Jó, to jsem ještě žil: podivuhodná smrt Jiřího Šlitra

Praha - „Říkali jsme mu doktor Klavír. Neboť byl obdařen doktorátem, byl lékařem práv, ale jeho soudní stolicí byl klavír, jeho zákoníkem harmonie,“ napsal Miroslav Horníček o Jiřím Šlitrovi, jehož životní cesta se tragicky uzavřela 26. prosince 1969 a zůtane už asi navždy zahalena tajemstvím. V ateliéru ho našli jeho blízcí s dívkou, jež nebyla tou, se kterou žil. Oba už byli mrtví a příčinou smrti byla otrava plynem, který mohl unikat ze starých kamen. Když Jiří Šlitr odcházel naposledy z domova, zněla jeho bytem píseň z představení Jonáš a Dr. Matrace Jó, to jsem ještě žil.

Jiří Šlitr se narodil 15. února 1924. Ačkoli byl vystudovaný právník, svůj titul využil pouze jako komický prvek v několika semaforských představeních a v roli advokáta ve filmu Zločin v šantánu (1968). Ve všech oborech, ve kterých vynikl, byl samouk. Byl výtečný skladatel, klavírista, herec, malíř a zpěvák. V roce 1959 založil spolu se svým divadelním partnerem Jiřím Suchým a muzikantem Ferdinandem Havlíkem divadlo Semafor (SEdm MAlých FORem), které bylo pražským kulturním svatostánkem šedesátých let. Přestože je dvojice S+Š se Semaforem neodmyslitelně spojena, Šlitr se oficiálně členem divadla nikdy nestal.

Většinu ze svých 330 písní napsal Šlitr právě se Suchým pro některé ze semaforských představení. Mnohé z nich se staly přes noc hitem a ovlivnily celou tehdejší populární hudební scénu. Hned v první semaforské hře Člověk z půdy (1959) zaujal písněmi Včera neděle byla, Dítě školou povinné a Léta dozrávání. Následovala hudební féerie Zuzana je sama doma (1960), po jejímž uvedení začalo být zřejmé, že základním kamenem tohoto divadla je rytmus. Hudbu Šlitr složil k 21 semaforským inscenacím.

Herec Šlitr se zrodil v představení Jonáš a tingl-tangl (1962). Suchý tehdy přesunul premiéru inscenace do Zlína v obavě před Šlitrovou hereckou kreací. Avšak poté, co publikum bouřilo po replikách odříkávaných od klavíru s nenapodobitelnou dikcí zcela prkenným Šlitrem, Suchý podle svých slov pochopil, že bude muset hodně přidat, aby svému partnerovi stačil.

Herecky a autorsky se podílel na několika celovečerních filmech, mj. na snímcích Bylo nás deset, Kdyby tisíc klarinetů a Zločin v šantánu. K desítce celovečerních snímků rovněž zkomponoval hudbu.

Rodák ze Zálesní Lhoty poblíž Vrchlabí prý hudební i výtvarný talent projevoval už od tří let. První zdědil po matce, druhý po otci. Aby unikl totálnímu nasazení, nastoupil po maturitě v roce 1943 na místo úředníka v továrně. Více než práci se však věnoval Rychnovskému dixielandu. Po válce vystudoval práva a následovala dvě léta v zeleném, která přinesla setkání s textařem Pavlem Koptou, z jejichž společné dílny pochází možná nejpovedenější české blues Černá Jessie.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...