanti“ (Oslava Gándhího) a od roku 2007 „Světový den nenásilí“ (OSN).
Matka Tereza (1910 – 1997), vlastním jménem Agnes Gonxha Bojaxhiu, se narodila v katolické rodině ve Skopjích v albánské oblasti Kosovo. Původně novicka řádu Naší Paní loretánské byla v 19 letech poslána do Darjeelingu, kde se stala řádovou sestrou Terezou. Roku 1950 založila v Kalkatě nový řeholní řád „Misionářky milosrdenství“, který má dnes asi 3500 sester, pracujících v nemocnicích 100 zemí světa. Sestry nevlastní žádný majetek a vedou asketický život. Za zakládání útulků pro umírající, sirotčinců, nemocnic pro chudé a malomocné, a hlavně pro osobní příklad, jí byla v roce 1979 udělena Nobelova cena míru.
Rabíndranáth Thákur (1861 – 1941), významný básník a spisovatel moderní indické literatury, byl také pedagog, filozof a propagátor nezávislosti Indie a jejího kulturního bohatství. V letech 1905 – 1906 prosazoval zachování jednoty Bengálska, které se Britové snažili rozdělit na muslimskou a hinduistickou část. Jako první neevropský spisovatel získal roku 1913 Nobelovu cenu za literaturu za anglickou verzi sbírky Gítaňdžali. Velký ohlas měla jeho sbírka milostných básní The Gardener (Zahradník, 1914). Celkem napsal více než 200 knih básní, povídek, dramat, románů, esejů i cestopisů (navštívil 35 zemí; v Praze byl v roce 1920 a 1926). Dvě z jeho písní se staly národními hymnami: v Bangladéši „Amar Shonar Banglaa“ (1906, Mé zlaté Bengálsko) a v Indii „Jana Gana Mana“ (1911, Jsi vládce myslí všeho lidu).
Zeměpis, geografické poměry
Rozlohou obrovská Indie (3 287263 km2) hraničí s Bangladéšem (4053 km), Bhútánem (605 km), Čínou (včetně Tibetu 3380 km), Myanmarem (1463 km), Nepálem (1690 km) a Pákistánem (2912 km). O Kašmír, který usiluje o samostatnost, vede politické boje s Pákistánem. Mezi Indií a Srí Lankou oficiální státní hranice neexistuje. Pobřeží dlouhé 7000 km omývá Indický oceán (na západě moře Arabské, na východě Bengálské). Hlavním městem je Delhi (Dillí, 15 mil. obyv.), další velkoměsta jsou Mumbaí (Bombaj, 15 mil.), Kolkata (Kalkata, 13 mil.), Chennai (Čennaí, Madrás, 6 mil.), Hyderabad (Haidarábád, 6 mil.), Bangalore (Bengalúr, 5 mil.) a Ahmadabad (Ahmedabád, 5 mil.).
Severu subkontinentu, vyplněného převážně Dekánskou plošinou, dominuje mohutný třetihorní masív Himaláje o délce 2500 km, který Indii odděluje od Střední Asie a Tibetu. Nachází se v něm 30 nejvyšších hor světa, včetně 14 osmitisícovek, pokrytých ledovci. Nejvyšší indickou horou je Kančenčanga (8586 m n.m.). Další významnější pohoří jsou Východní a Západní Ghát. Na severozápadě se prostírá pouštní oblast Thár. Nížiny lemují pobřeží a řeky; z nichž největší jsou Ganga (2510 km), Indus a Brahmaputra. Největší jezero Chilka leží ve státě Orrisa (Urísa), má rozlohu 906 – 1165 km2 podle ročního období.
Fauna a flora, ochrana přírody, národní parky
Území Indie se díky své rozmanitosti vyznačuje výjimečnou biodiverzitou zvířat i rostlin; biologové zaznamenali 350 druhů savců (přičemž je Indie jedinou zemí světa, kde se vyskytují zároveň lvi i tygři), 408 druhů hadů (z toho 50 jedovatých), 197 druhů obojživelníků, 1244 druhů ptáků, 2546 druhů ryb a asi 15 tisíc druhů kvetoucích rostlin, z nichž asi 2000 je léčivých a 500 se využívá v tradiční medicíně. Uvádí se, že Indie je domovem asi 8 % všech popsaných přírodních druhů, přestože její území tvoří pouze 2,4 % povrchu zemské souše.
K hlavním biotopům patří tropické deštné lesy (ostrovy Andamany a Nikobary, Asam; zastoupeny jsou mj. týk, santal, palisandr a damaroň), horské lesy (Himaláje, s pásmem rododendronů a horských luk) a bambusové džungle (na úpatí hor). V nižších polohách a kolem řek rostou vždyzelené lesy. Klíčovým problémem je odlesnění, protože dřevo (vedle sušeného trusu dobytka) je používáno jako topivo. Další biomy jsou pouště a polopouště (s akáciemi), savany (v nížině Gangy, dnes většinou orná půda), mangrove a palmové háje na pobřeží.
Fauna je bohatá zejména v špatně dostupných oblastech. V Himalájích žijí ve vyšších polohách jaci (Bos mutus), divoké ovce (argali), modré ovce (bharal, nahur), kozorožci, kozy šrouborohé, tibetské antilopy a tibetští divocí osli (kiang), v nižších nadmořských výškách medvědi (zejména v Kašmíru), vlci, liška tibetská, kabar pižmový, rys, kočka bažinná, svišti, zajíci, panter a kriticky ohrožený sněžný leopard (irbis, Uncia uncia, v Sikkimu a Arunachal Pradeshi) a vzácná červená panda; z ptáků orli, supi, orlosupi, velekur a bažanti. Na horských jezerech i bažinách jsou hojní migrující vodní ptáci (divoké husy a kachny, dále ledňáčci, dudci, ibisi, jeřábi, pelikáni a pávi. V mangrovech delty Gangy a Brahmaputry žije asi 700 tygrů indických, jelení zvěř, v brakické vodě vydry, hadi, mořské želvy, krokodýli, krabi, delfíni a nespočet druhů ryb. Ve zbývajících savanách přežívají nosorožec jednorohý a slon indický. V zasolených polopouštích Rádžastánu a Gudžarátu se vyskytují indické gazely (chinkara), divocí osli, vlci a černé kozy. V lesní rezervaci Sasan Gir v Gudžarátu (1500 km2) žije posledních asi 350 jedinců indických bezhřívnatých lvů (Panthera leo persica). V džunglích jsou hojné opice, zejména indický makak; v deštných pralesích na jihu i vzácnější černý langaur („makak se lvím ocasem“) nebo loris štíhlý. Po celém území jsou běžní divocí psi (dhole), šakali, gazely (sambar, Cervus unicolor). Promyka indická (mungo) zabíjí hady. Smrtelně jedovatí jsou kobra, krajta, zmije Russelova a zmije šupinatá. Dále se vyskytují netopýři, bobuložraví kaloni (Latidens salimalii), ještěrky, divoké kočky a stovky druhů motýlů a brouků (30 tisíc druhů hmyzu). Na ostrovech žijí „kokosoví“ krabi, kteří dokáží klepety rozlousknout kokosový ořech. Jako hospodářská zvířata jsou chováni především jaci, koně (muly, pony), osli a vodní buvoli.
Ochranou přírody se v Indii zabývá WWF se sídlem v Dillí, Bombay Natural History Society a Madras Naturalist´s Society. Byly vydány zákony na ochranu lesů a na ochranu zvířat, podepsána Dohoda o zákazu mezinárodního obchodu s ohroženými druhy zvířat a rostlin (CITES) a vyhlášeno 560 chráněných území na ploše přibližně 5 % indického území, z toho 80 národních parků a 11 rezervací pro slony. Přestože byli strážci parků vybaveni auty, vysílačkami a zbraněmi, pytláctví zůstává problémem. Také výdaje na systémovou ochranu přírody jsou příliš nízké. Na červeném seznamu ohrožených druhů má Indie 172 zvířat; kriticky ohrožení jsou tygr, lev a nosorožec indický.
