Čtyřtýdenní natáčení televizního filmu Osmy je u konce. Režisér Jiří Strach dokončil v brněnském studiu České televize poslední záběr a těší se na reakce diváků. Černá komedie z období normalizace s Ivanem Trojanem v hlavní roli se podle jeho slov štábu povedla a na obrazovky se dostane další malý, velký film.
Obavy z trhání osmiček, tedy zubů moudrosti, neuvážený podpis Charty 77, vyplavený byt… Na úředníka podniku bytového hospodářství se během jednoho dne valí jedna pohroma za druhou. Scenárista Marek Epstein hlavního hrdinu příběhu s pracovním názvem Osmy vůbec nešetří. A zatímco ústřední postava filmu strádá, režisér si mne ruce: „Očekávání z natáčení bylo překonáno,“ hodnotí uplynulé týdny Jiří Strach a dodává: „Natočili jsme víc než dobrý film. Málokdy se totiž stane, že režisér může díky skvělému scénáři a s pomocí celého týmu naplnit z tolika procent svou představu. Kompromisy, které bych musel dělat, téměř nebyly. Je to film bez kompromisů. I proto se rád vracím do Brna. Filmové řemeslo a oddaná touha po výsledku jsou zde velmi živé.“
Vedle Ivana Trojana se ve filmu představí Zuzana Stivínová, Jiří Dvořák, Zuzana Kajnarová, Lukáš Hlavica, Josef Dvořák, Vít Karas, Tomáš Töpfer, Oldřich Navrátil, Simona Babčáková a další herci. Jak si očima režiséra vedli? "Doba normalizace, prosta svobody, působí i ve vzpomínkách skličujícně. Má i po mnoha letech schopnost zahánět do kouta. Na ten pocit beznaděje a bezvýchodnosti jsme při natáčení často mysleli. Přesto tehdy žili lidé, kteří nevzdávali sami sebe, neprodali duši a dokázali bojovat, když jejich vlastní já bylo bolševikem sraženo potupně na kolena. A právě ten existenciální rozpor přináší napětí, na kterém se dají skvěle budovat nečernobílé postavy a charaktery. S objevováním těchto psychologických zákoutí jsme si s herci nejvíc lámali hlavy. A právě v hledání je vždycky ta tvůrčí krása, v jejich nalézání ta pravá radost."
Podařilo se v brněnských ulicích vytvořit dostatečně autentické prostředí? „V ulici Cejl jsme našli místo, které bylo takřka dokonalé. Fasády domů šedivé, na ulici původní dlažba… To filmařovo srdce plesá a vlastně děkuje, že zdejší radnice nemá tolik peněz, aby všechno hned opravila,“ usmívá se Jiří Strach a dělí se o čerstvé vzpomínky: "Stačilo zakrýt či změnit pár výloh obchodů, vyhnat současná auta, zaparkovat trabanty a v ten moment jsme se vrátili o víc jak třicet let zpět. Samozřejmě, velký billboard už nezakryjete. Tady ale naštěstí pomůžou trikové technologie, díky kterým jsme schopni leccos vymazat, zaretušovat. Vlastně si nevzpomínám, že bych byl s něčím nespokojen. Architekti připravili všechny lokace skvěle. A poděkování si určitě zaslouží lidé z radnice, městské policie a dopravního podniku. Bez jejich pomoci bychom to natočit nedokázali. Ani bez pochopení obyvatel Brna, kteří často museli v koloně počkat, než natočíme ostrý záběr."
Práce na filmu, který vzniká v Tvůrčí producentské skupině Davida Ziegelbauera, se teď přesouvá do střižen. Na obrazovkách České televize se film objeví zřejmě v příštím roce. „Myslím, že u jeho sledování se divák bude se smát, ale bude i dojat,“ zamýšlí se režisér Jiří Strach a jedním dechem svoje slova odůvodňuje: "Ale to už je takovým specifikem scénářů Marka Epsteina, že ze zdánlivé lehkosti situací a vtipnosti dialogu najednou zamrazí hloubkou a tíhou tématu, který nutí přemýšlet. Jeho texty umějí zamířit do terče tragikomedie velmi přesně. Nepotřebuje velkofilmovou exhibici, stačí mu pár komorních tahů štětcem, aby vystihl tu pravou podstatu. Něco podobného jsme si už v našem tvůrčím tandemu vyzkoušeli při BrainStormu. A věřím, že jsme opět natočili malý velký film."
