Černá Hora je republika v jihovýchodní Evropě při pobřeží Jaderského moře sousedící s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Albánii a Kosovem. Má rozlohu 13 812 kilometrů čtverečných a čítá 663 000 obyvatel. Metropolí Černé Hory je Podgorica (173 000 obyvatel).
Černá Hora
Rychlá navigace:
Geografické údaje
Měna, kurzy
Klimatické podmínky
Ceny
Clo, dovoz, vývoz
Časový posun
Elektřina (proud, používaní redukcí)
Fotografování a filmování
Internet
Jazyky, dohovoření
Kriminalita
Kuchyně - jídlo a nápoje
Místní doprava a taxi
Nákupy a suvenýry
Oblečení, zavazadla
Opalování
Pláže a koupání
Pošta
Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy
Restaurace, ceny, doporučení
Různé
Spropitné
Svátky
Telefonování + roaming
Tísňová volání
Víza, vstupní formality
Zajímavá místa
Zábava, kultura, sport
Zastupitelské úřady
Zdravotní péče, očkování, hygiena
Zvyklosti a obyčeje
Geografické údaje
Poloha: Jihovýchodní Evropa
Oficiální název:Republika Černá Hora
Hlavní město: Podgorica - 135 000 obyvatel
Jazyk:srbština, černohorština
Náboženství:srbské pravoslaví, muslimové
Měna, kurzy
Měna: 1 euro (EUR) = 100 centů
Aktuální kurz: € 1 = 24,51 Kč
Měnou v Černé Hoře je euro (1 € = 100 centů); v oběhu jsou mince 1, 2, 5, 10, 20 a 50 centů a 1 a 2 € a bankovky o hodnotě 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 €. Doporučuje se, vybavit se drobnými mincemi a bankovkami nižších hodnot.
Přestože lze platit i srbským dinárem nebo kteroukoliv západní měnou, lze zahraniční měnu (a někde dokonce i české bankovky) vyměnit na euro v bankách, směnárnách, na poštách a v hotelových recepcích. Vždy si předem ověřte aktuální kurs a případný poplatek za směnu (obvykle jej nevyžadují pošty a banky).
Na většině míst je třeba platit hotově, platba mezinárodními platebními kartami (Eurocard, Mastercard, Visa, Diners a American Express) není dosud běžná; akceptují ji obvykle jen hotely nebo restaurace vyšších kategorií. Kartu nikdy nedávejte z ruky a buďte ostražití při jejím použití (aby nebyla například protažena čtecím zařízením dvakrát).
Banky jsou otevřeny ve všední den od 8.00 do 20.00 hod., v sobotu od 8.00 do 13.00 hod. V neděli je zavřeno. Směnárny (mjenjačnica) jsou obvykle otevřeny od 9.00 do 18.00 hodin; v turistických letoviscích však někde fungují i nonstop. Bankomaty jsou jen ve velkých městech a turistických centrech.
Klimatické podmínky
Pobřeží Černé Hory má středomořské klima, s krátkými mírnými zimami a dlouhými slunečnými léty (2700 hod slunečního svitu ročně). Průměrné červencové teploty se pohybují okolo 28 °C, teplota moře dosahuje v létě 24 – 27 °C. Typické jsou pravidelně vanoucí větry, kdy severovýchodní bóra a jihovýchodní jugo způsobují vlnobití. Letní teploty snižuje severozápadní maestral, vanoucí zejména odpoledne, a západní nevera, přinášející bouřky. Průměrné roční srážky na pobřeží dosahují 1400 mm; nejvíce prší v listopadu a v prosinci, nejméně v červenci a srpnu. Nejdeštivějším místem jsou hory nad Bokou Kotorskou, kde spadne až 5000 mm srážek ročně. Největší oblačnost je na jaře. Ve vnitrozemí, zejména v horách, je podnebí kontinentální, s většími teplotními rozdíly: v lednu je průměrná teplota -3 °C, v červenci 18 °C. V horách klesají v zimě teploty pod nulu. Také letní teploty se snižují se stoupající nadmořskou výškou. V Podgorici je průměrná teplota v lednu 5 °C, v červenci 27 °C.
Země patří k seismicky aktivním oblastem, jež se projevují občasným zemětřesením. Poslední větší se odehrálo v roce 1979, s epicentrem pod masívem Lovčen.
Ceny
Ceny jsou pouze orientační a mohou se lišit místně, sezónně i v konkrétních podnicích. Ceny ve vnitrozemí jsou výrazně nižší než v přímořských oblastech. Také ceny mimo hlavní turistickou sezónu jsou nižší. Nejlevněji se nakupuje na tržištích a v supermarketech, kde jsou ceny srovnatelné s cenami v ČR.
V obchodě
chléb bílý 1 kg = € 0,40 – 0,60
mléko 1 l = € 0,70 – 1,00
uzenina 100 g = € 0,50
pršut 1 kg = € 7,00 – 14,00
sýr 1 kg = € 3,00 – 5,00 podle druhu
ovoce (jablka, broskve, banány) 1 kg = od € 1,00
hroznové víno 1 kg = od € 0,30
meloun 1 kg = od € 3,00
zelenina 1 kg = od € 1,00
zmrzlina balená = od € 0,20 podle druhu
nealkoholické nápoje 1 l = od € 0,80
minerální voda 1 l = € 1,00
Coca-Cola 0,25 l = € 2,00
džus 1 l = € 2,00
pivo domácí / zahraniční 0,5 l = od € 0,35 / 1,00 – 2,00
rakije 0,7 l = € 10,00
víno 1 l = € 2,00 – 9,00 podle druhu
Další ceny:
lehátko na pláži = € 2,00
slunečník na pláži = € 2,00
trezor na hotelu = od € 1,50
šlapadlo 1 hod. = od € 5,00
windsurfing 1 hod = od € 7,50
vodní lyže, tenis 1 hod = € 5,00
vodní skútr (30 min, 1 os) = od € 20,00
plavba po Boce Kotorské = € 7,00
vstupné národní parky Lovčen, Biogradska Gora, Durmitor = € 2,00
vstupné národní park Skadarské jezero = € 4,00
povolení ke sport. rybolovu Skadarské jezero = € 5,00
povolení ke sport. rybolovu Biogradska Gora / Durmitor, řeka Tara (1 den) = € 20,00
lanovka na Savin Kuk = € 5,00
vstupné mauzoleum Petra Njegoše = € 2,00
vstupné klášter Morača = € 2,00
lodní výlet po Skadarském jezeře / po Boce Kotorské = € 7,00
celodenní výlet lodí = od € 20,00
rafty (10 osob) na řece Tara = € 250 – 300,00 (za celý raft, dle délky plavby)
kajaky na řece Tara = € 20.00 – 84.00 (dle délky plavby)
Clo, dovoz, vývoz
Na území Černé Hory lze bezcelně dovézt zboží pro osobní potřebu, a to v množství odpovídajícím době pobytu a účelu cesty. Na hranicích většinou není třeba prokazovat dostatek finančních prostředků pro pobyt. Povinná směna valut není vyžadována, ale platí povinnost přihlásit celním orgánům dovážené valuty nad 2000 euro a nechat si písemně potvrdit jejich množství (protože pokud jsou nepřihlášené valuty při odjezdu ze země objeveny, jsou bez náhrady zabaveny). Je třeba přihlásit a nechat si vystavit doklad i k radiostanici instalované ve vozidle. Zakázáno je dovážet omamné a psychotropní látky (drogy) a jedy, zbraně, střelivo a některé další komodity.
Doporučuje se ve vlastním zájmu deklarovat při vstupu do země cennější předměty, jako např. drahé kamery, fotoaparáty, šperky, potápěčské vybavení aj. U lodí a jachet je vyžadován doklad o vlastnictví nebo o zapůjčení plavidla. Rovněž při vjezdu autem, jehož řidič není majitelem auta, je třeba notářsky ověřená plná moc nebo smlouva o pronájmu.
Je zakázán dovoz některých potravin, s výjimkou diabetické stravy a dětské výživy; pokud tyto výrobky mají vyznačeno datum spotřeby a nepoškozený obal (kromě těch, jež jsou používány během cesty). Dovézt se smí čerstvé ovoce a zelenina (s výjimkou brambor) do celkové váhy max. 5 kg a sušené ovoce, sušená zelenina, sušené houby, nemletá káva, koření a čaj do celkové hmotnosti 1 kg; vše v neporušeném originálním obalu s etiketou výrobce. Každý návštěvník může dovézt rovněž potraviny, které nevyžadují zvláštní teplotní režim uchovávání a jsou určeny pro spotřebu dovážející osoby; opět v originálním balení s etiketou a do celkové hmotnosti 1 kg (např. sendviče, sušenky, keksy, oříšky apod.). Výjimku z tohoto limitu tvoří pouze malá množství určená pro okamžitou spotřebu cestou od hranic do cílové destinace.
Dovoz nápojů je omezen na max. 1 litru alkoholu v originálním balení na osobu a další nápoje max. do 2 litrů. Voda v originálním balení může být dovezena v množství max. 5 litrů.
Bezcelně lze dovézt 200 cigaret nebo 50 doutníků nebo 250 g tabáku, litr vína a 750 ml lihovin, dále osobní parfémy, šperky, oblečení a elektroniku pro osobní potřebu.
Tato opatření platí i v případě tranzitu přes území Černé Hory.
Dovoz zvířat je možný po předložení mezinárodního očkovacího průkazu a veterinárního potvrzení o tom, že místo předchozího pobytu zvířete není postiženo některou z infekčních nemocí. Toto potvrzení nesmí být starší 90 dnů a novější než 14 dnů.
Časový posun
Čas je celoročně shodný jako v ČR, protože Černá Hora zavádí od konce března do konce října rovněž letní čas.
Elektřina (proud, používaní redukcí)
Elektrické napětí 220/240 V, 50 Hz je stejné jako v České republice, shodné jsou i zásuvky.
Fotografování a filmování
Zákaz fotografování zásadně respektujte; piktogramy jsou mezinárodně srozumitelné. Nezapomeňte dostatek filmů nebo paměťovou kapacitu karet, náhradní baterie a nabíječku k videokameře či digitálnímu fotoaparátu.
Internet
Přístup na internet nabízí většina hotelů včetně připojení na WiFi. Běžné jsou i internetové kavárny. Hlavním poskytovatelem internetových služeb je T-Com. Počítejte s cenou 2 € za hodinu.
Jazyky, dohovoření
Úředním jazykem je od října 2007 černohorština, do roku 1992 uznávaná pouze jako dialekt srbštiny. Píše se latinkou nebo cyrilicí (azbukou), obě písma jsou rovnocenná. V roce 2009 byla zavedena dvě nová písmena, měkké Š a měkké Ž. Černohorština nerozlišuje tvrdé „y“ a měkké „i“ a souhlásky po „i“ nezměkčuje (dijete = dítě, čti dyjete). Jinak je výslovnost podobná české; „h“ se čte jako „ch“. Slyšet můžete i albánštinu.
Z cizích jazyků se domluvíte nejspíš anglicky či německy, ale při troše snahy porozumíte i černohorštině. Přesto doporučujeme získat si přízeň místních obyvatel tím, že se naučíte alespoň několik slov.
Hodit by se mohlo: dobré ráno = dobro jutro, dobrý den / večer = dobar dan / večer, ahoj = zdravo, dobrou noc = laku noč, nashledanou = dovidenija, ano / ne = da / ne, možná = možda, prosím / děkuji = molim / hvala, kde / kdo / co / jaký = gde / ko / što / kakav, promiňte = oprostite, nerozumím = pogrešno razumim, obchod = ducan, potraviny = hrana, restaurace = restoran, mám hlad / žízeň = gladan / žedan sam, voda / víno = voda / vino, pivo = pivo, studené nápoje = chladna piča, čerstvý / tmavý chleba = svež / crni hleb, maso / ryba = meso / riba, cukr / sůl = šečerni / slan, kuře / maso = pile / meso, lednička = hladnjača, peníze = pare, kolik to stojí = koliko košta, včera = jučerašnjica, dnes = danas, današnjica, zítra = sutra, rok = godina, kde je toaleta = gdje je klozet (zahod, nužnik, toalet), muži / ženy = muškarci / žene, vpravo / vlevo = nadesno / nalijevo, pomozte mi prosím = pomoč mene ugoditi, nemocnice = bolnica, jmenuji se = zovem se, na zdraví = živio, mluvíte anglicky = govorite li engelski.
Kriminalita
Bezpečnostní situace je obdobná jako v České republice. Dávejte si pozor na osobní věci, neukazujte na veřejnosti větší hotovost a nenoste nápadné drahé šperky, řetízky, prsteny a hodinky. Kapesní krádeže v přeplněných autobusech jsou běžné zejména v přímořských oblastech. Noste u sebe jen nezbytné množství peněz, nejlépe ve vnitřních kapsách nebo pod oblečením. Pozor dávejte také na fotoaparát a videokameru: bezpečnější než v ruce jsou v tašce přes rameno, kterou máte posunutu na břicho. Na pláži nenechávejte věci bez dozoru.
Zvýšenou pozornost věnujte výběrům z bankomatu. Vyhledejte bankomat v bance, a pokud vybíráte peníze „na ulici“, je lépe, když vás někdo doprovází. Chraňte svůj PIN a zkontrolujte vydanou částku. Bankovní kartu nedávejte nikdy z ruky a dbejte, aby ji prodavač nikdy opakovaně neprotahoval čtecím zařízením.
Při pobytu patří peníze společně s pasem, letenkami a dalšími cennostmi do hotelového sejfu. Doporučujeme přibalit kopii pasové stránky, kde je fotografie a osobní údaje; optimální je pořídit si úředně ověřenou kopii pasu ještě v ČR. Hodí se zejména v případě, kdy dojde ke ztrátě, odcizení nebo znehodnocení pasu a je třeba získat náhradní cestovní doklad na českém zastupitelském úřadu. Pořiďte si rovněž kopie dokladů o pojištění, kopie či aspoň čísla kreditních karet a telefonní číslo banky pro jejich případné zablokování; to vše vám může pomoci, kdybyste o pas či karty přišli. Pro případ ztráty mobilního telefonu si poznamenejte důležitá osobní telefonní čísla.