Významná chráněná území (kromě již zmíněných) jsou i mořský národní park Mahátmy Gándhího (280 km2, 1983) který na 15 neobydlených Andamanských ostrovech chrání korálové útesy, mangrove, laguny i deštné pralesy, a souostroví Lakadivy (32 km2), 36 korálových atolů s kokosovými háji u jihozápadního cípu Indie, které tvoří Lakšadvíp, nejmenší svazové teritorium (vstup je dovolen jen na atoly Bangaram a Kadmat).
Problémy životního prostředí jsou odlesnění (les dnes pokrývá pouhých 12 % území) a degradace půdy (eroze, nadměrná pastva a desertifikace), znečištění ovzduší imisemi (z aut, motorikš, průmyslových podniků a uhelných elektráren), znečištění vody umělými hnojivy, pesticidy a odpadními vodami a znečištění prostředí plastovými obaly (igelitové sáčky, láhve); kdy se jich recykluje pouhých 10 %. Klíčový je nedostatek nezávadné pitné vody a nezvládnutý nárůst populace, neodpovídající zdrojům.
Hospodářství, přírodní rizika a ekonomika
Přírodní zdroje jsou uhlí (čtvrté největší zásoby na světě), železná ruda, mangan, nikl, bauxit, titan, železo, chróm, diamanty, přírodní plyn, ropa, vápenec a zemědělská půda (49 % území).
Pěstuje se rýže, pšenice, kukuřice, proso, bavlna, juta, slunečnice, čaj, sezam, cukrová třtina, brambory, cibule a ovoce; chovají se ovce, kozy, drůbež, důležitý je rybolov. Hlavní průmysl je textilní, těžební, chemický, potravinářský, ocelářský, výroba dopravních strojů a zařízení, výroba cementu, zpracování ropy, strojírenský a software. Exportují se ropné produkty, textil, drahokamy a bižuterie, strojní zařízení, chemikálie a kožené zboží. Dováží se surová ropa, stroje, drahokamy, hnojiva a chemikálie.
HDP na hlavu v přepočtu kupní síly je 2.900 USD, na čemž se podílí zemědělství 17 %, průmysl 29 % a služby 54 %. Z pracovní síly 524 miliónů osob pracuje 60 % v zemědělství (z nich čtvrtina nemá vlastní půdu), 12 % v průmyslu a 28 % ve službách. Pod hranicí chudoby žije 25 % obyvatel, oficiální nezaměstnanost je 9 %. Přiznaná inflace činí 8 %. Ekonomický růst představuje 9 % ročně, vládní dluh 80 % HDP. Elektrifikace pokrývá asi 85 % země.
Přírodní rizika představují sucha nebo záplavy, silné monzunové deště a zemětřesení.
Státní zřízení, administrativní uspořádání
Indie je federativní republika, která se skládá z 28 států a 7 teritorií*. Jsou to: souostroví Andamany a Nikobary*, Andhra Pradesh (Ándhrapradéš), Arunachal Pradesh (Arunáčalpradéš), Assam (Ásám), Bihar (Bihár), Chandigarh* (Čandigarh*), Chattisgarh (Čhatisgarh), Dadra a Nagar Haveli* (Dádra a Nagarhavélí) , Daman a Diú*, Delhi* (Dillí*), Goa (Góa), Gujarat (Gudžarát), Haryana (Harijána), Himachal Pradesh (Himáčalpradéš), Jammu and Kashmir (Džammú a Kašmír), Jharkhand (Džarchand), Karnataka (Karnátaka), Kerala (Kérala), Lakshadweep* (Lakšadvíp*), Madhya Pradesh (Madhjapradéš), Maharashtra (Maháráštra), Manipur (Manípur), Meghalaya (Meghalaja), Mizoram (Mizóram), Nagaland (Nágáland), Orissa (Urísa), Pondicherry* (Pondičéri*), Punjab (Paňdžáb), Rajasthan (Rádžasthán), Sikkim, Tamil Nadu (Tamilnádu), Tripura, Uttar Pradesh (Uttarpradéš), Uttaranchal (Uttarančal) a West Bengal (Západní Bengálsko). Jednotlivé členské státy a svazová teritoria mají svojí vlastní lokální vládu.
Prezident, volený i opakovaně na 5 let, jmenuje vládu na návrh ministerského předsedy; současným presidentem je Pratibha Patil (2007). Dvoukomorový parlament (Sansad) tvoří Rada států (Rajya Sabha, ne více než 250 členů volených na 6 let) a Sněmovna lidu (Lok Sabha, 545 poslanců, volených na 5 let). Politických stran je nespočet.
Indie je členem společenství Commonwealth (volné sdružení Velké Británie a jejích bývalých kolonií, což je 53 států a jejich závislých území).
Historie v datech
3000 - 2500 tis. př.n.l.: První civilizace s městy v povodí Indu (dnes v Pákistánu), tzv. harappská kultura (cihlové stavby, kanalizace, hrnčířský kruh, nerozluštěné písmo na pečetidlech).
1800 př.n.l.: Úpadek harappské kultury.
1500 př.n.l.: Příchod Árjů ze Střední Asie a jejich boje proti prvotním obyvatelům Drávidům. Kočovní pastevci a zemědělci přinášejí hinduismus, posvátné texty (védy) psané v sanskrtu a rozdělení společnosti do kast. Rozvoj obchodu.
566 – 486 př.n.l.: Siddhárta Gautama, Buddha. Vznik buddhismu.
540 – 467 př.n.l.: Vardhamána Mahávíra, zakladatel džinismu.
269 – 232 př.n.l.: Král Ašóka šíří buddhismus. Příchod nájezdníků ze Střední Asie (Skythové, Parthové, Kušáni).
52 n.l.: Příchod křesťanství, přistál zde sv. Tomáš.
9. – 13. stol.n.l.: V jižní Indii vládne dynastie Čólů; stavba chrámů, rozkvět literatury, výboje na Maledivy, Srí Lanku, Malajsii, Sumatru a Jávu.
1206: Nástup a šíření islámu.
1398: Invaze Tímúra (Tamerlán Veliký) ze Samarkandu do severní Indie; rozpad země na malá království. Rozvoj zavlažovacích systémů, umění a řemesel.
1497: Portugalec Vasco da Gama přistál v Kallikottei (Kalikat) na jihozápadě Indie.
1505: První indický místokrál, Francisco Almeida buduje pevnosti.
1509: Místokrál Alfonso Albuquerque dobyl Góu, která se stává řídícím centrem portugalských osad. Portugalci obsazují další pobřežní města.
1517: V zemi se usazují jezuité a františkáni.
1520: Do Indie vpadl Bábur (Tamerlánův vnuk).
1526 – 1707: Bábur se stává zakladatelem Mughalské říše, která brzy ovládá území mezi Kandahárem, Bengálskem, Kašmírem a Dakšínem.
1588: Cesta do Indie otevřena i Britům a Holanďanům, které zajímá obchod s kořením.
1599: Vzniká Východoindická společnost, která organizuje plavby do Indie a získává monopol na obchod.
1661: Karel II. získal od Portugalců Bombaj jako věno své novomanželky, Kateřiny z Braganzy.
1740: Válka o rakouské dědictví se projevila i v Indii; Francie ztratila většinu držav, naopak Britové se zmocňují dalších území. Portugalcům zbyla pouze Goa.
1757: Britská Východoindická společnost získává na severu Indie výsadní postavení, Britové reprezentovaní generálním guvernérem vedou války proti jednotlivým panovníkům.
1838: Britský parlament rozpustil Východoindickou společnost a připojil Indii k britským koloniím; generální guvernér se stal místokrálem.
1850: Zahájení stavby Velké indické poloostrovní železnice.
1857: V kasárnách v Méráthu neúspěšné povstání proti Britům.
1859: Uzavření míru mezi Británií a Indií.
1876: Britská královna Viktorie se prohlásila indickou císařovnou.
1878: Otevřena Dárjeelinská horská dráha.
1885: Založen Indický národní kongres. Požadavek autonomie.
1919: V Amritsaru Britové zastřelili asi 300 neozbrojených demonstrantů, požadujících zavedení občanských svobod.
1920: Máhátmá Ghándí se stává vůdcem protikoloniálního hnutí; hlásá „nenásilnou rezistenci“.
