Praha – Internetová přípojka dnes patří k takřka běžnému vybavení českých domácností. Historie české části „sítě sítí“ je přitom ve srovnání s jinými komunikačními technologiemi poměrně krátká. K oficiálnímu napojení první československé instituce, pražského ČVUT, došlo 13. února 1992. Šlo ale spíše o formální záležitost, protože první pokusy s internetem se v Československu odehrávaly již od podzimu 1991.
Samotné počátky se týkaly poměrně úzké skupiny odborníků a z pohledu veřejnosti nešlo o nikterak oslnivou skutečnost. Původním smyslem internetu, a to nejen toho českého, byl přenos informací a dat mezi vědeckými pracovišti a vysokými školami. Ovšem aby mohla síť tuto funkci plnit, bylo nejprve nutné propojit jednotlivé instituce.
„V roce 1992 začala nová éra v dějinách komunikace v tehdejšm Československu. Naše země dokázala, že naši vědci a technici drží krok se západním světem i po dlouholeté devastaci,“ podotkl rektor ČVUT Válav Havlíček.
Také proto byla za podpory ministerstva školství zahájena výstavba páteřní sítě mezi Prahou a Brnem. Původně dostal projekt název FERNET (Federal Educational and Research Network), později byl přejmenován na FESNET a po rozpadu federace byl v červnu 1993 slavnostně zahájen provoz sítě pod názvem CESNET (Czech Educational and Scientific Network). Internet by se ale sotva stal tím, čím v současnosti je, pokud by zůstalo pouze u využití v akademické sféře. Trvalo však řadu let, než se stal dostupným i pro běžné využití.
Jednou z překážek rozvoje byla existující legislativa. Na počátku devadesátých let získala exkluzivní licenci na provozování veřejné datové sítě, tedy i internetu, společnost Eurotel. „My jsme začali poskytovat internet pomocí vytáčeného připojení v roce 1996. Prvotní instalace čítala 28 modemů a rychlost 76 kilobitů za sekundu,“ uvedl manažer společnosti Télefónica O2, která později Eurotel odkoupila. V polovině roku 1995 Eurotel svou datovou divizi odprodal společnosti SPT Telecom, s čímž bylo spojeno i ukončení monopolu na provozování datových sítí. Tím se otevřel prostor pro vznik konkurenčních poskytovatelů připojení.
Web byl pomalý a bez obrázků
Po liberalizaci trhu s internetovým připojením se síť začala šířeji otvírat i pro komerční zájemce. Služeb internetu si tak mohl teoreticky užít každý. První uživatelé se rekrutovali z řad organizací a nadšenců, kterým nevadila nízká přenosová rychlost, občasné výpadky spojení či omezený počet stránek v češtině. „Prakticky žádné stránky nebyly, to byly velice strohé texty, obrázek byl luxus, protože tehdy byla běžná rychlost X kilo za vteřinu a dneska máme miliony,“ vzpomíná na prvopočátky internetový publicista Ondřej Neff.
Situace se však začala záhy měnit. Na síť postupně zamířily jak zavedené společnosti, například vydavatelé novin, tak i nové firmy, jejichž vznik podnítil právě rozvoj internetu. Své stránky začali vytvářet i jednotlivci. Významnou překážkou na cestě k většímu rozšíření internetu byla zpočátku vysoká cena připojení a počítačů, která však časem začala klesat na přijatelnou úroveň.
Protesty uživatelů stlačily cenu za připojení
Byla to ale právě cenová politika SPT Telecom, která vedla v roce 1998 ke vzniku zřejmě nejznámější společné akce internetové komunity u nás, iniciativy Internetem proti monopolu. Ta reagovala na ohlášené zvýšení cen za vytáčené připojení k síti, plánované od ledna 1999, a nakonec se jí podařilo na Telecomu vymoci zvláštní tarif. Spory o délku a cenu impulzu vzaly nakonec za své s tím, jak poskytovatelé přešli na nabídku připojení za měsíční paušál.
Postupně, byť nikoliv zcela bez problémů, začali internet poskytovat i alternativní telefonní operátoři, kabelové televize i provozovatelé mobilních sítí. Možností, jak se připojit k síti, je tak v současnosti celá řada, čemuž odpovídá i stále rostoucí obec uživatelů. V roce 2012 se už internet osvobodil od počítačů a je doslova všude – v mobilech, tabletech, ale připojují se k němu třeba i ledničky nebo automobily.
