Dlouho ztracenou magnetofonovou kazetu s vyprávěním Bohumila Hrabala nalezl religionista Pavel Hošek. Jeden z nejznámějších českých autorů na nahrávce vzpomíná na své spisovatelské začátky a mluví i o tom, čím vším se inspiroval. Reportéři ČT se se záznamem seznámili a jako první je zveřejnili v médiích.
Že matka Bohumila Hrabala a její manžel pracovali, když byl malý, v pivovarech, je docela dobře známé. Nově objevená nahrávka ale ozřejmuje, jak na to sám spisovatel vzpomínal. A také, jak vzpomínal na to, jak jeho život změnil nástup komunistického režimu. Rozvyprávěl se také o svých literárních začátcích a vzorech.
„To, co je všechno u mě v literatuře, jsem se naučil od lidí obyčejnejch, od lidí jurodivejch, od lidí pomatenejch. Oni mě brali jako svýho přítele a vzali mě do rodiny. To bylo víc, než kdybych byl národní umělec,“ řekl Bohumil Hrabal.
Profesora pražské Evangelické teologické fakulty Pavla Hoška, který nahrávku objevil, přivedl na její stopu badatel a Hrabalův přítel Tomáš Mazal. Ten ho upozornil na její existenci a na to, že vznikla na faře v Libicích nad Cidlinou. Přes ni se podařilo dohledat autora nahrávek, jaderného fyzika Jiřího Hofmana, a vyšlo najevo, že staré kazety stále má. Ten řekl Reportérům ČT, že kdyby ho Hošek nekontaktoval, nejspíše by skončily v kontejneru. „Takhle z nich lidé mohou něco mít,“ podotkl.
