Praha - Osvobozené divadlo byla pražská avantgardní scéna, velmi silně ovlivněná dadaismem, futurismem a později i poetismem. Dějiny Osvobozeného divadla začínají 15. května 1923, kdy skupina studentů, nazývajících se "Volné sdružení posluchačů dramatické konzervatoře pražské hrající s laskavým svolením rektorátu,'' sehrála v pražské Malostranské besedě ‘pseudokomedii' Kithairon. Jako sekce Devětsilu začala oficiálně fungovat představením v únoru 1926. Proslavil je především neopakovatelný humor ústřední dvojice Jiřího Voskovce a Jana Wericha.
Začalo hrát Osvobozené divadlo
První představení se odehrálo v pražském divadélku Na slupi, kde skupina Jiřího Frejky předvedla parodii na Molierovu hru s názvem Cirkus Dandin. „Představení se silně vymykalo z obyčejných našich divadelních pojmů,“ psala dobová kritika. Ve snaze o přirozenost v protikladu k dosavadní umělé stylizaci se mladí divadelníci hlásili k cirkusu či varieté. Stále častěji se na scéně objevovali dva studenti, Jiří Voskovec a Jan Werich.
První hru Vest Pocket Revue psali Voskovec s Werichem po kavárnách. „Jednoho večera byla zakoupena u pana Nepraše v menší obci jihovýchodních Čech láhev rumu za 24 Kč. Téhož večera obsah láhve byl smíchán s horkou vodou, oslazen, přidáno citronové šťávy a získaná kapalina vypita. Na dně prázdné lahve ležela Vest Pocket Revue,“ vzpomínal Werich. Premiéra hry byla 19. dubna 1927 v Umělecké besedě na Malé Straně. Hra se reprízovala víc jak dvěstěkrát a přesvědčila oba autory, aby nechali studií a věnovali se divadlu trvale jako životnímu povolání. „I když jsem nechtěl jít k divadlu a Voskovec taky ne, divadlo si přišlo pro nás,“ napsal později Werich. Téhož roku do divadla vstoupil klavírista Jaroslav Ježek.
Následovaly další hry, Kostky jsou vrženy, Gorila ex machina, Premiéra Skafandr, divadlo se přestěhovalo do nových prostor v suterénu paláce U Nováků ve Vodičkově ulici. V té době napsali V&W své nejlepší hry, Balada z Hadrů, Rub a líc, Těžká Barbora a také zavedli improvizované dialogy na předscéně, které reagovaly na aktuální politické a kulturní události, známé jako forbíny. Pro bezděčnou absurdnost toho, co chce být seriózní, majestátní, vznešené, patetické, učené a bohorovné, vymysleli svůj privátní termín „hovadno“.
Voskovec s Werichem se stali postavami boje proti kulturnímu šovinismu a nacismu. Proti hře Osel a stín z roku 1933 podávalo německé velvyslanectví v Praze ostré diplomatické protesty. Kat a blázen z roku 1934 byl již přímým vypovězením boje domácímu nacismu. Roku 1938 bylo divadlo úředně zavřeno, Jiří Voskovec byl židovského původu, a jejich hry prý narušovaly mezinárodní vztahy s Německem. V lednu 1939 hlavní protagonisté emigrovali do USA.
Po návratu z emigrace po skončení války se pokusili divadlo obnovit, politické poměry však nebyly satiře nakloněny a objevily se i rozpory mezi Voskovcem a Werichem směřování divadla. Po emigraci Voskovce divadlo zaniklo úplně.