Ztrátu pasu nebo občanského průkazu je nutno nejdřív ohlásit na policii, která vystaví protokol. Na jeho základě pak může konzulární oddělení zastupitelského úřadu vystavit náhradní cestovní doklad.
V autě po vystoupení nikdy nic cenného nenechávejte, vyndejte klíček ze zapalování a vozidlo uzamkněte. Parkujte výhradně na hlídaných parkovištích nebo vůz nechte u hotelu. Kdybyste byli okradeni, bezodkladně informujte policii.
Kuchyně - jídlo a nápoje
Černohorská kuchyně vykazuje prvky slovanské, řecké a bulharské. Běžnými jídly jsou hovězí, skopové a ryby v mnoha variantách; kebab, čevapčiči, musaka a ovčí sýr. Je dále ovlivněna kuchyní italskou (uzení a sušení masa, výroba sýrů, vína a pálenek; příkladem jsou plněné papriky, mleté maso a listová kapusta) a tureckou (sarma, musaka, pilav, čevapi, kebab, baklava a tulumba). Z maďarské kuchyně převzala například guláš, sataraš a džuveč, ze současné evropské kuchyně nespočet druhů zákusků a typ chleba (hljeb; ječmenný ječmeni, žitný ražani, pšeničný pšenični a kukuřičný rumetinov).
I dnes se ještě liší strava ve vnitrozemí a na pobřeží. Ve vnitrozemí se konzumuje především maso: dušené jehněčí v mléce (bravetina u mlijeku), vařené jehněčí (kuvana jagnjetina), skopové uzené s bramborem (suva ovčetina, kaštradina sa krompirom), poridž s houbami, vařené brambory (krtoli) podávané s jogurtem, sýrem nebo smetanou, fazole dušené s párkem nebo uzeným, šišky nebo kuličky z mletého masa (čufty), bramborová musaka (mleté maso zapečené s plátky brambor a cukety v bešamelu, okořeněné česnekem, olivovým olejem, petrželkou, muškátovým oříškem, majoránkou, skořicí a pepřem) a další. Celkově převládají obilniny, luštěniny, brambory, čerstvé i kysané zelí, kukuřičný, pšeničný nebo ječný chléb, zelenina (zejména listová kapusta „raštan“, chřest, pórek, cibule a petržel; ale také kopřiva a čekanka) a maso (vepřové, jehněčí či skopové). Pljeskavica je smažený karbanátek z různých druhů masa, čevapi mleté maso připravené na roštu a ražniči špíz na špejli s kousky masa, cibule a zeleniny. Preferovanou úpravou je grilování. Specialitou je vaření stylem „izpod sača“ (pod poklopem): ohněm se rozpálí kámen nebo kameny, na které se položí jídlo v nádobě. Vše se přiklopí železným plátem, na nějž se nahrne řeřavé uhlí). Neodmyslitelné jsou mléko, tvaroh a i dnes podomácku vyráběné sýry z kravského, ovčího nebo kozího mléka, podávané často jako předkrm. Nakládají se do oleje nebo se udí; vyzrálý sýr se označuje „prevreli sir“, tvarohovitý „mladi sir“. Kajmak (durmitorský skorup) je škraloup sbíraný z plnotučného mléka.
Na pobřeží jsou hlavním jídlem ryby: vařené (lešo riba), pečené na roštu (pečena riba na žaru), grilované nebo uzené; zejména kapři, pstruzi, úhoři, oukleje (ukleva) a tuňák. Mořské plody jsou především ústřice (ošlrige), korýši, garnáti (škampe), sépie (sipy), mušle, krevety, olihně, langusty (jaslog) a chobotničky. Oblíbená jídla jsou guláš z chobotnice (gulaš od hobotnice), pstruh po černohorsku (pastrmka na crnogorski način), olihně na roštu (lignji na žaru), plněné olihně (lignji punjeni), rizoto s plody moře (rižot s plodovima mora) nebo směs ze čtyř druhů ryb. Marinované ryby se pečou zalité marinádou z oleje, vody, citronu a koření. Příprava „na buzaru“ je prudké dušení na víně a oleji, zpravidla s dalším kořením a zeleninou. Z ryb a mořských plodů se připravují i saláty. Používá se výhradně olivový olej. Všechny potraviny by se daly označit jako „ekologické“, vypěstované bez hnojiv a pesticidů.
Nejdůležitějším jídlem dne je večeře, obvykle o třech chodech. Jako předkrm se podává pršut, uzené jehněčí, solené ryby (zejména sardele), olivy, nakládané cibulky a několik druhů sýra (njeguški sir, skorup, cijeli sir, prljo, žetica, buča). Následuje polévka: mléčná nebo kukuřičná, rybí (riblja čorba), vývary kuřecí/ hovězí/ telecí a jehněčí (supa kokošija / goveda/ juneca a jagnječa), krémová houbová z hříbků (krem supa od vrganja), čorba (hustá zeleninová polévka s kousky masa) nebo kopřivová se sýrem (čorba od koprive sa sirom); jako zavářka se používá rýže nebo těstoviny. Kaše podobné poridži jsou „kaša“ (kaša od rezanca nudlová, kaša sa pečurkama houbová).
Přílohou je obvykle chléb, vařená zelenina, případně polenta (kukuřičná kaše), cecvara (noky z kukuřičné mouky, zavařené do vody s kajmakem) nebo kukuřičná kaše s rozmačkanými brambory (kačamak krtolovi), případně s trochou vepřového masa nebo slaniny (může být i samostatným jídlem). Zeleninové saláty (známé šopský a balkánský) jsou míchané ze zelených i červených paprik a rajčat, s olivovým olejem a bylinkami, případně je salát tomatový (pamidora salata), zelný, mrkvový nebo hlávkový s plátky cibule (zelena salata). Na stole nechybí kysané zelí (kiselo zelje), aivar (sterilovaná směs připravená z rozemletých feferonek, kapií, rajčat, česneku a vinného octa), nakládané okurky (turšija) a podomácku nakládané olivy (barske masline).
Jako moučník se nabízí místní čerstvé nebo sušené ovoce (zejména meruňky a fíky) a ořechy, a přeslazené zákusky plněné medem, cukrem, ořechy, kandovaným ovocem apod. Typické jsou krofne (koblihy s marmeládou, priganice (ploché smaženky připomínající koblihy, ochucené tvarohem, zavařeninou nebo medem), ruštule z koblihového těsta, máčené v medu, palačinky (crepe, Montenegro je s ořechy, rozinkami a fíky), baklava (tučný zákusek z několika vrstev těsta, plněný sekanými ořechy a rozinkami a zalitý sirupem a medem), oris na vareniku (rýžový pudink), tulumba (mastný zákusek oválného tvaru z vajec, mouky a vanilkového cukru, ještě za horka přelitý sirupem nebo cukrovo-citrónovou šťávou) a závin. Oblíbené jsou koláče, například sukača, koturača, které mohou mít i slanou náplň, například zelnou (zeljanica). Sirnica je koláč plněný směsí sýra a vajec, krumpiruša (krompiruša) je z brambor a cibule, koturača se peče z pšeničné mouky.
Na závěr jídla se podává černá káva (crna kafa) vařená a podávaná v džezvě, malé kovové konvičce. Pokud nesladíte, hlaste předem „bez šečera“. Turska kafa je sladká, podávaná v malinkém šálku. K dostání je i espreso. Běžná minerálka (kisela voda) je Knjaz Miloš; rovněž se pije boza (mírně alkoholický nápoj z fermentovaného obilí nebo kukuřice, někdy s příchutí) a šťáva z granátových jablek (sok od šipka) nebo hroznů (sok od grožda). Oblíbeným ovocem jsou čerstvé i sušené fíky, hroznové víno a granátová jablka.
Tradičním nápojem je husté ovčí mléko, s nezaměnitelnou nakyslou chutí. Vína se nabízejí červené vranac, kratošija, merlot a cabernet, z bílých krstač, chardonnay, savignon nebo Podgoričko bjelo. Crmničko crno se vyrábí z odrůd Vranac a Kratošija. Populární pálenky jsou hroznové „viljamovka“, lozova rakija, prvijenac a kruna, švestková šljivovica (slivovice) a hrušková kruška (hruškovice). Pálenka, vyráběná běžně podomácku, je pro místní univerzálním lékem, na nachlazení, spáleniny, otevřené rány i vymknutý kotník. Pivo („nikšičko pivo“ z místního pivovaru) se prodává jen lahvové nebo v plechovkách. K alkoholickým nápojům se podávají chuťovky „meze“ (pršut, sýry, priganice, ořechy, sušené fíky).
Vybrané speciality:
balkánský salát: nakrájená rajčata, okurky, papriky a cibule zasypané strouhaným balkánským sýrem
brodet: kousky ryb dušené s cibulí, česnekem, rajčaty apod.
čevapi: pečené nebo grilované šišky z mletého masa (obdoba čevapčiči), podávané s hořčicí, chlebem nebo hranolky
čorbast pasulj: dušené fazole s uzenými žebry nebo jinou uzeninou či párkem
džigerica: grilovaná játra, podávaná s chlebem a se zeleninou; doporučují se dosolit
džuveč: nakrájené maso, papriky, rajčata a česnek dušené společně s rýží a rajským protlakem
durmitorské jehněčí: pečené s kořením, zejména tymiánem a podávané s brambory
grašak: dušený hrášek s hovězím
ječmena kaša sa pečurkama: ječmenný poridž s houbami
jehněčí v mléce: jehněčí vařené v mléce (aby ztratilo skopovou příchuť)
japraci: dušené zelné závitky plněné směsí rýže a mletého masa, s bramborovou kaší
kačamak: noky z kukuřičné mouky přelité horkým mlékem a máslem
kiflice: plněné kynuté pečivo
kuvana krtola: půlky vařených brambor podávané se studeným jogurtem, měkkým sýrem nebo smetanou
kajmak (skorup): slaný ovčí sýr
kuvani brav: vařené jehněčí
krap: uzený nebo čerstvý kapr
maune: dušené zelené fazole
njeguški sir: speciální druh sýra, který se uchovává v oleji
njegušský steak: z vepřového masa, plněný šunkou a sýrem
pastrva: čerstvý pstruh
pašticada: pečené hovězí na červeném víně, v husté zeleninové omáčce
pettla: kynuté pečivo, většinou podávané k snídani
pilav (pilaf): základem je osmažená rýže nebo pšenice, která se poté vaří v kořeněném bujónu a přidávají se různé ingredience podle konkrétní oblasti
pljeskavica: smažená placka z mletého masa, často sypaná měkkým ovčím sýrem
punjene paprike: plněné papriky
popara: kousky chleba se sýrem osmažené v oleji
pršut: sušená vepřová nebo hovězí šunka, máčená v soli a uzená v dýmu z bukového dřeva
pstruh po podgoricku: s kyselou smetanou
raštan: kořeněná vařená nebo pečená listová kapusta podávaná s brambory a uzenými žebry
ražniči: špíz na špejli s kousky masa opečenými na plocho
sarma: zelné listy plněné rýží a mletým hovězím a vepřovým masem
sataraš: kousky vepřového masa v zeleninové omáčce z rajčat, paprik a cibule
urebes: pikantní papriková tvarohová pomazánka
zelje u kokote na kastradinu: vařené hlávkové zelí s uzeným skopovým
Místní doprava a taxi
Letecká. Mezinárodní letiště jsou dvě: Golubovci 11 km od Podgorice (dva terminály) a Tivat 10 km od Kotoru a 20 km od Budvy (jeden terminál, neodbavuje vnitrostátní lety). Kvůli geografickým podmínkám se zde přistává pouze ve dne. Malá letiště jsou také v Berane, Žabljaku a Nikšiči. Národní letecká společnost je Montenegro Airlines, člen IATA; zajišťuje pravidelnou dopravu v rámci Evropy a charterové lety během letních měsíců a provozuje mj. tři lety denně mezi Podgoricí a Bělehradem. Další nejbližší mezinárodní letiště je Cilipi v Dubrovníku (Chorvatsko), 25 km od Herceg Novi.
Železniční. Celková délka tratí je 250 km, přičemž hlavní trať (z roku 1960) vede z Baru do Podgorice a odtud do srbského Bělehradu; z Podgorice vede odbočka do měst Nikšič a albánského Skadaru. Trať byla původně stavěna pouze pro nákladní dopravu, a protože vede exponovaným terénem, je odborníky dodnes považována za mimořádné technické dílo. Asi třetina trati vede tunely nebo viadukty, přičemž viadukt Mala Rijeka je nejvyšší železniční viadukt na světě (dokončen 1973). Dnes tudy jezdí čtyřikrát denně rychlíky, s lehátkovými i lůžkovými vozy; cesta trvá cca 9 hodin. Do Černé Hory míří z Prahy v turistické sezóně speciální vlaky. V samotné Černé Hoře je cestování vlakem levné a spatříte neuvěřitelné krajiny, nicméně spojení jsou řídká (jízdní řád = red vožnje) a úroveň cestování je nižší než v ČR.
Lodní. V Černé Hoře jsou tři námořní přístavy: Bar, největší pro nákladní i osobní dopravu, odkud plují lodě do celého světa, zejména velmi frekventované trajekty do Bari a Ancony v Itálii (společnosti Azzurra Lines a Montenegro lines). Další významné lodní společnosti jsou Barska Plovidba AD, Mercur Adriatica, Vektra (Hornbeam), Jadroagent, Montenegroexpress, Bar Inturs, AzzuraLine a Gorbis. Lodní spojení je i s albánským Dürresem. Přístav Kotor je zastávkou luxusních vyhlídkových lodí (společností Costacrocere a dalších); obdobně atraktivní je Zelenika u Herceg Novi.
