Praha – Opilí nebo zfetovaní pacienti, ke kterým musejí záchranáři vyjíždět, by měli zásah v řádu několika tisíc korun sami zaplatit. Navrhuje to alespoň část záchranářů, kteří v tom vidí možnost, jak ušetřit. S nápadem souhlasí i některé zdravotní pojišťovny. Podle kritiků je tu ale vedle problematického dokazování role alkoholu ještě jedna, zásadnější překážka – základní právo pacienta na zdravotní péči.
České sanitky vyjedou ke svým pacientům až milionkrát ročně. Řeší nejen vážné nehody a úrazy, ale i banality a zbytečné zásahy, kdy jsou lékaři voláni k chronicky nemocným seniorům nebo falešným tísňovým voláním. Často se také stane, že zraněný, ke kterému je sanitka přivolána, je pod vlivem alkoholu nebo drog. Proto si někteří ze záchranářů myslí, že pokud by se těmto lidem prokázala souvislost mezi alkoholem či drogou a zraněním, tak by měli celý výjezd zaplatit sami.
„Jestliže je přivezen Zdravotnickou záchrannou službou a hlavní problém je, že to jeho zranění je následkem požití omamných látek, alkoholu, tak zdravotní pojišťovny mají prostor nehradit péči, která je na ně vydaná,“ vysvětluje Marek Slabý, ředitel Zdravotnické záchranné služby (ZZS) Jihočeského kraje a předseda Asociace zdravotnických záchranných služeb.
A že by se případným zpoplatněním skutečně ušetřilo nemalé množství peněz, nepřímo dosvědčuje i mluvčí ZZS Moravskoslezského kraje Lukáš Humpl. „Pacienty, kteří jsou pod vlivem alkoholu nebo omamných látek, ošetřují naši záchranáři prakticky denně,“ potvrzuje.
Podle reakcí ze strany pojišťoven by část z nich s myšlenkou zpětného naúčtování výdajů za výjezd sanitky souhlasila. Ta největší – Všeobecná zdravotní pojišťovna – zatím jasné stanovisko nemá. Zavedení tohoto nápadu do praxe by bylo ale zřejmě velmi obtížné. „Myšlenka je v pořádku, problém je v tom, že v současném systému nevíme, jakým způsobem to realizovat. Je nutné udělat dopředu analýzu,“ podotýká Hana Kadečková, mluvčí Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra.
Operátoři záchranné služby omamné látky neřeší
Operátoři na centrále zpravidla roli omamných látek u jednotlivých výjezdů neřeší vůbec. Lékaři, kteří k pacientovi potom přijedou, už své podezření zapsat mohou. „Ta skutečnost, že je pod vlivem alkoholu, je zaznamenávána do výjezdové dokumentace a následně archivována,“ vysvětluje Humpl. I tak jde ale většinou pouze o zběžné posouzení stavu, nikoliv o jednoznačné testy přímo na místě.
Po příjezdu do nemocnice předá lékař ze záchranky kolegům základní informace o pacientovi, tedy jeho aktuální zdravotní stav, jaká péče mu byla poskytnuta a další údaje o výjezdu. Jednoznačné testy, které by potvrdily podezření na alkohol, tak přijdou na řadu až na příjmu. „Ti opilí, je to velká část naší klientely, se naberou a zkusíme je přimět, aby dýchli do přístroje,“ popisuje praxi Karel Kudrna z chirurgické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Ale právě lékařská zpráva by mohla být východiskem pro pojišťovny. Je v ní totiž uvedeno všechno bez ohledu na to, kde pacient nakonec skončí. A kartu si tak mohou zpětně vyžádat nejen pojišťovny, ale i policie nebo popřípadě soud.
Opilý po dvou pivech?
Celý proces by byl ale poměrně komplikovaný a jednotní nejsou ani samotní záchranáři. „Jestli když si způsobí zranění po dvou pivech, je to pod vlivem alkoholu, nebo když je ZZS volána třetí osobou,“ uvádí Humpl. Přestože se ministerstvo zdravotnictví debatě nebrání, může podle něj tento návrh narazit na základní právo pacienta na zdravotní péči. Věcí druhou je potom zkušenost ze záchytných stanic – peníze se od pacientů často velmi těžce vymáhají.
