Paříž - Slavný francouzský deník Libération založila v roce 1973 skupina levicových maoistických intelektuálů, mezi nimiž byl i filosof Jean-Paul Sartre. V posledních letech se list potýkal s velkým úbytkem čtenářů. Loňský rok byl pro něj vůbec nejhorší. Libération prodělal měsíčně milion eur. Velké krizi čelil deník Libé - jak se mu zkráceně říká - v říjnu 2006. Většinový vlastník tohoto titulu, aristokratický dědic bankovního impéria Eduard de Rothschild, dal komisi akcionářů týden na to, aby mu předložila plán, jak noviny zachránit. Sám přišel s vlastním řešením. Autorem vítězného návrhu se ale stal Edwy Plenel, bývalý redaktor deníku Le Monde. Představenstvo následně zvolilo Plenela novým šéfredaktorem. Tím ale problémy neskončily. Deník se stále potýkal s velkými dluhy. To, že se Libération ocitl ve finanční tísni, nebylo vlastně žádnou novinkou. Celé roky ho držely nad vodou půjčky jeho sympatizantů, pro které bylo důležitější politické přesvědčení než smysl pro obchod. Situace byla natolik vážná, že už v lednu 2007 museli akcionáři zasednout znovu.
Rothschild navrhoval poskytnout levicovému listu finanční injekci ve výši 15 milionů eur (420 milionů korun). Plán finančního ozdravení deníku ale počítal i mimo jiné se snížením počtu zaměstnanců z 276 na 200.
Libération trpí do jisté míry stejnými problémy, kterým čelí noviny ve většině západních zemí. Je tu konkurence listů, které se zdarma rozdávají v pařížském metru, internetu. Jeho existenci ohrožuje také několik zpravodajských týdeníků a zpravodajských rozhlasových stanic, které vysílají nonstop. Ve Francii se k tomu přidávají ještě zákony, které přísně vymezují, kde a kdy se noviny smějí prodávat, a pravidla, která prakticky znemožňují začít tisknout víkendová vydání, která v jiných zemích profitují.