1940: Muslimská liga usiluje o vytvoření muslimského státu Pákistán.
1947: Vyhlášení nezávislosti na Británii. Od Indie se odděluje muslimský Pákistán; následuje exodus muslimů z Indie do Pákistánu a hinduistů z území Pákistánu do Indie. Válka o Kašmír vyvolaná nesouhlasem Pákistánu s jeho připojením k Indii.
1948: Máhátma Gándhí zavražděn hinduistickým fanatikem. Ministerským předsedou se stává Džávaharlál Néhrú. Stává se zakladatelem demokratického, politicky neutrálního státu.
1950: 26. ledna vyhlášena nezávislá Indická republika.
1962: Čína se neúspěšně pokouší o anexi území na severovýchodě Indie.
1966: Indíra Gándhíová ministerskou předsedkyní, pokračuje v Néhrúově levicové politice.
1980: Indíra Gándhíová a Indický národní kongres znovu ve vedení státu.
1984: Indíra Gándhíová zavražděna svým osobním sikhským bodyguardem, protože se stavěla proti vytvoření Sikhského státu; její syn Rádžív zahájil liberalizaci ekonomiky.
1991: Rádžív zavražděn tamilským separatistou ze Srí Lanky.
2000: Počet obyvatel Indie přesáhl 1 miliardu.
Spropitné
V luxusních hotelích a restauracích bývá započítáno v konečné ceně (asi 10 %), ale spropitné očekávají najatí řidiči a průvodci (přibližně 2 USD za osobu a den). Malý dárek, resp. peníze, se dávají při odchodu z chrámu. Spropitné je povinné prakticky za jakoukoliv službičku, počínaje hlídáním bot odložených před chrámem. Nosiči na letišti či v hotelu se dává asi INR 20 na zavazadlo; v restauraci ve výši 5 až 10 % z účtu, podle kategorie a výše útraty; pokud však nechcete, spropitné dát nemusíte. Taxikáři spropitné neočekávají.
Svátky
V kulturně rozmanité Indii se slaví neuvěřitelné množství svátků, jejichž data se řídí různými náboženskými kalendáři. Jednotný ani vyčerpávající seznam svátků pro celou Indii neexistuje. Svůj svátek má i každý chrám. Ideální je informovat se na konkrétní konání svátků přímo v místě, v hotelové recepci nebo turistické kanceláři. Kromě dále uvedených státních a náboženských svátků se slaví Den Matek (2. neděli v květnu), Den otců (3. neděle v červnu), Den přátelství (4. neděle v srpnu), Halloween (31. října), Den dětí (14. listopadu, v den narození Džávaharlála Nehrú) a Den učitelů (5. září). Oslavy spojené se svátky najdete v kapitole „Zábava“.
Přehled vybraných svátků:
hinduistické: Baisakhi (zároveň sikhský svátek, 13. den v dubnu, dožínky), Divali (Deepawali, pětidenní „svátek světel“, říjen či listopad, návrat Rámy z vyhnanství, pro džinisty „nový rok“), Durga Pooja (září / říjen, oslava bohyně Šaktí, zejména v Bengálsku), Dussehra (září / říjen, vítězství Rámy nad démonem Rávanou, vítězství dobra nad zlem, ohňostroj), Ganesha Chaturthi (srpen / září, desetidenní oslava narození Ganéši, boha moudrosti a prosperity), Hóli (únor / březen, oslava příchodu „Dobrých časů“, odpuštění vzájemných křivd, lidé na sebe lijí obarvenou vodu, symbolicky se pálí démon Holika), Janmashtami (srpen, narození boha Krišny), Karwa Chauth (říjen / listopad, svátek upevnění manželství), Mahashivaratri (únor, oslavy boha Šivy), Makar Sankranti (14. ledna, oslavy střídání ročních období), Naag Panchami (červenec / srpen, svátek nágů, hadů), Navratri (září / říjen, 9 dní půstu za účelem požehnání od bohyně Šaktí), Onam (srpen / září, žně a karneval v Kerale, připomínka zbožštělého krále Mahabali), Pongal (13. – 16. ledna, začátek nového roku v tamilském kalendáři, žně a poděkování Matce zemi), Rakhi (srpen, svátek upevňování rodinných a přátelských svazků; na ruku se váže ochranný náramek rakhi a bratři sestrám malují tečku na čelo, tilak), Ramnavani (březen / duben, narozeniny Rámy, sedmého převtělení boha Višnu). Největší hinduistická pouť je Kumbh Mela, která se koná v astrology stanovených datech, když planeta Jupiter vstupuje do souhvězdí Vodnáře. Cílem miliónů poutníků, laiků, sádhů a mnichů, je jedno ze čtyř posvátných míst: Allahabad (Prayag) na soutoku posvátných řek Gangy, Jamuny a mýtické Saraswati, Haridwar na březích Gangy, Ujjain na řece Kshipra a Nashik na řece Godavari. Pouť trvá 42 – 45 dní, přičemž v jediný den se rituálně v řece očistí až 5 miliónů lidí. Součástí jsou náboženské debaty, písně a modlitby. Nejbližší pouti budou v Haridwaru v březnu / dubnu 2010, v Allahabadu v lednu / únoru 2013, v Nasiku v srpnu / září 2015 a v Ujjainu v dubnu / květnu 2016.
sikhské: Guru Nanak Jayanti (říjen / listopad, narozeniny zakladatele sikhismu), Guru Purab (říjen / listopad, svátek deseti guruů, které sikhové uctívají), Holla Mohalla (v Paňdžábu během svátku Holi, připomínka statečnosti sikhů v boji s nepřítelem), Lohri (13. ledna, dožínky na severu Indie a v Paňdžábu).
muslimské: Bakra Eid (Id-al-Zuha, Id-al-Azha, svátek obětování v měsíci Dhul Hijjah, nyní listopad, připomínka oběti Proroka); Id-al-Fitr (září / říjen, konec postního měsíce Ramadánu), Muhorram (leden, desetidenní šíitská připomínka smrti Mohammedova vnuka jménem Hazrat Imam Hussein).
křesťanské: vánoce a velikonoce
Státní svátky, které jsou dny volna
1. leden: Nový rok
26. leden: Den republiky (Republic Day, vyhlášení republiky 1950)
únor: Mahashivratri
únor: Milad un Nabi (Narozeniny Prorokovy)
březen: Holi (hinduistický svátek)
březen / duben: Velký pátek (Velikonoce)
duben: Ramanavami (hinduistický svátek)
duben / květen: Mahavir Jayanti (džinistický svátek, narození Mahaviry)
15. srpen: Den nezávislosti (Independence Day, konec britské vlády nad Indií 1947)
srpen / září: Festival Onam (desetidenní svátek, původně hinduistický, dnes slavený všemi)
srpen / září: Id al Fitr (muslimský, konec Ramadánu)
září: Dussehra (hinduistický svátek)
2. říjen: Gándhi Jayanti (narozeniny Mahátmy Gándhího)
říjen / listopad: Diwali (Svátek světel, Deepavali, narození Bhagavána Shri Dipa Nárajana Maháprabhudžího)
listopad: Narozeniny Guru Nanaka
listopad: Id-al-Zuha (muslimský Svátek oběti)
listopad / prosinec: islámský Nový rok
25., 26. prosinec: Vánoce (křesťanský svátek)
Telefonování + roaming
Čeští operátoři Telefonica O2, T-Mobile i Vodafone mají v Indii partnera. Na ceny a aktuální dostupnost sítě se informujte u poskytovatele služeb. Mobil musí být třípásmový. Při delším pobytu se doporučuje zakoupení místní SIM karty.
V Indii nejsou „klasické“ telefonní budky: veřejný telefon najdete v obchodech a restauracích, obsluha sdělí podmínky i ceny. Přístroje jsou na mince (1 rupie) nebo telefonní karty (200, 500, 1000 rupií). Telefony jsou označeny černými písmeny na žlutém podkladě: „STD“ fungují pro meziměstské hovory, „ISD“ jsou mezinárodní (nejdříve je nutné vytočit 00, teprve poté mezinárodní kód země a příslušné číslo). Někdy je k dispozici i fax. Telefonování z hotelu je drahé.
