Hostem Františka Lutonského v pořadu Interview ČT24 z 23. srpna byl ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Motivem pro jeho pozvání byla situace okolo umístění amerického radaru v České republice, který je součástí americké protiraketové obrany ve střední Evropě. Tu totiž kritizuje nejen Rusko, ale i rakouský ministr obrany Darabos, který ji označil za provokaci USA. Dalším z témat byly i pokračující blokády rakousko-českých hranic kvůli temelínské jaderné elektrárně.
„Nepřipustíme rozdíl mezi státy Evropské unie,“ říká Karel Schwarzenberg
Začněme vaším jednáním na půdě sněmovního zahraničního výboru. Co jste poslancům řekl? V jakém stavu jsou jednání s americkou stranou?
Američané nám nejdříve předali svůj návrh smlouvy. My jsme jim nyní poslali náš návrh. Příští měsíc začíná jednání v Praze o našem textu.
Můžete rámcově zmínit požadavky, které si klade česká strana, aby vůbec přistoupila na americkou žádost?
Jsou zde zásadní požadavky týkající se legislativního a berního statutu a podobných právních záležitostí. Celý náš návrh nemohu, dokud jsme v jednání, uveřejnit, poněvadž to nepatří k diplomatickým zvyklostem. Uveřejníme to až bude smlouva na světě. Během jednání má každá strana své požadavky a víme, že musí dojít k nějakému kompromisu. Víme, kde jsou naše hranice, ale právě proto to nechci říkat veřejně.
Na čem je schopná se dohodnout naše politická reprezentace? Za jakých podmínek by bylo dobré, aby tady americký radar stál?
Americká radarová stanice by u nás stála za obdobných podmínek, jaké jsou ve Velké Británii.
Je vládním cílem současnosti postavit radar?
Považujeme to za velmi užitečné bezpečnostní opatření nejen pro Českou republiku, nýbrž také pro velkou část Evropy, Spojené státy a Kanadu. Samozřejmě i užitečné a dobré věci mají svoji cenu. Když se cena překročí, ztrácím zájem. To jest: jenom když Spojené státy přistoupí na naše podmínky, navrhnu to parlamentu.
Každá věc má také svoji stinnou stránku. Jaká je to v tomto případě?
Moc jich není. Pro mě osobně, že to ještě bude tuhý boj v Poslanecké sněmovně, abych většinu poslanců přesvědčil. Jsme taky osočováni, že tady přisluhujeme Američanům, což vůbec není pravda. Jde o bezpečnost Evropy, tudíž i České republiky. Vývoj zbraní hromadného ničení jde tak rychle po celém světě. Země, které jsme povýšeně před nějakým časem považovali za rozvojové, mají dnes technické schopnosti, které jsou mnohdy lepší, než má Česká republika.
Existuje nějaký důkaz, že například Írán vlastní takovou zbraň?
Írán zkouší rakety. Má rakety, které dolétnou do 2500 kilometrů, což by na nás nestačilo. Řekl bych ale, že do deseti let je Írán schopen zkonstruovat mezikontinentální střelu. Pochopitelně nemáme tak dobré informace, protože to je vojenské tajemství Íránu, jak daleko pokročili. Je to ale velmi kultivovaná země s vynikajícími technickými schopnostmi, učenci, inženýry atd. Nedivme se tedy, když to půjde velmi rychle.
Příští týden by měl do Prahy přiletět americký republikánský kongresman Trent Franks. Zeptáte se ho, proč Američané seškrtali peníze na výstavbu protiraketové obrany?
Prozatím to není seškrtáno definitivně. Seškrtali to reprezentanti, teď to jde do senátních výborů a do Senátu, který je v Americe rozhodující. Ve Sněmovně reprezentantů to bylo seškrtáno s odůvodněním, že ještě nejsou uzavřeny smlouvy. To je pravda - ani my, ani Poláci jsme s Američany smlouvy neuzavřeli. Teprve potom stojí za to z americké strany do toho investovat. Úplně to chápu.
O výrocích ruské strany jste řekl, že je to ruská hra, která se nás až tolik netýká. Proč tedy jezdí česká delegace do Moskvy vyjednávat o radaru?
Zásada naší zahraniční politiky je být naprosto průhlední, otevření. Informujeme sousedy o našich zájmech – neděláme žádná tajemství. Rusové mají možnost dostat všechny informace, které jsou pro ně nutné. Jednání v Moskvě bylo velmi otevřené, upřímné až přátelské. Ruská strana pozvala naši delegaci na vojenské základny. Udržujeme velmi otevřený dialog s ruskou stranou, aby nedošlo k nedorozumění. Samozřejmě jejich zájmy jsou takové a naše zájmy jsou makové, asi se navzájem nepřesvědčíme, ale alespoň aby každý věděl, že druhá strana nemá zlé úmysly.
