Bellinzona - Jacques de Groote dnes začal jako první z obžalovaných ve švýcarské Bellinzoně při procesu s exmanažery Mostecké uhelné společnosti (MUS) vypovídat, ostatní to zatím odmítají. Šestaosmdesátiletý Belgičan mimo jiné připustil, že byl v čele nastrčené společnosti Appian Group předstírající během privatizace dolů, že zastupuje fiktivní americké akcionáře. Soudu také řekl, že si půjčil asi 400 000 eur (10,3 milionu korun) od společnosti ovládané Jiřím Divišem a dalšími obžalovanými v této kauze. Odevzdal i dokument popisující jeho úlohu v celé kauze a jeho obhájce žádal, aby nemusel být vyslýchán ústně. Soud to zamítl, de Grooteovi ale povolil, aby při výslechu nahlížel do svého dokumentu, který se stal součástí soudního spisu.
De Groote figuruje v kauze jako představitel několika společností, které měly v názvu jméno významné americké investiční firmy Appian. Podle obžaloby mělo obchodníkovo renomé jako bývalého vysokého představitele Mezinárodního měnového fondu a zvuk jména Appian přikrýt údajně podvodné machinace kolem nákupu akcií dolů.
Appian založil známý finančník Stephen Norris, de Groote pro něj po roce 1994 pracoval. Ten prý měl nejprve zájem investovat do českého důlního průmyslu, ale potom na to neměl peníze. Podle de Groota českošvýcarský podnikatel Jiří Diviš získal posléze od Norrise právo používat jméno Appian a postupně založil několik společností s tímto jménem v názvu. Nemělo to nic společného s americkou strukturou, řekl de Groote, který po roce 1996 začal pracovat pro společnost Investenergy, kterou založil Diviš a která ve druhé polovině 90. let skrytě nakupovala akcie MUS.
Investenergy v dubnu 1998 podepsala s Appian Advisors smlouvu, podle níž měla tato firma vystupovat jménem Investenergy a kupovat pro ni akcie MUS. Poté, co Investenergy koupila od státu zbývající akcie, byla jako nový vlastník uvedena firma Appian Group, která byla podle obžaloby „fiktivním zahraničním investorem“. De Groote uvedl, že v letech 1997 až 2004 měl od Investenergy celkový příjem asi milion dolarů, z toho část tvořila zmíněná půjčka.
Spolu s de Grootem stojí tento týden před soudem i Antonín Koláček. S dosavadním průběhem soudu je podle svých slov spokojený. „Cítím hluboký vnitřní klid a mír,“ řekl před začátkem jednání. Neuvedl ale, zda v případě výslechu bude odpovídat: „To se uvidí podle situace, která vznikne.“
Soudce ještě před výslechem obžalovaných zamítl žádost advokátů vyřadit z jednání společnost Czech Coal Services, která se připojila k obžalobě. Zamítnutí předseda senátu zdůvodnil tím, že závisí na prokuratuře, zda povolí účast firmy jako žalující strany. Prokuratura s tím před začátkem procesu souhlasila. Soudce dnes naopak souhlasil s tím, aby byl do soudního spisu zařazen záznam letošních výslechů někdejšího premiéra Miloše Zemana a jeho ministrů. O zařazení výslechů do spisu požádala soud obhajoba Antonína Koláčka. Vedle Zemana jde i o jeho ministry financí a průmyslu Pavla Mertlíka a Miroslava Grégra. Zemanova vláda v roce 1999 prodala zbytek státního podílu v MUS, údajně za nevýhodnou cenu. Výslechy už byly zařazeny do spisu i během první fáze procesu s Markem Čmejlou, Petrem Krausem a Jiřím Divišem.
Proces ve Švýcarsku začal už 13. května, k soudu ale tehdy dorazili jen obžalovaní Čmejla, Diviš a Kraus. Soudce proto celou věc rozdělil na dvě části. Koláček, Jacques de Groote a Oldřich Klimecký dostali nové předvolání na 10. června. Klimecký v pondělí k soudu nepřišel, nepřítomnost zdůvodnil finančními důvody a nemocí své manželky, kterou nemůže nechat samotnou. Obě části případu soud spojí 24. června, závěr líčení je plánován na 12. července.
Proces je výsledkem šestileté práce švýcarských vyšetřovatelů, kteří rozplétali složité vztahy kolem 60 společností ve Švýcarsku, v Lichtenštejnsku, na Kypru či na britském ostrově Man. Mezi těmito společnostmi, v nichž měli obžalovaní podíl, údajně proudily peníze kolem privatizace MUS. Švýcarské úřady obžalovaným zablokovaly 660 milionů švýcarských franků (asi 13,9 miliardy korun). Proces sledují dva právníci vyslaní českou vládou jako pozorovatelé. Česká republika ale není součástí obžaloby, protože propásla lhůtu, kdy tak mohla učinit.