Předvolba do ČR je +420 (00420), předvolba do Indie + 91 (0091).
Na všech pobočkách Čedoku lze zakoupit předplacenou telefonní kartu „X“.
Tísňová volání
policie: 100
hasiči: 101
záchranná služba (ambulance): 102
pohotovostní služba Čedoku: +420 724 626 775
Víza, vstupní formality
Ke vstupu do Indie je potřeba cestovní pas platný minimálně 6 měsíců od data vstupu do země, opatřený platným indickým vízem, které uděluje Velvyslanectví Indické republiky v Praze. Pokud s cestujícím cestuje nezletilé dítě, které nemá vlastní pas a je zapsáno v pase cestujícího, je nutno, aby indické vízum obsahovalo poznámku, že platí i pro dítě. Cestující, kteří v 6 dnech před vstupem na území Indie navštívili nebo jen tranzitovali přes Afriku, Jižní Ameriku nebo Papuu Novou Guineu, musí předložit platné potvrzení o očkování proti žluté zimnici. Turistovi, který toto potvrzení (mezinárodní očkovací průkaz) nepředloží, hrozí bez výjimky až 6 denní karanténa.Víza na hranicích (letištích) se nevydávají.
Na hraničním přechodu je cizinec povinen vyplnit formulář, jehož první část slouží ke statistickým a evidenčním účelům a druhá jako celní a devizové prohlášení. První se odebírá u pasové kontroly, druhá se odevzdá celníkům.
Do některých oblastí je vstup cizincům zakázán (oblast kolem indo-pákistánské hranice, některé severovýchodní indické svazové státy, vybrané přírodní rezervace a vysokohorské oblasti), do dalších je cizincům povolen vstup s povolenkou „Restricted Area Entry Permit“, kterou vydává indická ambasáda nebo komisař příslušného indického svazového státu.
Zajímavá místa
Delhi (Dillí)
Svazové teritorium Dillí (1483 km2, 15 mil. obyv.) se nachází na posvátné řece Jamuna mezi státy Uttarpradeš a Harijána. Bylo vytvořeno v roce 1956 a skládá se z původního Dillí, Nového Dillí a přilehlého venkova. Jako stejnojmenná městská aglomerace je Dillí po Mumbaí (Bombaji) druhá největší v Indii. Muslimské Staré město se pyšní monumentální Červenou pevností císaře Šáhdžáhána (stavba 1639 – 1648, UNESCO, hradby dlouhé přes 2 km, noční světelná show). Nové Dillí je od roku 1911 hlavním městem Indie a sídlem federálních orgánů (předtím to byla Kalkata). Ve Starém městě (UNESCO) se nachází 175 památek chráněných jako „národní dědictví“; mezi nimi největší indická mešita, černobílá Džámí masdžíd (1644 – 1658) z červeného pískovce a bílého mramoru, považovaná za největší a nejkrásnější mešitu v Indii – délka 65 m, šířka 26 m, 2 minarety 40 m vysoké, 20 tis. věřících, turistům vstup povolen), dále Chandni Chowk, historická hlavní třída starého Dillí (Stříbrný trh, 1648), Gándhího památník na pohřebišti Ram Shat (kde byl zpopelněn), kamenný minaret Kátb (1368, 73 m) prvního sultána Dillí, architektonický skvost (1311) z červeného pískovce, UNESCO, Quwwat-ul-Islam („Moc islámu“, 13. stol.) se železným „nerezavějícím sloupem“ (7,5 tun, pomník krále Chandragupty II. 400 – 410 n.l.; dále zříceniny pevnostního města Tughlakábád a astronomická observatoř jaipurského mahárádži Džai Singhy. Nové Dillí se pyšní 5 km dlouhou třídou Rádžpath (Raipath, dříve Kingsway, Královská cesta) s vládními budovami a koloniálními bungalovy, která vede k prezidentské rezidenci, paláci Ráštrpati bhavan (1929) s moghulskou zahradou (přístupnou jen v únoru). V sousedství paláce leží parlament Loksabha (kruhový půdorys o průměru 171 m) a nedaleko Connaughtovo náměstí, obří kruhová kolonáda s obchody, úřady a mrakodrapy. Na opačném konci Raipath se nachází „Brána Indie“ (42 m vysoký oblouk z červeného pískovce; věčný oheň připomíná Indy padlé ve válkách). Moderní stavba Bahai Temple (1986, 1300 osob), přezdívaná Lotosový květ, vítá lidi všech vyznání (baháismus vznikl v Persii, mottem je jednota náboženství, vědy i národů); stejně jako muzea Gándhího a Indiry Gándhíové. V Dillí je univerzita, letiště Palam, mezinárodní letiště Indiry Ghándíové a železnice. Městskou dopravu obstarávají metro, rikši, autobusy na zemní plyn, trolejbusy a monorail.
Agra (Ágra)
Město (1,3 mil. obyv.) na řece Jamuně ve státu Uttarpradéš bylo hlavním městem od roku 1503, od roku 1526 pak hlavním sídlem Mughalů (dynastie afghánského původu, jejímž zakladatelem byl Babur) a cílem obchodníků z Indie, Střední Asie a Persie. V eposu Mahabháráta je nazýváno „Agrabana“, „Ráj“. Roku 1835 byla Agra obsazena Brity. V historickém centru leží mešita Jama Masjid („Páteční“, 1648) s nápadnými kupolemi a bez minaretu, na západním břehu řeky Červená pevnost (1565–1573; UNESCO) s hradbami o celkové délce přes 2 km, chránícími mramorové paláce, z nichž Džahángrí Mahal sloužil jako hlavní harém. Věž Musamman burdž nabízí vyhlídku na Tádž Mahal. Mešita Mina masdžíd („Drahokamová“) není přístupná veřejnosti. Mešita Moti („Perlová“) je největší mramorovou mešitou na světě. Na východním břehu Jamuny leží cenné hrobky, mj. mauzoleum Itmad-ud-Daulah (1622 – 1628, mramorové mříže, inkrustace hrobové komory) a Čínská hrobka (perský styl, štuky a keramické obklady). „Zahrada odpočinku“ je údajně nejstarší mughalská zahrada, s vyhlídkovými pavilony. Okouzlující mauzoleum Tádž Mahal dal z bílého mramoru vybudovat císař Shahjahan (Šáhdžahán) v letech 1630-1652 jako hrobku milované ženy Arjumand Bánú Bégam, zvané Mumtaz-i-Mahal („Perla paláce“), která zemřela ve svých 36 letech při porodu čtrnáctého dítěte. Památník je považován za jeden z divů světa i v současnosti (UNESCO). Stavba je kombinací hinduistické a muslimské architektury, v komplexu jsou kromě zahrad i dvě mešity a čtyři čtyřicetimetrové minarety; kaligrafické nápisy jsou citáty z koránu, na výzdobu bylo použito 5 tun zlata a technika „pietra dura“, kdy jsou do mramoru zasazeny polodrahokamy. Druhý kenotaf v interiéru patří Šáhdžahánovi, skutečná hrobka manželů je v nepřístupné kryptě. Mauzoleum se zrcadlí ve vodě nádrže.
Amber
Bývalé hlavní město státu Jaipur. Cílem turistů je pevnost Fort Amber (1592), kterou postavil rádža Man Singh a je příkladem radžputské architektury. Prohlídka zahrnuje halu Diwan-i-Am, Zrcadlový palác Šiš Mahal se soustavou vypouklých skel, Ganéšovu bránu, komnaty 12 maharádžových žen a letní rezidenci. Na kopci se tyčí vojenská pevnost Jaigarh, kterou vybudoval roku 1726 Jai Singh II.
Dekánská plošina
Náhorní plošina o rozloze 1milión km2 a nadmořské výšce 100 – 900 m n.m. zabírá centrální a jižní část Indického poloostrova, kde leží státy Maháráštra, Ándhrapradéš a Karnátaka. Geologicky se jedná o území až do druhohor spojené s ostrovem Madagaskar. Převládají žuly a ruly, na severozápadě čedičové lávy. Oblast je bohatá na nerosty a kovové rudy. Plošinu odvodňuje řeka Gódávárí, vlévající se do Bengálského zálivu.
