Při nehodě na motorce přišel Aleš Eger o pravou nohu, přesto v Praze řídí městský autobus. Dostat se za volant nebylo snadné, dopravní podnik ho nechal jezdit až poté, co soudní znalec potvrdil, že to zvládne. Aleš Eger ale nezanevřel ani na motorky. Chce skočit backflip. Mohl by být úplně prvním člověkem s handicapem, který by to dokázal. O handicapovaném řidiči pražské MHD natáčela pro 168 hodin Kristina Ciroková.
Po nehodě přišel o nohu, přesto řídí městský autobus. A chce dokázat něco, co žádný handicapovaný před ním
168 hodin: Nezmar (zdroj: ČT24)
Městské autobusy v Praze mají již od 60. let automatické převodovky, takže řidiči stačí k jejich ovládání jedna noha. I díky tomu může do kabiny jednoho z autobusů usedat Aleš Eger, který o dolní končetinu přišel. Zůstala mu ovšem levá, pedály tedy musí obsluhovat druhou nohou, než je obvyklé. „Sedím křížem, ale už jsem se naučil sedět, že mně přijde, že sedím rovně,“ prozradil.
Příběh nynějšího řidiče pražského dopravního podniku začal v létě 2014, kdy havaroval na motorce. Stroj mu uklouzl po rozteklém asfaltu a řidič skončil pod kolem traktoru. Lékaři mu museli amputovat téměř celou pravou nohu. Po dvou letech ale začal znovu řídit, nejprve kamion, pak linkový autobus. Cestující, kteří jeho handicap spatřili, když například přišel otevřít zavazadlový prostor, mu ale nedůvěřovali. „Někteří se otočili a šli – nevím kam, na jiný autobus, na vlak, prostě nejeli se mnou,“ vzpomněl Aleš Eger.
Do kabiny
Nakonec se rozhodl, že skončí. Řídit ale chtěl dát. Přihlásil se o místo řidiče u Dopravního podniku v Praze, ale neprošel u závodního lékaře. Pomohlo až odvolání k pražskému magistrátu, který nařídil prohlídku u soudního znalce, kterou řidič bez končetiny prošel.
Boj o místo v kabině městského autobusu trval tři čtvrtě roku. Dopravní podnik říká, že případy, kdy uchazeč uspěje až po odvolání, jsou častější. „Je to hlavně proto, abychom ze strany dopravního podniku měli jistotu, že je zaměstnanec schopen ze zdravotního hlediska činnost vykonávat,“ řekl vedoucí autobusového provozu dopravního podniku Jan Barchánek.
Ve srovnání s linkovým autobusem není v MHD řidičův handicap patrný, cestující tedy nic nepoznají a kolegové-řidiči nemají než slova obdivu. „Párkrát jsem s ním jel a myslím, že když cestující nebudou vědět, že nemá nohu, vůbec to nepoznají,“ podotkl řidič Jiří Zabloudil. Navíc když se cestující o Egerově handicapu dozvědí, jsou většinou již vstřícní. „Přišly na něj pochvaly ze strany cestujících za výkon služby a to, jak funguje,“ upozornil Jan Barchánek.
Skočit salto vzad
Aleš Eger ale není jen řidičem autobusu. Osudové nehodě navzdory se znovu rozhodl usednout i na motocykl. Jako jeden z mála takto handicapovaných na něm jezdí v běžném provozu.
Zároveň začal trénovat na mimořádný sportovní výkon a chce skočit salto vzad čili backflip. To se ještě nikomu s handicapem nepodařilo. „Je to výjimečné, je to těžké. Ale musím říct, že Aleš tomu věnuje dost času i píle. Myslím si, že je i příkladem pro zdravé lidi,“ řekl jeho trenér Lukáš Pešek.
„Myslím, že mu nejde o to, aby udělal něco šíleného, ale aby udělal věc, která upozorní lidi na to, že člověk s handicapem, když něco chce a věnuje tomu úplně všechno, tak to může dokázat, ačkoliv se to každému zdá jako úplná bláznivina,“ soudí o záměru handicapovaného řidiče Lukáš Pchálek ze spolku Cesta za snem, který podporuje aktivní lidi s handicapem.
Podobně smýšlí i sám Aleš Eger: „Chtěl bych vzkázat všem lidem, kteří mají nějaký handicap, nevěří si a myslí si, že jsou odepsaní a že společnost je nechce: Nemůže je přijmout, dokud nebudou věřit sami sobě a nebudou si vědomi ohromných kladů, které mají, neotevřou je a nenabídnou je společnosti.“
Bláznivě ostatně mohla působit již touha řídit autobus.