Studium na Vyšší dívčí škole nedokončila, na norské univerzitě přesto řadu let přednášela o české literatuře. Milada Blekastadová přeložila do norštiny řadu významných tuzemských děl: texty Václava Havla, Jana Patočky, Jaroslava Seiferta nebo Jana Amose Komenského. Její dílo i život nyní představuje výstava v pražské galerii Věda a umění.
Most z Prahy do Osla. Milada Blekastadová naučila norsky Broučky i Komenského
Milada Blekastadová naučila českou kulturu mluvit norsky (zdroj: ČT24)
Na začátku července uplynulo 100 let od narození Milady Blekastadové, rozené Topičové (1917 až 2003), významné české překladatelky, spisovatelky, publicistky, vysokoškolské pedagožky a komenioložky, která podstatnou část svého života strávila v Norsku.
Překážky neobcházela, ale bourala. Místo kariéry ve vydavatelství dědečka Františka Topiče se rozhodla pro manželství už v 17 letech. O svolení tehdy musela žádat soud. Školu nedokončila, přesto později učila na univerzitě. Během několika měsíců překonala jazykovou bariéru v rodné zemi svého manžela a do norštiny začala překládat české pohádky.
Jedna z prvních knih, které v nové vlasti přeložila, byli Broučci od Jana Karafiáta. „Byli beznadějně vyprodaní, nedali se nikde sehnat,“ vzpomíná syn překladatelky Tor Blekastad. Do norštiny převedla i další díla moderních českých autorů, konkrétně Karla Čapka, Ivana Klímu, Milana Kunderu, Václava Havla, Jana Patočku či Ludvíka Vaculíka.
„Ve své době to byly překlady jediné. A i dnes překladatele z našeho jazyka do norštiny spočítáte na prstech jedné ruky,“ upozorňuje nordistka a teatroložka Karolína Stehlíková. V češtině pak v překladu Blekastadové vyšla díla Ingeho Krokanna či Tarjeie Vesaase.
V srpnu roku 1968 informovala Nory o sovětské okupaci
Ve své době Blekastadová patřila mezi zásadní postavy severského knižního trhu. V roce 1984 tak i díky jejímu vlivu získal Jaroslav Seifert Nobelovu cenu za literaturu. „Je to především nesmírně krásná česká lyrika, a to díky svému jazyku,“ představila Norům Seifertovy verše.
Naopak za železnou oponu často dovážela nedostatkové zboží: významná vědecká díla nebo léky. V srpnu roku 1968 zase informovala norská média o sovětské okupaci. „Byla to chaotická situace. Maminka poslouchala ilegální vysílání z Československa a překládala ho pro norské novináře. V jejím bytě byl tehdy neuvěřitelný zmatek,“ vypráví Tor Blekastad.
Blekastadová dále bádala nad texty Jana Amose Komenského a dlouhodobě působila na Univerzitě v Oslu, kde ovlivnila mnoho norských slavistů, literárních vědců a překladatelů.
Jako „velvyslankyni české vědy a kultury“ jí v roce 1997 prezident republiky Václav Havel udělil medaili Za zásluhy. Kvůli chybě kanceláře prezidenta si ji ale osobně nepřevzala. Veřejného ocenění se tak v Praze dočkala až nyní na výstavě v Galerii věda a umění v Akademii věd na Národní třídě, jen pár metrů od domu, ve kterém ve třicátých letech vyšel její první překlad. Expozice nazvaná Neviditelný most potrvá do 25. října.