Dharamsala
Místo přezdívané „Malý Tibet“ je od roku 1959, kdy Čína okupovala Tibet, útočištěm 14. dalajlámy (nositele Nobelovy ceny míru z roku 1990) a sídlem tibetské exilové vlády. Snaží se uchovat náboženské a kulturní dědictví Tibetu a upozorňovat svět na osud Tibetu. Je zde mnoho klášterů a řemeslných dílen.
Fatehpur Sikri („Město vítězství“)
Město (29 tis. obyv.) asi 40 km jihozápadně od Agra ve státě Uttarpradéš dal postavit na zelené louce jako své sídlo třetí mughalský císař Akbar roku 1570; roku 1585 však bylo z nejasných příčin opuštěno. Palác z červeného pískovce s pětipatrovou budovou Panch Mahal a Velká mešita Džámí masdžíd jsou významnými památkami (UNESCO 1986). Jsou zde dobře dochovány také další stavby, např. brána Buland Darwaza, přijímací paláce Diwan-i-Am (Síň veřejných audiencí) a Diwan-i-Khas (Síň soukromých audiencí, 1575), Sunahra Maken, sídlo císařovy křesťanské manželky a hrobka súfího šejcha Salíma Čištího.
Ganga
Největší indická řeka pramení na úpatí Himaláje ve výšce 7765 m n.m.; zdrojnicemi jsou Bhagírathí zpod ledovce Gangotri a Alakanandá zpod ledovců Satopanth a Bhagirath Kharak; Ganga je název až od jejich soutoku v Dévprajágu. Protéká indickými státy Uttarakhand, Uttarpradéš, Bihár, Džárkhand, Západní Bengálsko; do Bengálského zálivu ústí v Bangladéši. Délka toku je 2525 km, plocha povodí 1 120 000 km2, průměrný roční průtok 35 000 – 38 000 m3/s. Protože zdrojem vody jsou ledovce a monzunové deště, zvedá se hladina řeky na přelomu července a září až o 10 – 15 metrů. Největším přítokem je Jamuna, doprovázející Gangu paralelně v délce asi 1000 km k Ilahabádu; oblast „dvouříčí“ se nazývá Doab. Na dolním toku je Ganga široká 2 km a její delta, společně s Brahmaputrou, je jednou z největších na světě; vymezují ji říční ramena Hugli a Meghna. Příliv zasahuje až 300 km do vnitrozemí. V deltě se nacházejí rýžové plantáže, ale i bažiny, mangrove a džungle, biotop ohroženého tygra bengálského. Nejvýznamnějšími městy na řece jsou Dillí, Agra, Varánásí a námořní přístav Kalkata. Ganga je využívána pro zavlažování, dopravu (splavná je do vzdálenosti 1450 km od ústí), jako zdroj pitné i užitkové vody i jako stoka. Je posvátná a v jejích vodách se rituálně omývají milióny lidí; sype se do ní i popel zemřelých. Velkým problémem je znečištění řeky městskými i průmyslovými odpady a pesticidy.
Goa
Bývalá portugalská kolonie (1510 – 1961) je od roku 1987 nejmenším svazovým státem Indie (3702 km2, 1,4 mil. obyv.). Leží na pobřeží Arabského moře mezi státy Maháraštra a Karnátaka. Hlavní město je Panadží (100 tis. obyv., chrám Panny Marie Neposkvrněného početí, 1541, palác Idalco, 1615). Vasco da Gama zde přistál roku 1498 a název Goa pochází od Portugalců, kteří tak pojmenovali přístav v ústí řeky Mandovi (dnes Velha Goa, „Stará Goa“, hlavní město až do roku 1843, dnes součást světového dědictví UNESCO), kde je v bazilice Bom Jesus (1605) pohřben spoluzakladatel jezuitského řádu, sv. František Xaverský. Katedrála sv. Kateřiny (1623) je údajně největší v celé Asii). Třetinu státu zabírají džungle; nejvyšší vrchol je Sonsogor (1167 m n.m.), ale turisty láká celoročně příjemné klima a 101 km dlouhé pobřeží s plážemi s kokosovými palmami. Kromě kokosů se pěstují kešu, rýže, ananasy a mango. Dědictvím po Portugalcích jsou velký podíl katolíků (množství kostelů, vánoce a velikonoce, arcibiskupství podléhající Vatikánu), koloniální architektura a kostely a kláštery zasvěcené různým náboženským řádům, svědectví evangelizace v Asii. Zdrojem příjmů obyvatel je turistický průmysl a rybolov. Atrakcí jsou rezervace divoké zvěře Bhagwan Mahavir (240 km2), kde žijí tygři, leopardi, sloni a stovky ptáků, Bondla a Cotigao, s výskytem bizonů, leopardů, lenochodů (je zde i ZOO) a ornitologická rezervace Salim Ali na ostrově Chorao v řece Mandáví u Panadží (mangrove a vodní ptactvo).
Jaipur (Džajpúr, „Město vítězství“)
Hlavní město (2,5 mil. obyv., 200 km2, 432 m n.m., zvané též „Růžové město“) pouštního státu Rádžastán leží na řekách Banas a Banganga 260 km jihozápadně od Dillí, v pásmu polopouštního klimatu (horko a sucho). Představuje důležitý dopravní uzel, je zde mezinárodní letiště, nespočet středních škol a 8 universit. Město založil na pravidelném půdorysu roku 1727 maháradža Savai Jai Singh II. (1699 – 1744), jehož dosavadní sídlo Amber nestačilo nárůstu obyvatel a čelilo nedostatku vody. Poprvé byl použit princip hindské architektury Shilpa Shastra (kdy devítka symbolizuje devět planet sluneční soustavy: město bylo rozčleněno na dva bloky „vládních budov“ plus sedm bloků pro veřejnost, každý z nich na šachovnicovém půdorysu. Poté bylo obehnáno hradbami se sedmi bránami. Dnes se historickou částí prodírají velbloudi i motorky a turisté obdivují paláce, zahrady, pevnosti a bazary. Prvořadé památky jsou palác Amber (1592), k němuž se můžete dopravit na slonu, s další pevností Jaigarh (1726), pětipatrový Palác větrů Hawa Mahal, pětipatrová budova z červeného pískovce s 953 okny (1799, maháradža Sawai Pratap Singhem), sloužící jako harém. Dále je to Městský palác s budovami Diwan-i-Am a Diwan-i-Khas (haly veřejné a soukromé audience), Mubarak Mahal a sedmiposchoďová Chandra Mahal, která hostí muzeum Maháradži Sawai Man Singha II. (jsou zde mj. stříbrné nádoby na vodu, každá o kapacitě 8182 litrů). Unikátní je astronomická observatoř Jantar Mantar postavená týmž vládcem v 18. stol., se 16 stavbami pro měření pozice hvězd, výpočty zatmění Slunce a Měsíce, příchodu monzunu a další. Další zajímavé chrámy jsou Góvindévův chrám zasvěcený Krišnovi (se zahradami s kašnami) a moderní Birla Mandir z bílého mramoru. Nad městem se vypíná Tygří pevnost Nahargarh Fort (1734, 1869). Nedaleko leží Gaitor s hrobkami a památníky královské rodiny. V Jaipuru se zpracovávají drahokamy a polodrahokamy, v okolí se těží mramor.
Jhansi
Město (500 tis. obyv., 285 m n.m.) ve státě Uttarpradéš proslavila královna Rani Lakshmi Bai, která při odporu proti Britům roku 1875 v boji padla. Cílem turistů je pevnost na kopci Shankargarh, kterou dal v letech 1610 – 1613 postavit král Raja Bir Singh Ja Deo, aby posílil obranu 20 km vzdáleného sídelního města Orchha. Pojmenoval ji Jhain-si („Král stínu“). V 18. století se ji zmocnili Maráthové, v roce 1817 ji získala Britská Východoindická společnost. Z pevnosti, kdysi chráněné vodním příkopem a důmyslným opevněním (trojité střílny, zesílené brány a bastiony), je pěkný rozhled.
