Mezi největší hrozby pro Česko patří kybernetické útoky, islamistický terorismus i ruská a čínská špionáž. V rozhovoru pro ČTK to prohlásil ředitel Bezpečnostní informační služby (BIS) Michal Koudelka. Pochválil také spolupráci bezpečnostních složek na domácí i mezinárodní úrovni. Za pětadvacetiletou existenci se podle něj z BIS stala silná, efektivní a respektovaná tajná služba.
Hrozbou pro Česko jsou terorismus, Rusko i Čína. BIS si podle Koudelky za čtvrtstoletí existence vybudovala respekt
Stále vážnějším problémem budou podle Michala Koudelky kybernetické útoky, které představují permanentní riziko pro zájmy České republiky. Hackerské metody používají teroristické skupiny, které jimi získávají například informace o potenciálních cílích, i cizí tajné služby, v případě Česka jde zejména o útoky ze strany Ruska a Číny.
„Myslím, že v nepříliš daleké budoucnosti budeme muset čelit a věnovat se více problému extremismu, ať už pravicovému nebo levicovému, ale zejména pravicovému,“ soudí Koudelka podle indicií z okolních zemí.
Kromě permanentních rizik rozeznává BIS ještě hrozby krátkodobé a dlouhodobé. Mezi krátkodobé řadí na první místo riziko islámského terorismu. Boj s ním se za Koudelkovo působení ve službě výrazně proměnil. „Když já přišel do služby, nikdo neznal al-Káidu, nikdo neznal Islámský stát. Jestli byl nějaký problém, tak to byly palestinské skupiny jako Ahmad Džibríl, abú Nidal, případně libanonský Hizballáh,“ uvádí Koudelka.
Nejagresivnější je Rusko, přidává se Čína
Rusko, Čína a další cizí zpravodajci neohrožují české zájmy pouze v oblasti kyberprostoru. Stále platí, že užívají tradičnějších metod práce tajných služeb, ať už jde o získávání přísně utajovaných informací či mrtvé schránky. Přizpůsobují se nicméně i měnící se situaci.
„V minulosti, za studené války, v době železné opony v podstatě všechno bylo utajované. Dnes je situace naprosto odlišná, dnes je většina informací v otevřených zdrojích na internetu, v médiích, o mnoha informacích můžete hovořit s kýmkoliv a není to žádný problém. Toho samozřejmě zpravodajské služby velmi dovedně využívají,“ naznačuje ředitel BIS.
Cenné informace agenti získávají běžnou komunikací s politiky, obchodníky i novináři. Takové informace sice nejsou utajované, i přesto ale pomáhají utvořit si jasnou představu o dění v zemi. Zejména ruské tajné služby jsou ve svých aktivitách nejagresivnější a nejaktivnější, přidávají se k nim ale i čínští zpravodajci, upozorňuje Koudelka.
Prohlášení politiků dobrou pověst BIS ve světě nepoškodí
Za existenci BIS se výrazně proměnily nejen hrozby, kterým čelí, ale i spolupráce tajných služeb, ať už jde o kooperaci domácí nebo mezinárodní. Zlom ve spolupráci rozvědek ve světě znamenalo 11. září 2001, kdy svět pochopil, že bez sdílení informací nelze silnému a nebezpečnému nepříteli čelit. Od té doby se mezinárodní spolupráce zásadně rozšířila a prohloubila, reflektuje Koudelka.
Sdílení informací, kupříkladu o teroristických hrozbách, probíhá okamžitě v on-line režimu. „Kdekoliv v Evropě se cokoliv stane, tak naše služba dostává on-line všechny informace, které jsou relevantní k danému problému, tak abychom mohli přijímat opatření, informovat oprávněné adresáty a chránit tak tuto zemi,“ popisuje ředitel rozvědky.