Soukromé jachty. Pokud do Černé Hory připlujete soukromou lodí delší než 3 m nebo s motorem silnějším než 5 kW, musíte se zaregistrovat v nejbližším mezinárodním přístavu na přístavní správě. Cena je závislá na délce plavidla. Pokud přenocujete v přístavu, zaplatíte ještě pobytovou taxu. Mořské hraniční přechody první kategorie jsou Bar, Budva, Kotor a Zelenika. Plavidla přivezená po pevnině lze přihlásit v kterémkoliv přístavu. Pro jachtaře jsou klíčové Marina Budva, Marina Sveti Nikola a Marina Porto Montenegro v Tivatu, kde je ještě marina Kaliman (ale bez jachtařské infrastruktury), Bar, Tivat a Zelenika. Pro zapůjčení motorového člunu nebo vodního skútru je nutné mít oprávnění pro řízení malých plavidel.
Vnitrostátní trajekt je v provozu 24 hodin denně v Boce Kotorské přes úžinu mezi obcemi Kamenari a Lepetane; linku provozuje společnost „Pomorski Saobračaj“. Pravidelná lodní doprava jezdí po Skadarském jezeře.
Řeky nejsou splavné s výjimkou řeky Tara, kde se provozuje rafting.
Autobusová. Autobusy spojují všechna větší města v Černé Hoře; jezdí též do vzdálenějších míst a dopravní síť je relativně hustá. Staví i na znamení. Úschovny zavazadel (obvykle za 0,5 €/ zavazadlo/ den) jsou však jen na některých nádražích. Centrální nádraží je v Podgorici. Alternativou autobusové dopravy jsou dodávky („kombijem“). Řidiči dodávek zastavují zhruba v místech jako autobusy a pokud řidič uzná, že je auto dostatečně plné, odjíždí. O ceně se smlouvá zásadně předem; je srovnatelná s cenou autobusu. V létě nabízí svezení do všech důležitých či zajímavých turistických destinací řada privátních minibusů.
Taxi. Taxi jsou rychlé, čisté a spolehlivé. Jezdí zejména ve městech a přímořských letoviscích a nejsou drahé (1 km cca 1 €). Než do taxi nasednete, vždy nejdříve oznamte cíl cesty a poté se smlouváním dohodněte na ceně.
Nákupy a suvenýry
Typickým suvenýrem jsou předměty ze dřeva, kamene, keramiky (zejména s černohorskými motivy), skla a porcelánu. Originálním dárkem mohou být výšivky, bižuterie z mušlí či korálků (pásky, náramky, náhrdelníky, taštičky), mořské oblázky (malované kameny, těžítka), modely lodí všech typů a velikostí jakož i preciznosti provedení, vše co souvisí s mořem a námořními plavbami (například i starobylé námořní mapy), panenky v národních krojích, výrobky z vrbového proutí nebo palmového dřeva, vlajky Černé hory, trička s místními motivy, ale i pohlednice či DVD s fotografiemi. Černou Horu připomene i levandulový olej, olivový olej, místní kvalitní vína a pálenky, oříšky a sušené ovoce.
Obchody s potravinami a nákupní střediska bývají otevřeny ve všední dny od 7.00 do 19.00 hodin, v sobotu od 7.00 do 14.00 hodin. Prodejny „ABC“ (smíšené zboží) jsou prakticky v každé obci, otevřené obvykle od 6.00 do 20.00 hodin. Velká nákupní centra a privátní obchůdky v turistických letoviscích bývají otevřeny i o víkendech, prodejní řetězce i nonstop. Nejlevněji se nakupuje na městských tržištích, kde se samozřejmě smlouvá.
Oblečení, zavazadla
Cestujte nalehko, budete svobodnější! Jedete si užívat, nestěhujete se. Pevný středně velký uzamykatelný kufr opatřete visačkou se svým jménem. Lístek se jménem, adresou a telefonním číslem vložte také dovnitř. Do odbavovaného zavazadla uložte všechny ostré předměty jako kapesní nůž, nůžtičky, pilníček na nehty apod., které nesmíte vzít s sebou do kabiny letadla. Jako příruční se nejlépe osvědčil pevný turistický batůžek na věci, které chcete či potřebujete mít stále u sebe (například léky, které užíváte pravidelně). Neberte si tašky do ruky nebo dokonce kabelky, překážejí a snadno je někde zapomenete.
Oblečení by mělo být příjemné a praktické, nejlépe směsové nebo bavlněné. Kalhoty dlouhé i krátké (případně stačí jedny, s nohavicemi „na zip“), košile, několik triček, sandály a kvalitní botasky s profilovanou podrážkou, pokud plánujete výlety. Ve veřejných institucích, jako např. v nemocnicích, nejsou dovoleny šortky. Také oblečení při návštěvě klášterů musí být přiměřené. Hodit se mohou i boty do vody.
Přibalte opalovací krém, pokrývku hlavy, brýle proti slunci, plavky a náhradní dioptrické brýle, pokud je nosíte. Přes den využijete láhev na pití, u moře v některých lokalitách po setmění účinné repelenty, na horách větrovku, pláštěnku a deštník. Pokud však cokoliv zapomenete, není problém to koupit.
Opalování
Vybavte se opalovacími krémy s ochranným faktorem minimálně 20, dle typu vaší pokožky. Ochranu krémem pravidelně obnovujte, zejména po koupání. Buďte opatrní zejména v prvních dnech pobytu u vody či v horách a přes poledne se vyhýbejte přímému slunci. Doporučujeme kvalitní sluneční brýle s UV filtrem a pokrývku hlavy. Nezapomeňte přes den dostatečně pít, zejména minerálky nebo vodu, v níž rozpustíte tablety multivitaminů.
Pláže a koupání
Jaderské moře je ideální na koupání: průměrná červencová teplota vody je 25 °C. V tmavě modré vodě je v jednom litru 38 g soli; viditelnost je až 55 metrů. Rozdíl mezi přílivem a odlivem činí průměrně 30 cm, mořské vlny dosahují výjimečně až 2 metry.
Z 295 km černohorského pobřeží tvoří 73 km pláže; veřejně a zdarma přístupných jsou jich téměř čtyři stovky. Formálně se pláže rozlišují na veřejné (353 pláží), hotelové (31) a se zvláštním režimem: naturistické, nudistické, či přístupné pouze ženám (1). Podle vybavení se dělí na „upravená koupaliště“ (203), „upravené přírodní pláže“ (29), „přírodní pláže“ (156) a „chráněné přírodní pláže“ (1). I hotelové pláže a koupaliště mohou využívat všichni turisté, avšak v případě, že zde nejste ubytováni, může být vyžadováno vstupné (např. hotelová pláž ve Sveti Stefan). Nejznámější naturistická pláž (FKK) je Ada Bojana na ostrově Ada (600 ha) mostem spojeném s pevninou, v deltě stejnojmenné řeky, 13 km jižně od Ulcinj. Pláž je dlouhá 13 km. Na plážích bývá dostatek lehátek i slunečníků, zpravidla za poplatek.
Povrch pláží je různorodý: některé jsou písčité (z jemného i hrubého písku), jiné oblázkové, některé skalnaté, i s velkými skalními plotnami. Pláže s betonovými plošinami jsou výjimkou. Vstup do moře bývá většinou písčitý. Některé pláže jsou stíněny místní vegetací. Kvalitu a čistotu mořské vody sleduje od 1. června do 30. září organizace Morsko dobro, která výsledky publikuje i v denním tisku. Kontroluje i pláže, promenádní a vycházkové cesty, nábřeží či přístaviště. V hlavní turistické sezóně jsou pláže poměrně rušné. Na dvě desítky černohorských pláží mají ocenění tzv. Modrou vlajkou FEE (evropské Nadace pro ekologickou výchovu), jejíž podmínky jsou obhajovány vždy nově pro každou sezónu.
Koupaliště mají stanoviště plavčíka, záchrannou službu, sprchy a převlékárny; jsou zde také slunečníky, fontánky s pitnou vodou a nabídka sportovních aktivit. Ovšem i přírodní pláže musí být pravidelně uklízeny, musí na nich být odpadkové koše, informační tabule, převlékárny a půjčovny plážového vybavení. Lehátka a další vybavení pláže může zabírat nanejvýš polovinu její celkové plochy. Při vstupu na pláž je vždy mapka s vysvětlivkami a ceník služeb. Pokud je dovolen vstup se psy, musí to být explicitně vyznačeno. Jízda na člunech, plachetnicích a surfech je zakázána ve vzdálenosti menší než 150 metrů od pobřeží. Slunečníky, lehátka, šlapadla a další sportovní vybavení je možno si na některých plážích zapůjčit.
Přehled pláží
Bar: Utjeha, Veliki Pijesak, Crvena stijena, Gradska (bílá), Zukotrlica, Crvena beach (Červená pláž, červený písek, borový les, plážové bary a restaurace), Sutomorska (1,3 km, písečná), Maljevik, Biserna obala, Kraljicina beach.
Budva: Buljarice, Lucice, Petrovac, Perazica Do, Drobni pijesak, Sveti Stefan, Milocer, Kraljicina beach, Przno, Kamenovo, Bečiči (1,8 km, hrubší písek a pozvolný vstup do moře; zajíždí sem turistický vláček), Guvance (Mala plaža, 80 m, mezi Budvou a Bečiči jemný písek), Slovenska pláž (1,6 km dlouhá, s hotely, bary, restauracemi a nabídkou sportovních aktivit), Gradska beach, Mogren (dvě pláže propojené skalním tunelem, přístup po do skály vytesané cestě, Jaz (1,2 km, navazuje na Morgen; oblázková, částečně písečná pláž, polovina určena naturistům), Trsteno (200 m, písečná), Ostrvo Sveti Nikola (hotelové pláže plus písečná šíje, spojující pevninu s poloostrovem; jedna pláž je pro naturisty). Modrou vlajkou oceněné pláže jsou Tanga, Sveti Toma a Queen of Montenegro. Budvanská riviéra je označení dvacetikilometrového pobřeží mezi mysy Plantamon a Dubovica (celkem 17 pláží).
Herceg Novi: celkem 20 pláží; nejznámější Kumbor, Igalo, Rose (vyhledávaná pro intimitu), Mirista (Miriště), Zanjice (Žanjica, 300 m, oblázková, na poloostrově Luštica), Yachting Club 32, Stevuzo, Modrou vlajkou oceněné Cuba libre Zanuic a Porto Zanuic.
Igalo (lázně na přírodních radioaktivních pramenech): 2 km dlouhá oblázková pláž s betonovými plošinami; restaurace, vodní sporty (včetně potápění a vodního lyžování), tenisové kurty, bowling a hřiště pro košíkovou, házenou a odbíjenou.
Kotor: Bigovo, Trsteno, Zukovo, Markov rt, Orahovac, Bajova kula, Risan, Morinj.
Tivat: 10 upravených pláží, mj. Oblatno, Krasici, Plavi horizonti, Sveti Marko, Ostrvo cvijeca, Zupa (Župa) a Belane (obě stíněné cypřiši a borovicemi), Seljanovo (písečná i oblázková), Donja lastva (hodně členitá), Opatovo. Jižně od Tivatu leží písečná pláž Kalardovo (250 m; Modrá vlajka, parkoviště, restaurace, sportovní aktivity). Skalnatá pláž je v zátoce Bigovo.
Ulcinj: Ada Bojana, Velika beach, Zenska beach, Mala beach, Valdanos.
Pošta
Známky na pohledy se prodávají na poštách, novinových stáncích a v některých hotelích. Poštovné do EU stojí 0,60 €. Pošty jsou otevřeny od 8.00 do 21.00 hod, v sobotu od 8.00 do 15.00 hod. Z pošty je možné telefonovat.
Pouliční poštovní schránky (poštansko sanduče) jsou hranaté a žluté; pohodlně a spolehlivě můžete pohlednice odeslat prostřednictvím hotelové recepce.
Rent a car, dopravní předpisy a řidičské průkazy
V Černé Hoře nabízejí zapůjčení vozu společnosti Avis, Hertz, Europcar i řada dalších místních společností, zejména ve městech Herceg Novi, Budva, Kotor, Tivat, Podgorica a Bar.
Pronájem automobilu na 1 den stojí od 30,00 € podle typu vozu a jeho vybavení, sezóny, délky pronájmu a dalších okolností. Přestože se konkrétní podmínky zapůjčení liší, vždy potřebujete identifikační průkaz, věk minimálně 21 let, kreditní kartu a národní (někde i mezinárodní) řidičský průkaz. Vždy pečlivě prostudujte podmínky smlouvy a podepisujte jen to, čemu rozumíte. Ověřte si rozsah pojištění, zda je v ceně neomezený počet najetých kilometrů, kolik je v nádrži paliva (a co máte tankovat), při převzetí vyzkoušejte, zda vše funguje, zkontrolujte základní výbavu (trojúhelník, náhradní žárovky, nářadí a lékárničku) a stav pneumatik. Nezapomeňte na kontaktní telefon pro případ potíží. Při silniční kontrole je třeba předložit doklady, kterými vás autopůjčovna vybavila.
Při cestě autem do Černé Hory musí mít řidič – občan ČR platný řidičský průkaz, osvědčení o technickém průkazu vozidla a „zelenou kartu“ (doklad o zaplacení pojištění o zákonné odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla). Černohorské pohraniční orgány uznávají zelenou kartu vydanou pojišťovnou sídlící v České republice, pokud na ní není přeškrtnut symbol SRJ nebo YU nebo SČH nebo SCG. Kartu lze zakoupit i přímo na hranicích (pochopitelně za vyšší cenu). Mezinárodní řidičský průkaz není oficiálně potřeba, přesto jej vyžadují některé půjčovny a může usnadnit i jednání s policisty. Pokud cestujete soukromě zapůjčeným vozidlem, je nutný notářsky ověřený souhlas majitele (v angličtině nebo chorvatštině) kde je výslovně uvedeno, že vám auto poskytl k dispozici.
