Praha - Během necelých 49 let svého života stihl být Karel Čapek fotografem-amatérem, sběratelem etnické hudby, svobodným zednářem, předsedou československého PEN klubu, dramaturgem, vychovatelem a především světově proslulým spisovatelem. Jeho díla byla přeložena do mnoha jazyků, včetně esperanta či bengálštiny. Čapkovy knihy i myšlenky jsou stále aktuální, přestože zemřel 25. prosince 1938, jen několik měsíců poté, co nacistický vůdce Adolf Hitler spolu s francouzským a britským premiérem a italským diktátorem podepsal Mnichovskou dohodu.
Čapek stihl zemřít dřív, než si pro něj přišlo gestapo
Slovní zásobou, postřehy stejně jako hlubokými úvahami nad člověkem a lidstvem si Karel Čapek nacházel cestu ke čtenářům a do učebnic literatury a novinařiny. Čapek nepozoroval svět z výšin, naopak se aktivně účastnil společenského a politického dění první republiky. Velmi se sblížil s prezidentem Masarykem.
Čapek těsně před smrtí stále naléhavěji varoval před nebezpečím, které pro něj znamenal Hitlerův režim. Proto také, jakmile Němci v březnu 1939 ovládli zbytek Československa, gestapo okamžitě přišlo Čapka zatknout. Nicméně netušilo, že spisovatel byl v té době již několik měsíců mrtev. Dnes najdete jeho hrob na Slavíně na vyšehradském hřbitově.
Navržen na Nobelovu cenu - nikdy ji však nedostal
Čapkův tvůrčí záběr byl široký - od poezie přes publicistiku, prózu, drama, cestopisy, pohádky až k politickým a filozofickým úvahám. „Byl to muž, který ze všech českých spisovatelů nejvíce přispěl k známosti českého jména ve světě a jehož jméno samo bylo v cizině pro nás kapitálem,“ složil například Čapkovi hold spisovatel a novinář Ferdinand Peroutka. O Čapkově světové proslulosti svědčí i fakt, že byl opakovaně navržen na Nobelovu cenu za literaturu, přestože nakonec mezi laureáty chybí.
Lidovým novinám byl věrný až do smrti
Rodák z Malých Svatoňovic na Trutnovsku vyrůstal v rodině lékaře a mlynářské dcery jako nejmladší ze tří sourozenců. Studoval v Hradci Králové, Brně, Praze, ale také v Berlíně a v Paříži. V roce 1915 úspěšně promoval na filozofické fakultě. Přímé účasti v první světové válce se Čapek vyhnul kvůli revmatismu kloubů a po několika krátkodobých pracovních epizodách nastoupil jako kritik do Národních listů.
V té době již měl za sebou nejen první literární pokusy ve formě veršů, ale také řadu článků v různých periodicích nebo knižní prvotinu Zářivé hlubiny a jiné prózy, kterou napsal společně se svým bratrem Josefem. V Národních listech působil Čapek do roku 1921, poté přešel do Lidových novin, jimž svými sloupky a fejetony zůstal věrný až do smrti.
Umělecké ambice Čapek uplatnil především v románech (Továrna na absolutno, Krakatit, Válka s mloky), novelách (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život), povídkách (Trapné povídky, Povídky z jedné a druhé kapsy) či dramatech (R.U.R., Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka). Kromě toho vydal i několik cestopisů, sbírek pohádek nebo třídílné Hovory s T. G. Masarykem.
S blížící se druhou světovou válkou pragmatik Čapek stále naléhavěji varoval před hrozbou diktatur a totalitních režimů, za což si vysloužil nepřízeň jak ze strany nacistů, tak i komunistů. Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní, herečkou Olgou Scheinpflugovou. Zemřel v prosinci 1938 na zápal plic několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem.