Kajuraho (Khadžuráho)
Městečko (20 tis. obyv, 280 m n.m.) ve státě Máhjapradéš proslavil komplex džinistických a bráhmanistických chrámů z let 950 – 1150 (UNESCO) v centru hinduistické dynastie Čandelů. Chrámy ve tvaru hory Méry, pro hinduisty posvátného sídla bohů, jsou vyzdobeny výjevy z Kámásútry aneb „Poučení o rozkoši“, tedy reliéfy a sochami v různých erotických pozicích. Chrámy jsou postaveny z pískovce bez použití malty. Původně jich na ploše 21 km2 stálo 80, ale dochovalo se pouze 25, bohužel poničených muslimskou invazí v letech 1100 – 1400. Nejnavštěvovanější jsou chrámy Kandariya Mahadéva, Vishnu a Lakshmana. Celý areál původně chránila zeď, s osmi vstupními branami, lemovanými zlatými palmami (odtud jméno města „Datlové palmy“).
Kushinagar (Kušinagar)
Město (20 tis. obyv.) ve státě Uttarpradéš je jedním ze čtyř nejvýznamnějších poutních buddhistických míst (tři další jsou Lumbini, Bodh Gaya a Sarnáth). Původní jméno Kushavati se vyskytuje v eposu Rámajána; Kusha bylo jméno syna krále Rámy, vládce Ayodhy. Jsou zde ruiny stúp, které dal postavit vládce Ašóka (3. stol. př.n.l.), odkryté při vykopávkách, a mnoho nových chrámů budovaných buddhisty z Číny, Srí Lanky, Thajska, Myanmaru, Jižní Koreje, Tibetu i Japonska. Nejnavštěvovanější jsou stúpa Mahaparinirvána (postavená na místě, kde Buddha zemřel, resp. vstoupil do Parinirvány) a pahorek Makutabandhana, kde bylo jeho tělo zpopelněno.
Mathura
Posvátné „město chrámů“ (300 tis. obyv.) ve státě Uttarpradéš, asi 50 km severně od Agry, je jako rodiště boha Krišny poutním cílem hinduistů. Podle eposu Mahábhárata byla Mathura hlavním městem království Šuraséna (6. stol. př.n.l.). Sidhárta Gautama, Buddha, se zde poprvé začal zobrazovat v lidské podobě. Chrám boha Krišny byl poničen za vlády mughalského panovníka Aurangzéba, který ho využil jako stavební materiál pro vybudování mešity; ale chrámů je zde nespočet a další se staví. K řece Jamuna vede 26 ghátů. Ve městě se zpracovává stříbro.
Mumbaí (Bombaj)
Hlavní město (16 – 20 mil. obyv., 436 km2) státu Maharáštra se do roku 1995 nazývalo Bombaj, zkomolením z portugalského Bom Bahai, „Dobrý záliv“. Současné jméno je odvozeno od hinduistické bohyně rybářů Mumbaí Deví. Obří konurbace leží na západním pobřeží Indie, původně na sedmi ostrovech: Colaba, Old Woman´s Island, Bombay, Mazagon, Worli, Parel a Mahim. Do britských rukou se území dostalo roku 1661 jako věno portugalské princezny Kateřiny z Braganzy, ale už roku 1668 bylo pronajato Východoindické společnosti a průlivy mezi ostrovy byly zasypány.
Dnes je Mumbaí významný přístav, nazývaný „Brána Indie“, s triumfálním obloukem z roku 1924, vztyčeným k poctě návštěvy krále Jiřího V. Je městem kontrastů, kde vedle sebe existují milionářské čtvrti i chudinské slumy (v nichž živoří asi 40 % obyvatel) a které ovládá radikální hinduistická nacionalistická strana Šiv Sena (Šivádžího armáda). Zajímavosti jsou koloniální Viktoriino nádraží (1889, UNESCO, spojení novogotické a indické architektury; vchod společně střeží britský lev a indický tygr), budova hlavní pošty, klasicistní univerzita s kopií londýnské věže Big Ben s hodinami a dům Mani Bhavan (muzeum Mahátmy Gándhího, který zde žil 1917 – 1934). Cílem výletů je ostrov Elephanta s umělými jeskyněmi, zasvěcenými Šivovi (8. stol., UNESCO).
Orchha (Orčhha)
Bývalé hlavní město dynastie Bundélů, rádžů z Rádžastánu, kteří se odmítli podřídit diktátu Velkých Mughalů a založili si samostatné království. Město postavili roku 1530 v záhybu řeky Betwa; „zlatým věkem“ bylo 17. století, kdy vládl rádža Ten Singh Deo; později však Mughalové Orchhu vyplenili a byla opuštěna. Památkou je palácový komplex, s ukázkami hinduistické i buddhistické architektury: je zde Šiš Mahal (Zrcadlový pavilón, dnes luxusní hotel), třípatrový Jehangirův palác (Jehangir Mahal, 365 komnat, přijímací pavilony s kopulemi), bazén se čtyřmi malými bazénky v rozích a terasy podpírané 108 slony. Tři schodiště sloužily pro pěší, pro koně a pro velbloudy a několikrát přistavovaný královský palác Raja Mahal (1501 – 1592) má cenné malby. Zajímavé chrámy jsou Lakšmí Narya (1501), zasvěcený Višnuovi a jeho ženě Lakšmí, chrám Rama Raja Mandir (přezdívaný „Dortový chrám“) a Krišnův chrám Chatar Bhuj („Čtyři ruce“). Obdiv vzbuzuje smysl pro symetrii, detail a ornament.
Sárnáth
Jedno z posvátných míst pro buddhisty, ležící na předměstí Váránásí. V 6. stol. př.n.l. zde Buddha pronesl první kázání po svém osvícení: vyložil dharmu pěti mnichům a tím „roztočil kolo zákona“. Mnoho stúp a chrámů tu vybudoval ve 3. stol. př.n.l. císař Ašóka, sjednotitel Indie a horlivý vyznavač Buddhova učení, a další monumenty vznikly za dynastie Guptovců, mj. stúpa Dhamekh (o základně 30 m a výšce 46 m). Přestože se odtud buddhismus rozšířil do Tibetu, Číny a na dnešní Srí Lanku a Thajska, v Indii narazil na nevykořenitelný kastovní systém; také jednodušší hinduistický mysticizmus byl pro masy zřejmě pochopitelnější. V roce 1194 srovnala Sárnáth se zemí muslimská vojska Kutb-ud-dín Aibaka. Cenným exponátem místního muzea je hlavice Ašókova sloupu z červeného granitu se čtyřmi lvími hlavami a reliéfy lva, koně, býka, slona a buddhistického kola zákona, která se stala dokonce státním znakem Indické republiky. Dnes je na lokalitě park s ruinami stúp a chrámem Mulgandha Kuti-Vihar (1931) se zlatou sochou sedícího Buddhy.
Sikandra
Městečko 12 km od Agry bývalo hlavním městem dynastie Lodi; jméno získalo dle afghánského vládce Sikandera. Hlavní památkou je hrobka třetího a největšího moghulského vládce, Akbara Velikého (1542 – 1605), kterou dokončil jeho syn Jehangir (1613). Čtyřpatrová pyramida z červeného pískovce nese na vrcholu pavilón z bílého mramoru, v němž je falešná hrobka vládce Akbara (ve skutečnosti je pohřben v tajné kryptě pod pyramidou). Hrobka o půdorysu 105 m2 je obklopena zdí, hlavní vchod je z jižní strany, zdůrazněný čtyřmi minarety. Je umístěna uprostřed zahrady uzavřené zdí, s vodními kanály směřujícími k hrobce ze čtyř světových stran, které představují čtyři řeky ráje. Fantastická výzdoba je geometrická, květinová i kaligrafická. Náhrobek mají v Sikandře i Akbarovy dcery Shakrul Nisha Begum a Aram Bano. Nedaleko je i hrobka jeho manželky, Mariam-uz-Zamani.