V Černé Hoře je přes pět tisíc km silnic, z čehož třetina má zpevněný povrch. Jsou všeobecně v horším stavu než v ČR, s výjimkou tzv. Jadranské magistrály, vedoucí souběžně s mořem od hraničního přechodu s Chorvatskem (Sutorina – Debeli brijeg / Karasoviči) do Ulcinje. I v turistické sezóně zde mohou probíhat opravy. Přestože silniční síť není příliš hustá ani kvalitní, vede do všech přímořských letovisek i do zajímavých turistických lokalit ve vnitrozemí. Některé silnice jsou však úzké a v mnoha místech nepřehledné (zde je na místě troubení, které místní používají běžně). Moderní stavbou je tunel Sozina (2005) na trase Bar – Podgorica, dlouhý 4,2 km. Poplatek za průjezd (včetně nových rychlostních přípojek) činí 2,50 € za osobní auto.
Pro profesionální řidiče a řidiče motocyklu platí absolutní zákaz alkoholu, pro řidiče osobního vozu je povolený obsah alkoholu v krvi 0,5 promile. I ve dne je povinnost mít zapnutá světla. Maximální povolená rychlost na dálnici je 120 km/hod, mimo obce 80 km/hod a v obci 60 km/hod. Je povinné používat bezpečnostní pásy na všech místech, kde je jimi vůz vybaven, a děti do 12 let nesmí sedět na předním sedadle automobilu. Telefonování za jízdy je zakázáno.
Řízení vozidla je nutno věnovat maximální pozornost, protože místní řidiči jezdí agresivně a riskantně a dopravní předpisy spíše nedodržují; kritickým místem jsou i kruhové křižovatky. I na hlavní silnici se mohou vyskytnout neosvětlení cyklisté, chodci, zvířata nebo dokonce koňské povozy. S dopravními policisty se zásadně nediskutuje: pokud byste se dostali do slovní potyčky, hrozí i odebrání cestovního pasu, udělení pořádkové pokuty a případně i předvolání k místnímu přestupkovému soudu. Policie má právo ukládat pokuty na místě. U závažných přestupků může dojít i k odebrání řidičského průkazu na 30 dnů až 6 měsíců. Také pokuty jsou vysoké. Objížďka je „obilazal“.
V případě nehody zásadně volejte policii, zejména pokud je vůz poškozen, a žádejte sepsání protokolu o dopravní nehodě. Kopie protokolu je důležitým dokladem nejen pro pojišťovnu ale i pro hraniční kontrolu při výstupu z Černé Hory.
Z hlediska bezpečnosti se doporučuje cestovat pokud možno za dne, v noci nezastavovat na odlehlých parkovištích, využívat raději osvětlených hotelových parkovišť apod. a auto zásadně zamykat. Ceny parkovného jsou obvykle 0,80 – 1,00 € za hodinu, ceny pohonných hmot obdobné jako v Česku. Většina čerpacích stanic je otevřena od pondělí do pátku 8.00 do 18.00; ve městech bývají otevřeny i o víkendu.
Restaurace, ceny, doporučení
Kromě hotelových restaurací, nabízejících často jídla mezinárodní kuchyně, najdete v Černé Hoře i menší místní podniky, zaměřené na černohorskou kuchyni (ryby, plody moře, jehněčí, telecí, skopové). Zatímco ceny ve vnitrozemí jsou srovnatelné s cenami v ČR, ceny na pobřeží zejména v hlavní turistické sezóně jsou vyšší. Další možností občerstvení jsou tzv. „fast-foody“: různé stánky a bistra, nabízející jednoduchá a levná jídla, například barbeque, pizzu, špagety, čevapi, burek, ražniči, pljeskavice apod.
Mnoho restaurací nabízí širokou škálu jídel, takže můžete zvolit jídla kuchyně italské, německé, mezinárodní či středomořské; běžné je i nechat si zabalit jídlo s sebou (takeout). Většina restaurací má zahrádky a prakticky na každé pláži najdete aspoň jednu tavernu v řeckém stylu s příjemným posezením. Na pobřeží vás překvapí fantastický výběr čerstvých ryb. Táž ryba přitom může mít různá jména i v restauracích, které spolu sousedí. Celé jídlo včetně dobrého vína pořídíte za méně než 10 € za osobu.
Přestože v Černé Hoře kouří dle statistik 40 % populace, je kouření je zakázáno na všech veřejných místech, včetně dopravních prostředků, klubů a restaurací.
V restauraci:
předkrm = od € 1,50
polévka = od € 1,00
hotové jídlo = od € 2,00
speciality na grilu = od € 4,00
ryby = od € 6,00
přílohy = € 1,00 – 2,00
pizza = € 3,00 – 7,00
špagety = € 4,00 – 8,00
saláty = € 1,00 – 3,00
dezerty = od € 3,00
palačinky = od € 1,50
zmrzlina (1 porce) = € 0,30
káva = € 0,50 – 1,00
minerální voda 0,5 l = € 1,00
nealkoholické nápoje, džusy = € 0,50 – 2,00
pivo 0,33 l = € 1,25
víno stolní 1 l = od € 4,00
víno značkové 0,7 l = od € 8,00
destiláty domácí / zahraniční (3 cl) = od € 0,80 / 1,50
míchané nápoje = od € 2,50
Různé
Demografie
Na území Černé Hory žije asi 650 tisíc obyvatel, z nichž Černohorců je 43 %, Srbů 31 %, Bosňanů 8 %, Albánců 5 %, Muslimů (jak sami sebe při posledním sčítání lidu deklarovali) 5 %, Chorvatů 1 % a Romů 0,5 %. Většina z nich je silně nábožensky založená; žijí zde vedle sebe pravoslavní (60 – 75 %), muslimové (19 %) i katolíci (4,5 %). Pouze 1,5 % jsou ateisté. Odhaduje se, že asi 200 tisíc Černohorců žije mimo území Černé Hory.
Jaroslav Čermák (1830 Praha – 1878 Paříž)
Český romantický malíř, zastánce myšlenky slovanské vzájemnosti, žil a tvořil převážně v Paříži, Mnichově, v Černé Hoře a Dalmácii, kde některá díla vytvořil při pobytu ve vesnici Mandaljena v oblasti Župa Dubrovačka východně od Dubrovníku. Černohorcům, které obdivoval, se snažil pomoci v boji proti tureckému útlaku, a roku 1862 se osobně účastnil i osvobozovacích bojů u Cetinje. Jeho obrazy jsou chloubou sbírek zdejšího Národního muzea.
Kláštery, cenné kostely a mešity
Černá Hora je doslova muzeem pod širým nebem, kde se nacházejí vedle sebe pravoslavné kláštery, katolické kostely i mešity. Jsou otevřeny pro lidi dobré vůle, bez ohledu na vyznání. Zejména kláštery jsou typickým prvkem černohorské krajiny a vyhledávaným turistickým cílem. Funkční mužské ortodoxní kláštery jsou Bijela, Cetinje, Dajbabe, Djurdjevi Stupovi, Donje Brcele, Duljevo, Gradište, Kom, Kosijerevo, Miholjska Prevlaka, Moračnik, Morača, Ostrog, Piva, Podmaine, Podmalinsko, Praskavica, Rezevici, Savina, Sveti Luka v Kotoru, Sveti Nikola (Obod), Sveti Petar Cetinjski, Stanjevici, Starceva Gorica a Vranjina. Ženské ortodoxní kláštery jsou Banja u Risanu, Celija Piperska, Dobrilovina, Duga Moracka, Gornje Brcele, Podlastva, Zdrebaonik a Zupa Niksic. Mnoho klášterů se teprve rekonstruuje a několik dalších bylo dostavěno nedávno (Sveti Kirilo a Metodije v Recine u Kolašinu) nebo se ještě staví (Sveti Arhandjeli u Morače). Cenné katolické kostely s freskami či jinými památkami se nacházejí v Kotoru; jsou to katedrála Sveti Tripun (1166), kostel Blazena Ozana (Sveta Marija od rijeke, 1221), kostel Gospa od Skrpjela (1630) na stejnojmenném umělém ostrůvku v Boce Kotorské, Sveta Klara (18. stol., s františkánským klášterem), Sveti Luka (17. stol.), Sveti Mihail (14. stol.) a Sveti Nikola (1902); cenné jsou i kostely Sveti Ivan (17. stol.) v Budvě a Sveta Tekla (14. stol.) v Sutomore. Nejvýznamnější mešity v Černé Hoře se nacházejí v Pljevlje, na severu země. Jsou to mešita Huseina paši (16. stol.) se 42 m vysokým minaretem, Stará mešita (1471/18. stol.) s bohatě dekorovaným minaretem, Obranná věž Redzepagic (17. stol.) a Sultánova mešita (1909), s kamenným minaretem. Další cenné mešity jsou Vezírova mešita (15. stol. / 1994) v Gusinje, Hadži Smailova mešita v Nikšiči, Skenderova mešita (15. stol.) v Podgorici a stará mešita (Osmanagic – Lukacevic) tamtéž. Unikátními památkami jsou rovněž náhrobky nad hroby významných osobností, většinou ve formě staveb s kupolí, s plnými stěnami nebo nesených sloupy. Některé náhrobky připomínají malé mešity a ke všem se vážou legendy. Dochované náhrobky lze spatřit např. v Plevlje, Žabljaku, Ulcinji, Baru, Podgorici, Bijelo Polje, Rozaje, Petnjici a Gusinje.
Turisticky atraktivní kláštery jsou například: Gradište (11. – 12. stol.), středověký, památkově chráněný klášter, ležící 3 km od Petrovace směrem na Bar. Komplex má obytnou budovu (konak) a tři kostely: Zesnutí Bohorodičky (Uspenje Bogorodice), stojící mimo bývalé opevnění, hlavní kostel sv. Mikuláše (Sv. Nikola; cenný ikonostas) a třetí je sv. Sávy (Sv. Sava). Z obranné zdi se zachovalo jen torzo, stejně tak z původních klášterních fresek. Za 2. světové války byl klášter vypálen. Zříceniny benediktinského kláštera Matky Boží Ratacké (Bogorodica Ratačka, 11. – 12. stol.) se nacházejí na mysu Ratac, 2 km od Sutomore. Neuchránily ho ani bašty a hradby: v 16. století byl rozbořen Turky. Ve 12. století zde vznikl tzv. Letopis popa Dukljana (Ljetopis popa Dukljanina), který je nejstarším zdrojem poznatků o středověkých dějinách Černé Hory, Chorvatska a Srbska. Klášter Podlastva (14. stol.) v obci Lastva Grbaljska 5 km od Budvy byl dle legendy založen srbským králem Dušanem. Stal se nejen duchovním, ale i politickým centrem celé oblasti a roku 1427 zde byl vyhlášen tzv. Grbaljský zákoník. Současný klášterní kostel je zasvěcen Narození Matky Boží (Rodjenje Presvete Bogorodice); má fresky ze 17. století. Spolu s konakem, kde žije několik řeholnic, je chráněn zdí se dvěma branami. Zemětřesení v roce 1979 klášter poškodilo, ale zároveň odkrylo fresky z 15. století a torza mozaiky, křtitelnice a kamenné plastiky, pravděpodobně z původní byzantské baziliky z 5. až 6. století.
Klášter Podostrog (někdy zaměňovaný se sousedním Podmaine, 17. stol.) leží 2 km od Budvy na úpatí kopců Ostrog a Dubovica. Jsou tu dva kostely ze 17. a 18. století, oba zasvěcené Matce Boží; menší (starší) má zbytky fresek. Klášterní konak býval rezidencí panovníků Černé Hory: v 18. století zde zemřel vladyka Danilo a později zde žil a tvořil vladyka Petr II. Petrovič Njegoš. Proti nepřátelům byl celý komplex včetně hospodářských stavení chráněn hradbou se střílnami a strážními věžemi. V klášteře žijí mniši a probíhá jeho oprava po zemětřesení roku 1979.
Klášter Rezeviči, kulturní památka Černé Hory, leží u letoviska Petrovac a pyšní se třemi kostely. Nejstarší (1225), zasvěcený „Uspenje Bogorodice“ (Zesnutí Bohorodičky), dal dle tradice postavit kostel srbský král Štěpán I. Prvověnčaný (první korunovaný); jsou zde zbytky fresek ze 13. století a ikonostas s freskami ze 17. století. Druhý kostel (14. stol.), zasvěcený sv. Štěpánu, a postavený srbským králem Dušanem byl zničen; v 19. století byl na jeho místě postaven nový a dochovalo se jen torzo fresek. Třetí kostel (18. stol.), s ikonostasem od místního malíře, je zasvěcen sv. Trojici. Cenná je zde ikona Bohorodičky (17. stol.). Savina je funkční mužský pravoslavný klášter na okraji Herceg-Novi, na břehu Boky Kotorské. Hradby chrání konak, hřbitov, hospodářské budovy a dva kostely zasvěcené Zesnutí Bohorodičky (Uspenje Bogorodice), jež jsou v den jejího svátku cílem slavné pouti. Malý kostelík je cenný svým stářím, velký ohromí byzantským slohem s barokními prvky (18. stol.). Pýchou kláštera je klenotnice a knihovna. Třetí kostel (19. stol.) na kopci byl zasvěcen sv. Sávovi (Sv. Sava), prvnímu světci srbské autochtonní církve. Za pěší výstup je odměnou vyhlídka.
