Washington - Jako první Američan se dostal v únoru 1962 na oběžnou dráhu okolo Země a pomohl tak napravit reputaci NASA pošramocenou vítězstvím Sovětského svazu v pomyslném souboji o prvního člověka v kosmu, kterým se nakonec stal Jurij Gagarin. V říjnu 1998 se pak v 77 letech stal nejstarším člověkem, který kdy zavítal do vesmíru. John Glenn přepisoval ve službách americké kosmonautiky dějiny dobývání vesmíru. Po úspěšné kariéře v NASA i armádě také po více než dvě dekády zasedal v Senátu a v osmdesátých letech vzhlížel s nadějí i k Bílému domu.
Rodák z města Cambridge v Ohiu byl nadšencem do létání už od dětství. Proto není divu, že po napadení Pearl Harboru Japonci v prosinci 1941 zběhl ze studií matematiky k námořnímu letectvu. Vyznamenal se v bojových akcích nad Pacifikem a následně se zúčastnil i operací během korejské války, mezitím se stihl také oženit. Na první stránky novin se dostal už v roce 1957, když nadzvukovým letadlem přeletěl z Los Angeles do New Yorku za necelé tři a půl hodiny. O dva roky později byl přidělen do projektu Mercury, jehož cílem bylo vynést člověka na oběžnou dráhu kolem Země.
Necelý měsíc po Gagarinovi se v kosmu ocitl Glennův kolega Alan Shepard, letěl však pouze po balistické dráze. Dalším byl vybrán tehdy čtyřicetiletý Glenn, nejstarší z kandidátů kosmického programu. V malé kabině kosmické lodi Friendship 7 odstartoval po dvouměsíčních odkladech do vesmíru 20. února 1962. Za čtyři hodiny a 56 minut uskutečnil tři oblety planety.
Během letu přitom musel přejít na ruční ovládání a navíc zavládly obavy, že se oddělil ochranný tepelný štít lodi. Glenn nakonec bezpečně přistál v oceánu u Bahamských ostrovů a stal se z něj národní hrdina. „Bylo mi jasné, že se něco trhá na okraji kabiny. Hořící kousky se trhaly a svištěly kolem okénka. Když se to tak vezme dohromady, mohl to být velmi ošklivý den,“ shrnul svůj let lakonicky.
Přestup z oběžné dráhy na dráhu politickou
Z aktivní služby a z programu vesmírných letů odešel Glenn kolem roku 1965 do soukromé sféry, kde působil ve vedení firmy RC Cola a postupně si začal budovat i politickou kariéru. Do Senátu kandidoval poprvé v roce 1970, neuspěl však už v primárkách. Jako senátor Ohia vstoupil na půdu Kongresu až o čtyři roky později. Těžištěm jeho působnosti byly energetická, vojenská a zahraniční politika.
Slabý projev na nominačním sjezdu Demokratické strany v New Yorku připravil Glenna v roce 1976 o šanci postavit se po bok Jimmyho Cartera jako kandidát na funkci viceprezidenta. A v roce 1984 ztroskotal ve snaze stát se kandidátem demokratů na prezidentský úřad. Senátorem byl až do roku 1999.
Návrat do vesmíru po 35 letech
O návratu ke hvězdám uvažoval téměř 30 let, jako legenda se ale do vesmíru po svém slavném letu již nedostal. Žádosti o další expedice mu vedení NASA zamítalo z obavy, že by případný neúspěch a s ním spojená Glennova smrt mohla zcela ochromit americký kosmický vývoj. Šance pro veterána přišla až v červnu 1997, když se NASA začala zajímat o vliv stavu beztíže na staré lidi a Glenn opět nabídl své služby.
Po sedmiměsíčním váhání úřad souhlasil a Glennova devítidenní mise v raketoplánu Discovery na přelomu října a listopadu 1998 vyvolala rozporuplné reakce. Glenn se stal v 77 letech nejstarším člověkem ve vesmíru, podle kritiků se ale jednalo jen o drahý výlet pro politika. Další kritika mířila na výrobný astronautův zdravotní stav, takže veterán nejspíš nebyl správnou osobou, která by byla vhodným měřítkem pro srovnání účinků stárnutí na pozemšťany a na astronauty.
V poslední době se Glenn stal středem mediálního zájmu v souvislosti s ukončením projektu raketoplánů. Jeden z průkopníků dobývání vesmíru hlasitě volal po tom, aby raketoplány létaly do doby, než za ně budou mít Spojené státy odpovídající náhradu.
