Josef Kainar - blues o tragickém osudu člověka

Dobříš (Příbramsko) - Josef Kainar psal krásná blues, ale i stalinistické oslavné básně. V pozdních letech tvořil poezii plnou sarkasmu a skepse a jeho texty zhudebňovala řada rockových skupin. Básník, jehož poezie je podle kritiků ve svých vrcholech „bluesovou“ zprávou o tragickém osudu „nahého člověka“, zemřel 16. listopadu 1971. Napsal například sbírky Osudy, Nové mýty, Veliká láska, Český sen, Člověka hořce mám rád, Moje blues či Miss Otis lituje…

Josef Kainar pocházel z Přerova, kde se 29. června 1917 narodil. Gymnaziální studia i pubertu prožíval bouřlivě, v roce 1934 se pokusil o sebevraždu. Po maturitě začal studovat češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a když byly uzavřeny vysoké školy, živil se jako dělník a hrál na kytaru a housle v tanečním orchestru. Po válce se uchytil jako redaktor v Brně a oženil se. Kainar byl také členem umělecké skupiny 42 a literární skupiny Ohnice.

V padesátých letech se připojil k budovatelskému nadšení, což se na jeho poezii odrazilo úpadkem. Dobová kritika ovšem Kainara chválila a on se těšil přízni mocných. V roce 1956 se podruhé oženil a odešel do Prahy, ale až do konce života většinu času trávil v Domovech spisovatelů na Dobříši a na Ždáni.

Bluesová inspirace a trpká ironie

V šedesátých letech se básník vrátil ke svým jazzovým kořenům a nechal se inspirovat blues. Jeho bluesové verše sice pracovaly s rýmem jen sporadicky, ale od blues si vypůjčily jeho atmosféru, plnou potemnělé a trpké rezignovanosti.

Kainar jako jeden z mála vynikajících básníků politicky přežil příchod normalizace a v roce 1970 se stal členem přípravného výboru nového Svazu spisovatelů. Šestnáctého listopadu 1971 ale umírá na Dobříši na infarkt.

Načítání...