Petr II. Petrovič Njegoš a jeho mauzoleum na Lovčenu
Petar II. Petrovič Njegoš (1813 - 1851) byl vladyka, který sjednotil černohorské kmeny a vytvořil stát, kterému vládl v letech 1830 - 1851. Zároveň byl hlavou černohorské pravoslavné církve a je uznáván jako největší černohorský básník a filosof. Narodil se v horské vesničce Njeguš; v jeho rodném domě je dnes muzeum. Do 17 let byl pravoslavným mnichem pod jménem Petr, ale po smrti strýce (vladyka Petr I. Petrovič-Njegoš, za zásluhy o Černou Horu prohlášený za svatého jako Petr Cetinjský) byl černohorským sněmem zvolen za vladyku. Mluvil několika jazyky, hodně cestoval, a získané poznatky doma zúročil. V Cetinje, kde si vybudoval rezidenci, založil i první státní školu (1834) a tiskárnu. Napsal tu své nejznámější dílo, „Horský věnec“ (Gorski vjenac) o bojích Slovanů proti nepřátelům, a přestože žil v celibátu, i nejkrásnější milostnou báseň v srbštině, „Noč skuplja rijeka“. Věděl, že má tuberkulózu, na niž se tehdy umíralo, a proto nechal roku 1845 postavit kapličku, v níž chtěl být pochován, na svém oblíbeném místě na Jezerském vrchu v pohoří Lovčen. Poté, co v 1. světové válce Rakušané kapličku roku 1916 zničili, byly ostatky přeneseny na hřbitov v Cetinji. Do kapličky, obnovené králem Alexandrem Karadjordjevičem, se vrátily roku 1925. Současné mauzoleum na vrcholu Lovčenu (vyhlídka) dala postavit roku 1974 socialistická Jugoslávie; stavbu i sousoší uvnitř navrhl Ivan Meštrovič v roce 1958. Njegošova socha je z černého mramoru (3,5 m, 28 tun), stejně jako orel s rozepjatými křídly, symbol Černé Hory. Z parkoviště vede k mauzoleu tunel se 460 schody; vchod zdobí dvě karyatidy (Černohorka s dcerou v lidových krojích). Pohoří Lovčen má pro Černohorce velký význam, protože podle jeho černých skal, jak vypadají po dešti, země získala svůj název.
Zeměpis, geografické poměry
Černá Hora (Crna Gora) se nachází v jihovýchodní Evropě a sousedí s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Kosovem a Albánií; celková délka hranic je 614 km. Povrch Černé Hory je převážně zalesněný a hornatý (průměrná výška země je 1050 m n.m.). Všechna pohoří náleží k Dinárské horské soustavě a byla modelována ledovcovou erozí.
Převládají vápence a dolomity, často zkrasovatělé: jsou zde škrapová pole, jeskyně, závrty, ponory, vyvěračky i jeskyně. Nejvyšším pohořím je Durmitor (národní park, Bobotov Kuk 2522 m. n. m.), spadající do kaňonu řeky Tary. Na Durmitor navazuje pohoří Sinjajevina (Babin zub 2253 m. n. m.). Dva tisíce výškových metrů přesahují i masívy Ljubišnja (2338 m. n. m.), Volujak (2294 m. n. m.), Bioč (2396 m. n. m.), Maglič (2386 m. n. m.), Terskavec (2093 m. n. m.), Stožac (2140 m. n. m.) a Maganik (2139 m). n. m.). Na hranicích s Albánií se vypíná pohoří Prokletije, s nejvyšší horou Zla Kolata (2534 m. n. m.). Pobřeží dominují pohoří Rumija (1593 m. n. m.), Lovčen (1749 m. n. m.) a Orjen (1895 m. n. m.). Atraktivními partiemi vedou turistické stezky. Největší nížina je v okolí Podgorice. Řeky Morača a Zeta se vlévají do Skadarského jezera, Tara (přes Drinu, Sávu a Dunaj) do Černého moře. Většina řek v krasu je ponorná. Jezer je okolo 40, největší je Skadarské; další jsou např. Krupačko a Liveroviči u Nikšiče, Crno jezero v Durmitoru, Biogradsko jezero v Bjelasici a Plavsko jezero na úpatí Prokletije. Pobřeží v délce 293 km je úzký pás země podél jaderského moře, táhnoucí se od Herceg Novi po ústí řeky Bojana na albánských hranicích. Je členité s množstvím zálivů, ostrovů a poloostrovů, písčitými i oblázkovými plážemi a bujnou vegetací. K Černé Hoře patří též ostrůvky Mamula, Gospa od Škrpelja, Sv. Marko, Sv. Nikola, Ada, Mala Ada a několik dalších. Území Černé Hory je seismicky aktivní; mnoho památek bylo poničeno při zemětřesení roku 1979, s epicentrem pod masívem Lovčenu.
Fauna a flora, ochrana přírody, národní parky
Na území Černé hory byly vyhlášeny čtyři národní parky (NP): NP Lovčen (1952; 6,4 tis. ha, dubové i bukové porosty, vysokohorské louky, skalní vegetace), NP Skadarské jezero (1983; 40 tis. ha, botanická a ornitologická lokalita), NP Durmitor (1980; 39 tis. ha, kras, ledovcová jezera a kaňon Tary) a NP Biogradska Gora (1952; 5,4 tis. ha, lesy, horské louky, prales, medvědi). Ochrana přírody není tak přísná a důsledná jako v ČR: turisté se běžně pohybují i mimo značené stezky a mnohde je povoleno i volné táboření.
Vegetace odpovídá teplému klimatu a vápencovému podkladu; limitujícím faktorem je nedostatek vody, která mizí v krasovém podzemí. Rozsáhlé odlesnění je důsledkem těžby dřeva v minulosti, zejména na stavbu lodí a topení. V nedostupnějších polohách se dochovaly jehličnaté i listnaté lesy, v nichž jsou zastoupeny borovice, javory, jilmy i jedlé kaštany. V křovinných macchiích převažují vždyzelené duby, cesmíny, habrovce, smokvoně, cisty, myrty, marhaníky, chvojníky, listnatce a další. Celkem bylo v Černé Hoře napočteno 2800 původních rostlinných druhů; další druhy, dovezené a vysazované zejména v hotelových parcích a zahradách, se zde aklimatizovaly (palmy, libanonský cedr, vistárie, bouganvillea, eukalypty). Ze savců žijí v horách medvědi (asi 150 kusů), vlci (200 – 300 kusů), rysi, šakali, divoké kočky, vydry, kuny, jelení a srnčí zvěř a divoká prasata. Z ptactva jsou nápadní dravci (orli, sokoli), sovy, datli a vodní ptáci na moři i jezerech (volavky, kormoráni, pelikáni, různé druhy bahňáků). Teplé podnebí je ideální pro plazy a obojživelníky: známí jsou zmije růžkatá, štíři, ještěrky a unikátní blavor (beznohý ještěr připomínající hada). Ve vodách žije 24 endemických druhů ryb.
Hospodářství, přírodní rizika a ekonomika
Nerostné zdroje jsou bauxit, hnědé uhlí a rudy barevných kovů (zejména mědi, olova a zinku), jsou zde i naleziště ropy a zemního plynu. Povrchové doly se nacházejí zejména na severu země, u města Pljevlja. Z mořské vody se získává sůl.
Hlavní průmyslová odvětví jsou hutnictví (výroba oceli a hliníku), strojírenství, potravinářství (včetně konzerváren ryb) a textilní a chemická výroba. Důležité je i zpracování dřeva, kožešnictví a gumárenství. Rafinérie je v Baru, výroba hliníku v Podgorici. Exportují se ocel, hliník, tabák a potraviny, dovážejí se ropa a zemní plyn, pohonné hmoty, stroje a zařízení, textil a spotřební zboží.
Zemědělsky je využíváno asi 30 – 40 % půdy, převážně jako pastviny pro krávy, ovce a kozy; orné půdy je z toho pouze 6 %. Důležitá je rostlinná výroba: pěstují se zejména obilí, vinná réva, olivovníky, fíkovníky, tabák, mandloně, citrusy a palma datlová. Významný je i rybolov.
Černá hora patří mezi nejchudší evropské země, na jejímž hospodářství se stále více podílí cestovní ruch. Výše HDP na hlavu v paritě kupní síly je 9,8 tis. USD (2009). Z pracovní síly 260 tisíc osob pracuje v zemědělství 2 %, v průmyslu 30 % a ve službách 68 %.
Státní zřízení, administrativní uspořádání
Černá Hora je demokratická republika v čele s prezidentem voleným v přímých volbách na pětileté funkční období. Od roku 2003 je prezidentem je Filip Vujanovič (1954). Je oblíbený a známý tím, že chodí mezi lidi bez ochranky.
Parlament Republiky Černá Hora (Skupština Republike Crne Gore) je jednokomorový, s 81 poslanci volenými na 4 roky. Prezident jmenuje premiéra, premiér si vybírá ministry. Parlament mj. jmenuje soudce, může vyjádřit nedůvěru vládě většinou svých členů.
Černá Hora se administrativně dělí na 21 obcí (opština). V centrální oblasti se nacházejí opštiny Podgorica, Nikšič, Danilovgrad, Cetinje a Plužine, v jižní oblasti Ulcinj, Bar, Budva, Tivat, Kotor a Herceg Novi a v severní oblasti Kolašin, Šavnik, Žabljak, Mojkovac, Bijelo Polje, Pljevlja, Berane, Andrijevicu, Plav a Rožaje.
Historie v datech
40 – 30 tis. př.n.l.: Doložené osídlení v regionu.
2 tis. před n.l.: Usazují se indoevropské ilyrské kmeny.
5. stol. př.n.l.: Z ilyrských kmenů vynikají Dalmatové; těží sůl a obchodují s Italiky a Kelty.
233 př.n.l.: Ilýrii obsazují Římané.
395 n.l.: Po rozdělení Římské říše se oblast stává součástí Východořímské říše.
5. – 6. stol.n.l.: Jako výsledek stěhování národů (Gótové, Avaři) se v oblasti usazují Slované.
9. stol.: Přijetí ortodoxního křesťanství od Cyrila a Metoděje.
10. stol.: Vznik knížectví Duklja (Doclea).
1040 – 1043: Černohorci porazili byzantská vojska; ke knížectví se připojují srbská města.
1168: Knížectví Duklja si podrobili Srbové.
15. stol.: Vzniká autonomní knížectví Zeta, též známé jako Crna Gora.
1481: Připojení území do Osmanské říše 1481; některé kmeny uprchly do hor a vytvořily nové hlavní město Cetinje, takže Turci ovládli jen pobřeží, z ostatního území jim je odváděna daň.
16. – 17. stol.: Území kontrolují nejen Turci a Benátčané, ale i místní mocné rody, Balšičové a Crnajevičové.
1700: Danilo I. Petrovič sjednocuje stát.
1747 – 1830: Petr I. Svatý Cetinjský zavedl dědičné právo na trůn.
1809: Napoleon založil Ilyrskou provincii, jejíž součástí byla Istrie a Dalmácie až po Boku Kotorskou.
1813 – 1851: Petr II. Petrovič Njegoš, národní hrdina, vladař a básník pokračoval v boji proti Turkům a postaral se o rozkvět země (mj. zavedl daně, úřady a zřídil první školu a tiskárnu).
1852: Vláda pravoslavných metropolitů z Cetinje převedena na světské knížectví.
1878: Berlínským kongresem uznána nezávislost Černé hory velmocemi včetně Turecka.
1910: Knížectví povýšeno na království.
1912 – 1913: První a druhá balkánská válka.
1914: Černá Hora vstupuje do 1. světové války na straně Srbska, později tzv. Dohody.
1916 – 1918: Území Černé Hory okupováno Rakousko-Uherskem.
1918: 26. listopadu připojena Černá Hora k Srbsku; s nímž se stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (Kraljevina SHS).
1922: Většina původního území Černohorského království spojena s Bokou Kotorskou do nově zřízené Zetské oblasti.
1929: Po převratu byla Kraljevina SHS přejmenována na Království Jugoslávie.
1941: Jugoslávie obsazena jednotkami Mussoliniho Itálie a nacistického Německa; odpor proti okupantům vede Chorvat Josip Broz zvaný Tito, který se stal velitelem partyzánského boje.
1941 – 1944: Černohorské království obnoveno jako loutkový stát Mussoliniho Itálie.
1945: Vzniká Svazová republika Černá Hora.
1946: Začlenění do Federativní lidové republiky Jugoslávie jako jedna ze 6 republik.
1963: Svazová socialistická republika Černá Hora je jednou z republik socialistické jugoslávské federace (SFRJ).
1992: Na základě referenda zůstává Černá Hora ve svazku se Srbskem ve Spolkové republice Jugoslávie.
2003: Vznik společné republiky Srbska a Černé Hory.
2006: Samostatnost Černé Hory, přijetí do OSN.
2008: Žádost o přijetí do EU.
Spropitné
V restauracích se cena běžně zaokrouhluje, případně se nechává spropitné ve výši 10 % celkové útraty. Taxikáři spropitné neočekávají, avšak malou částku navíc ocení.
Svátky
Státní svátky představují dva dny volna. Pokud připadnou na neděli, nepracuje se následující dva dny. Státními svátky jsou:
1. leden: Nova godina (Nový rok)
7. leden: Božič (pravoslavné vánoce); 3 dny
27. duben: Den ústavy (2007)
březen – duben: velikonoce (Veliki petak a Vaskrs – pátek, neděle, pondělí); pohyblivý
1. květen: Praznik rada (Svátek práce)
9. květen: Den vítězství
21. květen: Dan nezavisnosti (Den nezávislosti)
13. červenec: Dan državnosti (Den státnosti; 1878)
1. listopad: Všech svatých (Svi sveti)
24. – 25. prosince: římskokatolické vánoce (Božič, 3 dny)
Pohyblivé náboženské svátky jsou rovněž muslimské svátky Ramazanski bajram (3 dny) a Kurbanski bajram (3 dny) a židovské svátky Pasha (2 dny) a Jom Kipur (2 dny).
Slaví se i svatý Sáva (27. ledna, jako svátek „duchovna“), Mezinárodní den žen (8. březen) a řada místních svatých, neboť každá rodina má po generace „svého“ patrona či ochránce a v den jeho svátku má zvykové právo na dovolenou.