Samotná BIS má prý mezi partnery ve světě velmi dobré postavení a reputaci. Tajná služba letos v březnu získala ve Spojených státech cenu George Teneta. „Cena je vlastně nejprestižnějším oceněním, které může zpravodajská služba v rámci spolupráce se Spojenými státy získat,“ přibližuje Koudelka. Česko by podle něj mělo být hrdé na zpravodajce, kteří usilovně pracují a nasazují své životy pro bezpečnost země.
Renomé rozvědky prý nepoškozují ani politická prohlášení, například tvrzení prezidenta Miloše Zemana o novičoku z května 2018. „Jsme službou apolitickou, službou, která nepodlehne žádnému tlaku. Politická prohlášení, ať už v té nebo oné zemi, spolupráci zpravodajských služeb neovlivní a ovlivnit nesmí. Spolupráce musí být vysoce profesionální, je založena na vzájemné důvěře a taky na osobních vazbách,“ neobává se Koudelka.
Za velmi dobrou označuje ředitel BIS i spolupráci českých bezpečnostních složek. „Informace sdílíme okamžitě, pravidelně, podle potřeby třeba každý den dochází k setkávání na různých platformách podle toho, jaká rizika jsou nebo mohou být. Co je možná ještě důležitější, je to, že oprávnění adresáti na naše informace reagují. To si velmi ceníme, protože reakce z vlády, našich kolegů z policie, ze státního zastupitelství, jsou rychlé a velmi dobré, tak jak mají být,“ pochvaluje šéf BIS.
Snadnější rozpoznání tváře
Koudelka také v rozhovoru vyjádřil přání, aby v budoucnu informace BIS mohly být využité jako důkaz před soudem. Pomoci by k tomu měla postupná novelizace zákonů, které se rozvědky dotýkají.
Ačkoliv totiž v součanosti například služba drží v rukou informace získané na základě povolení vrchního soudu a podle zákona, při soudním procesu je není možné použít. „Tím, kdo tento zákon zpracovává, nejsme my, to jsou jiné instituce, ale je to jedna z oblastí, ve které si myslím, že by změna byla žádoucí,“ věří Koudelka.
V tuto chvíli v Senátu leží novela zákona 153, která mimo jiné umožní rychleji a efektivněji získávat informace od bank. Další důležitou oblastí je podle Koudelky vytváření databází digitálních fotografií. Klíčová by taková databáze byla pro zavedení systému na rozpoznávání tváří, který je nezbytný pro efektivní ochranu Česka, míní šéf BIS.
Získat si veřejnost na svou stranu
Zákony, které daly vzniknout BIS, vešly v platnost 30. července 1994. Při popisu celé historie BIS je ovšem třeba se vrátit do února 1990, kdy vznikl Úřad pro ochranu ústavy a demokracie (ÚOÚD). „V té době byly položeny základy moderní nové kontrašpionáže demokratického Československa, a pak tedy ČR,“ uvádí.
Za klíčové označil Koudelka rozhodnutí postavit novou službu s novými lidmi. „Samozřejmě také vyřešit problém s bývalými důstojníky Státní bezpečnosti, kteří ve službě zůstali nějakou dobu, ač služba postupovala i v této oblasti zcela jednoznačně, a ti, kteří pracovali na tzv. vnitřním nepříteli, a ti, kteří měli delší stáže a výcvik v Sovětském svazu, tak museli službu opustit v podstatě okamžitě,“ vysvětluje Koudelka.
Ještě obtížnější než to však podle něj byl druhý úkol, a to získat na svou stranu veřejnost. „Změnit to, jak budou ke službě přistupovat. Změnit myšlení lidí, že služba není Státní bezpečností, ale že to je demokratická služba, kontrašpionáž, která slouží demokratické zemi a má jiný úkol – chránit bezpečnost této země a jejích obyvatel. To bylo nejdůležitější a bylo to velmi obtížné a já doufám, že se nám to podařilo,“ doplňuje šéf rozvědky.