Peněz na přístrojové vybavení je v českém zdravotnictví sice dost, nejsou už ale na zaplacení lidí, konstatoval v pořadu Události, komentáře profesor Jan Pirk. Jeho kolega Pavel Pafko doplnil, že do našeho zdravotnictví jde v poměru k HDP o několik procent méně peněz než v okolních státech. Profesor Cyril Höschl vidí jako jeden z hlavních problémů českého zdravotnictví systém vzdělávání, který je nesmírně byrokratický a vyhání mladé lékaře za prací jinam.
Největší neduhy zdravotnictví: Nedostatek sester, málo peněz a frustrující systém vzdělávání
Největší problémy českého zdravotnictví pohledem Jana Pirka, Pavla Pafka a Cyrila Höschla (zdroj: ČT24)
Podle přednosty Kardiocentra IKEM profesora Jana Pirka je největší tragédií současného českého zdravotnictví „absolutní“ nedostatek sester. Kvůli němu se musí zavírat nebo omezovat provoz celých oddělení. Příkladem je paraplegická jednotka v Motole.
„Řekli jsme, že sestry mají mít vysokou školu, ale neřekli jsme, že mají být podle toho ohodnoceny,“ popsal Pirk podstatu problému.
Podle něj je sice ve zdravotnictví peněz na přístrojové vybavení dost, ale nezbývá na zaplacení lidské práce. „Jestliže vysokoškolačka, která rozhoduje o životě pacienta, o jeho zdraví, slouží soboty, neděle, svátky a nabízejí jí nástupní plat o dva tisíce korun nižší než prodavačce v samoobsluze, tak je něco nezdravého ve státě dánském,“ řekl Pirk.
Pafko: V Česku jde na zdravotnictví o několik procent méně v porovnání s HDP než třeba v Německu
Profesor Pavel Pafko z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol nabídl srovnání se zdravotnictvím v Rakousku a v Německu. „Kolegové tam nedělají nic jiného, než děláme my, ale finance, které jdou do českého zdravotnictví, jsou malé,“ uvedl.
Připomněl, že Česko dává do zdravotnictví asi 7,5 procenta HDP. „Země kolem nás, jejichž zdravotní systém víceméně kopírujeme, dávají mezi devíti, deseti, jedenácti procenty, a přitom jedno procento českého hrubého domácího produktu samozřejmě není jedním procentem německým nebo rakouským,“ dodal.
Například sanitku nebo rentgen kupuje české zdravotnictví za stejné ceny jako kolegové v Německu nebo v Rakousku. Jediné, na čem můžou manažeři našich nemocnic ušetřit, jsou lidé, přesněji řečeno jejich mzdy, konstatoval.
Pafko odmítl i poznámku moderátora pořadu, že podle kritiků je ve zdravotnictví peněz dost, ale jsou špatně distribuovány: „Jestli 7,5 procenta stačí na evropský zdravotní standard, pak se ptám, kde se ztrácejí peníze v Rakousku nebo v Německu, když dávají deset až jedenáct procent.“
Velmi důležité jsou ve zdravotnictví podle Pafka i soukromé zdroje. „V tom je Česká republika za evropským průměrem, to nepochybně,“ uzavřel.
Höschl: Cesta lékařů ke specializaci je plná byrokratických nástrah
Naopak podle ředitele Národního ústavu duševního zdraví profesora Cyrila Höschla je tvrzení o nedostatku peněz v českém zdravotnictví pravdivé jen částečně. Argumentuje tím, že když se do určité oblasti podaří peníze sehnat, obvykle se pak zjistí, že problémy jsou ještě v něčem jiném - že jen v penězích to nebylo.
Srovnatelným či větším problémem českého zdravotnictví je podle Höschla systém vzdělávání. „Ten je nesmírně frustrující pro lékaře po promoci, jejichž cesta ke specializaci je často tak komplikovaná, zatížená takovou byrokracií, tolika požadavky, z nichž část je nesplnitelných, že to lidi odrazuje a vyhání je to ven,“ uvedl.
Höschl připomněl i statistiky, podle kterých sice ročně odejde několik set lékařů, od dvou do osmi set, ale zároveň jich zhruba dvě stovky zase do Česka přicházejí odjinud.
„Dokonce dotazovaní manažeři a mluvčí jednotlivých nemocnic i v pohraničních krajích, jako je Karlovarsko nebo Břeclavsko, hlásí, že jde o ojedinělé případy, které jim problémy nečiní. Problémy činí sestry,“ řekl Höschl.
Pacienti se v Česku mají lépe než jinde v Evropě
Podle Höschla je ale daleko důležitější, jak jsou na tom v českém zdravotnictví pacienti. „Kupodivu se v Čechách mají dost dobře a mohou to porovnat ti, kteří buď v roli pacienta byli hospitalizováni, anebo delší dobu pobývali někde jinde, anebo i jako lékaři pracovali jinde a viděli, jak to tam chodí,“ poukázal.
Höschl se například během svého působení v Evropské psychiatrické asociaci setkával s pacienty z různých zemí. „A kupodivu z toho Česká republika, ať to kdokoliv neslyší rád, vycházela dobře. Britští pacienti si stěžovali na to, jak to tam vypadá,“ uvedl.
Navíc Höschl připomněl zkušenost své dcery, která pracovala jako záchranářka v Německu, v Česku, v Itálii, Francii i ve Švýcarsku. „Řekla mi, že kdyby se jí něco stalo, že by se dala hospitalizovat tady,“ uzavřel.