Váránasí (Banáras, Benáres, „Město světel“)
Město (2 mil. obyv.) na řece Ganze je jedním z nejdéle obydlených míst světa; název je odvozen od říček Varuna a Asi, které tu do ní vlévají. Je zde asi 700 chrámů a stovky svatyní a po staletí sem míří tisíce poutníků, aby se v posvátné Ganze rituálně očistili, omyli, vhodili do ní květiny a pustili lodičku se svíčkou po vodě. „Věčné město“ je od svého vzniku ve 12. stol. př. n. l. zasvěceno bohu Šivovi a hinduisté věří, že kdo zde zemře, vysvobodí se ze samsáry, věčného koloběhu znovuzrození. Proto sem míří i ti, kteří cítí, že jejich život se chýlí ke konci a čekají zde na smrt. Do vody vedou schody (gháty), kterých je zde 100. Dva gháty, Manikarnika a Harishchandar, jsou určeny ke kremačním obřadům. Na prvním se mrtví spalují na hranici dřeva, u druhého bylo vybudováno podstatně levnější elektrické krematorium. V obou případech se poté popel vsype do řeky. Na ostatních ghátech se odehrává ranní koupel, používají se k praní a sušení prádla, na některých stojí menší chrámy, na ghátu Ranamahal byl postaven palác maháradži z Udaipuru, na ghátu Man Mandir palác maháradži z Jaipuru, na ghátu Lalita palác nepálského krále. Na ghátu Dasaswamedh se odehrávají obřady, například „obětování světla“. Zajímavostí je chrám Vishvanath Mandir, nazývaný Zlatý chrám, zasvěcený Šivovi, postavený vedle původního chrámu, přestavěného na mešitu. Protože tu opakovaně došlo ke střetu mezi hinduisty a muslimy, hlídkuje zde policie. Na okraji města stojí chrám Bharat Mata („Matka Indie“, 1918), který osobně vysvětil Mahátma Gándhí; na podlaze je plastická mapa Indického subkontinentu. Známý je i „Opičí chrám“ bohyně Durgy. Město se pyšní největší hinduistickou universitou v Asii. Proslulou řemeslnou tradici představují vyšívané brokáty.
Zábava, kultura, sport
Hotely vyšších cenových kategorií nabízejí obvykle bazény, fitnescentra, tenis a golf, některé dokonce lety helikoptérou či vyjížďky na koních, slonech, velbloudech nebo džípech. Turisty láká i možnost koupání v Indickém oceánu a zejména v Goa potápění, vodní lyžování, vodní skútry, parasailing, windsurfing a rybaření. Oblíbená je i turistika spojená s pozorováním přírody, ve velehorách treking a horolezectví. Horolezecké výpravy musí být povoleny Indickou horolezeckou nadací (International Mountaineering Foundation, New Delhi - 110 021). Nezbytná je písemná garance úhrady nákladů až do výše 6000 USD v případě urgentní záchranné akce helikoptérou, předložení seznamu účastníků (i pro jednotlivce) s osobními údaji a itineráře cesty; to vše na velvyslanectví ČR v Dillí. Adrenalinovým zážitkem může být kajaking a rafting, zejména ve státě Himáčalpradéš na řekách Beas, Ganges, Indus, Kanskar a Spiti, případně na řekách Západního Bengálska a Sikkimu. Jóga a meditace se vyučují v ášramech, kterých je celá řada (doporučuje se cíle a podmínky konzultovat předem; někde se léčí i pomocí ajurvédy).
Indickým národním sportem je kriket, pozemní hokej, fotbal a tenis; tradiční týmová hra je „kho-kho“ (obdoba dětské hry „na honěnou“). Nejlidovější zábava je kino, kdy jednoduché příběhy jsou odvozeny z eposu Rámajána a mají americký happy-end.
Pro turisty jsou atraktivní vícedenní svátky a festivaly, doprovázené lidovou hudbou, tradičními tanci, jídlem a pitím.
Výběr festivalů
V lednu se koná mj. Bikaner Camel Festival (procesí velbloudů, soutěže krásy); v únoru Surajkund Crafts Mela (přehlídka řemesel); v březnu Elephant Festival v Jaipuru (průvod a soutěže slonů, velbloudů a koní) a Shivratri Natyanjali Festival v Tamil Nadu (tance), festival Gangaur v Radžastánu (procesí s obrazy Šivovy manželky Parvátí; svobodné dívky přicházejí, aby si zajistily hodného manžela, vdané ženy aby pro něj vyprosily zdraví a dlouhý život) a festival Mewar v Udaipuru v Radžastánu (procesí a plavba člunů); v dubnu Baisakhi (Vaishakhi, hinduistické a sikhské „dožínky“ zejména v Paňdžábu a severní Indii); v květnu poutní festival Urs v Radžastánu (zasvěcený súfimu Khwaja Moin-ud-din Chisti; trh); v červnu festival Sindhu Darshan v Ladákhu (oslava řeky Indus a indických vojáků), závody lodí Champakulam na jezeře Kerala (ozdobené tradiční „hadí“ lodě); v červenci festival Rath Yatra v Jagannath (obrovské povozy s obrazy bohů Jagannatha, Subhadry a Balbhadry z chrámu do chrámu vlečeny tisíci věřícími); v srpnu festival Onam ve státě Kerala (oslavy sklizně a bývalého krále Mahabali), závody „dračích“ lodí Nehru Trophy Boat Race v Alappuzha; v září hinduistický festival Ganesh Chaturthi (oslavy Ganéši) a Tarnetar Mela v Saurashtra (trh). V říjnu jsou festivaly Dussehra (spalují se zobrazení démona Rávany), Diwali (Deepavali, „svátek světel“, ohňostroje); v listopadu Lakšmí púdža (svátek bohyně štěstí a bohatství), festival Ayurved Jhansi Mahotsava (přehlídka ajurvédského léčitelství, ukázky a výuka), festival Ka Pomblang Nongkrem (díkuvzdání za úrodu) a Govardhana puja, oslavující posvátné krávy; v prosinci taneční festival Konark (přehlídka klasického tance a řemeslnický trh).
Zastupitelské úřady
Vyslanectví České republiky v Indii
Embassy of the Czech Republic
50-M, Niti Marg, Chanakyapuri
New Delhi 110 021
Republic of India
tel.: +91-11/26110205, 26110318, 26110382, 26886218,
mobilní tel. pro případ nouze: +91-9911 4467 48
fax: +91-11/26886221
tel.: konzulární oddělení +91-11/26889225
e-mail: newdelhi@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/newdelhi
provozní hodiny úřadu: pondělí – pátek 07.45 – 16.15 hod
úřední hodiny pro veřejnost: pondělí – čtvrtek 09.00 – 11.00 hod
Generální konzulát České republiky v Bombaji
Consulate General of the Czech Republic (Mumbai)
„Marcopia“ Building
5, Dr. D. G. Deshmukh Marg
Mumbai – 400026, India
tel.: spojovatel +91/22/23514484, 23518456, 23518457 (v pracovní době)
fax: +91/22-23520442
konzulární pohotovost, +91 98 203 68 310 (pouze pro případy nouze)
e-mail úřadu: bombay@embassy.mzv.cz
provozní hodiny po – pá 08.30 – 16.30
úřední hodiny: pondělí až pátek: 09.00 – 10.00 hodin (mimo dny státních svátků)
Působnost GK: indické svazové státy pokrývá svazové státy a území Gudžárát (Gujarat), Maháráštra (Maharashtra), Andrapradéš (Andhra Pradesh), Goa (Goa), Karnátaka (Karnataka), Tamilnádu (Tamil Nadu), Kérala (Kerala), Daman a Diu, Pondičery (Pondicherry), Dadra a Nagar Haveli a Lakšadvíp (Lakshadweep).
Honorární konzulát České republiky v Kalkatě
Suite No. 27, Koh-i-Noor Building (5th Floor), 105 Park Street, Calcutta
tel +91/33/22260124, 22216683
fax +91/33/22264161
Velvyslanectví Indie v ČR
Embassy of India
Milady Horákové 60/93
Praha 7 – Holešovice
tel: +420 257 533 490
fax: +420 257 533 285
e-mail: india@india.cz; consular@india.cz
úřední hodiny: pondělí až pátek: 09.00 – 13.00, 13.30 – 17.30
konzulární oddělení: pondělí až pátek: 09.30 – 12.00 (pro žádosti o víza a pasy), 16.00 – 17.00 (pro vyzvednutí víz a pasů)
Zdravotní péče, očkování, hygiena
Lékařská péče v Indii je ve srovnání s českou na nízké úrovni a nemocnice odpovídající evropskému standardu jsou pouze ve velkých městech. Do Indie byste měli jet pouze, jste-li v dobrém zdravotním stavu.
