O daňových změnách nyní mluví zástupci různých politických stran. Podle daňového a ekonomického poradce a člena prezidia Komory daňových poradců Jiřího Nesrovnala, který byl hostem Interview ČT24, nespočívá jednoduchost daňového systému v progresi. Daleko komplikovanější otázka totiž podle něj je, jak se stanoví základ daně. Pokud by měla být progresivní daň skutečně zavedena, přimlouval by se za to, aby se zrušil superhrubý základ daně.
Daňový poradce Nesrovnal: Jednoduchost daňového systému skutečně není o progresi
Daňový poradce Nesrovnal: Jednoduchost daňového systému skutečně není o progresi (zdroj: ČT24)
Nastavení daňového systému – jak zásadní je to nejen ekonomická, ale i politická otázka?
Dnes se to zplošťuje na debaty o sazbách, ale složitost a komplikovanost sytému u sazeb není to nejpodstatnější. Podstatný je také základ daně a otázka, jak se bude daň před tím počítat.
V této věci je tady projekt nového zákona o daních z příjmu, který ministerstvo financí připravuje až pro novou politickou garnituru. Řekl bych, že v tuto chvíli se to těžko hodnotí. My (Komora daňových poradců) jsme připomínkovali nějaké teze, ale to ještě na samém začátku. Bude tedy záležet, jaké budou paragrafy. Trošku se tady bojím říkat, že cokoliv je nového, je vždy lepší, než to staré.
A co se týká debat, které se objevují dnes, tak ty se objevují v otázce sazeb. Tady bych zdůraznil, že jestli je to dobře nebo špatně, je otázka politická, protože to je právě na politicích, politolozích a voličích.
Když se ale podíváme na některé z návrhů, tak kopírují pohled stran na svět. To znamená, že levicové strany jako ČSSD navrhují progresivní daň. Ta, když se podíváte na návrhy, které jsou dnes k dispozici, má vést k tomu, že ti, kteří vydělávají více, budou platit daně výše. A ty nejnižší sazby, tam by mohli platit daně méně.
Progresivní systém už Česko v minulosti mělo. Bylo tehdy daňové prostředí podle Vás přehledné, dobře a jasně nastavené?
Už jsem to zdůraznil. Jednoduchost daňového systému skutečně o progresi úplně není. Daleko komplikovanější je otázka, jak se stanoví základ daně. Nicméně, když v systému je jakákoliv výjimka, která je nějak ohraničená, tak to systém komplikuje.
Určitě to asi není principiálně o výpočtu daně, když je to stanovené částkou, což jsou progresivní sazby. Ale zastavím se třeba u sektorové daně. Tam už je odborná komplikace v tom, že když nastavíme sektorovou daň, říkáme, že někteří budou zdaňovat jednou sazbou a jiní jinou. Samozřejmě, praktický, odborný problém je hranice, která se vždy bude posouvat.
Vrátím se k progresivní dani, která je navrhovaná i u korporátní daně, daně z příjmu právnických osob. Ta tady nemá žádnou historii, protože vždy to bylo pouze u fyzických osob. A tam může nastat jeden problém.
Pokud nastavím například – když se podívám do návrhu ČSSD, kde je limit pět milionů a tam bude výše zdanění 15 procent – tak tam vzniknou velké debaty ohledně zneužití práva: Když firma rozdělí svou činnost tak, aby měla několik dceřinných společností, které budou zdaňovat přesně tak, že se vlezou do toho limitního zisku.
Úvahy o zavedení korporátní daně jsou vážné, v celé Evropské unii. Jsou tyto úvahy pochopitelné s tím, jak se mění trh, jak firmy podnikají napříč světem? Co by to pro firmy znamenalo?
Jestli je to dobře nebo špatně, je ryze politická otázka. Pravicové strany vám budou říkat, že se korporátní daně mají snižovat, levicové strany budou říkat, že progrese tam má být.
Co to pro firmy bude znamenat? Vlastní výpočet je velmi jednoduchý. Upozorňuji na to, že když se budeme bavit o progresivní dani, objeví se třeba otázka, co se stane, když dnes firma celý zisk zdaňuje v jedné společnosti a pak je rozdělí na pět dalších. Ty budou mít zisk do pěti milionů a všechny budou zdaňovat patnácti procenty. A dostaneme se tak k otázkám, zda je to zneužití práva, nebo zda je to správně.
Dal bych jeden příklad, který by mohl být názorný. Když se vrátím k DPH, tak kdybych chtěl velmi zjednodušit systém, a teď pomíjím politické a jiné okolnosti, tak daň bude nejjednodušší, když bude mít jednu sazbu a nebudou tam žádná osvobození.
