Brno - Lednička, rychlovarná konvice a vysokorychlostní internet – to vše lze najít v geru neboli v jurtě, kterou už více než rok obývá Veronika Hajníková se svým přítelem. Vše začalo experimentem poté, co se vrátili z cesty po Mongolsku. Chtěli vyzkoušet, jestli v tomto tradičním pasteveckém obydlí lze žít i v České republice, konkrétně v Brně na Kamenném vrchu.
Nejen, že tu dokázali přečkat i letošní tvrdou zimu, ale stan ze dřeva, plátna a ovčí vlny si zamilovali. „Jsme z paneláku, ale oba s přítelem rádi zkoušíme nové věci, tak jsme to zkusili,“ prozradila čtyřiadvacetiletá Veronika. Dokonalé spojení člověka s přírodou, to je největší přednost jurty. Velká část dne se totiž odehrává před ní a i uvnitř jsou přes tenké stěny dokonale slyšet okolní zvuky. „Člověk si vycvičí citlivost – každá kapka je na té plachtě slyšet a posloucháme i ptáky. Je to hodně propojené,“ řekla Veronika. „Byla to taková spontánní akce, jít bydlet do jurty, ale už si dokážu představit, že to bude mít trvalejší charakter.“
Nicméně veškerý komfort čtyřicet metrů čtverečních velké obydlí nemá. Například na záchod musí jeho obyvatelé chodit ven a stejně je tomu i se sprchováním. Topení neobstarávají radiátory, ale kamna na dřevo. Vodu si musí pokaždé donést z nedaleké studny. Přesto přežila Veronika i s přítelem letošní tuhou zimu bez větších potíží. „I v zimě se tady bydlet dá, v pohodě tu je dvacet, pětadvacet stupňů, a to i když je venku minus dvacet. Kamna jurtu lehce vytopí,“ uzavřela Veronika.
Ceny jurt se pohybují kolem tří set tisíc korun, liší se podle velikosti a technického zpracování. Velikostně lze vybírat od šesti do třinácti metrů v průměru. Zkušení stavitelé ji zvládnou rozložit a zase složit během pěti hodin. Úřady navíc k jurtě přistupují stejně jako ke stanu, takže k jejímu postavení není potřeba stavební povolení.