Vzhledem k tomu, že zdravotní péči si cestující musí hradit sám a v hotovosti, nebo platební kartou, přičemž lékařská péče je velmi drahá, je důležité mít uzavřeno kvalitní cestovní zdravotního pojištění na celou dobu pobytu. Rozhodně doporučujeme svěřit se v případě potřeby výhradně té nemocnici, která je smluvním partnerem České pojišťovny, jejíž pojištění je součástí zájezdu u CK Čedok. Jeho rozsah a podmínky se dozvíte při koupi zájezdu.
V případě ošetření je nezbytné nechat si vystavit lékařskou zprávu s diagnózou a uschovat veškeré originály účtů, receptů a dalších případných dokladů (např. rtg snímků) pro pozdější jednání s pojišťovnami. Následná refundace je možná jen v případě, že k ošetření dojde ve smluvním zdravotnickém zařízení mezinárodní pojišťovny. Českou ambasádou doporučení lékaři v Dillí, první pomoc (přivolání sanitky): 1) Escorts Heart Institute & Research Center, tel. 6844820, srdeční příhody; 2) Holy Angels Hospital, tel. 6141119, 68734113), státní ambulance; 3) tel. 102 nepřetržitá pohotovost Holy Angels Hospital Plot B, Community Centre Basant.
Očkování záleží na způsobu cestování a místech pobytu. Pokud se budete pohybovat ve větších městech a turistických centrech s organizovanými výlety, není zvláštní očkování potřeba. Doporučujeme poradit se minimálně 6 týdnů před cestou s odborným lékařem, který vám případně doporučí očkování proti břišnímu tyfu, poliomyelitidě a žloutence typu A či B, popř. proti meningitidě a japonské encefalitidě. Samozřejmostí je očkování proti tetanu. Kromě velkých měst a států Himáčalpradéš, Džammú, Kašmír a Sikkim hrozí i riziko nákazy malárií. Přibalte účinný repelent (např. Autan) a za soumraku a v noci se zbytečně nepohybujte venku, noste dlouhé rukávy a nohavice, používejte repelenty a spěte pod moskytiérou.
V případě průjmových onemocnění jde zpravidla o tzv. cestovní průjem, ale pokud po 2 až 3 dnech neustane, vyhledejte lékaře. Mohlo by se jednat o amébózu, úplavici, lambliózu (nakažení prvokem Giardia lamblia), choleru nebo tasemnice. V severní Indii hrozí meningitida. Vzácněji se vyskytuje horečka dengue, japonská encefalitida a leptospiróza. V přírodě dejte pozor na uštknutí jedovatými hady, pavouky a kousnutí opicemi: také volně pobíhající psi mohou být nakaženi vzteklinou. Vysoké je riziko nákazy HIV / AIDS.
Lékárny bývají otevřené obvykle 9.00 – 19.30. Léky se platí v hotovosti, antibiotika jsou pouze na předpis. Přestože lze někdy koupit základní léky i v hotelové ordinaci, nezapomeňte si vzít v dostatečném množství léky, které pravidelně užíváte, nejlépe v originálním balení.
Příruční lékárnička by měla obsahovat léky proti horečce (Anopyrin, Paralen, Acylpyrin), analgetika (Brufen, Korylan), léky na zastavení průjmu (Ercefuryl, Imodium, Reasec, Carbosorb), na střevní dezinfekci (Endiaron, Endiform, Mexaform), případně antibiotika předepsaná lékařem, antihistaminika na zklidnění při poštípání (Dithiaden, Fenistil), oční kapky (Ophtalmoseptonex), mast proti kožním mykózám (Canesten), mast na hnisající rány (Framykoin), mast na otoky (Ketazon, Yellon), obyčejné i pružné obinadlo, několik náplastí s polštářkem i bez, vodě odolnou náplast, Panthenol na spáleniny, malý dezinfekční sprej (Septonex, Jodisol), nerozbitný teploměr, nůžtičky, jehlu, pinzetu, jelení lůj a šátek.
Při pobytu u moře a na horách dejte pozor na úžeh (způsobený příliš dlouhým pobytem na slunci) nebo úpal (celkové přehřátí organismu). Je bezpodmínečně nutné chránit kůži opalovacími krémy s vysokým ochranným faktorem proti UV záření, nevystavovat se slunci přes poledne (opálíte se i ve stínu), nosit pokrývku hlavy a sluneční brýle, a hlavně dostatečně pít, minimálně 3 – 4 litry tekutin denně; v lékárně koupíte rehydratační soli (Elektral, Electrobion), hodí se i iontové nápoje a ve vodě rozpustné multivitamíny.
Voda z kohoutku zásadně není pitná. Pijte výhradně kupovanou balenou vodu, s neporušeným uzávěrem. Veškeré ovoce a zeleninu před konzumací omyjte pitnou vodou nebo oloupejte. Odmítněte led do nápojů. Nejezte jídlo prodávané v pouličních stáncích.
Počítejte s tím, že ne všude jsou k dispozici veřejné toalety. Toaletní papír mějte vždy po ruce, na indických toaletách ho nenajdete.
Zvyklosti a obyčeje
Indové jsou konzervativní, chrání si soukromí, milují dárky a neumějí říct „ne“ a „nevím“. Hitem trávení volného času jsou kýčovité filmy místní produkce „Bollywood“. Úřady jsou prostoupeny korupcí a nepotismem. Společnost se dělí na kasty, přestože jsou zakázány zákonem. Běžné jsou domluvené sňatky, kdy nevěstu vybírají rodiče a astrologové dle horoskopů (těmi se Indové řídí i v dalších osobních a pracovních věcech). Zakázané dříve povinné věno pro nevěstu se dosud praktikuje zejména na venkově. Rozvody jsou zřídkavé, většina žen je po svatbě závislá na manželovi. Problémem je případná bezdětnost, žena může být kvůli ní opuštěna, zapuzena i zabita. Těžká je i situace vdov, přestože obřad „satí“ („dobrovolné“ upálení se vdovy na pohřební hranici spolu s manželem) byl roku 1987 zakázán zákonem a příbuzní vyloučeni z dědictví. Mrtví se spalují a popel je vsypán do posvátné řeky. „Kólama“ je zvyk v jižní Indii, kdy se každý den před vstup do domu vytvoří obrázek z barevných prášků (většinou proklepnutím přes sítko) s různými motivy; smyslem je ochrana obydlí a jeho obyvatel např. před uhranutím. Tanec je posvátný a je součástí mnoha představení i rituálů; tanečníci mívají tradiční masky. Typické hudební nástroje jsou dlouhý roh (nágasvaram), bubínky (tavil), basová loutna (tánpura) a sitár (vícestrunný nástroj podobný kytaře).
Životní tempo je volnější než v Evropě. Starším osobám je projevován respekt, totéž se očekává i od návštěvníků. Vyhněte se zamilovaným projevům na veřejnosti (něžnosti, dotyky, líbání). Konverzaci nezavádějte na témata jako Pákistán, chudoba v Indii, víra a náboženství.
Zásadně se podává pravá ruka, kterou se jí, předávají dárky a podobně; levá je určena pro intimní hygienu. Při vstupu do chrámu či mešity je běžné zouvání. Slušné oblečení (resp. zahalení) je podmínkou; v některých chrámech s sebou nesmíte mít nic koženého. V chrámu či klášteře se chodí po směru hodinových ručiček. Do mešity a při návštěvě sikhských posvátných míst je třeba mít na hlavě pokrývku. Nikdy nešlápněte na jídlo, které leží na zemi.
Indické ženy se koupou oblečené; běžným oděvem je tradiční sárí, oděv z jednoho kusu látky, která se ovine a nařasí kolem hlavy, ramen a pasu a drží bez použití knoflíků či sponek. Salvár (kamíz, tzv. paňdžábský oděv) jsou dlouhé volné kalhoty a přes ně delší košile s rozparkem a víceúčelový dlouhý pruh látky (použitelný jako ručník, turban, prostěradlo či sukně). Bangly jsou skleněné náramky.