Ale samozřejmě tento systém hned v druhém kroku narazí na politiku a politické otázky, jestli se má třeba u zubaře platit DPH a podobně. Samozřejmě, určitá komplikace to je. Ale já zdůrazňuji, sazba normální nebo progresivní není podle mě to nejsložitější v systému jako takovém.
Vezměme to principiálně, zatížení rozvrstvené v základu progresivní daně, podle čeho se nastavuje odstupňování? Protože obhájci tohoto systému říkají, že progresivní zdanění je řízeno principem ekonomické solidarity. Co si o tom myslíte?
To je jeden z levicovějších pohledů na daňové prostředí, na daňovou otázku. Ten pravicový říká progrese i při jedné sazbě, protože z většího základu zaplatím i více peněz.
Ještě bych ale upozornil na jeden aspekt, který se malinko opomíjí, co se týká nejnižší sazby, která v návrhu je. Musíme totiž zohlednit, že již dnes úplně nejnižší příjmové skupiny žádnou daň neplatí. Když se zohlední slevy, které v systému již máme, ať už na poplatníka, nebo i celkem se nyní zvyšující slevy na děti.
Když se pak dostaneme do nejnižších příjmových kategorií, je v podstatě jedno, jaká sazba je. Protože díky slevám oni žádnou daň neplatí. A jestli to je dobře, to je skutečně podle toho, jestli se na svět díváte levicově či pravicově.
My jako Komora daňových poradců říkáme: Tohle je věcí politiků. Ale zjednodušte systém v oblasti základu daně, to je podle mě důležitější.
Předběžně navrhovaná progrese sociální demokracie je třípásmová. Fungují i vícepásmové a jak je to v EU?
Není to samozřejmě sjednoceno. Daň z příjmu i v rámci EU není v tuto chvíli harmonizovaná daň a já bych ani plnou harmonizaci této daně nepovažoval za správný směr. Jsou státy, kde progrese je, a jsou státy, kde není. Nedá se říci, že by tady byl nějaký převažující systém.
A kolik těch progresívních sazeb je, to je v nastavení politického systému – a to v mnoha ohledech. Není to o tom, že by to dávaly nějaké sáhodlouhé analýzy. Je to o tom, jak to politici nastavují, na které voliče míří. Za výpočtem by také měla být otázka fiskální, to znamená, kolik to bude stát státní rozpočet, ať už budu příjmy zvyšovat či snižovat.
Hovořil jste o zdaňování firem progresivním systémem. Kdyby se přenášení břemene, o kterém hovoří zástupci sociální demokracie, mohlo podle vás projevit na druhé straně, můžou nastat vyšší ceny, propouštění?
Vyloučit se to nedá. Myslím si ale, že pokud míra zdanění nebude úplně brutální, a tady Ústavní soud a Nejvyšší správní soud hovoří o ústavních mantinelech, které nesmí být rdousící, tak si myslím, že pokud se nedostaneme k této věci, tak ceny v této době více určuje trh. A to, v jakém cyklu se ekonomika pohybuje.
Že se zvýšení korporátní daně promítne do cen, se nedá úplně určit. To není jako DPH, která když se pohne, tak mohu od druhého dne o to, o co je vyšší, zvýšit ceny.
Korporátní daň se platí až na konci roku, výpočet je složitý, jsou tam různé odečitatelné položky. Bude záležet na tom, jaká je historie firmy, jestli má třeba z minulosti daňové ztráty, jestli investuje do výzkumu a vývoje. Takže tam ještě jednou zdůrazňuji – zploštit výši daně pouze na sazbu je velké zjednodušení.
Jak složité je nacházet spravedlnost ve zdanění?
Spravedlnost je jen boží, možná bych řekl. Daně jsou z principu nespravedlivé. Někdo říká, že je to ústavně posvěcená krádež. Je to otázka politického náhledu na svět.
Pokud se ale bavíme odborně, jestli by měla být skutečně progrese, přimlouval bych se za to, aby se zrušil superhrubý základ daně. On už dnes při zdaňování zahraničních zaměstnanců působí velké problémy.
Hnutí ANO říká, že chce daně u fyzických osob snižovat, zachovat stejnou úroveň pro platy nad 113 tisíc. Odkud se na snížení vezmou peníze?
To je odpovědnost politiků.
Co podle Vás daňový systém nejvíce komplikuje?
Důležitá je určitá stabilita. Když to rozšířím, bylo by dobré nechat podnikatelům trošku klid, aby mohli už jen podnikat. Kontrolní hlášení, EET, zdanění zatajených příjmů, tedy model, kdy se pořád něco reformuje, lidi unavuje. Bylo by dobré, aby podnikatelé měli chvíli klid.