Telefonování + roaming
Pro mezinárodní a místní hovory lze použít telefonní automaty (telefonska govornica) na předplacené telefonní karty Montenegro Card. Dají se koupit na poštách, nádražích i v obchodech a ve stáncích za cenu 2 € (100 impulzů), 5 € (320 impulzů) a 7 € (550 impulzů). Telefonní automaty jsou i na poštách. Telefonování z hotelů je možné, ale drahé.
Všichni čeští operátoři mají v Černé Hoře roaming a po celé zemi je dostatečné pokrytí signálem. Na aktuální ceny hovorů a SMS se informujte u svého operátora.
Na všech pobočkách Čedoku lze zakoupit předplacenou mezinárodní telefonní kartu „X“.
Předvolba do ČR je +420 (00420), předvolba do Černé Hory +382 (00382); předchozí kód +381 je též stále ještě užíván.
Tísňová volání, důležitá čísla
policie (policija): 122
hasiči (vatrogasci): 123
záchranná služba (hitna pomoč): 124
odtahová služba: 3111 256
telefonní informace: 1181
všeobecné informace: 1300
turistické informace: 9817 (nepřetržitě)
informační centrum AutoMotoSavez Černé Hory (silniční služba): 19807
informace o železniční dopravě (hlavní nádraží Podgorica): 081 620-430
letiště Podgorica: 9804
pohotovostní služba Čedoku: +420 724 626 775
Víza, vstupní formality
Cestovním dokladem pro vstup českého občana do Černé Hory je cestovní pas, platný pro občany EU nejméně 6 měsíců od vstupu do země. Při vstupu ze Srbska je nutné vízum, podmínky se ale mohou krátkodobě měnit. Přestože nezletilé děti ve věku do 15 let mohou být podle českého právního řádu zapsány do pasu svých rodičů a takto mohou cestovat i na území Černé Hory, z praktických důvodů MZV ČR doporučuje, aby byly všechny cestující osoby včetně dětí vybaveny vlastním platným cestovním pasem, protože to některé hraniční orgány vyžadují. Pro turistické cesty a tranzit není třeba vízum.
Z rozhodnutí černohorských orgánů mohou od roku 2004 občané České republiky cestovat do Černé Hory i na občanský průkaz (typ karta, se strojově čitelnou zónou); v tom případě však lze v Černé Hoře pobývat maximálně 30 dnů a neplatí to pro cesty letadlem. České zastupitelské orgány však důrazně upozorňují, že by se na toto rozhodnutí turisté neměli spoléhat, a aby nadále cestovali do Černé Hory s pasem, který je ostatně potřeba i k cestám do sousedních států (Srbska, Bosny a Hercegoviny a Albánie).
Při vstupu autem na území Černé Hory se platí „ekologická taxa“ (ekotaksa, eko-naknada), jejíž platnost je 1 rok. Za vozidlo o počtu sedadel do 10 míst k sezení se platí 10 €. Viněta, která je dokladem o zaplacení, musí být viditelně umístěna na čelním skle.
Zajímavá místa
Podgorica
Hlavní město (140 tis. obyv., 45 m n.m.) leží 40 km od moře a 30 km od Skadarského jezera mezi řekami Morača, Ribnica, Zeta, Cijevna a Sitnica, pod návrším Gorica (odtud jméno). V okolí jsou vinice. Římskou osadu Birziminium vystřídala slovanská osada Ribnica; ve 14. století patřila knížectví Zeta a v letech 1479 - 1878 byla jako kamenná pevnost součástí Osmanské říše. Z té doby se zachovala Sahat-kula, hodinová věž. Za 1. světové války Podgoricu okupovaly rakousko-uherské jednotky, od roku 1918 byla součástí Jugoslávie, za 2. světové války ji obsadili Italové. Ve válce byla zčásti zničena, při obnově byly vybudovány široké bulváry, parky a reprezentační budovy. V roce 1946 byla přejmenována na Titograd; původní jméno získala roku 1992. Je zde hliníkárna, Černohorské národní divadlo, Národní muzeum, Městské muzeum, Centrum archeologického výzkumu, Přírodovědné muzeum (Prirodnjački muzej), zimní sídlo krále Nikoly I. (dnes galerie s parkem), podgorická mešita (2008) a univerzita. Zajímavé jsou centrum města (Stara Varoš), kostel Sveti Djordje s hřbitovem (11. stol.), římský akvadukt a Most tisíciletí (2005) zavěšený most přes řeku Morača (délka 140 m, výška pylonu 57 m).
Bar
Moderní město (21 tis. obyv.) a letovisko na úpatí pohoří Rumija je důležitým přístavem v zátoce Luka Bar s trajektovým spojením do italského Bari. Původní Stari Bar poničený zemětřesením je odtud 4 km. Památkami jsou pevnost Haj Nehaj, se zbytky staveb z 15. století a zámkem krále Nikoly, akvadukt a zámek Topolica s vlastivědným muzeem. Městská oblázková pláž je dlouhá 2 km. V okolí rostou olivovníky staré přes dva tisíce let, nedaleké Skadarské jezero je ornitologickou rezervací, zajímavé jsou desítky kostelíků a klášterů a jeskyně Canj a Dobre Vode, kde jsou rovněž pláže.
Budva
Středověké město (11 tis. obyv.) leží při Jadranské magistrále v Budvanské zátoce, v délce 21 km přezdívané díky písečným i oblázkovým plážím „Budvanská riviéra“. Bohatá středomořská až subtropická vegetace je výsledkem mírného klimatu a enormní délky slunečního svitu. Městu dominují pohoří Paštroviči a Lovčen. Původní ilyrskou osadu na ostrově (později spojeném nánosy s pevninou) dobyli ve 4. stol. př.n.l. Řekové (jméno Batua) a roku 168 př.n.l. Římané. Poté se zde vystřídali Byzantinci, Saracéni, Nemanjiči, Balšiči a v 15. století Benátčané, kteří je udrželi 350 let. V 16. století město vypálili Turci, v 17. století je poškodilo zemětřesení. V 19. století je ovládli Rakušané a od roku 1918 bylo součástí Jugoslávie. Velké škody způsobilo zemětřesení roku 1979. Zajímavosti jsou jachetní přístav (Marina Budva) a ostrůvek Sveti Nikola (sv. Mikuláš), památkami jsou pevnost (Citadela se zbytky kostelíka Panna Maria de Castello) a mohutné hradby vybudované zejména Benátčany, dvě městské brány (Kopnena vrata a Morska vrata), dlážděné uličky, opakovaně přestavovaný biskupský kostel sv. Jana (Sveti Ivan, 8. – 9. stol.; zázračná ikona Bohorodičky), rakousko-uherská pevnost, zbytky raně křesťanské baziliky (5. – 6. stol.), kostel Narození sv. Jana Křtitele (Rodjenja Svetog Ivana Krstitelja, zkráceně Sveti Ivan), kostel sv. Trojice (Sveta Trojica), předrománský kostelík Santa Maria in Punta (P. Maria Na mysu, 840 n.l. / 12. stol.) a kostel sv. Sávy (11. stol., fresky z 12. stol.). Nejznámější pláže jsou Slovenská, Mogren, Jaz a Trsteno. Sveti Stefan, asi 8 km od Budvy, je skalnatý ostrůvek spojený s pevninou úzkou písečnou kosou, lemovanou plážemi s navezeným růžovým pískem. Původní rybářská osada s 80 kamennými domky byla přebudována na hotelový komplex s luxusními apartmány. Významné kláštery jsou mj. Stanjevici, Podostrog, Rezevici a Gradište.
Herceg Novi
Přístav a turistické letovisko, výjimečné množstvím slunečního svitu, založil na strategickém místě v ústí Boky Kotorské pod pohořím Krivošije ve 14. století bosenský král Tvrtko jako centrum obchodu se solí. Jméno pochází z 15. století, kdy ho ovládal vévoda („herceg“) Štěpán Vukčič Kosača. V roce 1481 získali přístav Turci; zbudovali mj. Kanli Kulu (Krvavou pevnost, dnes divadlo pod širým nebem). Roku 1538 je vyhnala spojená vojska Španělů, Benátčanů a papežského státu. Turci následujícího roku dobyli přístav zpět a admirál Hajrudin Barbarossa dokonce daroval život statečným obráncům. Do rukou Benátčanů se město vrátilo roku 1687 a v roce 1797 připadlo Rakousku (kostel Sv. Arhandjel Mihail, 1900). Další památky jsou mj. hradby, bašta Horní hrad (Gorni grad), věže Kanli Kula (1483) a Sahat Kula (1667, s hodinami) a pevnosti Spanjola (1538) a Forte Mare (1687; dnes letní kino a diskotéka). Zajímavosti jsou světoznámá botanická zahrada, Námořní muzeum (Pomorski muzej), Vlastivědné muzeum (Zavičajni muzej) a stupňovité uličky Starého města.
Slavným rodákem je kněz Leopold Bogdan Mandič, svatořečený papežem Janem Pavlem II. (1983). Žil zde Ivo Andrič, jediný jihoslovanský nositel Nobelovy ceny za literaturu (1961), původem z Bosny. Na předměstí Topla je cílem klášterní komplex s kostely sv. Spasitele (18. stol.) a sv. Jiří (17. stol.), oba s cennými ikonostasy a ikonami, kde před kostelem sv. Spasitele je busta Petara II. Petroviče Njegoše, černohorského vládce a básníka. Milovníky koupání lákají pláže; promenáda „Pet Danica“ vede do lázní Igalo, s termálními mírně radioaktivními prameny a léčivým bahnem (až do Meljine měří 7 km). V Igalo vyvěrají prameny z mořského dna, spolu s bahnem z ústí říčky Sutoriny jsou účinné při léčení pohybového ústrojí, stavů po úrazech, operacích, obrně a ochrnutí. Lázně nabízejí i koupání v moři (betonové plošiny i písečné pláže). Péči poskytuje Institut Igalo, komplex léčebných, rehabilitačních, ubytovacích a sportovních zařízení. Vila „Galeb“, kterou si zde nechal vybudovat prezident Tito, dnes slouží jako rezidenční objekt černohorské vlády. Cílem výletů jsou ostrůvek Mamula (neobydlený, pevnost z 19. stol.), Modrá jeskyně (Plava špilja) na poloostrově Luštica, pojmenovaná dle intenzívní modré barvy (hloubka vody 3 – 4 m, výška stropu 9 m, lze do ní vjet na loďce). Atraktivní je i lesopark Savinska dubrava, s pravoslavným klášterem Savina, zasvěceném sv. Sávovi, s několika kostely.
Kaňon řeky Tara
Nejhlubší kaňon v Evropě (délka 82 km, hloubka 400 až 1600 metrů) je součástí národního parku Durmitor, chráněn UNESCO (1980); roste zde více než 1500 druhů rostlin a žije mj. 130 druhů ptáků. Nejfotogeničtější je z vyhlídky Čurovac (1625 m n.m.), na niž vede turistická cesta z osady Žabljak (1456 m n.m., tis. obyv., terény pro běžky, sjezd i snowboarding). Nedaleko Žabljaku byla Tara přemostěna: most z roku 1937 (154 m dlouhý, 135 m vysoký) navrhl inženýr Z. Jaukovič, který ho roku 1942 na příkaz partyzánů vyhodil do povětří; pomník připomíná, že byl za to okupanty popraven. Most byl obnoven roku 1946 a začíná pod ním rafting (50 €). Oblíbené je i sjíždění řeky na vorech a kánoích.
Kaňon řeky Morača a klášter Morača
Kaňon řeky Morača se nazývá Platije, je dlouhý 35 km a leží asi 10 km od Podgorice. Tok řeky doprovází silnice vytesaná ve skalách, celkem s 32 tunely a nesčetnými pomníčky. Kaňonem vede i železnice (1976), rovněž s četnými tunely a mosty. Na konci kaňonu byl postaven klášter Morača (13. stol., kostel Zesnutí Bohorodičky – Uspenje Bogorodice, cenné fresky a ikony, kostelíček sv. Mikuláše, zahrady se včelíny), za symbolické vstupné přístupný veřejnosti. Atrakcí je i nedaleký vodopád Svetigora.
Kotor
Významný přístav (lokalita UNESCO, 1979, včetně okolí) leží v Boce Kotorské, což je přírodní záliv, několika rameny hluboko zaříznutý do krasového pobřeží. V přední části se člení na zálivy Hercegnovski a Tivatský a za 350 m širokou úžinou zvanou „Verige“ (podle řetězů, které tu bývaly nataženy a kterou dnes po 24 hod přeplouvají trajekty spojující osady Lepetane a Kamenari) se větví na Risanski záliv a Kotorski záliv. V minulosti Boka Kotorská sloužila jako základna válečného námořnictva Rakouska – Uherska a do dějin vešla neúspěšnou vzpourou na zakotvených lodích, které vyvolal (1.2.1918) Čech František Raš z křižníku Sankt George.
Systém opevnění, dokonalý příklad pevnostní architektury ve Středomoří, představuje komplex mohutných, 2 – 16 metrů silných hradeb, obepínajících nejen „Dolní město“, ale zahrnujících i pevnost Sveti Ivan (Sandjovani, 280 m n.m.) na skalním ostrohu, kde první opevnění vybudovali již Ilyrové. Na pevnost Sveti Ivan vede strmá pěší stezka kolem kostelů P. Marie Kolegiaty a Gospa od Zdravlja (kostel Uzdravující Matky Boží; 15. stol.); výhled stojí za námahu. Celková délka kotorských hradeb je 4 km, maximální výška 20 m. Dokonalé je využití terénu, včetně říčky Škurda, vyvěračky Gurdič a mořského břehu. „Mořská brána“ (Morska vrata), kdysi přístupná jen od moře, vede do historického jádra, poškozeného zemětřesením roku 1979. Od pevniny vedou Severní brána (Sjeverna vrata, 16. stol.) s visutým mostem přes Škurdu a Jižní brána (Južna vrata), chráněná třemi věžemi (ze 13., 16. a 18. století) a visutým mostem přes Gurdič. Proti tureckému nebezpečí byly v 15 – 17. století budovány bašty: směrem k moři bašta Valier a Korner, směrem k severu Riva, Bembo, Citadela a s válcovou věží Kampana. V západním sektoru byla v 15. století postavena Malá pevnost s věží Kontarini, jež měla chránit bránu vedoucí do vnitrozemí. Dalšími památkami jsou hodinová věž (17. stol.), románská katedrála Sveti Tripun (12. stol.), zasvěcená patronovi Kotoru, kostely Sveti Luka (13. stol.), Sveta Ana (12. stol.), Sveta Marija (13. stol.), Princův palác (17. stol.) a Napoleonovo divadlo (19. stol.). Zajímavosti jsou námořní muzeum (Pomorski muzej), dokumentující národopis i místní historii námořní plavby, zejména Bokeljského námořnictva, tj. bratstva námořníků se sídlem v Kotoru (8. stol., statut z roku 1463), dnes sdružení střežícího staré tradice; jeho svátek se tu odehrává vždy začátkem února. V okolí přístavu se koupat nedá.