Rakouský ministr obrany Norbert Darabos považuje protiraketový deštník v Česku a Polsku za provokaci. Zdá se, že se vztahy mezi oběma zeměmi opět přiostřují?
Mě už pomalu nudí, že kdykoliv se chce nějaký rakouský politik profilovat na rakouské vnitropolitické scéně, tak nás na to používá. Ať je to kvůli Temelínu, ať je to kvůli radaru. Rakušané stejně jako všichni sousedé dostávají o radaru informace, aby bylo jasno. Když má námitky proti radaru, tak o tom lze diskutovat. Nepřípustná je ale argumentace pana ministra Darabose, který říká, že umístění radaru v zemích bývalé východní Evropy je provokace. Pan ministr Darabos by si měl uvědomit, že státy Evropské unie jsou si rovnoprávné. Zde nesmí být rozdíl mezi státy bývalé východní Evropy a bývalé západní Evropy. Když uzná, že to není provokace v Anglii, tak musí uznat, že to není provokace u nás. Nepřipustíme rozdíl mezi státy Evropské unie, to by si měl ministr vlády státu Evropské unie uvědomit.
Váš rozhovor pro rakouskou tiskovou agenturu Rakušany nadzdvihl ze židlí. Rakouští aktivisté chtějí v září obnovit blokády, prý je dokonce ohrožena schůzka temelínské skupiny. Máte o tom nějaké informace?
Před několika dny jsem byl na přednášce v Alpbachu, tam se mnou mluvil novinář z rakouské tiskové agentury. Týkalo se to drobných příhod v Temelínu, které se pohybovaly mezi nulou a jednou. V Rakousku bylo kvůli tomu pozdvižení, pan ministr Pröll mi proto psal, onen novinář se na ten dopis ptal. Řekl jsem mu, že jsem ho ještě nedostal (dostal jsem ho, až když jsem přijel do Prahy, a bude na něj vytvořená odpověď). V rozhovoru jsem uvedl, že příhody, o kterých se v dopisu píše jsou maličkosti. To Rakušanům zdvihlo mandle, protože berou všechno moc vážně – když v Temelíně přeběhne kočka přes střechu, tak je to veliká událost. Rozčílení nebylo velké, stěžoval si jeden ze zástupců bývalé strany doktora Heidera a zástupce Strany zelených. Tak to bylo, toť vše.
V září budou opět blokovány hranice. V květnu jste říkal, že česká trpělivost má své meze. Dostaneme se v září na hranici? Co tou hranicí vůbec bude?
Doufám, že k blokádám nedojde. Parlamentní komise jedná, vývoj diskuze je velice dobrý. Proto by neměla být tato komise složená ze zástupců obou států pod tlakem nějakých demonstrací, nýbrž všechny problémy věcně zkoumat, abychom došli k vzájemně výhodnému řešení. Nemáme nejmenší zájem o to, aby se vyostřily vztahy s rakouskou stranou. Velmi doufáme, že tento věčný problém přejde do věcné diskuze, a ne do diskuze na ulici. A ti, kteří v komisi jsou, na tom tvrdě pracují. Myslím, že rakouská strana ví, že se tady snažíme, aby Temelín byl v nejlepším pořádku. Tak doufám, že k demonstracím přeci jen už nedojde.
Říkáte: doufám. Může proti tomu český ministr zahraničí vůbec něco udělat?
Podle rakouského právního řádu mají právo demonstrovat. Dokud budou jen demonstrovat - neuzavřou silnici, je to jejich záležitost. Kdyby zase uzavírali silnice, tak bychom museli pomalu uvažovat o tom, jak proti tomu zakročit, aby Rakousko vidělo, že nemáme nekonečnou trpělivost s takovými výjevy na našich hranicích.
Může být ohroženo zasedání meziparlamentní komise v polovině září?
Myslím, že ne. První setkání bylo v Praze, teď bude ve Vídni. Právě proto, že bude v Rakousku, si myslím, že se rakouská strana bude snažit, aby vše proběhlo v klidu. Jsem přesvědčen, že meziparlamentní komise je správné místo, aby se dialog vedl. Názory budou vždy odlišně, ale neznamená to, že si musíme nadávat přes hranici.
(redakčně kráceno)