Hitler a Stalin si rozdělili Východní Evropu

Moskva - Politika Sovětského svazu byla před vypuknutím druhé světové války orientována na spojenectví se západními mocnostmi, druhá varianta ale počítala i s dohodou s Německem. Vrcholem „námluv“ sovětského vůdce Josifa Stalina s hitlerovským Německem se stala německo-sovětská smlouva o neútočení. Pakt Ribbentrop-Molotov byla podepsána v Moskvě 23. srpna 1939. Jméno má smlouva po příjmeních dvou vyjednavačů, kterými byli Hitlerův ministr zahraničních věcí Joachim von Ribbentrop a Vjačeslav Molotov, ministr zahraničí ve stalinském Sovětském svazu. Ve smlouvě se obě strany zavázaly, že nepoužijí vojenskou sílu proti druhé straně a ani se nespojí s jejími nepřáteli. V tajném dodatku se signatáři také dohodly na rozdělení sfér vlivu ve východní Evropě.

Podle historiků se Stalin po takzvané mnichovské dohodě z roku 1938 zřekl myšlenky kolektivní bezpečnosti a vrátil se k využívání rozporů mezi jednotlivými západními mocnostmi k prosazování vlastních záměrů. Jednání s Británií a Francií se protahovala a historici se dodnes nemohou shodnout, kdo byl na vině nezdaru. Británii a Francii například znepokojovaly územní požadavky Sovětského svazu, podle Moskvy jí zase Západ nic nenabízel. Podle některých historiků byla na straně Británie patrná nechuť se s Moskvou dohodnout.

Pakt navrhlo Německo

Video Reportáž Rostislava Vlacha
video

Reportáž Rostislava Vlacha

Nacistický vůdce Adolf Hitler ale tlačil na Sověty, protože případná dohoda by mu uvolnila ruce při plánovaném přepadení Polska. Plusem pro Němce v tomto období bylo, že se Stalin údajně obával, že by ho při případném konfliktu s Německem nechali západní partneři na holičkách, a Berlínu ani nevadily ruské územní požadavky.

Moskva tak nakonec přijala nabídku Německa na uzavření obchodní smlouvy a na normalizaci a zlepšení vztahů a rusko-německé jednání završil německý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop svou návštěvou Moskvy, kde podepsal 23. srpna 1939 s Molotovem Smlouvu o neútočení. Obě strany se v paktu zavázaly, že nepoužijí vojenskou sílu proti druhé straně a nespojí se s jejími nepřáteli.

První oběť smlouvy: Polsko

Ke smlouvě byl připojen tajný protokol, ve kterém si SSSR a Německo rozdělily sféry vlivu v Evropě. Německo se vzdalo ve prospěch SSSR politických zájmů v Pobaltí (kromě Litvy), ve Finsku a v rumunské Besarábii a dohoda také určila budoucí podobu Polska. To podle historiků doplatilo na německou rozpínavost a na sovětskou snahu po odplatě za porážku z roku 1920.

Německá armáda vpadla do Polska ze západu 1. září 1939 a 17. září nastoupila z východu Rudá armáda. Na konci měsíce pak Německo a SSSR uzavřely smlouvu o hranicích a přátelství. Do sféry vlivu SSSR připadla nakonec i Litva a jedním z důsledků takzvaného čtvrtého dělení Polska byl i katyňský masakr, při kterém sovětská tajná policie postřílela tisíce zajatých polských důstojníků. Dva dny po napadení Polska sice vypověděly Británie a Francie Německu válku, Polsku ale nepomohly.

Boje s Finskem a v Pobaltí

SSSR poté začal naplňovat další body dodatku. Výsledkem ruské agrese ve Finsku, tzv. „zimní války“, za kterou byl Sovětský svaz vyloučen ze Společnosti národů, se stal tzv. Moskevský mír z března 1940, v němž Finové Rusům postoupili Karelskou šíji a část východní Karélie. Finsko si ale udrželo nezávislost. V roce 1940 SSSR násilně anektoval pobaltské státy a Rumunsko impériu odstoupilo Besarábii, na jejímž území vznikla Moldavská SSR.

Barbarossa ukončila spojenectví

Po Hitlerově tažení na západní frontě rostl německý zájem o jihovýchodní Evropu a ve vztazích mezi Německem a SSSR se začaly objevovat třecí plochy. Přes četné informace o plánu Barbarossa na napadení SSSR Stalin nevěřil, že by ho Hitler mohl zradit. Útok začal 22. června 1941. Po přepadení SSSR byly všechny tři pobaltské země okupovány nacistickými vojsky, v roce 1945 je však znovu obsadila sovětská armáda a nezávislost získaly tyto země až v roce 1991 po rozpadu Sovětského svazu.