Národní park Biogradska gora
Nejcennější částí národního parku (5450 ha; 1852) na severovýchodě Černé Hory je pralesní rezervace ve vápencovém pohoří Bjelasica (1600 ha, Crna Glava 2139 m n.m.) mezi údolím řeky Tara a Lim. První chráněné území zde vyhlásil již král Nikola roku 1878. Předmětem ochrany jsou smíšené lesy (se stromy staršími než 500 let), subalpínské louky, ledovcová jezera a divoká říční údolí. Odborníci zde napočítali 26 rostlinných ekosystémů, 220 druhů rostlin (20 % balkánských endemitů a 86 druhů dřevin) dále 150 druhů ptáků, 80 druhů motýlů a 350 druhů hmyzu. Žijí zde medvědi, vlci, divoké kozy, prasata, jeleni, lišky, vydry, kuny a další. Zatímco některé části jsou veřejnosti nepřístupné a slouží výhradně pro výzkum, jsou na území parku též intenzívně využívané horské pastviny s letními salašemi. Správa parku sídlí v Kolašinu, ale u Biogradského jezera (1099 m n.m., průměrná hloubka 4,5 m) je návštěvnické centrum, odkud vedou turistické stezky kolem jezera i nad hranici lesa. Na vrcholu Zekova Glava (2117 m n.m.) je radiostanice s vyhlídkou na území Albánie; stejně jako na Troglav (2072 m n.m.) sem vede horská silnička z Kolašinu. Menší jezera jsou Pešiča, Ursulovac, Ševarina, Šiško a Male Šiško, nejznámější prameny Studena voda a Blatina. V parku je v některých částech povolen „off road“ na čtyřkolkách či odstřel zvěře.
Národní park Durmitor
Národní park Durmitor (39 tis. ha; 1952, 1978 připojena Tara, UNESCO 1980) se nachází na severozápadě Černé Hory a zahrnuje pohoří Durmitor a kaňony řeky Tary a Morači. Více než 23 vrcholů je vyšších než 2300 m n.m.; nejvyšší je Bobotov kuk (2522 m n.m.). Celé území je vápencové, modelované ledovci, což dosvědčuje 18 ledovcových jezer (Barnog, Modrog, Riblijeg, Vražijeg, Zminjeg a další), morénové nánosy a tvar horských údolí, a také zkrasovatělé: jsou zde závrty, propasti, jeskyně (Čirova nebo Ledena pečina) a 748 vyvěraček. V hlubokých lesích, roklích a kaňonech řek Piva, Komarnice, Sušice a Tara bylo napočítáno 314 chráněných živočišných druhů (z toho 163 druhů ptáků) a 1325 druhů vyšších rostlin (z toho 122 endemitů, z nichž některé jsou glaciálními relikty, dokládajícími rozsah čtvrtohorního zalednění). Místní vyzdvihují orchidej Nigritella nigrita, kterou nazývají „Černohorka“. Ještě v červenci bývají v závětřích sněhová pole. Zvláště chráněná území jsou Jedlový les v Uncutu, Černé borovice v Crna Poda, kaňon řeky Sušice, jezero Barno, jezero Zaboljsko, kaňon řeky Tara a Milling stream.
Horské letovisko Žabljak (1456 m n. m., 2 tis. obyv.) asi 1 km od Černého jezera je sídlem správy národního parku a východiskem túr po Durmitoru. Kromě parkoviště je zde i kemp, infocentrum, prodejna se suvenýry, restaurace, obchody s potravinami a pošta; v okolí se nachází 8 historických památníků; nejbližší větší osadou je Mojkovac. Jezero je odvodňováno ponornou říčkou, patrně přítokem Tary. Na břehu je Titova jeskyně, jež za 2. světové války sloužila jako úkryt partyzánského štábu. Oblíbené aktivity jsou lyžování, horolezectví, turistika a vysokohorská turistika (celkem 200 km značených turistických tras; mj. výstup na vrchol Crvena Greda (2200 m n. m.), horská cyklistika, rybaření, paragliding a lze zapůjčit i koně. Cílem organizovaných fotosafari je lokalita Škrka, kde žijí medvědi, kamzíci a další zvěř. V kaňonu řeky Piva (hloubka 900 m) byla postavena přehrada Pivsko jezero s hydroelektrárnou Mratinje; 400 let starý Pivský klášter byl přestěhován mimo zátopovou oblast. Nad jezerem se zdvíhá masív Meded (2287 m n.m.). Neprávem opomíjeným kaňonem je Nevidio (hloubka až 1000 m).
Národní park Lovčen
Národní park Lovčen (62 km2, 1952) byl vyhlášen kvůli ochraně vrcholové části stejnojmenného vápencového pohoří nad Kotorem; na vyhlídku v sedle Krstač vede od moře 18 km zatáček. Sídlo správy parku je v Cetinje. Pohoří bylo modelováno ledovcovou činností a zkrasovatěním, též díky srážkám až 4600 mm ročně: početné jsou škrapy, závrty, jeskyně i propasti, mnohé dosud neprozkoumané. Nejvyšší horou je Štirovnik (1749 m n. m., vysílač a vojenský objekt), druhý je Jezerski vrh (1660 m n. m.), další Babljak (1604 m n.m.) a Trestenik (1489 m n.m.). Hlavní ekosystémy jsou dubové a bukové lesy, macchie, porosty kosodřeviny a borovic, vysokohorské louky a kamenité plošiny. Ze dvou tisíc druhů rostlin jsou mnohé ledovcovými relikty nebo endemity. Hnízdí zde dvě stě druhů ptáků, hojní jsou srnci, jeleni, lišky i vlci. Pohoří Lovčen je národním symbolem Černé Hory (srovnatelný s významem sochy Svobody pro Američany); obyvatelé ho považují ho za posvátné. Na Jezerském vrchu bylo roku 1974 postaveno mauzoleum Petra II. Petroviče Njegoše. V interiéru je jeho socha, mramorový sarkofág je uložen v podzemní kryptě. Na jeho rodném domě (dnes muzeum) ve vesničce Njeguš (900 m n.m.) na úpatí Lovčenu najdeme pamětní desku.
Národní park Skadarské jezero
Největší sladkovodní plocha na Balkánském poloostrově (391 km2, 6 m n.m.) leží mezi pohořími Rumija, Sutorman, Taraboš a Prokletije a řekami Zeta a Morača, s jižním cípem 7 km od moře. Probíhá jím státní hranice, třetina jezera náleží Albánii. Roku 1983 bylo jezero včetně okolí vyhlášeno národním parkem (40 tis. ha; 1983) a od roku 1996 je chráněno Ramsarskou konvencí o mokřadech. Zvlášť chráněny jsou ornitologické rezervace, ichtyofauna, podzemní prameny a pláž Muriči.
Geologicky se jedná o kryptodepresi, protože jeho dno leží pod úrovní mořské hladiny. Průměrná hloubka je 5 – 8 metrů, na místech zvaných „oka“ až 40 metrů, nejhlubší „oko“ je Radus (60 m). Do jezera vtékají Morača a řada menších říček; kromě nich je jezero napájeno asi 50 prameny tryskajícími ze dna. Z jezera vytéká pouze řeka Bojana, ústící do Jadranu. Během roku výška jezerní hladiny kolísá. Celkově jezero zarůstá a mění se v rozsáhlý mokřad. Z jezerní vegetace jsou nápadné orobince, sítiny, lekníny, stulíky a kotvice; pro okolní svahy jsou typické dub cer a cypřiš. Jezero je světově významnou ornitologickou rezervací, vyhledávanou odborníky i amatéry; hnízdí zde okolo 270 druhů ptáků, včetně obří kolonie pelikánů (v zimě až 300 tisíc kusů). Žije zde 50 druhů ryb (mj. kapři a oukleje), možný je sportovní rybolov.
V jezeře se nachází asi 60 ostrovů a ostrůvků nazývaných „gorice“, vesměs zarostlých cesmínou, marhaníky (plodícími granátová jablka) a vavřínem. Na Gromožuru stávala vězeňská pevnůstka, přezdívaná „černohorský Alcatraz“. Vyhlídkové plavby se pořádají z osady Virpazar, odkud vedou do jezera dva kanály o délce 2,3 km a hloubce 2,5 m. V okolí se nachází 20 klášterů a řada kostelů, hradů a pevností nebo jejich zřícenin; nejznámější je bývalá turecká pevnost Lesendro na ostrůvku u osady Vranjina, a klášter Obod. Jezero je snadno dostupné z Podgorice, nejlepší panoramatické vyhlídky na jezero jsou nad osadou Godinje, Duravaca a Murica. Rekreačně využitelná délka pobřeží je pouze 3 km, ostatní břehy jsou strmé, nebo chybí dopravní infrastruktura. Oblázkové pláže jsou na jižním pobřeží: například Lucice v zátoce Godinska, pláž Pjesacac, pláž Murička (560 m), pláž v zátoce Pristan a další. Voda v jezeře je průzračná a v místech „ok“ velmi chladná; průměrná teplota vody je v zimě 7,3 °C, v létě maximálně 27 °C; průměrná celoroční teplota vzduchu je 15 °C. V okolí jezera jsou vinohrady.
Petrovac
Poklidné pobřežní letovisko (1,5 tis. obyv.) v zátoce mezi Budvou a Barem se pyšní 600 m dlouhou pláží s načervenalým pískem, kterou lemují bary a restaurace. Osada zde existovala již za Římanů, což dosvědčují mozaiky nalezené za kostelem sv. Iliji (4. stol. n.l.). Na severním konci zátoky vybudovali Benátčané protipirátskou pevnost Kastel Lastva (16. stol., dnes hotel a noční klub). V zátoce jsou dva ostrůvky; na jednom je kaplička na paměť zachráněného trosečníka. Další blízké pláže jsou Lucice a Bulgarica. Natáčela se zde „bondovka“ Casino Royal. Po 300 dní v roce zde svítí slunce, v okolí jsou olivovníkové sady a borové lesy, 3 km odtud leží klášter Reževiči.
Sutomore
Oblíbené letovisko v Sutomorské zátoce 6 km od Baru, někdy pokládané za jeho rekreační součást. Je proslulé mimořádně krásnými plážemi a bujnou vegetací, protože hory je chrání před nepříznivými větry. Zlatý věk prožilo za Benátčanů, kteří ho v 15. století založili. Zajímavosti jsou kostely (například sv. Tekla, kaple sv. Demetria v pevnosti Haj Nehaj, kostel sv. Petky), které mají dva oltáře, římskokatolický i pravoslavný, a někdy i oba církevní obřady se slouží najednou. Centrem společenského života je plážová promenáda; hlavní Sutomorská pláž je dlouhá 1250 m; na ni navazuje pláž Zlaté pobřeží (Zlatna obala, 850 m) se žlutým pískem; další pláže směrem na skalnatý mys Ratac jsou skalnaté. Na mysu se nacházejí zříceniny kláštera Matky Boží Ratecké (Světa Bogorodica Ratačka, 11. stol.); za 2. světové války na nich Italové vybudovali vojenské opevnění. Skály spadající do moře jsou využívány naturisty. Za mysem Ratac leží vyhledávaná Červená pláž (Crvena plaža, 100 m), pojmenovaná dle červené barvy písku a oblázků. Oblíbená je i skalnatá pláž Maljevik (100 m). Přímo u letoviska se na kopci Golobrdo (100 m n.m.) nacházejí zříceniny turecké pevnosti Tabija. Rozhled na pobřeží je nejlepší od benátské pevnosti Haj Nehaj (15. stol., 232 m n.m.), ležící 3 km od Sutomore.
Tivat
Tivat (11 tis. obyv.) je rušné letovisko v Tivatském zálivu Boky Kotorské na úpatí kopce Vrmac. Pyšní se rozsáhlým přímořským parkem se subtropickou vegetací a u mysu Seljanovo navazuje na letovisko Donja Lastva. K Tivatu patří i ostrůvky Prevlaka (Ostrov květin = Ostrvo cviječa), Sveti Marko, sv. Nikola a Otok; dále letovisko Plavi Horizont v zátoce Pržno se stejnojmennou pláží na jihozápadní straně poloostrova Luštica. Historie sahá k Ilyrům. kdy zde dle legendy měla jedno ze sídel ilyrská královna Teuta. Antické osídlení dokládají archeologické nálezy pod mořskou hladinou. Typické jsou osamocené kostelíky z 15. – 17. století, například sv. Šimona (Sveti Šimun), sv. Sergeje (Sveti Srdj), sv. Anny (Sveta Ana), sv. Lukáše (Sveti Luka), z nichž některé bývaly součástí klášterů. Přímo v Tivatu je kostel sv. Antonína (Sveti Antun, 14. stol.) s početnými erby na náhrobcích. Kapličku má obranná věž rodiny Bučů (16. stol.). V Tivatu je osm pláží (nejznámější Belane a Kalardovo, obě oceněné Modrou vlajkou EU), v širším okolí dalších deset (zejména písečná, oblázková i se skalními plotnami směrem k mysu Seljanovo) a na ni navazující Donja Lastva. Směrem k Lepetane (trajekt) jsou další, menší pláže. Jižně od Tivatu leží skalnatá pláž v zátoce Bigovo. Přírodní jachetní přístav se nazývá Kaliman. Je zde rovněž mezinárodní letiště, jehož ranvej leží jen 100 m od moře. Největší slavností je únorová Bokeljská noc, svátky historického bratrstva „Bokeljska mornarica“, založeného v 9. stol., s tradičními zvyky, tanci, zpěvy a kroji. V Bigovu, jižně od Tivatu, se v srpnu se koná rybářská slavnost „Ribarsko veče“ (rybářský večer). Od roku 2010 slouží moderní marina „Porto Montenegro“ v místě bývalé rakousko-uherské loděnice na opravu lodí.
Doporučené výlety z Tivatu:
1) Tivatské saliny (Tivatska solila, 150 ha). Leží 6 km jižně od Tivatu a na části se sůl dosud těží. Zbývající jsou bývalé saliny, tedy mělké nádrže se slanou vodou, ze kterých se odpařováním získávala sůl; část je naplněna mořskou vodou. V zasolených mokřadech roste unikátní slanomilná vegetace a mělká voda je bohatá na ryby. V souvisejících kanálech je voda naopak sladká, plná hmyzu a larev, které jsou potravou ptáků. Protože území salin leží na migračních cestách tažných ptáků, je celé území rájem ornitologů.
2) Modrá jeskyně (Plava špilja) na poloostrově Luštica. Nachází se v západní části poloostrova, u zátoky Žanjica s krásnými plážemi (Porto, oceněná Modrou vlajkou EU). Další atrakcí jsou ostrůvek Mamula s pevností stejného jména, osada Klinci s dvěma kostelíky (18. stol., rozhled) a osada Rose se skalnatou pláží. Modrou vlajku EU dostaly i pláže v zátoce Dobreč (písečná a oblázková) a Plavi Horizonti v zátoce Pržno.
3) Ostrůvky. Prevlaka (Ostrvo cviječa = Ostrov květin) spojený s pevninou náspem, láká návštěvníky zříceninami kláštera Archanděla Michaela (Sv. Arhandjel Mihail). Sveti Marko je zalesněný, dostupný pouze lodí a má 4 km dlouhou pláž. Na ostrůvku Otok (= Ostrov“) je benediktinský klášter původně z 15. stol., obnovený ve 20. stol.
4) Výstup na vrchol Vrmac (768 m n.m.). Lze sem vystoupat z osady Gornja Lastva nad letoviskem Donja Lastva. V osadě je středověký kostelík sv. Víta (Sveti Vid) a lze sem vyjet i autem. Vyhlídka z vrcholu stojí za námahu.
Zábava, kultura, sport
Mnoho letovisek je zároveň i střediskem, kde se nabízejí široké možnosti sportovního vyžití. Na prvním místě jsou vodní a s vodou související sporty: jachting, jízda na vodních lyžích, jízda na vodním skútru, vodní pólo, windsurfing a sportovní rybolov; na některých plážích jsou i tobogány. Ve vnitrozemí se nabízejí plavby na raftech, vorech a kánoích, vysokohorská turistika (12 upravených stezek; turistická značka je červené kolečko s bílým terčem), horolezectví a speleologie.
V základní nabídce aktivit je cyklistika, házená, jízda na koni, jogging, kuželky, plážový fotbal a volejbal, tenis a stolní tenis. Adrenalinový zážitek nabízí paragliding, volné lezení a bungee-jumping. Boccia je rekreační sport pro atlety odkázané na invalidní vozík (od roku 1984 paralympijský sport; cílem hry je hodit kožený míč co nejblíže k cílovému míčku neboli „jacku“).
Potápěčská centra nabízejí výuku i vlastní potápění. V Ulcinji se lze potápět k vrakům lodí z různých dob, k zemětřesením pohřbenému městu Oleotopolis, k podmořským epicentrům zemětřesení (1979, 2003) i do podmořských jeskyní.
Hotely obvykle nabízejí venkovní i vnitřní bazény (někde i s mořskou vodou a většinou s lehátky a slunečníky zdarma), posilovnu, tenis, stolní tenis, hrací automaty, biliár, dětský klub, masáže, saunu, jacuzzi a tureckou lázeň, mnohé mají wellness-centra a vlastní animační i sportovní programy pro děti i dospělé; pokud dáváte některé z aktivit přednost, studujte pozorně katalogovou nabídku. Některé hotely mají i taneční terasy či taneční bary.
Divácky vděčné jsou mezinárodní sportovní akce jako tenisový turnaj Montenegro Open v září, Pohár osvobození (Cup Oslobodjenja) v boccii, regata Montenegro Yacht Cup, mezinárodní turnaj v plážovém fotbale Pro Beach Soccer YU Montenegro Cup na Slovenské pláži), Evropský turnaj ve sportovním rybolovu a další.
V letní sezóně je zejména Budva dějištěm různých festivalů a kulturních akcí, z nichž většina se odehrává pod širým nebem, včetně hudebních produkcí, divadel a filmů. V dubnu se koná Jarní noc v maskách (Prolječna noč pod maskama), v květnu karneval, v červnu třídenní hudební festival „Píseň Středomoří“ (Pjesma Mediterana), v červenci a srpnu „Budva – město divadla“ (Budva – Grad Teatar). Další atrakce jsou například slavnosti na moři a zábavu nabízejí i noční bary, diskotéky a herny. Zábavný je i únorový karneval v Herceg-Novi. V Podgorici se 30. května nese „Vladimírův kříž“ na vrchol hory Rumija. V květnu se koná soutěž ve volném lezení Montenegro Cup v Kotoru a Nikšiči. V Boce Kotorské se 22. července slaví „Fašinada“, připomínající rybáře Mortešiče z vesnice Peraste, kterého v roce 1452 zázračně uzdravila ikona s obrazem Matky Boží, zachycená na mořském útesu (škrpjel). Dnes je z něj umělý ostrůvek, s kaplí zasvěcený Matce Boží z útesu (Gospa do Škrpjela); k zázračné ikoně v den výročí události každoročně míří ozdobené lodě. U Tivatu ve vesnici Bigovo se začátkem srpna slaví Rybářský večer (Ribarsko veče u Bigovu). Celý večer a noc se koná všeobecný piknik pod širým nebem, s grilováním a zpěvem, se spoustou místních specialit a vína. V srpnu se koná také Mezinárodní letní kotorský karneval (Internacionalni kotorski ljetnji karneval), spojený s gastronomickými a rybářskými slavnostmi, kdy hraje hudba všech žánrů a víno teče proudem, o půlnoci bijí zvony a zazáří ohňostroj. Dne 18. srpna se již po staletí slaví Bokeljská noc (Bokeljska noč), kdy ozdobené loďky i alegorické čluny křižují záliv všemi směry.
Zastupitelské úřady
Velvyslanectví ČR v Srbsku a Černé Hoře
Ambasada Češke Republike
Bulevar kralja Aleksandra 22, 11 000 Beograd
tel.: +381 11 3230 133, +381 11 323 0134
fax: +381 11 3236 448
e-mail: belgrade@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/belgrade
působnost úřadu: diplomatická a konzulární pro Srbsko, Černou Horu a Republiku Makedonii
provozní hodiny úřadu: po – pá: 07.45 – 16.15
úřední hodiny konzulárního oddělení pro veřejnost: po – čt: 09.00 – 11.00, 14.00 – 14.30
Konzulární jednatelství Podgorica
otevřeno 15.6. – 15.9. 2009
adresa: Ulcinjska cesta 1, 81000, Podgorica
fax: + 382 81 655 238
tel./mobil: + 382 69 388 800
e-mail: miroslav_kosek@mzv.cz
úřední hodiny pro veřejnost: út, čt: 9.00 – 13.00
Velvyslanectví Černé Hory pro Českou republiku
Nibelungengasse 13, 1010 Wien, Österreich
tel.: +43 1 715 31 02
fax: +43 1 715 31 0220
email: diplomat-mn@me-austria.eu
Zdravotní péče, očkování, hygiena
Republika Černá Hora má s Českou republikou uzavřenu „Sociální dohodu o vzájemném poskytování lékařské pomoci v nezbytných akutních případech“ (například v případě vážné autonehody). Ve všech ostatních případech je třeba lékařské ošetření platit, včetně přepravy do České republiky.
V souvislosti s výše uvedenou Sociální dohodou je nutné, aby si turista před odjezdem do Černé Hory na pobočce své české zdravotní pojišťovny vyžádal formulář CZ/YU 111 a nechal si jej potvrdit. Tento formulář potvrzuje nárok na okamžité potřebné věcné plnění při přechodném pobytu na území Černé Hory. Pokud pak turista na místě potřebuje lékařskou péči, musí se nejprve obrátit na místní pobočku Republikového fondu zdravotnictví Černé Hory a předložit zmíněný formulář; poté dostane „Potvrdu o koriscenju davanja u naturi u zdravstvenim organizacija“ (potvrzení o nároku na věcné dávky ve zdravotnických zařízeních) a seznam smluvních zdravotnických zařízení. S tímto potvrzením pak může navštívit smluvní zařízení resp. smluvního lékaře. Přitom samozřejmě za každé ošetření zaplatí v hotovosti spoluúčast podle černohorského zdravotního systému. Ošetření či lékařský zákrok jsou zde velmi drahé, úroveň zařízení a služeb je nižší než v České republice.
V každém případě se doporučuje se před cestou připojistit, tj. sjednat si cestovní pojištění, adekvátní délce pobytu a plánovaným aktivitám. Cestovní pojištění navíc kryje i další výlohy (doprava nemocného apod.). Pojištěný hradí na místě v hotovosti obvykle jen menší částky, vyšší úhrady zajišťuje asistenční služba pojišťovny.
V případě ošetření je nezbytné nechat si vystavit lékařskou zprávu s diagnózou a uschovat veškeré originály účtů, receptů a dalších případných dokladů (např. rtg snímků) pro pozdější jednání s pojišťovnou. Následná refundace je možná jen v případě, že k ošetření dojde ve smluvním zdravotnickém zařízení mezinárodní pojišťovny. Klienti Čedoku jsou pojištěni u České pojišťovny.
Očkování není třeba, ale doporučuje se očkování proti žloutence typu A a B a proti tetanu. Nehlaďte zvířata, mohla by mít vzteklinu. Klíšťata mohou být přenašečem klíšťové encefalitidy a boreliózy, věnujte proto pozornost případnému zarudnutí místa, z něhož jste klíště odstranili, nebo zvýšené teplotě.
Úpal a úžeh. Příčinou je nerozumný pobyt na slunci bez dostatečné ochrany; nevystavujte se slunci nepřiměřeně dlouho a používejte krémy s vysokým ochranným faktorem. Pijte, i když nemáte pocit žízně, noste kvalitní sluneční brýle a pokrývku hlavy.
Zažívací problémy. Příčinou bývá změna prostředí, nedostatečná místní hygiena či zvýšená námaha. Vždy se snažte dodržovat hygienická pravidla: jezte pokrmy jen dostatečně tepelně upravené, myjte si ruce mýdlem a před konzumací pečlivě omyjte veškeré ovoce i zeleninu. Odřekněte si pokrmy s majonézou a dejte přednost balené vodě před vodou z vodovodu. Už z domova se vybavte protiprůjmovými léky.
Lékárny
Veškeré léky se v lékárně (farmacije) platí v hotovosti, také ne všechny u nás běžné léky jsou zde k dostání. Pokud nějaké pravidelně užíváte, nezapomeňte si je vzít s sebou již z domova, nejlépe v originálním balení.
Příruční lékárnička by měla obsahovat léky proti horečce (Anopyrin, Paralen, Acylpyrin), analgetika (Brufen, Korylan), léky na zastavení průjmu (Ercefuryl, Imodium, Reasec, Carbosorb), na střevní dezinfekci (Endiaron, Endiform, Mexaform), případně antibiotika předepsaná lékařem, antihistaminika na zklidnění při poštípání (Dithiaden, Fenistil), oční kapky (Ophtalmoseptonex), mast proti kožním mykózám (Canesten), mast na hnisající rány (Framykoin), mast na otoky (Ketazon, Yellon), obyčejné i pružné obinadlo, několik náplastí s polštářkem i bez, vodě odolnou náplast, Panthenol na spáleniny, malý dezinfekční sprej (Septonex, Jodisol), nerozbitný teploměr, nůžtičky, jehlu, pinzetu, jelení lůj a šátek.
Zvyklosti a obyčeje
Obyvatelé Černé Hory jsou čestní, poctiví a velmi hrdí; ženy ani dnes na veřejnosti nepláčí a ještě v historické době zde přežívala tradice krevní msty mezi znesvářenými rodinami. Kapka krve, společně prolitá a vypitá, však mohla být i symbolem usmíření, případně „sbratření“. Zejména v horách jsou obyvatelé nesmírně pohostinní, a pozvání na kávu nebo rakiji určitě přijměte: je míněno upřímně. Černohorci jsou přátelští a vždy ochotní pomoci. Témata nevhodná pro rozhovor jsou národní politika, případně náboženská a etnická témata. Odhazování odpadků je vnímáno jako neúcta k hostitelské zemi.
Co se týče životního stylu, zčásti jej vyjadřují oblíbená úsloví jako „odpočívej ve dne, ať můžeš v noci spát“ nebo „z odpočívání ještě nikdo neumřel“. Velmi rozšířeným zvykem je kouření. Nejdůležitější životní událostí je velkolepá svatba, vedoucí často až k zadlužení rodiny nevěsty. Zúčastní se jí tradičně nejen příbuzní, ale doslova celé vesnice. Rozvod zde není běžný. Národní tanec je „kolo-oro“, který začínají tanečníci v kruzích, v závěru pak další kruh stojí na jejich ramenou.